Jaderné odstrašování Ruska a USA v kontextu války na Ukrajině

JADERNÉ ODSTRAŠENÍ USA

Podle dostupných informací předala Bidenova administrativa koncem března příslušným kongresovým výborům k posouzení utajovanou verzi Národní obranné strategie (National Defense Strategy, NDS) s přílohami. Tvoří je Jaderná strategie (Nuclear Posture Review, NPR) a Strategie protiraketové obrany (Missile Defense Review, MDR). S hlavními prvky NPR prezident Joe Biden také seznámil účastníky březnového summitu NATO v Bruselu. Ke zveřejnění neutajované zkrácené verze NPR, původně plánovanému v průběhu dubna, dosud nedošlo.

S odvoláním na první neoficiální sdělení amerických činitelů nebude americké jaderné odstrašení výlučně zaměřeno proti jaderným hrozbám, což prezident Biden původně prohlašoval v prezidentské kampani. Jeho účelem tak bude, kromě základního odstrašení proti jadernému útoku, rovněž odstrašení nepřátelských konvenčních, biologických a chemických hrozeb a zřejmě i kyberútoků. Jak uvedl Daryl G. Kimball z nevládní Arms Control Association (ACA), Bidenova administrativa zřejmě také nadále počítá, podobně jako předchozí američtí prezidenti a také Rusko, s jadernou odstrašující variantou odpálení pozemních strategických jaderných zbraní. Jedná se o případ signalizované hrozby vypuštění nepřátelských strategických řízených střel, které však ještě nedopadly na americké cíle. V angličtině se tato koncepce označuje jako „launch under attack“, popř. „launch-on-warning“. Bývalý americký ministr obrany v Clintonově administrativě William J. Perry a kontrolně-zbrojní expert Tom Z. Collina poukazovali na hlavní riziko této koncepce v knize The Button z roku 2020. Spočívá v tom, že v případě falešného poplachu již není možné vypuštěné strategické řízené střely odvrátit od dopadu na cíl. V USA přitom o použití jaderných zbraní rozhoduje výlučně prezident a rozhodnutí musí být za dané situace přijato v průběhu několika minut. V Rusku mají mít k dispozici pověstný jaderný černý kufřík tři osoby – prezident, ministr obrany a náčelník generálního štábu. Vzhledem k utajování ruského rozhodovacího systému o použití jaderných zbraní lze pouze odhadovat, že výsledné rozhodnutí by mělo být nejspíše jednomyslné.

V návaznosti na předchozí Trumpovu NPR bude rovněž Bidenova administrativa ve své NPR plnit závazek modernizované obměny všech tří složek tzv. strategické jaderné triády (pozemní, letecké a námořní nosiče), jež je páteří jaderného odstrašení USA. Analytička ACA Shannon Bugos, v článku z června 2022 věnovaném Bidenovu vojenskému rozpočtu na rok 2023, mj. upřesnila, že se jedná o nahrazení stávajících 400 kusů pozemních mezikontinentálních balistických řízených střel Minuteman III novými řízenými střelami Sentinel, vytvoření nové letky strategických bombardérů B-21 Raider v přibližném počtu 100 kusů a flotily 12 nových jaderných ponorek třídy Columbia. Naproti tomu Bidenova administrativa neschválila záměr Trumpovy administrativy na vývoj řízené střely s plochou dráhou letu pro ponorky a vývoj vysoce výbušné jaderné letecké pumy.

RUSKÁ JADERNĚ-ODSTRAŠUJÍCÍ DOKTRÍNA A PŘÍPADNÉ POUŽITÍ JADERÝCH ZBRANÍ NA UKRAJINĚ

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině se ve vztahu k možnosti použití jaderných zbraní Ruskou federací zdůrazňují zejména dvě skutečnosti. Jednak se často cituje hrozba použití jaderných zbraní, vyslovená prezidentem Vladimirem Putinem k vyloučení vnějšího vměšování do „zvláštní vojenské operace“, jak Putin označil ruskou invazi při jejím zahájení 24. února. Jako druhý varovný signál se zmiňuje ambivalentní oznámení prezidenta Putina o uvedení jaderných sil do „zvláštního režimu bojové pohotovosti“, což později ruský ministr obrany Sergej Šojgu dal do souvislosti s personálním posílením na velících a kontrolních stanovištích. V té době také národní technické prostředky a další verifikační zdroje hlavních členských států NATO nezaznamenaly žádné mimořádné aktivity v místech operačního rozmístění a skladování ruských jaderných zbraní. Ke zklidnění vyhrocené situace, v důsledku uvedených provokativních prohlášení ruského prezidenta, přispěl zdrženlivý postoj USA a NATO. Někdy se také spekulativně připomíná údajná ruská koncepce „eskalací k deeskalaci“ spočívající v nasazení nízkovýbušných jaderných zbraní v počátečním stadiu regionálního konvenčního konfliktu.

Jak bylo výše zmíněno, jsou rozhodující důvody pro případné použití jaderných zbraní Ruskem a USA uvedeny v jejich hlavních bezpečnostních dokumentech. V této souvislosti bezpečnostní analytik Michal Smetana, v článku nazvaném „Hovory o Armageddonu: Kolik kroků zbývá k jaderné variantě války na Ukrajině“ v časopise Voxpot z 26. 7. 2022, poukázal mj. na účelově politický charakter těchto deklaratorních dokumentů. Jejich záměrné ambivalentní formulování, se vztahem k jadernému odstrašování a podmínkám použití jaderných zbraní, má především za cíl znejišťovat chování potenciálních protivníků.

V případě Ruské federace je to Vojenská doktrína z roku 2014, jejíž znění v uvedené oblasti upřesnil prezidentský dekret z června 2020 s názvem Základy státní politiky Ruské federace v oblasti jaderného odstrašení. Dokument charakterizuje toto odstrašení jako obranné, kdy k použití ruských jaderných zbraní dojde pouze v případě napadení Ruska nebo jeho spojenců. Za hlavní čtyři důvody použití jaderných zbraní text uvádí věrohodné varování o vypuštění balistických řízených střel proti území Ruska nebo jeho spojenců, tj. ještě před jejich dopadem, dále po uskutečnění jaderného úderu, v případě útoku konvenčními zbraněmi na jaderné síly a na jejich velící a kontrolní systémy a rovněž případný konvenční útok proti Rusku, který „ohrožuje samotnou existenci státu“. Podle hodnocení některých kontrolně-zbrojních expertů (Nikolai Sokov, Sarah Bidgood, Olga Oliker, Dmitri Trenin aj.) bylo publikování dokumentu motivováno snahou vyvrátit tvrzení o existenci výše zmíněné ruské koncepce „eskalací k deeskalaci“.

V souvislosti s boji na Ukrajině vyvolává otazníky zejména čtvrtá podmínka případného použití jaderných zbraní, tj. výklad slov „ohrožení samotné existence státu“ v rámci konvenční války.

Jednak existuje riziko přímého aliančního zapojení do ukrajinského konfliktu. Mohlo by k němu dojít v důsledku neúmyslného a omezeného konvenčního incidentu mezi ruskými a aliančními silami, vzhledem ke geografické blízkosti jejich rozmístění a vyhroceným bezpečnostním vztahům. Pokud by se nepodařilo incident vyřešit jednáním, hrozilo by jeho rozšíření, v závislosti na eskalační dynamice s nepředstavitelnými důsledky, včetně případné výměny jaderných úderů. Výsledkem by v závěrečné fázi mohly být miliony obětí, rozvrácená světová ekonomika a zničení životního prostředí. Na takovém vývoji nemá zájem ani jedna ze stran konfliktu. Svědčí o tom mj. prohlášení předních západních a ruských představitelů odmítající vzájemný ozbrojený konflikt, včetně aliančního odmítání vytvořit bezletovou zónu na Ukrajině, zřízení tzv. dekonfliktní linky aj.

Další diskutovaný možný důvod pro omezené použití ruských jaderných zbraní na Ukrajině, nebo údajné provedení demonstrativní jaderné exploze nad Severním mořem, by mohl souviset s eventuálním zásadním zvratem vojenských operací ve prospěch ukrajinské armády. V případě, že by došlo k ukrajinskému osvobození Ruskem okupovaných území v Donbaské a Chersonské oblasti, včetně anektovaného Krymu, by podle M. Smetany mohl prezident Putin považovat porážku na Ukrajině za ohrožení svého vládnutí, včetně rizika odstavení od moci. Zatím však nelze jednoznačně odhadnout, jak dalece by spjatost vnímání zásadní porážky na Ukrajině s ohrožením Putinova režimu mohla být vykládána ruským vedením jako zmíněné „ohrožení samotné existence státu“, a tudíž jako důvod pro použití jaderných zbraní.

MIZIVÉ VYHLÍDKY NA BRZKÉ OBNOVENÍ AMERICKO-RUSKÉHO STRATEGICKÉHO DIALOGU

Za současné situace vyhrocených vztahů Ruska se Západem a zejména s USA a pokračující ruské agrese na Ukrajině jsou naděje na obnovení americko-ruských kontrolně-zbrojních jednání a strategického dialogu v nejbližší době málo reálné. Přitom existují některé signály naznačující oboustranný zájem na zachování určité formy kontaktů. I přes pokračující boje na Ukrajině americko-ruské vojenské vztahy definitivně přerušeny nebyly. Svědčí o tom mj. pokračující výměna utajovaných údajů v rámci plnění bilaterální smlouvy omezující počty strategických jaderných zbraní New START. Z americké iniciativy se rovněž 13. a 19. května uskutečnily telefonické rozhovory ministrů obrany a náčelníků štábů. Byly první svého druhu od zřízení tzv. dekonfliktní linky na operační úrovni mezi Ministerstvem obrany Ruské federace a Velitelstvím USA v Evropě (U.S. European Command, EUCOM) v březnu 2022.

V pozdravném dopise prezidenta Bidena pro výroční konferenci ACA z 2. června se mj. hovoří o nutnosti „pokračovat v zapojení Ruska do otázek strategické stability“. V interview pro americký měsíčník Arms Control Today z června 2022 Adam Scheinman, zvláštní zástupce amerického prezidenta pro otázky jaderného nešíření, mj. potvrdil neměnnost amerického zájmu pokračovat v jednáních s Ruskem o kontrolně-zbrojních otázkách. Konkrétně mají USA podle Scheinmana zájem o prosazení takové dohody, která zachová kontrolu nad strategickými systémy obou zemí. Měla by se týkat i nově vyvinutých ruských zbrojních systémů a nestrategických otázek souvisejících s vnímáním hrozeb a se strategickou stabilitou, včetně nejaderných systémů se strategickými dopady, např. zahrnujících některé druhy konvenčních zbraní, protiraketovou obranu apod. S ohledem na stávající situaci nelze podle Scheinmana určit, kdy by mohlo k obnovení takového dialogu dojít, avšak údajně se uskuteční, až to bude „nejlépe vyhovovat zájmům USA“. V červnu
se ve prospěch obnovení americko-ruských bezpečnostních jednání pozitivně vyslovil rovněž ruský prezident Putin. K urychlenému jednání s Ruskem, ale i s Čínou, s cílem zabránit vysokému riziku vypuknutí strategického konfliktu, naléhavě vyzval v červenci ve washingtonském Středisku pro bezpečnostní a mezinárodní studia rovněž britský bezpečnostní poradce Stephen Lovegrove.

ZÁVĚRY A DALŠÍ PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ

Ruská agrese proti Ukrajině výrazně zvýšila mezinárodní napětí a ohrožuje bezpečnost v evropském regionu. Přináší rovněž riziko přímého konfliktu mezi ozbrojenými silami Ruska a NATO, které se snaží obě strany odvrátit a předejít případné nekontrolovatelné eskalaci. Důvodem je obava, že by tento konflikt přerostl v třetí světovou válku, jež by se s největší pravděpodobností rozvinula z původně konvenčního střetu do války jaderné.

Porovnáním koncepcí jaderného odstrašení Ruska a USA můžeme konstatovat, že zejména okolnosti, za kterých by obě jaderné supervelmoci použily jaderné zbraně, se příliš neliší. Nadále odmítají přijmout závazek nepoužít jaderné zbraně jako první. Vysoké bezpečnostní riziko tak nadále představuje setrvávání obou zemí na kontroverzní koncepci „launch under attack“ („launch-on-warning“), v rámci které udržují část svých jaderných sil ve vysokém stupni bojové pohotovosti. Počítají také s použitím jaderných zbraní proti nejaderným hrozbám.

Zatím nic nenaznačuje, že by se Rusko v tuto chvíli chystalo prolomit „jaderné tabu“, existující od svržení amerických atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945, a použít jaderné zbraně na Ukrajině. Nicméně tuto variantu nelze úplně vyloučit v závislosti na dalším vývoji ukrajinské krize.