Strategie české politiky vůči Německu

Cílem tohoto policy paperu je otevřít debatu o dlouhodobé strategii české zahraniční politiky vůči Německu, a to v těsném vztahu k jejímu evropskému kontextu. Česká zahraniční politika nepostrádá jen koherentní vizi svých zájmů či hodnot, jak je často oprávněně namítáno. Chybí jí také analýza možných strategií, které by jako malý či středně velký stát mohla využívat. Tyto dva problémy jsou přitom úzce propojeny: koncepční otázky typu „co hájíme?“ či „kým chceme být?“ si nemá valný smysl klást bez toho, abychom se zároveň ptali, jaké možnosti se nám v současném světě nabízejí. Zájmy a hodnoty tedy nejen určují strategii, ale reálně možné strategie zároveň strukturují debatu o tom, jaké hodnoty a zájmy má smysl hájit. Předkládaný text k tomuto propojení přistupuje právě od možných strategií českého postupu vůči SRN. Klíčová hodnotová či zájmová dilemata jsou pak diskutována v kontextu těchto jednotlivých cest, kterými se česká zahraniční politika může ubírat.

Představeny a zhodnoceny jsou zde čtyři ideálně-typické strategie vycházející z odpovědí na dvě klíčové otázky: Přejeme si Evropskou unii integrovanější, nebo naopak chceme usilovat o její rozvolnění a návrat klíčových kompetencí na národní úroveň? Považujeme Německo za klíčového evropského partnera a chceme jej následovat, nebo je pro nás posílení Berlína spíše výzvou či problémem, který je třeba vyvažovat? Text přináší náčrt jednotlivých dilemat a možností. Jeho cílem není přinést detailně propracované odpovědi, ale především navrhnout vodítko pro další strukturování odborné a politické debaty. Navržené otázky a strategie proto mohou posloužit jako odrazový můstek pro diskusi i těm, kteří nesouhlasí s naším normativním doporučením, že česká strategie by v sobě měla spojovat požadavky „více Evropy“ a „více Německa“.