Militarizace vesmíru a jaderné zbraně
V únoru USA obvinily Rusko z vývoje jaderné protidružicové zbraně (ASAT) na nízké oběžné dráze, což vyhrotilo americko-ruské vztahy. Reflexe popisuje okolnosti obvinění, právní nástroje proti zbraním ve vesmíru a historii snah o omezení zbrojení v kosmu. V souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem upozorňuje na doporučení expertů, včetně Gottemoellerové, k snížení rizika konvenční a jaderné konfrontace. Závěrem varuje před militarizací vesmíru a podporuje obnovení zbrojních jednání.
V první polovině února vyvolalo pozornost americké obvinění Ruska z vývoje protidružicové zbraně (anti-satellite, ASAT) s jadernou náloží a s jejím předpokládaným umístěním na nízkozemní oběžnou dráhu. Stalo se tak v době stále vyhrocenějších americko-ruských bezpečnostních vztahů a narůstající hrozby vypuknutí jaderného konfliktu. Reflexe zmiňuje okolnosti zveřejnění obvinění a charakterizuje hlavní mezinárodněprávní instrumenty zamezující rozmístění zbraní hromadného ničení do vesmíru. Uvádí rovněž stručnou historii úsilí o zabránění zbrojních závodů v tomto prostoru. V reakci na pokračování rusko-ukrajinského konfliktu, rizikové narůstání odstrašujících opatření mezi NATO a Ruskem, reflexe upozorňuje na některá doporučení bývalé americké náměstkyně GT NATO a přední kontrolně-zbrojní expertky Gottemoellerové ke snížení rizika konvenční a jaderné konfrontace v Evropě. Připomíná rovněž obdobně zaměřené články několika kontrolně- zbrojních expertů prestižního nevládního Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum otázek míru (SIPRI). V závěrech poukazuje na možné negativní důsledky případné militarizace kosmu a zahájení zbrojních závodů v tomto prostoru. Vyjadřuje současně podporu obnovení kontrolně-zbrojních jednání mezi hlavními soupeřícími zeměmi.
AKTUÁLNOST PROBLÉMU
Militarizací vesmíru se rozumí rozmístění útočných prostředků, např. antiraket a laserových zbraní. Zatím žádná z mocností s vesmírným programem oficiálně nepotvrdila praktickou realizaci takového kroku. Naproti tomu vojenské využívání kosmického prostoru již dlouhodobě trvá a je nezastupitelné mj. zhlediska protivzdušné obrany. K vojenským účelům neútočného a pasivního charakteru, které plní např. vojenské satelity pro včasné varování, spojovací účely a senzory, jsou využívány v některých případech i komerční družice. V letošním únorovém vydání britského týdeníku Editor’s Digest časopisu The Financial Times jsou v článku autorů Michaela Peela, Clive Cooksona a Jon Paul Rauthbenese uvedeny předpokládané počty vojenských družic hlavních jaderných mocností. USA jich údajně vlastní 247, ČLR 157 a Rusko 110. Z dalších zemí měly v uvedené době mít ve svém vlastnictví těchto družic Francie 15, Izrael 12 a Velká Británie 6 ks.
V době studené války se v programu tzv. hvězdných válek, jak byla někdy označována Strategická obranná iniciativa (Strategic Defense Initiative, SDI) republikánské administrativy Ronalda Reagana z roku 1983, již mj. počítalo s rozmístěním antiraket do vesmíru (Space Based Interceptor, SBI). Program SDI byl však předčasně ukončen v důsledku technologických problémů a enormních finančních nákladů.
Po skončení studené války již čtyři země (Rusko, USA, ČLR a Indie) demonstrovaly schopnost zničit satelitní prostředky pozemní protidružicovou raketou, kterou sestřelily vlastní nefunkční družice. Z hlediska bezpečného mírového využívání kosmického prostoru však zmíněné testy představují nebezpečí v podobě nadměrného zvyšování množství kosmického odpadu. V současné době Zemi obíhá na různých oběžných drahách okolo 9500 aktivních satelitů, včetně dvou kosmických stanic s posádkou (Mezinárodní kosmická stanice a čínská stanice s názvem Nebeský palác).
Výše uvedené americké obvinění se objevilo v první polovině února 2024 v prohlášení republikánského předsedy sněmovního výboru pro zpravodajské služby Kongresu USA Michaela Turnera. Vycházel z blíže neupřesněných poznatků amerických tajných služeb a zveřejnění obhajoval obavou z vážného ohrožení bezpečnosti země. V důsledku toho prezident Joe Biden a další američtí představitelé informovali o problému obě komory Kongresu a rovněž spojenecké a partnerské země. Ruská strana obvinění odmítla 15. února v prohlášení kremelského mluvčího Dmitrije Peskova. O několik dní později se k obvinění vyjádřil, podle ruského časopisu Kommersant, také prezident Vladimir Putin. Obvinění kategoricky odmítl s tím, že Rusko vždy vyzývalo k plnění všech mezinárodněprávních instrumentů vztahujících se k této problematice. Ruská strana jako pravděpodobný motiv načasování obvinění uvedla snahu stoupenců vojenské pomoci Ukrajině získat v Kongresu podporu pro její schválení a úsilí USA prosadit obnovení americko-ruského strategického dialogu. Rusko oficiálně odmítlo tento dialog v prosinci 2023. Jedním z hlavních důvodů odmítnutí je masivní americká vojenská pomoc Ukrajině označovaná ruskými představiteli za hrozbu pro „životní zájmy Ruska“ a snahu o jeho „strategickou porážku“. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, ve vystoupení v arabské televizní stanici Al-Džazíra začátkem roku 2024, charakterizoval současný stav dokonce jako „hybridní válku“ USA proti Rusku.
O obvinění jednal americký ministr zahraničních věcí Antony J. Blinken se svými protějšky z ČLR a Indie ve druhé polovině února na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Varoval je mj. před důsledky realizace takové možnosti pro vesmírné mírové programy a požádal o jejich působení na ruské vedení, aby od zmíněného záměru odstoupilo.
V dubnu USA předložily v Radě bezpečnosti OSN (RB OSN) americko-japonský návrh rezoluce požadující zákaz rozmisťování satelitů s jadernými zbraněmi na oběžnou dráhu Země. Rusko návrh vetovalo s odůvodněním, že požadovaný zákaz se vztahuje výhradně na zbraně hromadného ničení a nikoli na další zbraně útočného charakteru. Následné dva ruské návrhy rezoluce, podporované mj. Čínou, nezískaly v dubnu a květnu v RB OSN podporu. Zásadní rozpornost postojů obou stran ke znění rezoluce tak dokresluje dlouhodobý odlišný přístup ke způsobu řešení prevence zbrojních závodů ve vesmíru. Diskuse k ní probíhá od studené války do současné doby v plénu na Valném shromáždění OSN (VS OSN) a jeho 1. výboru (pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) a zejména na Konferenci o odzbrojení (Conference on Disarmament, CD) v Ženevě pod anglickou zkratkou PAROS.
HLAVNÍ MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ INSTRUMETNY SE VZTAHEM K VESMÍRU
V době studené války USA a tehdejší Sovětský svaz uskutečnily několik jaderných testů v kosmickém prostoru. USA prováděly tyto zkoušky v letech 1958–1962 nad Tichým oceánem, Sovětský svaz v roce 1961 a 1962 nad Kazachstánem. Měly za následek zejména ochromení činnosti několika satelitů a telekomunikačního spojení, především v důsledku elektromagnetického výboje a radiace, které patří mezi průvodní jevy jaderného výbuchu. Destrukční působení zkoušek tak prokázalo potenciální využitelnost jaderného výbuchu jako antisatelitní zbraně (ASAT). Podle zprávy American Physical Society z roku 2022 tuto destruktivnost prokázala např. americká nejsilnější jaderná zkouška Starfish Prime s hlavicí o výbušnosti 1,4 MT konvenčního trinitrotoluenového ekvivalentu (TNT). Ke zkoušce došlo ve výšce 400 km nad Johnsonovým atolem.
V důsledku negativních účinků těchto zkoušek obě země sjednaly v roce 1963 Smlouvu o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v atmosféře, v kosmickém prostoru a pod vodou (tzv. Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, PTBT). Z hlediska výstavby protivzdušné obrany spočívá její význam v zákazu využívat jaderné hlavice na nosičích antiraket. Nicméně nezakazuje další možné formy rozmístění útočných prostředků ve vesmíru, např. laserové zbraně či antirakety využívající kinetickou destrukční kapacitu. Smlouva také umožňuje provádění podzemních jaderných zkoušek.
Základ právní úpravy kosmického prostoru a nebeských těles však představují normy Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles (tzv. Kosmická smlouva, OST) z roku 1967. Zakazuje sice rozmístění zbraní hromadného ničení v kosmu, avšak nezakazuje např. průlet balistických řízených střel s jadernými hlavicemi oběžnou dráhou Země, či eventuální rozmístění zbraňových systémů neobsahujících zbraně hromadného ničení. Na Měsíci a jiných nebeských tělesech smlouva OST naopak již zakazuje umisťování jakýchkoli zbraní, tzn. nejen hromadného ničení. Obecně lze proto konstatovat, že smlouva OST stanoví režim částečné nemilitarizace kosmického prostoru a úplné nemilitarizace Měsíce a jiných nebeských těles.
K rozšíření režimu úplné nemilitarizace Měsíce a jiných nebeských těles došlo přijetím Dohody o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech (tzv. Měsíční dohoda, MA) z roku 1979. Zakazuje využití Měsíce k jakémukoli použití síly nebo hrozby silou a k jakýmkoli jiným nepřátelským činům a hrozbám těmito činy vůči Zemi, Měsíci, kosmickým objektům a kosmickým lodím, včetně jejich posádek.
HISTORIE PREVENCE ZBROJNÍCH ZÁVODŮ V KOSMU
Jak se uvádí ve studii Conference on Disarmament and the Prevention of an Arms Race in Outer Space, publikované Ústavem OSN pro výzkum odzbrojování (The United Nations Institute for Disarmament Research, UNIDIR) v dubnu 2011, bylo zmíněné úsilí zahájeno v době studené války. Autorem je bývalý velvyslanec a stálý zástupce Kanady při OSN v Ženevě, Paul Meyer. V článku, popisujícím vývoj od osmdesátých let do roku 2010, autor čerpá především z příslušných Ročenek OSN, dokumentů CD a z vlastních zkušeností.
V úvodu Meyer poukazuje na dlouhodobé projednávání vesmírné problematiky z kontrolně- zbrojního a odzbrojovacího hlediska na VS OSN a CD. Bylo vyvolané obavou mezinárodního společenství z možnosti zahájení závodů ve zbrojení v tomto prostoru, v důsledku rychlého vývoje v oblasti vesmírné vědy a technologií. Národní iniciativu projednávat tuto problematiku jako samostatný bod na VS OSN projevil tehdejší Sovětský svaz v srpnu 1981. Následně VS OSN delegovalo tuto otázku příslušnou rezolucí na CD se žádostí o sjednání dohody. Meyer v článku mj. připomněl, že v debatách na toto téma, a to jak na VS OSN, tak následně v rámci CD, se od počátku projevovaly mezi členskými státy odlišné názory na povahu uvedené hrozby a na obecně přijatelný způsob jejího řešení.
V rámci CD byl uvedený bod zařazen na agendu pod zkráceným názvem PAROS (Prevention of an Arms Race in Outer Space) v roce 1982. Až v březnu 1985 bylo na CD dosaženo shody o vytvoření příslušného Ad hoc výboru a jeho mandátu k jednání o PAROS. Téměř desetileté působení uvedeného výboru, a to bez dosažení relevantních výsledků, svědčí o trvajícím odlišném přístupu zúčastněných států k řešení problému. Podle Meyera se klíčovým problémem v tomto období stala otázka, kdy zahájit proces přechodu od diskusního k sjednávacímu mandátu.
Zásadní zvrat v tomto nepříznivém vývoji nepřineslo ani ukončení studené války. S odvoláním na zprávu předsedy Ad hoc výboru z roku 1994 (Report of the Ad Hoc Committee on Prevention of an Arrns Race in Outer Space, document CD/642, 24. 8. 1994) Meyer mj. uvádí, že ruská delegace upozorňovala na nedostatky stávající legislativy nezabraňující vypuštění konvenčních zbraní do vesmíru a jejich zkoušek. Některé západní země naproti tomu argumentovaly neexistencí zbrojních závodů ve vesmíru, a tudíž žádnou potřebou vytvářet nové, či revidovat stávající mezinárodněprávní instrumenty. Zároveň s tím zdůraznily nutnost důsledného respektování současné legislativy a iniciovaly a podpořily návrhy na vytvoření mezinárodních agentur k monitorování vesmírných aktivit. Přetrvávající rozpory, mj. i k řešení otázek transparentnosti a opatření na posilování důvěry, vedly k ukončení činnosti uvedeného výboru v roce 1994.
V letech 1998 a 1999 se o obnovení činnosti CD k danému tématu pokusila kompromisními návrhy Kanada a v únoru 2000 ČLR. Ta požádala o obnovení činnosti Ad hoc výboru k PAROS a připojila návrh základních prvků mezinárodněprávního instrumentu. V roce 2002 obdobný návrh prezentovaly Čína a Rusko společně a v únoru 2008 již také obě země předložily návrh smlouvy Prevence umístění zbraní do kosmu (Prevention of the Placement of Weapons in Outer Space, PPWT). Ve stejném roce se Evropská unie věnovala zpracování návrhu Kodexu chování pro vesmírné aktivity (Code of Conduct for Outer Space Activities), jehož upravenou verzi předložila na CD v roce 2010.
V následujících letech byl rusko-čínský návrh smlouvy PPWT, na základě kritických připomínek, několikrát revidován, avšak do dnešních dnů nezískal dostatečnou podporu. Mezi hlavní kritiky této iniciativy jsou dlouhodobě USA. Na jednání CD 30. 3. 2023 shrnul hlavní americké preference v této oblasti velvyslanec USA Bruce Turner. Patří mezi ně přednostní úsilí snížit riziko konfliktu ve vesmíru. Podle Turnera by se mělo docílit zejména plněním norem mezinárodního právního řádu, zhodnocením stávajících a budoucích hrozeb pro vesmírné aktivity a celkové mezinárodní bezpečnostní prostředí. V rámci postupného procesu vytvářet principy a normy vztahující se např. k transparentnosti, opatřením na posilování důvěry a k odpovědnému chování. USA také kladou důraz na respektování humanitárního práva i pro vesmírné aktivity. Jedná se o souvislost s rusko-ukrajinským konfliktem a ruskými hrozbami o legitimnosti odvetných opatření proti satelitům poskytujícím podporu ukrajinské straně. Mezi hlavní americké kritické argumenty rovněž patří přesvědčení o nemožnosti ověřování a vynucování plnění případné smlouvy.
Výraznější podporu v průběhu jednání CD nezískal ani návrh EU na zmíněný kodex chování, přestože se jednalo o dokument bez právní závaznosti.
DOPORUČENÍ ROSE GOTTEMOELLEROVÉ K SNÍŽENÍ RIZIKA JADERNÉ KONFRONTACE
V souvislosti s letošním 75. výročím založení NATO a s aliančním červencovým summitem ve Washingtonu prezentovala v květnovém interview své náměty k zamyšlení nad možnými východisky z krizového bezpečnostního vývoje v oblasti jaderných zbraní Rose Gottemoellerová. Jde o bývalou americkou náměstkyni GT NATO a hlavní vyjednavačku americko-ruské Smlouvy o snížení počtů rozmístěných strategických jaderných zbraní (New START), podepsané v Praze prezidenty obou zemí v roce 2010.
Rozhovor s R. Gottemoellerovou z 1. května zveřejnil americký Bulettin atomových vědců ve zkrácené verzi 29. 7. 2024 pod názvem Interview: Rose Gottemoeller on the precarious future of arms control. V části rozhovoru, zabývající se ukončením platnosti některých kontrolně- zbrojních smluv uzavřených USA se Sovětským svazem, jmenovaná mj. vyjádřila osobní odmítavý postoj k těmto krokům. Jednalo se o vypovězení americko-sovětských smluv o omezení systémů protiraketové obrany (ABM) z roku 1972 a o zrušení pozemních řízených střel středního a kratšího doletu (INF) z roku 1987 republikánskými administrativami George W. Bushe ml. v roce 2001 a Donalda Trumpa v roce 2019. Zdůraznila také nutnost pokračovat v jednání s Ruskem o snížení strategických jaderných zbraní tzv. prvního úderu a o dalších otázkách. Naléhavost obnovy jednání zdůvodnila existenční hrozbou představovanou těmito zbraněmi. (Poznámka: tzv. strategickou jadernou triádu tvoří nosiče jaderných hlavic s doletem nad 5500 km, kterými jsou pozemní mezikontinentální balistické řízené střely, strategické bombardovací letouny a jaderné ponorky.)
Za znepokojivý problém také považovala jaderné podstrategické zbraně tzv. druhého úderu, o kterých by se mělo také jednat. Jde o řízené střely středního a kratšího doletu v rozmezí 500–5500 km. Za nejdůležitější oblast v kontrolně-zbrojním úsilí zemí NATO jmenovaná označila dosažení moratoria na rozmístění těchto zbraní v Evropě.
Dva komentáře svých kontrolně-zbrojních expertů také publikoval v loňském a letošním roce Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum otázek míru (SIPRI). První článek z 5. 12. 2023 má název More investment in nuclear deterrence will not make Europe safer, druhý komentář, na kterém se autorsky mj. podílel ředitel SIPRI Dan Smith, je z 26. 3. 2024 s názvem NATO: A new need for some old ideas.
ZÁVĚRY A DALŠÍ PŘEDPOLÁDANÝ VÝVOJ
Zbrojní závody ve vesmíru by mohly nebezpečně vyhrotit již tak napjaté vztahy mezi hlavními soupeřícími vesmírnými mocnostmi. Nelze vyloučit ani negativní dopad na prohloubení krizového vývoje bezpečnostní situace ve světě a v neposlední řadě na ohrožení prosperity, kterou lidstvu přináší mírové využívání kosmu.
Existuje hrozba nebezpečné eskalace napětí a dynamiky spirály závodů ve zbrojení a vzájemného odstrašování, s průvodním jevem akce-reakce ve vztazích USA a NATO s Ruskem. K jejímu zmírnění by mohlo nepochybně přispět obnovení kontrolně-zbrojních jednání o strategické stabilitě a přijímání opatření ke snížení rizika konvenčního a jaderného střetu. Hlavním předpokladem je však ukončení rusko-ukrajinského konfliktu a politická vůle k dlouhodobému řešení bezpečnostních výzev v Evropě. Takový vývoj by mohl pozitivně ovlivnit i řešení situace v dalších krizových oblastech.
