Česko by mělo vypracovat komplexní plán pro posílení strategické autonomie

Evropská unie zůstává výrazně závislá na Číně v řadě oblastí, které jsou zásadní pro směřování Evropy ke klimatické neutralitě. Patří mezi ně těžba a zpracování kovů vzácných zemin, ale i výroba lithiových baterií nebo solárních panelů. Přílišná závislost na Číně otevírá prostor pro zneužití z důvodu dosahování politických cílů, může dojít k omezení dodávek kritických surovin nezbytných pro výrobu zelených technologií.
Česká ekonomika orientovaná primárně na automobilový průmysl je vůči výkyvům v globálních dodavatelských řetězcích obzvlášť citlivá. Česko by mělo v souladu s unijní klimatickou strategií připravit komplexní plán na zajištění své strategické autonomie.

ANALÝZA

Evropa je závislá na Číně v řadě klíčových oblastí souvisejících se zelenou transformací, a to v různých fázích dodavatelských řetězců, od těžby a zpracování kritických surovin, výroby součástek, jako jsou elektrické baterie, nebo výroby hotových produktů, jako jsou solární panely. Zřejmě nejzásadnější je dominance Číny v oblasti těžby a zpracování kritických surovin. Unie poprvé definovala kritické suroviny (Critical Raw Materials) v roce 2011, kdy za ně označila 14 surovin, které mají podstatný význam pro evropskou ekonomiku a zároveň jsou jejich dodávky potenciálně ohrožené. Tento seznam se stále rozšiřuje a v roce 2023 po poslední aktualizaci obsahoval již 34 surovin. Seznam zahrnuje také kovy vzácných zemin, sedmnáct kovů s podobnými chemickými vlastnostmi. Právě u vzácných zemin je EU závislá téměř zcela na dodávkách z Číny, u některých i ze 100 %. Přibližně polovina z magnetických kovů používaných celosvětově při výrobě elektromobilů a větrných turbín pochází z Číny.

Převaha Číny se netýká jen zpracování kritických surovin, ale také sofistikovaných technologií, jako jsou elektromobily. Čína se začala zabývat podporou vývoje a výroby elektromobilů již v roce 2000. Od té doby systematicky pracovala na tom, aby se stala nejvýznamnějším hráčem v odvětví. Velký podíl na tom měl Wan Gang, bývalý technický manažer v německém Audi, který byl od roku 2007 do roku 2018 ministrem pro
vědu a technologie. Čína se zaměřila na ovládání celého hodnotového řetězce, od těžby surovin a jejich následného zpracování, přes výrobu baterií až po montáž karosérií. Z Číny pocházela v roce 2022 více než třetina exportovaných elektromobilů na světě, o 10 % více než v předchozím roce. Jejich největším výrobcem je momentálně čínský BYD, který již překonal americkou firmu Tesla. Pro Evropu je zásadní, že Čína dominuje trhu s produkcí lithiových baterií. Momentálně se zde vyrábí přes 90 % baterií typu LFP (lithium-železo-fosfát) a více než 60 % baterií NMC (lithium-nikl-mangan-kobalt). Čína aktuálně také ovládá trh se solárními panely. Drží alespoň tři čtvrtiny v každé fázi výroby solárních panelů a u některých klíčových částí má podíl téměř 100 %. Momentálně vyrábí asi 85 % všech solárních panelů, zatímco Evropa jen asi 3 %. Významný podíl má i v oblasti výroby větrných turbín.

Unie si závislost na Číně uvědomuje, začala pracovat na řadě opatření k posílení vlastní strategické autonomie. V březnu 2023 přijala Evropská komise Critical Raw Materials Act, který počítá se snížením celkové závislosti na třetích zemích u kritických surovin na méně než 65 % do roku 2030, přičemž minimálně 10 % těžby a 40 % zpracování každé z těchto vzácných zemin by mělo probíhat v EU.2 V návaznosti na Green Deal představila EU také Green Industrial Plan, jenž má přispět k podpoře evropských zelených technologií, posílení odolnosti dodavatelských řetězců v odvětví a ochraně spravedlivého trhu. V rámci něj připravuje NetZero Industry Act, stanovující, že u vybraných zelených technologií má být v roce 2030 podíl evropských firem minimálně 40 %. Seznam zahrnuje mj. solární technologie, elektrické baterie nebo tepelná čerpadla.

Vyšší závislost na Číně je riziková kvůli neočekávaným událostem ovlivňujícím sociálněekonomické prostředí, které mohou způsobit náhlé výpadky dodávek. Příkladem je epidemie COVID19, jež omezila dodávky elektronických součástek pro český automobilový průmysl. Čína je navíc systémový rival, který i vzhledem k charakteru politického režimu může zneužívat ekonomické závislosti evropských zemí k dosažení politických cílů. Došlo tak k tomu např. při uvalení sankcí na litevské produkty poté, co Litva otevřela neformální zastupitelský úřad Tchajwanu. V případě, že by došlo k otevřenějšímu konfliktu s Čínou, by dodávky některých surovin či produktů mohly být i zcela zastaveny.

DŮSLEDKY PRO ČESKO

Česko mělo v roce 2022 jeden z největších podílů průmyslu na ekonomice (27 %), vyšší než třeba Německo (23,5 %). Největší část průmyslu je přímo či nepřímo spojena s automobilovým sektorem. Naprostá většina firem působících v českém automobilovém průmyslu má zahraniční vlastníky. Podle indexu globalizace KOF bylo v roce 2020 Česko 14. nejvíce globalizovanou zemí na světě z celkem 215 hodnocených zemí. Česko je proto zásadně závislé na mezinárodních dodavatelských řetězcích, a to včetně těch napojených na Čínu. Ačkoliv oficiální údaje ukazují nízký zahraniční obchod s Čínou, nepřímá závislost na ní je podstatně vyšší, a to především přes německý průmysl. V souvislosti s přechodem na výrobu elektroaut je pro český automobilový sektor nezbytné zajistit bezpečné dodávky surovin a součástek včetně baterií.

Vláda ČR představila v říjnu 2023 klimatický plán, který předpokládá, v souladu s evropským Green Deal, snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 o více než polovinu oproti roku 1990. Cílem českého plánu je mj. navýšit do roku 2030 podíl obnovitelných zdrojů z dnešních 17 % na 30 %. Docílit by se toho mělo mj. podporou investic do solárních panelů a výstavbou nových větrných turbín. Čína disponuje značnou částí světových dodavatelských řetězců u obou technologií, od surovin až po konečné produkty.

Důležité je, aby EU i jednotlivé členské státy včetně Česka měly zpracovaný komplexní a detailní plán na posílení strategické autonomie. Ten by měl vést k několika cílům: zvýšení odolnosti dodavatelských řetězců, posílení národní bezpečnosti, podpoře konkurenceschopnosti evropských firem a institucí, ochraně základních lidských práv a zajištění udržitelnosti a minimalizace dopadů na životní prostředí. Konkrétní opatření mohou zahrnovat pravidla pro zvýšení transparentnosti dodavatelských řetězců, pravidla pro zadávání a uskutečňování veřejných zakázek a zahraničních investic, vytvoření „bílého seznamu“ spřátelených zemí, jejichž kritické suroviny a technologie budou ve veřejném sektoru preferovány nebo udělování certifikátů pro firmy působící ve veřejném sektoru.

Evropská unie a jednotlivé členské státy by také měly výrazněji usilovat o podporu technologických inovací a průmyslové výroby. Spolupráce ohledně vývoje, výroby a využívání nových technologií a příprava opatření na posílení strategické autonomie by měly probíhat nejen v rámci EU, ale také mezi dalšími „podobně uvažujícími“ (likeminded) zeměmi v rámci ostatních regionů (např. USA, Japonsko, Jižní Korea). Zatím se zdá, že koordinace vzájemné podpory není dostatečná, neboť např. americká a evropská opatření se vzájemně nedoplňují.

VÝHLED

Evropská unie i jednotlivé členské státy plánují v dalších letech posilovat svou strategickou autonomii, s čímž souvisí i snižování závislostí na Číně ve významných oblastech. V krátkodobém i střednědobém horizontu je třeba počítat s tím, že takové kroky povedou ke komplikacím a dojde k navýšení cen dovozu surovin i technologií. Již nyní Čína v reakci na americká a evropská opatření reagovala omezením vývozu germania, gallia a grafitu, klíčových surovin používaných v moderních technologiích. Další opatření nejspíše budou následovat v reakci na budoucí kroky EU. Podobné restrikce ale pravděpodobně dlouhodobě oslabí pozici Číny na světovém trhu s kritickými surovinami a posílí diverzifikaci dodávek do Evropy. V roce 2010 vzrostlo napětí mezi Čínou a Japonskem ve Východočínském moři, v jehož důsledku čínská vláda zakázala dovoz vzácných zemin do Japonska. Mezinárodní odběratelé pak začali hledat alternativní zdroje z obav, že Čína může regulovat dodávky surovin z politických důvodů. Od roku 2010 do současnosti podíl Číny na světovém trhu se vzácnými zeminami výrazně poklesl z více než 90 % na přibližně 60 %.

Čína trhu dominuje především kvůli systematickému přístupu včetně budování zpracovatelských závodů a infrastruktury, a také díky ochotě nést řadu negativních externalit. Kovy „vzácných“ zemin zpravidla nejsou tak vzácné, jak by název napovídal. Vzácnost spočívá ve specifitě těžby a zpracování, která s sebou nese značné ekologické dopady. Jejich naleziště se nachází po celém světě včetně Evropy, s významnými zásobami ve Skandinávii. Kromě rozvíjení domácí těžby mohou evropské státy odebírat kritické suroviny např. z Indie, Austrálie, Spojených států, Brazílie, Chile či Kanady. Například u zmíněného grafitu disponují přibližně polovinou světových zásob Turecko a Brazílie. V Evropě se již také otevírají nové závody na zpracování kritických surovin, jako je např. německá AMG Lithium pro zpracování lithia k výrobě baterií.

V případě meziproduktů nebo produktů se Evropa může zaměřovat na sofistikované technologie s vysokou přidanou hodnotou. Evropa již navyšuje podíl na výrobě baterií typu NMC, jež jsou dražší a výkonnější než LFP. V automobilovém odvětví mají evropské firmy velmi silnou tradici, stále drží zásadní podíl na světovém trhu a disponují velmi dobrou reputací. Evropské firmy a instituce mají také desítky let zkušeností s vývojem v oblasti obnovitelných zdrojů a např. dánské firmy patří navzdory vysokým nákladům stále mezi největší výrobce větrných turbín na světě.

→ Evropská unie je výrazně závislá na Číně na několika úrovních dodavatelských řetězců. Tato závislost může ohrozit evropské směřování ke klimatické neutralitě.

→ Česko je jako silně průmyslová země s dominancí automobilového průmyslu vůči výkyvům v dodavatelských řetězcích zvláště náchylná. Čína může tyto závislosti zneužít k politickým cílům a v případě zhoršení vzájemných vztahů může dojít ke kritickým výpadkům.

→ Evropská unie již činí některé kroky k posílení své strategické autonomie v oblasti kritických surovin i zelených technologií. Evropa má reálný potenciál posílit svou strategickou autonomii jak u surovin, tak i meziproduktů či hotových produktů.

→ Česká vláda by měla vypracovat vlastní komplexní plán pro posílení strategické autonomie, který bude vycházet z podrobné analýzy rizik souvisejících s dodavatelskými řetězci.