Ukrajinské ženy nejsou pasivní oběti

„Mezinárodní média téměř nikdy nemluví o tomto konfliktu z pohledu žen aktérek. Nevidíme stovky tisíc žen, které lokálně pracují s vnitřně vysídlenými osobami, uprchlíky a těmi, kteří právě teď potřebují pomoc. V mezinárodních médiích se o nich nemluví.“ Maria Dmytryeva.

Ruská válka na Ukrajině tragicky pokračuje raketovými útoky na civilní cíle a vyúsťuje do humanitární katastrofy. Hlavní slovo má maskulinita války, která tyto hrůzy vyvolala, a která umožňuje přehlížet hlasy ukrajinských žen téměř na všech ‘frontách‘. Do popředí se v Evropě dostává národní bezpečnost a posílení obranyschopnosti se zdá být nevyhnutelným krokem. Nové výdaje na bezpečnost Evropy by ale neměly jít na úkor lidských práv a socioekonomické bezpečnosti žen, jak tomu obvykle bývá, a jak tomu bylo i na Ukrajině po roce 2014. Naopak, měly by jít ruku v ruce s bezprostředním i dlouhodobým důrazem na mezinárodní podporu lidské bezpečnosti, participace žen a jejich sociální a ekonomické bezpečnosti skrze agendu Women, Peace and Security. Proto musíme neprodleně přivést pozornost k aktérství (angl. agency) ukrajinských žen a porozumět genderovému rozměru války, aby se podařilo předejít hrůzným scénářům z Balkánu 90. let.

Válka jako výsledek toxické maskulinity

Jakoby v posledních týdnech v mezinárodní politice utichly hlasy žen a vytratily se feministické zahraniční politiky a mezinárodní nástroje včetně dvacetileté zkušenosti s agendou Women, Peace and Security. Jako kdyby v kontextu války a maskulinní mocenské politiky pro ně opět nebylo místo. Ruská agrese na Ukrajině se přitom stupňuje do útočení na školky, nemocnice, obydlené oblasti, zabíjení civilistů včetně dětí, znásilňování a vraždění. Mezinárodní vztahy zaměřené na roli států a mocenskou logiku většinou ignorují tato lidská utrpení, které válka přináší, jakož i s válkou spojená různorodá aktérství včetně těch ženských.

V případě ruské války na Ukrajině nelze opomenout, že Putin odůvodnil invazi uchováním tradičního světa, ze kterého tato násilná mocenská politika vychází: „Do poslední chvíle neustávaly pokusy využít nás ve svůj prospěch, narušit naše tradiční hodnoty a předhodit nám svoje pseudohodnoty, které by nás rozežraly zevnitř. Postoje, které agresivně prosazují ve svých zemích a které vedou k degeneraci a zrůdnostem, protože odporují samotné podstatě přírody.“ Patriarchální logikou Putin obhajuje svoji vojenskou agresi zacílenou na vytvoření ‘ruského světa‘, kam v jeho představě patří i Ukrajina. Vyhraňuje se tak vůči mezinárodním genderovým normám, které považuje za zkažené a snaží se je dlouhodobě podkopávat skrze zahraniční vlivové operace nebo mezinárodní fóra včetně OSN a OBSE, což se mu dařilo na Ukrajině i v regionu střední Evropy. Konzervativci a populisté podporující anti-genderovou agendu včetně těch českých se tak stávají komplici Putinova tažení.

Respektovat ženy jako aktérky

Jedním ze způsobů, jak odmítnout tuto brutální politiku toxické maskulinity je nerezignovat na své principy a naslouchat hlasům ukrajinských žen. Umožní to pochopit genderové rozměry této naprosto zbytečné a neospravedlnitelné Putinovy války. I přes zviditelnění ukrajinských žen v armádě však stále převládá tradiční obraz války, kdy muži bojují za ochranu žen a národa a ženy s dětmi odcházejí do bezpečí. Tato interpretace posiluje maskulinní kulturu, která nedostatečně respektuje ženy jako aktérky, což pak ve výsledku vede k jejich vyloučení i k poválečnému zhoršení jejich postavení.

Z výpovědí ukrajinských žen je zřejmé, že ženy jsou jako aktérky nejen v přední linii přehlíženy. Obrovské nasazení ukrajinských žen je přitom vidět jak v armádě a zdravotnické péči, tak v médiích, politice, aktivismu a zejména v humanitární pomoci. Stovky tisíc žen rozváží a distribují pomoc mezi regiony pod neustálou hrozbou bombového útoku a pracují s vnitřně vysídlenými lidmi. Disponují tak bezprostředními informacemi o situaci na místě, ať se to týká chybějícího zdravotního materiálu nebo ruských zločinů vůči místnímu obyvatelstvu. Jejich zkušenosti a hlasy jsou tak klíčové pro rozeznání varovných signálů, které mohou válku dále eskalovat. Již nyní je zřejmé, že Rusko porušuje dohody a mezinárodní úmluvy a cíleně a brutálně zasahuje obyvatelstvo včetně znásilňování a vraždění. Lidé žijí ve strachu, protože nikdo neví, co udělá zítra. Jsou také již reportovány případy pokusů o únosy žen na polské a německé hranici lidmi, kteří chtějí z těchto tragických momentů profitovat.

Vlády, mezinárodní organizace i občanská společnost včetně médií by proto měly začít naslouchat hlasům ukrajinských žen a zviditelnit jejich aktérství, aby se podařilo předejít strašlivým scénářům z nedávných balkánských válek jako byla genderová genocida nebo rozsáhlý obchod s lidmi za účelem nucené prostituce. Porozumění genderovým aspektům války je klíčové pro smysluplnou účast žen a zohlednění ženských práv nyní i v poválečném vývoji. Feministická teze Laury Sjoberg říká, že válka začíná dříve a trvá déle než jsou tradiční interpretace zaměřené na moment, kdy utichnou zbraně. V praxi to znamená, že v kontextu války na Ukrajině získávají genderové dopady dosavadního osmiletého konfliktu jako je zvýšení genderově podmíněného násilí a socioekonomických nerovností zcela nových masivních rozměrů. Když začneme tyto dopady a urgentní situace řešit za aktivní účasti žen již nyní, bude pak podpora pro ženy aktérky i v dlouhodobém poválečném horizontu.