Amazonie v rytmu brazilských kulturních válek

Debata o ochraně amazonského pralesa a závazcích Brazílie jak vůči sobě saméa svým indiánským etnikům, tak vůči planetě jako takové, se na vrcholné politické úrovni vždy pohybuje mezi dvěma krajními póly. Jeden bývalý brazilský prezident výborně vymezil první pozici, když konstatoval: „Brazílie se potřebuje připravit na střet, jenž bude nutný pro obranu toho, co je naše. Celý svět musí vědět, že Amazonie má vlastníka. […] Nejde o území nikoho.“ Uvedená slova jsou z roku 2007 a nepronesl je tudíž Bolsonaro, nýbrž nikdo jiný než tehdejší hlava státu, Lula da Silva, který dodal, že „nehodlá akceptovat lekce žádného světového vládce o tom, jak má Brazíliechránit svou džungli“. Vyspělý svět zničil své přírodní bohatství a nyní požaduje po amazonských státech, aby obětovaly svou prosperitu pro zachování světového klimatu a biodiverzity.

Druhý pól představuje výrok, který zazněl letos v srpnu na Amazonském summitu, dle nějž je Amazonie „pasem pro vztahy zemí regionu se zbytkem světa“. Jeho autorem je opět Lula da Silva, znovuzvolený v roce 2022, který již v kampani řekl: „Místo toho, abychom byli světovými lídry v odlesňování, chceme být světovými šampiony v boji proti klimatické krizi a za udržitelný společenský a sociální rozvoj.“ Jak se otázka klimatu, výrazně redukovaná na zachování deštného pralesa, projevovala a projevuje v brazilské politice a společnosti za poslední dvě dekády?

Amazonie (nejenom) v kontextu kulturních válek

Brazilská politika prošla v poslední době proměnou srovnatelnou s řadou jiných západních zemí, nejvíce se Spojenými státy. Ke starým společenským a politickým štěpením (cleavages) se přidala štěpení nová. „Tradiční“ politické konflikty jsou rámovány v kontextu nástupu kulturních válek, jež různě interagují s historickými štěpnými liniemi týkajícími se otázky role církve a státu, vztahu centra a periferie a sociálně-ekonomických střetů. K těmto štěpením se přidaly identitární spory o gender, práva sexuálních menšin, nově se rámuje etnická a rasová otázka, postoj státu ke kriminalitě a dostupnosti zbraní a konečně též vyhrocené postoje k ochraně životního prostředí, nejvíce zjevné v otázce Amazonie, spojené s tzv. klimatickým skepticismem.

Osobitě brazilským je odpor části společnosti k největší politické formaci, Straně pracujících (Partido dos Trabalhadores, PT), vládnoucí v letech 2002–2016. Ačkoli v PT bylo „rozvojářské“ křídlo, hájící ekonomické využívání Amazonie a právo Brazílie rozhodovat o tomto regionu autonomně, v logice kulturních válek se etabloval celkem pevný společenský fenomén anti-petismu (odporu k PT), v němž je tato strana viděna naopak jako nástroj kontroly země ze strany západní levice a sociálních liberálů, tudíž i environmentalistů.

Součástí kulturních válek je též vzestup radikálního evangelikalismu v zemi, v níž katolická církev již dávno ztratila svou dominanci. Pentekostální církve dokázaly nově rámovat a přenastavit dosavadní štěpení a ačkoli ani náhodou je nelze označit všechny za krajně pravicové, prozatímní hlavní trend u těchto skupin jde směrem západní radikální pravice. Odpor k právům sexuálních menšin a tzv. genderové ideologii dokázali evangelikálové spojit i s odporem k výraznější ochraně Amazonie.

Volání po ní je (nejenom) v tomto táboře spojováno se zájmy tradičních elit, levice a cizích zájmů, jež chtějí oslabit ekonomický potenciál země a dirigovat ekonomiku. Evangelikálové se stali silnou volební baštou Jaira Bolsonara, z jehož tábora vycházely až manichejské nábožensky motivované výroky. Jejich cílem jsou často Indiáni, líčení jako primitivní nevěřící, jejichž menšinová práva ohrožují rozvoj většinové Brazílie právě v Amazonii. Součástí kulturní války tak Amazonie je, krom otázky ekonomického využívání, i v debatě o etnické struktuře země a postoji k Indiánům. Ti tvoří necelé procento brazilské populace, ovšem obývají zhruba 13 % jejího území ve svých státem vymezených a chráněných teritoriích. Pro odpůrce ochrany Amazonie a stoupence integralistického pojetí brazilského národa jde o zanedbatelnou minoritu, která si získává zastánce v zahraničí, kde se takových menšin již dávno zbavili. Bolsonaro v roce 1998 litoval, že „brazilská kavalerie nebyla tak efektivní jako americká, která Indiány vyhubila“. Amazonie má v daném diskurzu sloužit brazilskému národu, nikoli tomuto od brazilského lidu odcizenému světu. Ještě jako poslanec se Bolsonaro tázal: „Indiáni nemluví naším jazykem, nemají peníze, nemají kulturu. Jak dokázali mít 13 % národního území?“

Enviromentální debata a Amazonie za Jaira Bolsonara

Odlesňování Amazonie, její využívání pro kácení dřeva, těžbu surovin a agroexport se začalo masově projevovat od sedmdesátých let 20. století. Brazilská vojenská vláda si uvědomovala ekonomický potenciál rozsáhlé oblasti a současně se obávala strategických dopadů jejího nevyužití, což v armádní paranoi mohlo vést k zabrání území jinými státy. Byli to však ti samí vojáci, kteří začali exploataci regionu právně upravovat a omezovat. Po obnovení demokracie v roce 1985 nabývala deforestace na síle a deštný prales mizel tempem, které zpomalila, nikoli bez vnitřních sporů, až Lulova vláda po roce 2002. Ještě v roce 2004 zmizelo 28 000 km² pralesa, v roce 2012 již „jenom“ 4600 km². Velký vliv na to měla ministryně životního prostředí Marina Silva, která však v roce 2008 rezignovala, když se střetla se stoupenci budování hydroelektráren a modifikovaných potravin ve vládní straně, aby pak zkusila vlastní prezidentskou kandidaturu.

Problém odlesňování umocňuje struktura brazilského kongresu, kde je 513 členů dolní komory voleno velmi personalizovaným volebním systémem a jednotlivé státy tvoří volební obvody. Strany jsou tak nedisciplinované, nemají celobrazilskou působnost a poslanci slouží lokálním zájmům a „svým“ státům, což v amazonských oblastech znamená také zájmům těžařů a exportérů zemědělských výrobků. Stranických formací pak v kongresu bývají až tři desítky, což ještě ztěžuje zvládání situace. Vedle slabých stranických identit (v nedávné historii měly opravdovou celostátní základnu tři strany, z nichž pouze dvě nabízely propracovaný ideář a nominovaly relevantní kandidáty na prezidenta) komplikuje fungování kongresu i shlukování poslanců do tří „nadstranických“ rodin, identifikovaných dle zájmů, jež hájí. Jde o tzv. voly (stoupence zemědělské lobby, tudíž i odlesňování), bible (především radikální evangelikály) a kulky (zastánce volného přístupu ke zbraním a větší policejní represe). Z tohoto prostředí vzešel vítěz prezidentských voleb v roce 2018, Jair Bolsonaro.

Právě Bolsonaro spojil odpor k emancipaci menšin, dosavadnímu stylu vládnutí (anti-petismus) a hodnotově liberální agendě s ekonomickým využíváním Amazonie a kritikou globálního enviromentalismu. Specifický byl jeho postoj k menšinovým indiánským právům: „Skončíme s průmyslem vymezování indiánských teritorií.“ Jako jediný prezident za poslední dekády nevytvořil žádnou novou indiánskou rezervaci ani nové ekologicky chráněné území. Díky indiánským teritoriím prý mapa Brazílie vypadá jako „tělo s neštovicemi“. Bolsonaro též oslabil agentury vymáhající ochranu životního prostředí a stát začal zavírat oči před nelegální těžbou. A to přesto, že v létě 2019 ji odmítalo 86 % Brazilců. Současně pak nezanedbatelných 22 % požadovalo mezinárodní administraci oblasti.

Průměrná roční deforestace narostla za Bolsonara o 75 %. Jenom mezi léty 2019 a 2021 zmizelo území větší než Belgie. Množily se zjevně intencionálně zakládané požáry. V roce 2021 bylo v Amazonii zavražděno 176 Indiánů, smrt britského novináře Doma Philipse o rok později měla velký ohlas ve světě. Nešlo o anonymního Indiána… Současně si však Bolsonaro dokázal získat určitou podporu v amazonských státech, především díky podpoře zemědělské produkce, a jeho postoje k regionu se v míře nacionalismu nelišily od výše uvedených výroků Luly. Ekonomické využití Amazonie totiž není „pravicové“ téma.

V Bolívii byl za podporu kolonizace téže oblasti a napojení na zájmy velkých pěstitelů oprávněně kritizován Evo Morales, těžit ropu zde chtěl ekvádorský Rafael Correa. Strana pracujících má také kořeny v obhajobě státem koordinovaného rozvoje, jenž potřebuje devizy, nikoli v anti-industrializačním diskurzu nové levice. Bolsonaro však debatu vyhrotil do mezinárodního střetu s Německem a Norskem, donory Amazonského fondu (Fundo Amazônia), když obvinil Němce, že si chtějí region koupit. (Ostatně tato mezinárodní pomoc by měla snížit sílu argumentu odpůrců mezinárodních ekologických iniciativ, kteří často tvrdí, že vyspělý svět si „své“ životní prostředí zničil a nyní brání rozvoji mimoevropských oblastí.) Přesto se však v závěru Bolsonarova mandátu začala deforestace mírnit.

Návrat Luly da Silvy a konzervativní Kongres

Volby na podzim v roce 2022 proti sobě postavily Lulu da Silvu a zdánlivě oslabeného Bolsonara, u nějž se očekával volební propad a možné nepostoupení do druhé kola. Strana pracujících, jež vzešla z odborářské subkultury, „tradiční“ levice a podpory ekonomického protekcionismu a nacionalismu, státem řízené industrializace, odporu ke globalizaci a velké nedůvěry v cizí vměšování, byla nyní spíše vnímána jako síla napojená na pro-globalizační diskurz. Doba Světového sociálního fóra z Porto Alegre a obviňování z bezmála castrokomunismu byla pryč. Otázka Amazonie byla sledovaná mnohem více v zahraničí než v Brazílii, kde se vedly jiné střety kulturních válek a jejíž veřejný diskurz se točil spíše kolem otázky odlišného chápání demokracie jako takové a silně religiózně rámovaných hodnotových střetů. Sám Bolsonaro se Amazonii v debatách vyhýbal a zdůrazňoval zmírnění odlesňování z konce své vlády.

Lula naopak slíbil zásadní změny v přístupu k environmentální otázce a k indiánské populaci a zavázal se zastavit deforestaci k roku 2030. Jeho nečekaně těsné vítězství pak znamenalo skutečný obrat v daných otázkách, ovšem konzervativní a evangelikální opozice ovládla Kongres. Na ministerstvo životního prostředí se vrátila Marina Silva, nově založené ministerstvo pro indiánské národy vede vlivná aktivistka Sônia Guajajara. V červnu 2023 představila vláda konkrétní program zastavení odlesňování do sedmi let. Vytvoří se nové přírodní rezervace na ploše 3 milionů hektarů, má se zabavovat půda těch vlastníků, kteří se na ničení pralesa podílejí, zvýší se počet policistů bojujících s ilegální těžbou a původci požárů.

Zatímco za svých prvních dvou mandátů byl Lula opatrný v ustavování nových indiánských území a jeho nástupkyně Dilma Rousseff hájila stavby hydroelektráren a indiánskou otázku neřešila, nyní o ně Lula svádí ostré střety s konzervativním Kongresem, který chtěl i omezit pravomoci výše zmíněných ministerstev. Zemědělská lobby (volové) a primárně evangelikální popírači globálního oteplování (bible) schválili zákon, který konzervuje počet indiánských oblastí na současném stavu. V prezidentském systému, kde je fragmentovaný kongres, v němž má prezidentova strana 68 poslanců z 513, nepůjde plnit sliby lehce.