Volby v Hondurasu: ukončí vládu korupce nástup nové prezidentky?

Ve všeobecných volbách se čtyřletým cyklem se volí vždy prezident, 128členný Národní kongres, 20 poslanců do Středoamerického parlamentu, starostové všech obcí a radní. Honduras má prezidentský systém jako téměř všechny státy v Latinské Americe a po Argentině se stává další zemí, kde na prezidentský úřad dosáhl manžel či manželka bývalé hlavy státu.

Jedna z nejchudších zemí západní polokoule

Desetimilionový Honduras je z českého pohledu zajímavý hlavně proto, že na ostrově Roatán v Karibiku existuje již několik let česká vesnice a rozrůstají se další české rezidenční projekty. Od roku 2019 tam funguje honorární konzulát a loni vznikl krajanský spolek. Tropický ráj na Roatánu je však vzdálený situaci na honduraské pevnině. Tato středoamerická republika, která loni oslavila 200 let nezávislosti, patří k nejchudším zemím západní polokoule. Honduras trpí přebujelou korupcí, vysokou mírou kriminality a násilí, obrovskými sociálními nerovnostmi a nedostatkem pracovních příležitostí. 

Pravidelně bývá zařazován mezi země s nejhoršími podmínkami pro ochránce lidských práv a minimální svobodou tisku. Ve velkých městech je nebezpečné pohybovat se po ulici pěšky i za bílého dne, v mnoha čtvrtích vládnou gangy („maras“), které přepadávají nebo vybírají výpalné. To jsou důvody neutichající migrace, jež často mívá formu pochodujících karavan. Přes milion Hondurasanů dnes žije v USA, legálně či nelegálně, a posílají peníze domů příbuzným (remitence tvoří více jak pětinu honduraského HDP). Kvůli problematické bezpečnostní situaci a politické nestabilitě se do Hondurasu bojí investoři a vzniká tak začarovaný kruh. Před deseti lety šlo dokonce o nejnebezpečnější zemi světa mimo válečné zóny co do počtu vražd na 100 000 obyvatel (podle InSight Crime 86 vražd na 100 000 obyv. v letech 2011-12). Dnes je toto číslo poloviční, což se dá označit za vládní úspěch, přesto však Honduras zůstává v první pětce nejnásilnějších zemí. Přes Honduras se pašuje kokain mířící na americký trh, většina vražd se proto děje mezi soupeřícími gangy zapletenými do drogového byznysu.

Podle dat Světové banky z roku 2019 polovina Hondurasanů žila pod hranicí chudoby (méně než $5,50/den) a 15 % v extrémní chudobě (méně než $1,90/den). Situaci ještě zhoršila pandemie Covidu-19 a její socioekonomické důsledky. Nejenže viru lidé podlehli kolikrát zbytečně kvůli poddimenzovanému a nefunkčnímu zdravotnictví, ale i kvůli přísnému lockdownu přišly desetitisíce obyvatel o obživu. V roce 2020 zaniklo podle posledních údajů okolo 40 % malých a středních podniků. V rámci post-covidové obnovy dominuje neformální ekonomika, jejíž podíl se blíží až k 80 %. Stále rezonujícím tématem jsou rovněž rozkradené prostředky na boj proti Covidu, například sedm předražených mobilních nemocnic vyrobených v Turecku, z nichž tři nikdy nedorazily. Další úder zasadily v listopadu 2020 tropické bouře Eta a Iota, které postihly hlavně oblast kolem San Pedro Sula, ekonomického centra země. Záplavy se dotkly 4 milionů lidí a přes 90 tisíc jich muselo hledat novou střechu nad hlavou. 

Politika provázaná s drogovým byznysem

Od roku 2014 je u vlády prezident Juan Orlando Hernández, jehož bratr byl v březnu 2021 odsouzen na doživotí plus 30 let za obchod s drogami. Soud mu prokázal vazby na známé narkobarony včetně El Chapa Guzmána, sám prezident však jakákoli nařčení ohledně svého zapojení do systému úplatků odmítá. Kontroverze kolem dosluhujícího prezidenta zesílila především po volbách v roce 2017, kdy byl znovuzvolen malým rozdílem 50 tisíc hlasů. Stalo se to navíc poté, co jeho strana disponující většinou v Národním Kongresu prosadila změnu ústavy – do té doby totiž druhý po sobě jdoucí mandát nebyl možný. Opozice a občanská společnost ale stále mluví o podvodu. Během sčítání na několik hodin vypadl počítačový systém a pak zázračně narostl počet hlasů pro Hernándeze, který před výpadkem jasně prohrával s protikandidátem Salvadorem Nasrallou, populárním televizním moderátorem a sportovním novinářem. Při následných násilných protestech zemřelo kolem třiceti lidí a podle lidskoprávních organizací používaly bezpečnostní složky donucovací prostředky včetně střelných zbraní s ostrými náboji.

Pro volby 2021 bylo pod mezinárodním dohledem učiněno několik opatření zamezujících opakování této situace. Vznikly nové volební instituce (Národní volební rada a Volební soud), v nichž mají rovné zastoupení tři hlavní politické strany, byly aktualizovány seznamy voličů, zavedl se nový IT systém pro přenos dat a prošel i nový volební zákon upravující například složení okrskových volebních komisí, které jsou v Hondurasu složené pouze ze stranických nominantů. Během minulého roku pak dostali Hondurasané moderní občanské průkazy spárované s jejich otisky prstů (vyrobené francouzským vítězem tendru v Polsku) s cílem ulehčit identifikaci voličů a znemožnit jakýkoli podvod, kdy hlasují mrtvé duše, někomu není umožněno volit vůbec nebo někdo odvolí dvakrát. 

Očekávané volební drama nepřišlo

O prezidentský post se utkali dlouholetý starosta hlavního města Tegucigalpy Nasry "Tito" Asfura za vládní pravicovou Národní stranu (PN), bývalá první dáma Xiomara Castro za levicovou stranu LIBRE a Yani Rosenthal za středovou Liberální stranu. Všichni tři vítězové stranických primárek mají za sebou zajímavou historii. Asfura, údajně Hernándezova loutka, je obviněný z korupčních podvodů a Rosenthal si dokonce odseděl tři roky ve vězení v USA za korupci a praní špinavých peněz v souvislosti s obchodem s drogami. Castro je ženou bývalého prezidenta Manuela Zelayi, jenž se netají nákloností k režimům Nikaragui, Venezuely či Kuby. Zelayovu vládu ukončila v červnu 2009 armáda státním převratem, který mají lidé stále v živé paměti. Do té doby existovaly v Hondurasu jen dvě velké politické strany, po převratu se však z Liberální strany odštěpila LIBRE, která se orientuje více doleva.

Dlouho to vypadalo, že PN bude mít bez větších komplikací znovu prezidenta, protože rozdrobená opozice se nedokázala shodnout na společném kandidátovi, bez něhož je případné vítězství prakticky nemožné z důvodu jednokolové prezidentské volby. PN zavedení druhého kola dlouhodobě blokuje, navíc je velmi dobře organizovaná v regionech a díky dlouhému vládnutí napojená na státní kasu. V říjnu ovšem odstoupil Salvador Nasralla ve prospěch Xiomary Castro, která se poté vyhoupla do čela průzkumů. V kampani se snažila mobilizovat nerozhodnuté voliče, slibovala jedinou naději na „změnu“ a vyzývala k porážce „drogové diktatury“. Z druhé strany naopak zaznívalo strašení Venezuelou. 

Xiomara Castro nakonec porazila Tito Asfruru přesvědčivě o 14 %. Získala 51,1 % všech hlasů, takže by i v případě dvoukolové volby zvítězila už po prvním kole. Na konci ledna se tak stane první ženou v čele země, navíc hlavou státu zvolenou historicky nejvyšším počtem hlasů díky nejvyšší volební účasti za posledních dvacet let, která přesáhla 68,5 %. Mezi její priority patří revize ústavy, sociální programy a legalizace potratů. Dá se také očekávat navázání diplomatických vztahů s Čínou na úkor Tchaj-wanu, který Honduras oficiálně uznává. Strana LIBRE získala i starosty v Tegucigalpě a San Pedro Sula, stejně tak nejvyšší počet křesel v Národním kongresu, kde nicméně nebude mít většinu a bude muset spolupracovat s Liberální stranou. Na volby dohlédly pozorovatelské mise Evropské unie a Organizace amerických států, které poukázaly na příliš dlouhé sčítání či bezprecedentní politické násilí během kampaně, ale pochválily klidný průběh hlasování a celý demokratický proces.

O autorovi: Martin Tušl je absolvent Pařížského institutu politických věd a bývalý attaché Delegace EU v Hondurasu.