Zemní plyn ve východním Středomoří: Příspěvek k energetické bezpečnosti Evropské Unie

Po ruské invazi na Ukrajinu země EU hledají alternativní dodavatele plynu, kteří by mohli alespoň z části kompenzovat výpadek dodávek z Ruska. V této souvislosti se východní tředomoří s objevenými zásobami zemního plynu (kde již Egypt a Izrael započal těžbu a export) ukazuje jako významná součást tohoto procesu. To potvrzuje i v červnu 2022 podepsané Memorandum o porozumění (MoU) mezi EU, Egyptem a Izraelem, jehož klíčovým aspektem je posílení exportu izraelského plynu na evropské trhy prostřednictvím egyptských LNG terminálů v Damiettě a Idku na pobřeží Středozemního moře. Také objevené zásoby zemního plynu ve výlučné ekonomické zóně (EEZ) Kypru mohou v budoucnu přispět k posílení energetické bezpečnosti EU.

Tento policy paper tedy sleduje dva hlavní cíle. Prvním je analyzovat sektor zemního plynu vybraných zemí východního Středomoří, zejména Kypru, Egypta, Izraele, Řecka a Turecka. Druhým cílem je analyzovat možnosti exportu plynu/LNG do EU prostřednictvím stávající infrastruktury a plánovaných projektů vedoucích přes Kypr v kontextu politické situace v regionu východního Středomoří. Text je rozdělen do tří částí. V první jsou popsány zásoby uhlovodíků v oblasti východního Středomoří a energetický potenciál vybraných zemí regionu. Druhá část je zaměřená na možnosti exportu plynu/LNG a plánované energetické infrastrukturní projekty vedoucí z východního Středomoří přes Kypr do EU. Třetí část se pak zaměřuje na (geo)politické překážky regionu, jež brání většímu využití energetického potenciálu.

Aktuální stav a budoucí vývoj plynárenského sektoru kypru a vybraných států východního Středomoří

Ačkoli EU dlouhodobě usiluje o diverzifikaci svých zdrojů, především dodávek zemního plynu, bylo Rusko až donedávna hlavním zdrojem evropských uhlovodíků. V případě zemního plynu dodalo Rusko v roce 2021 do EU kolem 155 mld. kubických metrů (bcm) a tím zajišťovalo až 40 % spotřeby EU (IEA, 2022), která celkem dosáhla výše 396,6 bcm. Spotřeba plynu v roce 2021 v Itálii činila 72 bcm, v Řecku kolem 7 bcm a v Bulharsku pak 3,3 bcm. Spotřeba zemního plynu na Kypru, jenž není propojen s kontinentem, je nulová (British Petrol, 2022; European Commission, 2022a; Eurostat, 2022).

Po únorové invazi na Ukrajinu uvalila EU sankce mj. na dodávky ropy a uhlí z Ruska. Přestože se sankce nedotkly ruského plynu, v důsledku omezení tranzitu přes Ukrajinu a ukončení dodávek přes Nord Stream 1 a plynovod Jamal, podíl Gazpromu na evropském plynovém trhu klesl na zhruba 9 % a na jeho místo přišli dodavatelé LNG (Dezem, 2022). V první polovině roku 2022 pak spotřeba plynu v EU dosáhla 201,8 bcm, čímž se snížila o 11 % oproti 226,5 bcm za stejné období roku 2021 (European Commission, 2022b). Na tomto pozadí se opět stalo aktuálním téma plynových nalezišť ve východním Středomoří, která by mohla pomoci posílit energetickou bezpečnost EU.

Plynové zásoby východního Středomoří

Východní Středomoří se stalo globálním energetickým hotspotem po četných objevech plynových polí v posledním desetiletí. Americký geologický průzkum (USGS) v roce 2021 odhadl, že v oblasti východního Středomoří se nachází téměř 8100 bcm technicky vytěžitelného zemního plynu a více než 879 mil. barelů ropných zdrojů (Raimondi, 2022). Což jsou zásoby dostatečně velké na to, aby se z východního Středomoří stala příznivá oblast pro rozvoj těžby a exportu.

Největšími zásobami v regionu s 2209 bcm prokázaných zásob plynu disponuje Egypt (Statista, n.d., U.S. EIA, 2022), který je také významným producentem a exportérem plynu/LNG. Egypt má aktuálně více jak šest nalezišť, kde byla zahájena produkce plynu (Bowlus, 2020). V roce 2015 bylo objeveno největší naleziště plynu ve Středomoří, egyptský Zohr s odhadovanými zásobami kolem 850 bcm plynu. Zohr zahájil produkci v roce 2017 s roční těžbou mezi 24,7–25,8 bcm (U.S. EIA, 2022). V roce 2022 pak dosáhla celková produkce plynu v Egyptě kolem 71 bcm (British Petrol, 2022; Oenergetice.cz, 2022). Zároveň Egypt dováží plyn z Izraele na základě dvou dohod z roku 2019 na dodávky ve výši 85,3 bcm během 15 let (Al-Monitor, 2022a). Plyn je z Izraele do Egypta dodáván plynovodem EMG, který má roční kapacitu 7 bcm a od února 2022 také plynovodem APG s roční kapacitou 10 bcm. Oba státy plánují výstavbu nového pobřežního plynovodu z naleziště plynu Leviathan do LNG zařízení v Egyptě, jenž by umožnil Izraeli zvýšit dodávky plynu do Egypta o dalších 3–5 bcm ročně (U.S. EIA, 2022; Al-Monitor, 2022a). Egypt exportuje plyn výhradně pomocí dvou LNG terminálů pro vývoz, a to v Idku, s roční kapacitou 9,9 bcm, a Damiettě s kapacitou 6,9 bcm plynu. V roce 2022 pak Egypt exportoval LNG ve výši 11 bcm plynu, z čehož 90 %, tj. 9,9 bcm plynu, šlo do Evropy, zbytek do ostatního světa (Oenergetice.cz, 2022; British Petrol, 2022; The National, 2022).

Izraelské prokázané zásoby zemního plynu jsou kolem 1000 bcm (Al-Monitor, 2022b). Izrael se za posledních 20 let transformoval z čistého dovozce fosilních paliv k soběstačnosti v oblasti zemního plynu a stal se jeho čistým vývozcem (ropu a uhlí stále dováží). V roce 2019 byla zahájena těžba na izraelském nalezišti Leviathan s odhadovanými vytěžitelnými zásobami zemního plynu ve výši 605–620 bcm (The National, 2022; Al-Monitor, 2022b; Trade.gov, 2022). V roce 2021 se z nalezišť Tamar a Leviathan vytěžilo celkem 19,5 bcm zemního plynu a v říjnu 2022 zahájil Izrael těžbu i na poli Karish (Xinhua.net, 2022; The Times of Israel, 2022). V první polovině roku 2022 dosáhla produkce zemního plynu úrovně kolem 10,85 bcm, což je nárůst o 21,9 % v porovnání s předchozím obdobím roku 2021. Z toho objemu pak 6,26 bcm směřovalo na domácí trh a 4,59 bcm zemního plynu bylo exportováno prostřednictvím plynovodů EMG a APG do Egypta a Jordánska, přičemž se očekává, že Izrael bude schopen do konce roku vyvést do těchto zemí až 10 bcm plynu (Al-Monitor, 2022b; Al-Monitor, 2022c). S plánovaným zdvojnásobením produkce zemního plynu v příštích několika letech bude mít Izrael příležitost zvýšit export do Evropy (Reuters, 2022b; Al-Monitor, 2022b; Haggag – Nashar, 2022).

Žádné významné potvrzené zásoby plynu ve Středomoří zatím nemá Řecko, jež na konci roku 2022 zahájilo seismické průzkumy u Peloponéského poloostrova a západně a jihozápadně od ostrova Kréta. Potenciální zásoby Řecka v této oblasti jsou odhadované na 600 bcm plynu. Výsledky průzkumu budou známé v roce 2023. V současné době Řecko netěží a nevyváží žádný plyn (Reuters, 2022a). Řecko má v současnosti jeden terminál pro zpětné zplynování a skladování LNG na ostrůvku Revithoussa u Atén s kapacitou 5,2–5,3 bcm ročně, který může uskladnit až 225 000 m3 plynu a znovu zplynit 1400 m3 za hodinu. Vedle toho Řecko plánuje výstavbu čtyř až pěti LNG terminálů, tzv. plovoucí skladovací a znovuzplyňovací jednotka (FSRU), např. v Alexandropolis. Ten po zahájení provozu do konce roku 2023 bude ročně dodávat 5–5,5 bcm plynu na trhy Řecka, Bulharska, Srbska a Severní Makedonie (Reuters, 2022c). Řecko posílilo svou energetickou bezpečnost zajištěním skladovacích kapacit, když začátkem září 2022 podepsalo s Itálií memorandum o porozumění na uskladnění 1,5 TWh plynu, který lze do Řecka dopravit zpětným tokem (Reuters, 2022d). V říjnu 2020 byl dokončen plynovod TAP, jenž se napojuje na plynovod TANAP vedoucí plyn přes Turecko z Ázerbájdžánu.

Turecko si od roku 2018 pořídilo flotilu čtyř průzkumných lodí, které jsou schopné provádět hlubokomořské vrty. Průzkumné vrty Ankary ve Středomoří ovšem narážejí na spory o delimitaci EEZ se sousedy. Bez problémů je naopak průzkum v oblasti Černého moře, kde od poloviny roku 2020 turecká státní ropná společnost TPAO objevila odhadem 710 bcm plynu (AA, 2022; Anadolu Agency, 2021). V roce 2023 má být na šelfu Černého moře uvedeno do provozu turecké ložisko Sakarya s odhadovanou produkcí více než 14 bcm a maximální produkcí do roku 2028 kolem 18 bcm plynu (Anadolu Agency, 2021), což umožní pokrýt z vlastních zdrojů až 30 % turecké spotřeby, která se v roce 2021 pohybovala ve výši 57,3 bcm plynu (Britsh Petrol 2022). V Turecku jsou dva terminály LNG a dvě zařízení FSRU s plány na vybudování třetího zařízení v zálivu Saros (Trade.gov, 2022). Přestože v brzké budoucnosti Turecko zřejmě zůstane zemí většinově dovážející plyn, díky své geografické poloze u moře a v blízkosti Ruska, Kaspického moře a Blízkého východu je dobře diverzifikované a má určitý potenciál stát se energetickým tranzitním uzlem pro EU. V roce 2022 směřovalo přes Turecko do EU a Srbska kolem 23 bcm, z toho zhruba 12 bcm skrze druhou větev plynovodu TurkStream a 11 bcm přes plynovod TANAP (ENTSOG, n.d.). V plánu je rozšíření kapacity plynovodu TANAP ze současných 16 bcm až na 31 bcm plynu v roce 2026. V této souvislosti je důležitá dohoda mezi EU a Ázerbájdžánem z července 2022, která předpokládá, že Ázerbájdžán zdvojnásobí dodávky plynu do EU až na 20 bcm v roce 2027 (Ekolist.cz, 2022).

Kypr má odhadované zásoby plynu mezi 509–673 bcm (Energy Intelligence, 2022). První objev zemního plynu v kyperské EEZ byl učiněn v roce 2011 firmou Noble Energy a Delek Group. V poli Aphrodite se podle odhadů nachází kolem 127–140 bcm plynu. Aphrodite bylo v roce 2015 prohlášeno za komerční a produkce by měla začít v roce 2026. V roce 2018 pak následoval objev plynového pole Calypso s odhadovanými zásobami mezi 170–227 bcm plynu, které objevila společnost Eni (Itálie). Dalším úspěchem bylo v únoru 2019 konsorciem ExxonMobil (USA) a Qatar Petroleum (Katar) nalezené pole Glaucus s odhadovanými zásobami 142–227 bcm plynu (CyprusProfile, 2021). Zatím poslední objev se odehrál ve druhé polovině srpna 2022, kdy společnosti TotalEnergies (Francie) a Eni (Itálie) oznámily objevení významných zásob plynu ve vrtu Cronos-1. Předběžné odhady naznačují, že v místě je 70–79 bcm plynu s významným dodatečným potenciálem (Reuters, 2022e).

Existující a plánovaná energetická infrastruktura v regionu

V současné době je jedinou existující energetickou infrastrukturou na Kypru ropný terminál v jižní části ostrova ve Vasilikos. Co se týká plynárenské a elektroenergetické infrastruktury, Kypr je izolovaným energetickým ostrovem, bez přeshraničních liniových propojů se sousedními zeměmi či stacionárních/plovoucích terminálů pro příjem/vývoz zkapalněného zemního plynu. Důležitým předpokladem pro to, aby se Kypr stal tranzitním hubem, je dobudování chybějící infrastruktury a její integrace do regionální energetické soustavy.

Integrace Kypru do regionální energetické soustavy

Kromě plynárenských projektů, kterým se věnujeme v tomto policy paperu, se připravují i projekty v oblasti elektroenergetiky. Prvním z nich je vybudování podmořského propojovacího vedení mezi Izraelem, Kyprem a Řeckem (EuroAsia Interconnector s dimenzovanou kapacitou 2 GW, s odhadovanými náklady cca 2,5 mld. EUR, část nákladů je hrazena z fondu CEF, zprovoznění první části je plánováno na konec roku 2025). Druhým projektem je propoj mezi Egyptem, Kyprem a Řeckem (EuroAfrika Interconnector o kapacitě 1 GW, s odhadovanými náklady cca 2,5 mld. EUR, zprovoznění první části se očekává na přelomu let 2023 a 2024) (NS ENERGY, 2022a a NS ENERGY, 2022b). Oba projektované propoje mají přispět ke zkvalitnění propojení energetických soustav členských států EU a také poskytnout EU potenciální přístup k energii z obnovitelných zdrojů z oblasti východního Středomoří (solární, větrná aj.). 

Prvním plánovanou plynárenskou infrastrukturou je výstavba importního LNG terminálu nedaleko přístavu Vasilikos o celkové roční kapacitě 2,44 bcm. Cílem projektu je snížení závislosti na importované ropě a ropných produktech a přechod na emisně čistší palivo. Celkové náklady jsou přibližně 312 mil. EUR (ENTSOG, 2022). Projekt je ze 40 % spolufinancován z fondu CEF. Část prostředků, téměř 100 mil. EUR, je zajištěno půjčkou od Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V současné době je uvedení do provozu plánováno na druhé pololetí roku 2023 (CyprusMail, 2022).

Na straně exportu stojí za zmínku probíhající diskuse kolem možnosti vývozu plynu z pole Aphrodite prostřednictvím LNG terminálu Idku v Egyptě. V roce 2018 byla uzavřena mezivládní dohoda mezi Kyprem a Egyptem o vybudování podmořského plynovodu mezi polem Aphrodite a egyptskými LNG terminály a dohoda o těžbě se společností Chevron. V roce 2021 se země rámcově dohodly jak společně řešit problémy ohledně využití pole Aphrodite. Před pandemií COVID-19 byl první export očekáván v roce 2025 (CyprusProfile, 2021; Haggag – El Nashar, 2022).

Dalším zvažovaným způsobem, jak by bylo možné dopravovat východostředomořský plyn do EU, je projekt plynovodu EastMed spojující Izrael, Kypr a Řecko (s návazným plynovodem Poseidon mezi Řeckem a Itálii). V současné době je projekt ve fázi autorizace. Očekávané uvedení do komerčního provozu je plánováno na rok 2027. V první fázi je projekt dimenzován na přepravu 11 bcm zemního plynu ročně s možností rozšíření na 20 bcm. Od roku 2013 je projektem společného zájmu, zároveň se projekt stal součástí plánu REPowerEU. Ve střednědobém horizontu je propoj uvažován také pro přepravu zeleného vodíku, a tudíž má potenciál zajistit naplnění cíle plánu REPowerEU, ve kterém se EU zavázala importovat dodatečných 10 mil. tun zeleného vodíku do roku 2030 (IGI-Poseidon, 2022a; European Commission, 2021; European Commission, 2022c). Kromě podpory EU je výstavba projektu podporována dotčenými zeměmi. V lednu 2020 byla vládami Řecka, Kypru a Izraele podepsána mezivládní dohoda potvrzující strategickou důležitost propoje (IGI-Poseidon, 2022b).

Plánovaný plynovod EastMed vytváří příležitosti a synergie s dalšími projekty v oblasti, např. s FSRU v Alexandropolis či řecko-bulharským propojem (IGB), jenž od konce roku 2022 umožní roční přepravu až 5 bcm plynu. Navazující plynovod mezi Řeckem a Itálií, tzv. Poseidon, společně s projekty na rozšíření kapacity italské přepravní soustavy umožní přepravu zemního plynu dále na sever Itálie. Při správné implementaci projektu by bylo možné úměrně rozšířit těžbu v izraelských a kyperských nalezištích zemního plynu (až o 20 bcm/rok do tří let) a rozvíjet budování nových exportních kapacit. V kontextu současného cíle EU urychleně ukončit dodávky ruského plynu se tedy jedná o zásadní projekt, který navíc nekonkuruje LNG terminálům v Egyptě a nekanibalizuje dodávky z této oblasti na evropské trhy (IGI-Poseidon, 2022a).

Je však nutné podotknout, že vedle projektu paralelně probíhají diskuse i o alternativních variantách, viz návrh egyptského prezidenta Al-Sisího o změně trasy plynovodu. Ta by měla stejně jako projekt EastMed vycházet z pole Leviatan, ale namísto podmořského propoje s Kyprem by vedla po pevnině do Egypta a následně podmořským propojem na ostrov Kréta (To Vima, 2021).

Politické překážky sdílení nerostného bohatství

Případná výstavba plynovodu EastMed a zahájení těžby u Kypru čelí zásadním politickým překážkám. První z nich jsou spory ohledně rozdělení EEZ ve východním Středomoří a druhou je nevyřešený kyperský problém. Řecko vychází z článku 121 Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), podle kterého všechny obyvatelné ostrovy mají právo na kontinentální šelf a EEZ. Z pohledu Turecka, které není stranou Úmluvy, přistupovat k problematice EEZ z pozice UNCLOS a přijetí řeckých požadavků fakticky učiní z Turecka vnitrozemský stát. Vzhledem k tomu, že se řecké ostrovy nacházejí bezprostředně u tureckých břehů, jedná se o zvláštní případ, který se má podle Turecka řešit na základě mezinárodněprávní zásady „spravedlnosti“, při které by měly být brány v potaz veškeré relevantní okolnosti (což se ostatně odráží i v čl. 59 UNCLOS).

Turecko proto trvá na tom, aby se EEZ určovaly pomocí středních linií mezi pevninami, a to prostřednictvím přímého vyjednávání mezi sousedními státy.1 Na základě přímého vyjednávání podepsala v roce 2019 Ankara s tripolskou vládou v Libyi memorandum o porozumění o hranicích na moři, jež v rozporu s mezinárodním právem nebere v potaz existenci řeckých ostrovů. V reakci na to v srpnu 2020 pak Řecko a Egypt uzavřely vlastní dohodu o námořním rozhraničení, kterou Turecko odmítá uznat.

Turecko také od roku 2019 provádí nelegální průzkumné vrty v kyperské EEZ na základě licencí vydávaných tzv. Severokyperskou tureckou republikou (SKTR), která je z pohledu mezinárodního práva okupovaným územím.2 Turecká vojenská plavidla v průběhu roku 2021 a 2022 opakovaně obstruovala průzkumné práce, jež provádělo Nautical Geo v souvislosti s přípravou na položení plynovodu EastMed. Turecké válečné lodě rovněž blokovaly plavidlo italské společnosti ENI na provádění vrtů v okolí Kypru.

Kromě toho turecký prezident Erdoğan, jehož strana AKP se v parlamentu opírá o nacionalisty, začal aktivně prosazovat koncepci „modré vlasti“ (Mavi Vatan) v rámci, které si činí nároky na podstatnou část východního Středomoří a Egejského moře. Podle posledních zpráv je i Řecko ochotno eskalovat napětí a hodlá rozšířit teritoriální vody na západě a jižně od Kréty z šesti na dvanáct námořních mil, což je garantováno UCNLOS. K rozhodnutí má podle řeckých médií dojít letos v březnu. Turecko proti tomuto kroku varuje (Kokkindis, 2022).

Co se Kypru týče, vzhledem k tomu, že Turecko neuznává Kyperskou republiku, neuznává ani povolení k průzkumu a těžbě vydávané jejími úřady a tvrdí, že Kypr nemá právo zahájit těžbu nerostných surovin, dokud nebude vyřešen mechanismus dělení zisků mezi řeckou a tureckou komunitou nebo nedojde k celkovému řešení kyperského problému. V opačném případě bude Turecko pokračovat ve vrtech v okolí ostrova (Kampouris 2019). Turecká strana požaduje rovné rozdělení zisků z těžby a prodeje uhlovodíků, zatímco mezinárodně uznávaná vláda v Nikósii trvá na proporčním principu (viz Security Council 2022). Navíc v posledních letech začaly Turecko a neuznaná SKTR aktivně prosazovat politiku dvou států.

Turecko za politické napětí v regionu viní řeckou stranu, které podle Ankary straní EU. To se má projevovat v otázce EEZ i plynovodu EastMed. Kypr a Řecko se snaží využít plynovod k utužení spojenectví s členskými státy EU a Izraelem na pozadí konfliktu s Tureckem. Kromě toho Řecko chce být regionálním plynovým uzlem, o což usiluje také Ankara. Místo plynovodu EastMed navrhuje Ankara, aby se plyn z izraelských nalezišť přepravoval plynovodem do Turecka a dále do jižní Evropy. Energetickým ambicím Ankary nahrává i návrh ruského prezidenta Vladimira Putina učinit z Turecka plynový uzel (Interfax.ru, 2022).

Turecko čelící problému znehodnocení své měny tak bude moci reexportovat ruský plyn do EU, jež se ruského plynu formálně zbaví v souladu se svými politickými deklaracemi (podle plánu EK se má EU zbavit závislosti na ruském plynu do roku 2030). Díky tomu se v otázce Středozemního moře vyjednávací pozice Ankary vůči EU, Kypru, Řecku a Izraeli zvyšují. V současné době má ruský Gazprom možnost napřímo dodávat do Turecka a přes něj dále do Evropy 47,5 bcm plynu ročně prostřednictvím plynovodů TurkStream a Blue Stream.

S ohledem na současnou a plánovanou plynovodní infrastrukturu na jihu Ruska bude teoreticky možné ve druhé polovině dvacátých let dodat na turecký plynový uzel dalších 31,5 bcm ročně. Nicméně zcela přesměrovat plyn určený pro Nord Stream 1 a 2 (o celkové kapacitě 110 bcm ročně) není možné, a navíc zvýšení přepravy plynu přes Černé moře bude vyžadovat rozšíření plynovodních kapacit v jihovýchodní Evropě.

V neposlední řadě je také otázkou, nakolik je orientace na evropský plynový trh a výstavbu plynovodu EastMed výhodná pro Kypr a další země regionu spolu s energetickými společnostmi, které mají do nalezišť a plynovodu investovat. S ohledem na dekarbonizační závazky EU je dlouhodobá poptávka členských zemí po plynu nejistá. To bylo reflektováno i v nedávném MoU z června 2022 o spolupráci v oblasti obchodu, transportu a exportu plynu mezi EU, Egyptem a Izraelem, jež je omezené rokem 2030, zatímco návratnost investic většinou vyžaduje přes 20 let těžby a prodeje plynu z nových nalezišť.

Závěr

Oblast východního Středomoří s rostoucí regionální kooperací a rozvíjejícími se objevy uhlovodíků se stává klíčovou regionální arénou pro energetickou bezpečnost EU, která se snaží zbavit závislosti na plynu z Ruska v důsledku ruské války na Ukrajině. Podstatná část zásob v daném regionu by mohla být alokována na evropský trh, kam by od roku 2027 mohl Kypr společně s Egyptem a Izraelem dodávat ročně kolem 20–25 bcm plynu po dobu 15–20 let (Energy Intelligence, 2022). Zásobování by mohlo probíhat jak v podobě LNG, tak i prostřednictvím plynovodu EastMed.

Nicméně využití kyperského potenciálu brání spory ohledně EEZ a nevyřešená kyperská otázka. To brzdí nejen rozvoji nalezišť kolem ostrova, ale i stavbě plynovodu EastMed. Plynovod není pouze ekonomickým projektem, ale jedná se především o prostředek, jímž chtějí někteří členové Plynového fóra pro východní Středomoří (EMGF),4 zejména Kypr a Řecko, posílit svůj vliv v regionu na úkor Turecka. Ankara se tomu brání a je připravena situaci v regionu eskalovat, aby předešla tomu, co vnímá jako geopolitické obklíčení ze strany Řeků.

Na pozadí války na Ukrajině nová energetická partnerství hledá nejen EU, ale i Rusko. Moskva předložila Ankaře návrh, který posiluje nejen ekonomiku Turecka, ale i jeho geopolitický vliv. V této geopolitické realitě by bylo rozumné, aby i EU přišla s iniciativami pro zlepšení vztahů s Tureckem. Kromě toho rozvoj exportních kapacit LNG (včetně využití LNG terminálů v Egyptě pro re-export kyperského plynu) se může z politického hlediska zdát méně riskantní než stavba plynovodu EastMed. Dalším benefitem rostoucích exportních kapacit LNG terminálů bude rostoucí nabídka na trzích, což se bezesporu odrazí i na evropských
obchodních bodech.

Doporučení

→ Pro rozvoj produkce a exportu zemního plynu je nutná ze strany EU politická předvídatelnost, která zajistí státům a společnostem ve východním Středomoří investiční jistotu, a tedy návratnost investic do těžby plynu a rozvoje infrastruktury.

→ Zároveň by EU v regionu východního Středomoří měla větším politickým zapojením a podpůrnými ekonomickými nástroji podpořit rozvoj čistých energetických zdrojů, které mohou snížit mezistátní rivalitu a zlepšit vzájemnou konektivitu, jež je nezbytná pro dosažení energetické bezpečnosti, růstu a rozvoje a také dekarbonizace.

→ Kypr má potenciál stát se energetickou křižovatku propojující producenty na Blízkém východě a Africe se zákazníky v Evropě, a tudíž významným regionálním partnerem zajišťujícím přepravu alternativních zdrojů energie do států jižní a střední Evropy a na Balkán. Z tohoto důvodu by měla EU zajistit odpovídající podporu implementaci souvisejících infrastrukturních projektů v regionu.

→ Česká republika by měla spolu s partnery v EU více angažovat Turecko v regionálních ekonomických projektech za účelem zmírnění jeho pozice ohledně východního Středomoří. To zahrnuje obchodní a finanční iniciativy, ale i mírnění postojů Řecka a Kypru v Radě EU.

→ Případná realizace plynovodu EastMed a Poseidon bude mít bezprostřední vliv na energetickou bezpečnost států jižní a jihovýchodní Evropy, tzn. rozvoj této infrastruktury v tomto regionu přímo neovlivní situaci v ČR. Nicméně pokud dojde ke zkapacitnění italské infrastruktury, ČR může získat alternativní dodávky na
trase Itálie–Rakousko–Slovensko–ČR.

→ Proto je nutné, aby se ČR zajímala nejen o plánované importní kapacity v zemích EU, rezervaci kapacit v těchto projektech a zajištění komoditních kontraktů, ale také o vnitřní infrastrukturu relevantních evropských států.