Brazilské volby 2018: konec krize v nedohlednu?

Korupce a polarizovaná společnost

Za předehru tohoto stavu lze považovat sérii korupčních skandálů, které postihly prakticky všechny etablované politické strany a řadu prominentních politiků. K tomu v zemi naplno propukla ekonomická recese, jež pohřbila zbytky popularity nedávno znovuzvolené prezidentky Dilmy Rousseffové. Ta byla nakonec v roce 2016 procedurou impeachmentu z funkce odvolána a prezidentem se stal bývalý viceprezident Michel Temer, který do vlády přizval strany, jež byly v minulých volbách poraženy. Vláda se tak bez voleb změnila z levicové na pravicou, což vyvolalo vlnu protestů a dalo vzniknout mýtu o pravicovém puči (nutno dodat, že vše proběhlo v souladu s ústavou).

Již značně polarizovanou společnost ještě více rozdělilo obvinění, odsouzení a nakonec i uvěznění bývalého prezidenta Luly da Silvy. Tento někdejší odborový vůdce, bojovník proti vojenskému autoritářskému režimu a bývalý prezident, který v roce 2010 opouštěl úřad s rekordní popularitou, je pro jedny symbolem pozitivní změny Brazílie v posledních 15 letech, kdy se značná část obyvatel vymanila z chudoby, posílila střední třída a významnou měrou se zvýšila dostupnost zdravotní péče a vzdělávání pro dosud vyloučené skupiny obyvatel, pro jiné pak představuje hlavu korupční mafie a viníka současného ekonomického propadu země. „Osvobození“ Luly se stalo jedním z hesel strany PT v letošních volbách.

Prezidentští kandidáti

O prezidentský úřad se ucházelo celkem 13 kandidátů, nejvíce od roku 1989, kdy se konaly první přímé volby prezidenta po obnovení demokracie. Většina předvolebních průzkumů naznačovala, že za pravici postoupili do druhého kola Jair Bolsonaro, kandidát dosud marginální Liberálně sociální strany (PSL) s více než 25 letou zkušeností poslance Federálního kongresu. Velká nejistota naopak panovala o tom, kdo bude jeho hlavním vyzyvatelem. Kandidatura bývalého prezidenta Luly, který v předvolebních průzkumech figuroval jako jasný favorit, byla měsíc před konáním voleb s poukazem na jeho odsouzení definitivně zamítnuta Nejvyšším volebním soudem. Uchazečem o prezidentský úřad s podporou PT se tak stal Fernando Haddad, původně Lulův kandidát na viceprezidenta, bývalý ministr jeho vlád a někdejší starosta megalopole São Paulo.

Z ostatních kadnidátů měl šanci na postup do druhého kola jedině Ciro Gomes, který se v nejvyšších kruzích brazilské politiky pohybuje od konce 80. let. Opakově zastával funkci ministra, byl starostou i guvernérem a naposledy federálním poslancem. Stějně jako Bolsonaro během své politické kariéry vystřídal řadu politických stran. Mohl se stejně jako on prezentovat jako kandidát nezávislý na stranách poškozených korupčními skandály. Během svého působení vystřídal sedm různých, především levicových stran. Jeho kandidatura se stejně jako Haddadova profilovala levicově, na rozdíl od něj však do kampaně vstupoval jako politik ne přímo spojený s uvězněným prezidentem Lulou a odvolanou prezidentkou Rousseffovou. Ostatní kandidáti se pohybovali na úrovni nejvýše 5 % voličských preferencí, což konečné výsledky prvního kola potvrdily.

Témata a průběh kampaně

Televizní debaty kandidátů se sice snažily o rozkrytí jejich programových priorit a věcnou diskusi (palčivým problémem je stále korupce a fungování státu, hospodářská situace se zlepšuje jen velmi pomalu a ve společnosti silně rezonuje také téma kriminality a násilí), avšak středobodem kampaně byl postoj k bývalému prezidentovi Lulovi a bezmála čtrnácti letům vlády jeho strany. Z řad jeho stoupenců zaznívala nekritická obhajoba a přesvědčení o spiknutí pravice, na straně odpůrců zase absolutní kritika a kriminalizace.

Z důvodu tohoto štěpení do druhého kola postoupili dva kandidáti, kteří reprezentovali jeho dvě krajní pozice – Jair Bolsonaro se 46,03 % a Fernando Haddad s 29,28 % platných hlasů. Navzdory obecné atmosféře znechucení z politiky se volební neúčast pohybovala na obvyklé úrovni 20 % oprávněných voličů (v Brazílii je zákonem stanovena volební povinnost). Třetí nejúspěšnější kandidát Ciro Gomes získal 12,47 % hlasů. Většina jeho voličů bezesporu podpoří Haddada, ve hře je ale zbývajících 10 % hlasů, které rozhodou o vítězi v druhém kole, jež je plánované na neděli 28. října.

Jair Bolsonaro jako politik polarizuje brazilskou společnost, západní média pro něj používají označení „tropický Trump“, jelikož do vysoké politiky vstoupil z pozice mnohými vysmívaného outsidera, člověka, který se zviditelnil zejména urážkami žen a menšin. Od okamžiku ohlášení kandidatury jej dlouho více voličů odmítalo než preferovalo, avšak kontaktní kampaň a fakt, že se měsíc před konáním voleb stal obětí pokusu o atentát, jej v očích řady voličů „zlidštilo“. Co nejvíce vyvolává obavy o osud brazilské demokracie je jeho obhajoba násilných praktik někdejší vojenské diktatury – Bolsonaro sám je bývalý voják, jeho viceprezidentským kandidátem je generál ve výslužbě a za jeho stranu kandidovala řada dalších bývalých vojáků a policistů) – a hodnotový ultrakonzervatismus.

Výrazným prvkem jeho politické kariéry je provázání s křesťanskými církvemi – ostatně sloganem jeho kampaně je „Brazílie přede vším, Bůh nade všemi“. Do voleb 2018 šel s příslibem morální obrody společnosti, vymýcení korupce tradičních politických stran, boje s kriminalitou zpřísněním bezpečnostních opatření a s programem protržních reforem v ekonomické oblasti (zeštíhlení státu, snížení daní atp.). I proto se stal přes výše uvedené znepokojivé tendence přijatelným kandidátem pro vyšší střední třídu a část podnikatelského sektoru. Na vyhlášení výsledků prvního kola voleb pozitivně reagovala saopaulská burza, podporu ekonomického programu Bolsonara před druhým kolem vyjádřil např. chilský pravicový prezident Sebastián Piñera.

Fragmentovaný kongres

Přestože vítěz prezidentských voleb je prozatím neznámý, již nyní si můžeme být jistí tím, že problémy vládnutí v Brazílii neskončí – spíše naopak. Obě komory Národního kongresu jsou stranicky fragmentovanější, než byly kdykoliv předtím. V tradičně velmi pestré Poslanecké sněmovně bude nově mít své zástupce rekordní počet 30 stran, přičemž nejsilnější strana PT obsadila jen necelých 11 % křesel. V těsném závěsu za ní je Bolsonarova PSL, která se z marginální strany stala díky jeho kandidatuře lídrem pravice v první komoře kongresu (Bolsonaro do PSL vstoupil až na počátku tohoto roku, do té doby byl postupně členem osmi jiných pravicových stran). Největší fragmentaci ve své novodobé historie zažije také Senát. Své zástupce v něm bude mít 21 stran, přičemž strany obou prezidentských kandidátů postupujících do druhého kola, které jsou nejsilnější v Poslanecké sněmovně, obsadí v Senátu jen 7 % (PT), resp. 5 % (PSL) mandátů.

Brazilský bikameralismus je symetrický, pro schválení zákona je nutný výslovný souhlas obou komor. Vláda tak musí sestavit koalici, která bude většinová jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, což za současné situace znamená zformování koalice složené z více než 10 stran. Se stejným problémem se potýkaly předchozí vlády a mnoho korupčních skandálů bylo spojeno právě se zajišťováním loajality koaličních poslanců a senátorů. V tomto ohledu bude situace budoucího brazilského prezidenta nadmíru složitá. Zároveň s tím, jak je osobnost Jaira Bolsonara a do jisté míry i Fernanda Haddada coby představitele mnohými odmítané strany PT, polarizující, nebude snadné překlenout mezistranické animozity.

Důsledky pro zahraniční politiku

Jaký může být dopad prezidentských voleb na zahraniční politiku Brazílie v příštích letech? Fernando Haddad se ve svém volebním programu nijak neliší od předchozích vlád PT, v zásadě jen s dílčími aktualizacemi opakuje dřívější teze. Brazílie má hrát aktivní roli v regionální integraci Jižní, resp. Latinské Ameriky, a sebevědomě vystupovat na globálním fóru. Obrana národních zájmů a angažmá v projektech spolupráce globálního Jihu, včetně platformy BRICS, mají být účinou protiváhou ekonomicky rozvinutých zemí. Odklon Trumpovy administrativy od multilateralismu vidí na jedné straně jako hrozbu (zvýšení rizika unilaterálních intervencí), na straně druhé i jako příležitost pro vytvoření multipolárního světového řádu.

Zatímco v Haddadově programu je zahraniční politika uvedena hned v prvím oddílu a je rozpracována konzistentně, Bolsonarův vládní program se k zahraniční politice vyjadřuje velmi stručně a značně vágně v samém svém závěru. Jednoznačně je deklarován důraz na bilaterální vztahy a smlouvy a vyjádřen odpor vůči „mezinárodním diktátorům“ bez bližší specifikace, kdo či co jimi má být. Jako země, jež by Brazílie měla přestat kritizovat, jsou zmíněny USA, Izrael a Itálie, v regionu Latinské Ameriky by se podle Bolsonara měla vytvářet partnerství se zeměmi, které nejsou „v područí diktatur“ (zde jde o narážku na dřívější podporu, nebo přinejmenší shovívavý přístup vlád PT vůči levicovým režimům ve Venezuele, v Bolívii, Ekvádoru, Nikaraguji nebo na Kubě).

Začátek nové krize?

Ať už druhé kolo voleb na konci října vyhraje kterýkoliv z kandidátů, jedno je jisté: brazilská společnost zůstane rozdělená. Většina voličů poraženého kandidáta bude považovat vítězství toho druhého za nelegitimní: Bolsonaro již avizoval, že neuzná výsledek voleb, pokud bude poražen, PT zase přiživuje tezi o puči a spiknutí pravice. V kongresu pak bude nutné sestavit široce rozkročenou koalici, jinak bude vláda paralyzována. Brazílie možná v příštích letech překoná důsledky ekonomické krize, ale konec politického a společenského rozkolu tyto volby nepřinesou. Spíše mohou začít nový cyklus konfrontace s nejistým východiskem.

O Autorovi: Jan Němec je odborným asistentem na katedře politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.

Použitá literatura:

Bolsonaro2018 (2018) O Caminho da Prosperidade. Proposta de Plano de Governo. Elektronická verze dostupná z https://docs.wixstatic.com/ugd/b628dd_f16f8088c3f24471a43c52a93e25e743.pdf

Němec, Jan (2010) Brazílie: Demokratické vládnutí v podmínkách koaličního prezidencialismu. In Němec, Jan (ed.). Komparace politických systémů. Politické systémy Latinské Ameriky, str. 94–133. Praha: Oeconomica.

Němec, Jan (2013) Koaliční vládnutí v prezidentských systémech: případ Brazílie. Acta Politologica, roč. 5, č. 1, str. 1–17. Elektronická verze dostupná z http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00373.pdf

PT (2018) Plano de Governo. Coligação Povo Felis de Novo (PT – PCdoB – PROS). Elektronická verze dostupná z http://www.pt.org.br/wp-content/uploads/2018/08/plano-de-governo_haddad-13_capas-1.pdf

TSE (2018) Tribunal Superior Eleitoral, Eleições 2018. Elektronická verze dostupná z http://www.tse.jus.br/eleicoes/eleicoes-2018/informacoes-sobre-as-eleicoes-2018