O „pacanech“ a „ponjatijach“ aneb jak ruská invaze na Ukrajinu změnila Putinovu image

Konec jedné epochy  

Putin si dlouhá léta záměrně budoval obraz drsného macho. Jeho slovník často připomíná slovník „dvorovych pacanov“, (polo)kriminální mládeže, potulující se na ruských sídlištích, vyznávající kult síly a pouličního násilí v rámci vlastních pravidel („ponjatij“). Součástí těchto pravidel je vynucování a udržování si respektu a úcty za každou cenu. Tato mentalita je díky různým kriminálním a vězeňským subkulturám, obecně vysoké úrovni kriminality a násilí, či mimostátním řešením sporů na základě „ponjatij“ rozšířena prakticky v celé společnosti.

Podobným způsobem se Putinův režim chová i navenek v rámci zahraniční politiky. Ministr zahraničí Lavrov týden před ruskou invazí použil tento slovník, když vyzval USA, aby dodržovaly blíže nedefinovaná mezinárodní „pravidla“. Konkrétně řekl: „nechci používat slangové výrazy, ale máme takové pravidlo („ponjatije“) – „pacan“ drží slovo. „Ponjatija“ by se měla dodržovat i na mezinárodní úrovni“. Putin sám byl v různých komentářích přirovnáván ke „gopnikovi“ (jedna z těchto polokriminálních subkultur, které se baví přepadáváním kolemjdoucích), který v zahraniční politice rozumí pouze jazyku síly a zkouší, jak daleko může ve svých agresivních výpadech zajít.

Teď to vypadá, že na onom imaginárním sídlišti (čti mezinárodní aréně) „gopnik“ Putin podcenil sílu své oběti, což pro něj i jeho režim může mít dalekosáhlé následky. V hypertrofovaném machistickém světě „pacanů“ není nic horšího než ponížení, ztráta respektu a úcty. A co hůř, do zubů tomuto gopnikovi dal chlapík, od kterého to nikdo nečekal a stal se z něj rázem stal hrdina celého sídliště, které se za něj postavilo.

Z drsňáka terčem posměchu

Řada lidí si jistě pamatuje legrační fotomontáže, jak svalnatý Putin jezdí na medvědovi a působí dojmem neohroženého drsňáka. Teď se ale tím příslovečným „chlapem s gulama“ stal Zelenskij a z Putina terč posměchu. To pro něj znamená nepředstavitelné ponížení. Jako příklad lze uvést dvě kratičká videa. Jedno, byť starší, se stalo populární těsně před touto ruskou invazí, zatímco další odkaz jako jeden z mnoha ukazuje, jak hluboce se Putinova image frajera ve slunečních brýlích změnila jen několik dnů poté. Jenže právě od lidí s mentalitou „pacanů“ čerpá Putinův režim největší podporu, protože obdivují jeho autoritářský styl vlády, rozumí jazyku síly a demonstrativní agresivitě.

Putinovi tato početná část veřejnosti promine prakticky všechno - zbídačené školství a zdravotnictví, korupci, represe, chudobu, bezpráví - kromě ponížení před celým světem. Nic nemůže být horšího než potupa, kterou Putin momentálně zažívá díky houževnatému odporu ukrajinské armády a společnosti, a to ještě ztělesněné bývalým komikem. Proto se Putin bude s velkou pravděpodobností mstít na civilním obyvatelstvu s cílem demoralizovat ukrajinskou společnost, eskalovat a páchat stále brutálnější válečné zločiny k odvrácení selhání a zostuzení před domácím publikem.

Následky pro domácí i zahraniční politiku

Dosavadní blamáž ruské vojenské invaze na Ukrajinu bude mít na domácí politiku velký vliv. Putin v maximální možné míře brání tomu, aby se pravdivý obraz dění na Ukrajině rozšířil do ruské společnosti. Sice žijeme ve světě moderních informačních technologií, ale většina lidí v Rusku nemá VPN a v případě nouze by zřejmě režim sáhl k tzv. „suverénnímu internetu“, na kterém již několik let pracují a který by zemi odstřihl od „nežádoucích“ informací. Kromě toho Putin sáhne k brutálním represím. Prvními kroky v tomto směru jsou likvidace posledních opozičních médií a drakonický zákon, který byl přijat dnes v pátek 4. března a který trestá „dezinformace o vojenské operaci“ (jinými slovy pravdivé informace o ruské agresi) odnětím svobody až na 15 let.

V případě prolomení informační blokády se bude domácímu publiku totiž těžko vysvětlovat, proč, v parafrázi na anekdotu o Rádiu Jerevan, ruské tanky nejsou v Kyjevě, ale u Kyjeva, nepostupují kupředu nýbrž hoří, a lidé je nevítají květy, ale zápalnými lahvemi. Rozpadl by se pěstovaný mýtus o síle ruských zbraní, aneb jak psal jeden můj ukrajinský kamarád na Facebooku: „po desetiletí Rusové fantazírovali o ruských výsadkářích a ruských tancích u Washingtonu a ve výsledku se ukázalo, že se rozutečou při pohledu na jednotku teritoriální obrany vesnice Ivanivka“.

První rakve začaly přijíždět do země teprve nedávno a ruská společnost si dost možná ještě neuvědomuje rozsah katastrofy, do které Putin zemi přivedl. Ten bude z důvodu snah o zachování tváře před „pacanami“ reagovat vyhrožováním celému světu jadernými zbraněmi, ale ani to nemusí zabránit delegitimizaci Putina jako vůdce v očích jeho hlavního „elektorátu“.