Rusko ve střední Asii po roce 2022 a perspektivy středoasijského regionu v energetice

Navzdory erozi ruského vlivu se Moskvě daří zachovávat ekonomickou a energetickou závislost jednotlivých zemí Střední Asie, byť z dlouhodobého hlediska budou tyto závislosti narušovány dalšími aktéry, především Čínou a v menší míře Tureckem. Vedení středoasijských zemí nepodporuje ruskou agresi na Ukrajině, ale ani proti ní výrazně neprotestuje, jelikož se snaží udržovat neutralitu a vyvarovat se možným západním sankcím i ruským agresivním reakcím. 

V energetické oblasti se země Střední Asie, především Kazachstán a Uzbekistán, z pragmatických důvodů orientují na Rusko a Čínu, které mají díky lepšímu technologickému zázemí v obou zemích podíly na těžbě ropy, zemního plynu a uranu.  Energetický potenciál Střední Asie není pro Česko nijak zásadní, protože neskýtá větší příležitosti pro vznik nových, stabilních a (relativně) levných dodavatelských řetězců v oblasti ropy, zemního plynu či uranu nad rámec již existujících možností  a infrastruktury.

Tento policy paper si klade za cíl zhodnotit politický, ekonomický a bezpečnostní vliv Ruska ve Střední Asii (zejména Kazachstánu a Uzbekistánu) a analyzovat energetickou politiku těchto zemí s ohledem na potenciál pro EU, potažmo Česko. V otázce ruského vlivu text zkoumá, zda a v jakých konkrétních oblastech tento vliv citelně klesá. V další části paper analyzuje energetický potenciál Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu pro EU a Česko.