Zpravodajský briefing dle ruského stylu

V ruském systému neexistuje žádný ekvivalent koordinátora zpravodajských služeb nebo poradce pro národní bezpečnost (i když tajemník Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev prakticky plní část druhé zmíněné úlohy). Úlohy a kompetence zpravodajských služeb se schválně překrývají, a to dle teze, že tak bude podporována soutěživost a iniciativa. Také mohou do značné míry informovat politické představitele přímo bez toho, že by musely koordinovat své operace nebo srovnávat svá data. Místo toho, jak ukazuje diagram níže (v příloze), existuje několik cest, kterými zpravodajské informace putují k prezidentovi (a k lidem v jeho nejužším okolí).

PŘÍMÝ BRIEF

SVR (Služba vnější rozvědky) a FSB (Federální bezpečnostní služba) denně poskytují prezidentovi „knihy“ briefingů. GRU (Hlavní správa rozvědky), jakožto součást aparátu Generálního štábu, rovněž pravidelně poskytuje materiály pro přímé briefingy, i když klíčová zjištění z těchto materiálů jsou obvykle „filtrovaná“ Generálním štábem nebo ministrem obrany Sergejem Šojgu, než se dostanou k prezidentovi.

CIVILNÍ DOHLED

Zpravodajské služby poskytují sekretariátu Rady bezpečnosti (SB) rozsáhlé zpravodajské materiály – někdy zůstanou v „syrové“ podobě, ale většinou se „destilují“ do podoby analýz. V menším měřítku jsou analytické zprávy sdílené také se zbytkem prezidentské administrativy (AP). Obě tyto instituce mají značný vliv na prezidenta – briefují ho a slouží jako gatekeepers, kteří kontrolují, kdo má přístup k „Tělu“, jak se prezidentovi běžně říká – ale na takové záležitosti má mnohem větší vliv SB, v neposlední řadě kvůli
osobnímu vztahu mezi Patruševem a Putinem.

NEFORMÁLNÍ VLIV

Existuje proměnlivý vztah s různými sektory, které mají vliv na tvorbu pozic, od (státních) médií a think tanků přes velký byznys a lidi se sociálními vazbami na Putina nebo jiné klíčové figury. Někdy získávají privilegovaný přístup k materiálům, zvláště když některá z agentur je chce použít k ovlivňování SB, AP nebo přímo Putina a jeho okolí. Také mohou být pověřeny vypracováním zpráv nebo článků podporujících politiku, kterou se daná služba snaží prosadit.

SHRNUTÍ

→ Zpravodajské služby prosazují vlastní pozice, nenabízejí politickým představitelům svou „nejlepší pravdu“ – jejich analýzy se tedy mohou stát „rukojmími“ zájmů rezortů či služeb.

→ Dochází k endemickému selhání propojování zpravodajských informací z různých agentur: mnoho briefingů se přemísťuje do vyšších pater vládní hierarchie, a Sekretariát SB je jedinou strukturou s úlohou a dostatečnou odborností na shromažďování a porovnávání zpravodajských informací napříč službami, avšak je
příliš malý na to, aby to byla jedna z jeho hlavních činností.

→ Ruský způsob soutěže mezi zpravodajskými službami je často hlavně bojem o získávání Putinovy přízně zastíněním nebo i napadáním ostatních agentur. V praxi je cena za „vstup do místnosti“ spíše podporování než zpochybňování obecně přijatých stanovisek, zejména pak tvrdých, nekompromisních názorů, které
zastává Patrušev.

→ „Můžeme se dostat ke komukoliv a dozvědět se cokoliv, ale naši šéfové potom ignorují to, co nechtějí slyšet,“ je dobrým shrnutím silných i slabých stránek Ruska, pocházejícím přímo od bývalého důstojníka SVR.