Novodobá soft power? Čínská boys’ love produkce v globálním měřítku

Článek vyšel v tištěném čísle časopisu Mezinárodní politika 2 2024 - Nové výzvy v Indo-Pacifiku

Tento žánr má v Asii sice poměrně dlouhou tradici, pozornost globálního, a hlavně masového publika si však získal až nedávno. Skutečnost, že mezi nejoblíbenější boy’s love produkci se momentálně řadí hned několik čínských internetových románů a jejich seriálových adaptací, může na první pohled působit paradoxně. Jak napovídá název, jedná se totiž o typ homoerotické romance zachycující intimní vztah mezi dvěma mladými muži. V Čínské lidové republice je přitom homosexualita v lepším případě tolerovaná coby okrajový společenský jev a zobrazování homosexuality v jakékoli podobě je zakázáno a přísně cenzurováno. Může se proto zdát ironické, že právě seriálové adaptace populárních děl čínské online literatury žánru označovaného jako danmei (耽美; lze přeložit jako „dopřávat si krásu“) se během uplynulé dekády staly jedním z nejúspěšnějších produktů čínské populární kultury posilující globální soft power Pekingu v duchu Xi Jinpingova důrazu na propagaci tradiční čínské kultury, estetiky a myšlení. Jak k tomu tedy došlo?

Během druhé poloviny 20. století čínskou popkulturu na globální scéně dlouhodobě reprezentovaly především hongkongské kung-fu filmy. Tvorba produkovaná v rámci čínského kulturního průmyslu si za hranicemi samotné ČLR začala víc pozornosti získávat až s prudkým vzestupem Číny coby globální velmoci v prvních dvou dekádách 21. století. Na začátku to byly hlavně filmy inspirované tradiční čínskou kulturou a historií, ať už se jednalo o variace na tradiční literární žánr o potulných bojovnících, které se rozjely na vlně fenomenálně úspěšného tchajwanského filmu Tygr a drak (2000), nebo historické velkofilmy, jejichž éru odstartoval Zhang Yimouův Hrdina (2002). V posledních letech na sebe Čína upozornila vlastní verzí žánrové science fiction, jejíž nejvýraznější tváří se stal Liu Cixin. Jeho román Problém tří těles (2006) se nejen dočkal překladů do řady jazyků včetně češtiny, ale stal se dokonce předlohou pro stejnojmenný americký seriál, který letos v březnu uvedla streamovací společnost Netflix.

Čínské sci-fi dobývá Západ

Právě science fiction se před časem stala jakousi vlajkovou lodí čínské soft power, a to díky spontánnímu zájmu čtenářů po celém světě a schopnosti vyzdvihnout na odiv technologickou vyspělost Číny, z níž se rekrutují nástupci hollywoodských superhrdinů zachraňující svět. Nejvýraznějším počinem, který tyto ambice dává otevřeně najevo, je film Země na scestí (2019). I jemu jako předloha posloužila literární tvorba Liu Cixina, výsledná adaptace se však nemůže od amerického zpracování Problému tří těles lišit víc. Zde je třeba dodat, že i Problém tří těles má svou čínskou adaptaci, seriál produkovaný internetovým gigantem Tencent v koprodukci s čínskou státní televizí CCTV byl pod názvem Tři tělesa uveden v lednu 2023. Jenže literární předloha obsahuje narativní rámec, který je v současné ČLR slovníkem autorit příliš „senzitivní“, a čínská verze jej proto radikálně okleštila. Celý příběh se totiž začíná odehrávat za kulturní revoluce probíhající v Číně v letech 1966–1976 a hlavní hrdinka jménem Ye Wenjie je v úvodní scéně svědkem brutální vraždy vlastního otce, špičkového profesora fyziky na Pekingské univerzitě, davem zfanatizovaných rudých gardistů. Ona sama pak na dlouhé roky skončí na převýchově. Celé setkání s mimozemskou civilizací tak má jasný politický podtón – a důvod, protože doktorka Ye Wenjie následkem hrůz, kterými v mládí v Číně prošla, zcela ztratila víru v lidskost a obecně lidstvo a uvěřila, že jedinou cestou je jeho vyhubení a nahrazení vyspělejší a snad lidštější mimozemskou civilizací. Celé dílo tak nese významné konotace odkazující na zlo v člověku a jeho projevy skrze různé druhy totality. To v čínské verzi úplně chybí a pozornost se místo toho stáčí k problémům teoretické vědy a rozvoji technologií. Na druhou stranu, Netflix se soustředí právě na toto poselství, kontroverzně však zbytek příběhu přesouvá z Číny na Západ. Země na scestí ale v úpravách původní předlohy zachází mnohem dál: existenciálně laděnou povídku, jíž Liu Cixin vydal už v roce 2000, nepokrytě převádí v oslavu čínské technologické vyspělosti a vůdčí role při záchraně lidstva před vesmírnou katastrofou.

Science fiction má nepochybně potenciál posloužit posilování čínské soft power prostřednictvím populární kulturní produkce a vedle Liu Cixina je zde celá řada autorů (např. Han Song, Hao Jingfang), jejichž knihy lze označit za světovou špičku tohoto žánru. V adaptacích pro masová média se však bohužel často vytrácí původní hloubka těchto děl a posiluje se vlastenecký/nacionalistický tón, jenž pro diváky mimo Čínu působí jako jednoznačně rušivý element navzdory působivému vizuálnímu zpracování a originální zápletce. Možná i proto na tomto poli žánr v globálním měřítku poněkud zaostává nad očekáváními, která do něj komunistická strana na počátku vkládala. Mezitím se však objevil jiný popkulturní žánr, jenž tato očekávání v mnohém – byť s určitou dávkou kontroverze – naplňuje masivním oslovením nejmladší generace.

Síla čínské popkultury – od science fiction ke gay seriálům

Fenomén boys’ love (BL) má svůj počátek v japonské populární kultuře sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Manga žánr známý jako šónen-ai nebo jeho sexuálně explicitnější verze jaoi se inspirovaly v té době relativně oblíbenou formou tzv. fan fiction (příběhy vytvářené fanoušky nějakého populární díla, jako variace zachycující různé osudy jeho postav), které se začalo říkat slash, podle lomítka (/) naznačujícího vztah mezi postavami. Slash fiction jednoduše řečeno vytváří fantazie o homosexuálních vztazích mezi mužskými postavami kultovních popkulturních děl, první tvorba tohoto typu vznikala na sérii Star Wars. Z Japonska se tematika BL postupně kolem roku 2000 dostala do kulturně nejbližších zemí, do Jižní Koreje a na Tchaj-wan, a odtud se díky rozšíření internetu a oblibě internetové literatury v čínském kontextu tento fenomén poměrně rychle rozšířil i do pevninské Číny. Dlouho se jednalo spíše o okrajový žánr, jehož fanynky, jež si podle japonštiny sebeironicky říkají „zkažené holky“, se touto svojí zálibou svému okolí příliš nechlubily.

Boy’s love je totiž, i když se to na první pohled nezdá, v zásadě ženský/dívčí žánr – většinou ho píší autorky-ženy a hlavní čtenářskou skupinou jsou rovněž mladé ženy. V ČLR se nejvíc prosadila „lehčí“ verze v Japonsku označovaná jako tanbi, z čehož vzniklo čínské označení žánru, danmei. U tohoto žánru hraje významnou roli estetická stránka – krása, myšleno fyzická, ale i romantická, tedy krásný příběh o krásné, ideální lásce, kde jsou ovšem zamilovaní protagonisté mladí muži/chlapci. Přestože v ČLR vzniklo několik děl odehrávajících se v současné společnosti, nejpopulárnější jsou příběhy žánru xianxia zasazené do fantasy světů, jež jsou silně inspirované starou Čínou, včetně prvků čínské filozofie a folkloru. Praktiky objevující se v těchto dílech jsou inspirovány populární vírou v taoistické tradice, jako je alchymie, qigong apod.

Právě tato kombinace žánrů danmei a xianxia zabodovala u globálního publika. Skutečný boom způsobil seriál The Untamed (čínsky Chen qing ling; 2019), který produkoval rovněž Tencent a je dostupný přes různé platformy včetně Netflixu. Navzdory kontroverzní homoerotické lince, jež je ovšem v seriálu potlačená natolik, že ji drží při životě jen fantazie fanynek, seriál po uvedení chválil i stranický Lidový deník za „šíření kulturního sebevědomí […] skrze dobře známé elementy čínské kultury, čímž působí na diváky a zábavnou formou jim dává nahlédnout do tisícileté tradice čínské kultury“. „Kulturní sebevědomí“ bylo v roce 2014 Xi Jinpingem přidáno k původnímu Hu Jintaovu konceptu „tří sebevědomí“, který zahrnoval „sebevědomí“ ohledně cesty [socialismu s čínskými rysy], [ideologických] teorií a [stávajícího] režimu. Právě „kulturní sebevědomí“ hraje důležitou úlohu v Xi Jinpingově ideologii, především v jeho „myšlení o kultuře“, jehož základem je představa kulturní svébytnosti popírající možnost jakýchkoli „univerzálních“ hodnot. Dědictví tradiční čínské kultury tak v rámci Xi Jinpingovy ideologie ztělesňuje „měkkou sílu“, jíž se Čína brání proti „hegemonii Západu“.  Seriál The Untamed v tomto kontextu do značné míry naplnil očekávání propagací idealizované podoby „tradiční čínské kultury“ v rámci žánru xianxia, která se díky enormní popularitě tematiky BL dostala k publiku po celém světě.

Obliba čínského danmei během covidové pandemie natolik stoupla, že největší americký vydavatel komiksů a žánrové literatury Seven Seas Entertainment koupil práva k překladům několika nejoblíbenějších románů, které původně vycházely online. Online byly dostupné i jejich fanouškovské překlady do angličtiny a dalších jazyků. V současnosti má vydavatelství celou řadu danmei děl, románů, komiksů a „artbooků“ s grafikou založenou na komiksech a animovaných seriálech. Nedávný online výzkum prováděný Katedrou asijských studií Univerzity Palackého ukázal narůstající zájem o tento žánr i u českého publika, jež se rekrutuje převážně z fanouškovských subkultur se zájmem o asijskou popkulturu, manga, anime, RPG, Cosplay apod. Průzkum odhalil, že fanynkami tohoto žánru jsou sice převážně mladé ženy, ne vždy se ale identifikují jako cisgender ženy. Podobně komplikované je pak u fanoušků a fanynek danmei i vnímání vlastní sexuality, kdy lze říct, že queer tematika tohoto žánru částečně láká i díky fluidnímu zobrazení genderu a sexuality. BL je tak zpravidla interpretováno jako určité „diskurzivní bojiště“ pro prosazování práv LGBTQ+ komunity.

V Asii však byly zároveň BL žánry od počátku chápány do určité míry jako „feministické“, což je i převládající názor mezi čínskými badatelkami, které se tímto fenoménem zabývají. Danmei, možná víc než jakýkoli jiný BL žánr, ukazuje „ideální vztah“, v němž jsou obě strany zcela rovnocenné a mizí nerovnost, jež je v romantických příbězích vždy do určité míry mezi mužem a ženou patrná. S tím potom souvisí i uspokojující sexuální fantazie, kde odpadá jakákoli objektivizace ženského těla a genderově podmíněné sexuální násilí. To se sice v BL tvorbě běžně objevuje, ženy jsou z něj ale vynechány. Zdá se, že přechod tohoto žánru do mainstreamové popkultury a jeho narůstající obliba zejména mezi generací Z odráží současné vnímání genderu a sexuality jako fluidních a vychází vstříc nárokům mladé generace na naprostou rovnoprávnost ve vztazích, kde není chápáno jako rozhodující pohlaví, ale vzájemná podpora a blízkost.  

V čínském kontextu se prostřednictvím kombinace danmei a xianxia, částečně i díky cenzuře, podařilo vytvořit idealizované fantasy světy, které pomáhají konstruovat pozitivní obraz tradiční čínské kultury. Tu zde symbolizují hlavně dávné magické praktiky vycházející z harmonického vztahu mezi člověkem a silami univerza. Pro čínské autority je však danmei dvousečná zbraň a neuvěřitelná obliba tohoto žánru v samotné Číně v posledních deseti letech zaměstnává cenzory nejen kvůli kontroverzní homosexualitě. Obliba tohoto žánru a obrovský trh, jenž se díky ní vytvořil, s sebou totiž přináší celou řadu problémů, jako jsou fanatické fanynkovské skupiny na internetu nebo role celebrit, které jsou v Asii označovány jako „idoly“. Právě danmei stálo za celou řadou pokusů o regulaci internetu s cílem vytvořit „čisté a jasné“ prostředí pro nejmladší generaci snadno podléhající na internetu různým trendům a fanatismu.

Prostředí čínského kulturního průmyslu se vyznačuje komplexními vztahy mezi zábavními giganty, „prozumenty“ a vládou. Nejde zde jen o ohromný trh, ale také o vliv šířící se prostřednictvím populární kulturní produkce a celebrit. Obojí tudíž podléhá státní regulaci, která dalece přesahuje škrtání homosexuálních scén v literatuře či komiksech. Zatímco v domácím prostředí je třeba ekosystém internetu a zábavního průmyslu především regulovat v zájmu udržení „společenské stability“, navenek mohou žánry jako danmei dobře fungovat jako nástroje k šíření čínské „měkké síly“ posilující pozitivní obraz země a její „tisícileté kultury“. Paradoxně tento pozitivní obraz příliš nenarušuje ani cenzura, jež v případě danmei nabírá formu hrátek s fantazií členů a členek fanouškovské subkultury a obrušuje hrany kontroverze, kterou by explicitní homosexualita nakonec nejspíš vzbuzovala i za hranicemi konzervativní Číny.

→ Kamila Hladíková je sinoložka působící na Univerzitě Palackého v Olomouci, zabývá se převážně literaturou, čínskou ideologií a etnickou politikou.