Téma Ukrajiny jako politický nástroj krajní pravice ve středovýchodní Evropě

Tato kapitola se zaměřuje na parlamentní krajně pravicové strany v zemích středovýchodní Evropy, které jsou členy Evropské unie – konkrétně na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku. Vztah krajní pravice k Ukrajině je v těchto zemích relevantní zejména proto, že strany využívají národnostních menšin z těchto zemí žijících na Ukrajině (zejména Bulharů, Maďarů a Rumunů) a také existenci velkého počtu ukrajinských uprchlíků pro svou agitaci a mobilizaci voličů, což se týká i Polska a Slovenska. Využití tématu Ukrajiny pro politickou manipulaci se projevuje i v zemích, kde krajní pravice dříve zaujímala tvrdě protiruské postoje, ale postupem času se její názory změnily. Nejvýraznější je tento posun v Maďarsku, Rumunsku a v menší míře také v Polsku. Právě tato témata poskytují krajní pravici relevantnější agendu, než by představovala přímá podpora Ruska na mezinárodní scéně. Text se proto týká domácích problémů v jednotlivých zemích, které krajní pravice politicky využívá a spojuje s kritickým přístupem vůči Ukrajině, bránící se vůči ruské vojenské agresi. Domácí záležitosti, jako jsou otázka ukrajinských uprchlíků nebo konkurence levného ukrajinského obilí, mají totiž pro voliče krajní pravice větší význam než abstraktní geopolitické souvislosti.

Problém

Krajní pravice v jednotlivých zemích střední a východní Evropy sleduje v rámci svých vztahů k Ukrajině vlastní politické cíle, což má ale zároveň význam pro zájmy Putinova režimu. Tito političtí aktéři často zneužívají nevyřešené otázky vůči Ukrajině či odpor veřejnosti vůči příchodu velkého počtu ukrajinských uprchlíků. Krajní pravice využívá pestrou paletu proruských a protiukrajinských témat, pomocí kterých živí strach a hněv části obyvatel. Podněcováním těchto emocí krajní pravice zneužívá bezpečnostní krizi způsobenou Ruskem ke svému politickému zisku, přičemž obviňuje své oponenty z vyvolávání válečného konfliktu.

Mobilizace proti ukrajinským uprchlíkům a pomoci Ukrajině

Krajní pravice využívá a podněcuje odpor části veřejnosti vůči ukrajinským uprchlíkům a poskytované pomoci Ukrajině. Před volbami v roce 2023 přišla polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) s rétorikou o nedostatečné ukrajinské vděčnosti za polskou pomoc a o přehnané výši sociálních dávek a dalších finančních podpor pro ukrajinské uprchlíky. PiS se tím snažila získat zpět voliče, kteří se přesunuli ke Konfederaci, jejíž preference v říjnu 2024 dosahovaly až 13 %. Ukrajinští uprchlíci se tak stali v Polsku rukojmími volebních kampaní zaměřených na přilákání krajně pravicových voličů (viz kapitola Katarzyny Kochlöffel a Daniela Šitery). Podobně na Slovensku Republika a Slovenská národní strana kritizovaly během podzimních voleb v roce 2023 slovenskou vládu za to, že zatímco Ukrajincům poskytuje miliony eur, na Slováky zapomíná.

Rumunská krajní pravice zažila v posledních parlamentních volbách v prosinci 2024 dramatický úspěch. Hlavní krajně pravicová strana, Aliance pro svaz Rumunů (AUR), využila rostoucích protiukrajinských nálad a dezinformací a od voleb v roce 2019, v nichž získala přes 9 %, zdvojnásobila svůj volební zisk na 18 %. Tato původně okrajová strana zaměřená na kritiku maďarské menšiny nyní zaostřila svou pozornost na ukrajinské uprchlíky. Do rumunského parlamentu se navíc dostaly další dvě krajně pravicové strany – Strana mladých lidí (POT) a ještě radikálnější a otevřeně proruská S.O.S. Romania, vedená Dianou Șoșoacă. Ta se zviditelnila jako tvář rumunského antivaxerského hnutí, brojící proti anti-covidové politice. Maďarská menšina byla dlouhodobým terčem i slovenských nacionalistů, ale po změně postoje vůči Viktoru Orbánovi se jejich rétorika zaměřila hlavně na ukrajinské uprchlíky. Společným tématem pro krajní pravici ve všech těchto zemích je obviňování vlád z toho, že preferují Ukrajince před vlastními občany.

Teritoriální nároky a národnostní menšiny

Vláda strany Fidesz v Maďarsku využívá protiukrajinskou rétoriku v souvislosti s maďarskou menšinou žijící na Ukrajině, jejíž velikost se od roku 2022 snížila z přibližně 150 tis. osob na odhadem 50 tis. Zvlášť je kritizován ukrajinský jazykový zákon z roku 2017, jehož cílem bylo omezit ruštinu ve veřejném prostoru. Tento zákon se stal nástrojem Orbánovy vlády, která jej používá k poukazování na údajné diskriminační praktiky vůči maďarské menšině na Ukrajině. Maďarská vláda klade jako podmínku pro jakoukoliv pomoc Ukrajině řešení této otázky, i přesto, že byl zákon pozměněn a v únoru 2024 byl přijat dokument, garantující menšinám, včetně Maďarů, právo na používání mateřského jazyka (i při studiu). Předseda parlamentní frakce Fidesz, Máté Kocsis, ale tuto změnu označil za „kosmetickou a bezvýznamnou“.

Podobně se i rumunská AUR snaží využít ve svůj prospěch téma údajného „potlačování práv“ rumunské menšiny na Ukrajině, kterou tvoří asi 150 tis. osob. Ono potlačování se má týkat především používání rumunštiny v místech soustředění rumunské menšiny, zejména v Bukovině v okolí města Černovice, jež bylo dříve součástí Rumunska. AUR a další krajně pravicové strany pak viní rumunské státní představitele, že nezasáhli a nedonutili ukrajinské úřady, aby obnovily výuku rumunštiny ve školách. Bulharská strana Obroda, jejímž lídrem je Kostadin Kostadinov, se zase snaží využít bulharskou menšinu na Ukrajině, zejména v oblasti jižní Besarábie v Oděské oblasti. Obroda požaduje pro tuto oblast autonomii a Kostadinov ji označuje za „starobulharské území pod dočasnou ukrajinskou správou“.

Některé krajně pravicové síly v Maďarsku a Rumunsku dokonce otevřeně vyhlašují územní nároky na části Ukrajiny. Maďarská pravicově extremistická strana Hnutí Naše vlast, vedená László Toroczkaiem, požaduje případnou revizi hranic s Ukrajinou, zejména pokud by ukrajinský stát v důsledku války zkolaboval, a nárokuje si Zakarpatí.10 AUR a S.O.S. Romania apelují na územní integritu Rumunska a požadují „sjednocení“ s Moldavskem a ukrajinskými částmi Besarábie, severní Bukoviny a Zakarpatí, čímž podle svých slov vyvolávají snahy o obnovu historických hranic. Diana Șoșoacă z S.O.S. Romania mj. opakovaně obvinila Ukrajinu z „krádeže rumunského území“.

Tyto revizionistické teze se navíc někdy střetávají, jako je tomu v případě Zakarpatí nebo Sedmihradska, rozsáhlého regionu, který je od konce první světové války součástí rumunského státu, ale je považován za historickou součást Uherského království. Riziko pro vztahy uvnitř Unie se dotýkají i možného ohrožení přístupového procesu, protože tyto strany, zejména AUR, nepovažují Moldavsko za samostatný a suverénní stát, což v případě jejich dalšího volebního úspěchu může mít vliv na unijní rozšíření. Není vyloučeno, že jakmile přestane být Ukrajina tématem pro rumunskou krajní pravici, může se za určitých podmínek opět vrátit protimaďarská rétorika. Varovnými signály do budoucna je zejména radikalizace rumunské mládeže, která tyto strany volí nejvíce.

Výzvy pro Česko / českou zahraniční politiku

Česká zahraniční politika by měla zohlednit riziko radikalizace voličů v některých zemích střední a východní Evropy, kde krajně pravicové strany získávají na společenském vlivu a popularitě. Tyto subjekty mohou změnit geopolitickou orientaci svých zemí, a to jak v pozici menších koaličních partnerů, tak i jako vládní strany (příklad toho vidíme v maďarském Fideszu). V budoucnu mohou i některé dosud mainstreamové strany přijmout podobnou rétoriku, pokud veřejnost pod vlivem ruské propagandy a dalších faktorů projeví poptávku po podobné politice. To pak může mít za následek oslabení vnitřní soudržnosti EU vůči hlavním bezpečnostním výzvám, mezi něž patří v prvé řadě ruská agresivní politika a narušení diplomatických vztahů Česka s dalšími státy. První známky takového napětí jsou již patrné v česko-slovenských vztazích. Zároveň je nezbytné efektivně bojovat proti dezinformacím a nenávistným projevům namířeným proti ukrajinským uprchlíkům, které mohou zesilovat polarizaci ve společnosti. Česká zahraniční politika by měla v určitých zemích sledovat úroveň společenské podpory ukrajinským uprchlíkům, podporu protiruských sankcí a vojenské pomoci Ukrajině v okolních zemích, ale i Česku. Ostatně v tomto ohledu podle průzkumů Eurobarometru z podzimu 2024 patří česká společnost mezi nejskeptičtější. Tyto trendy je třeba neustále monitorovat, aby Česko dokázalo reagovat na dynamiku ve vztazích v regionu.

Foresight

Od roku 2022 lze pozorovat stálou nebo rostoucí popularitu těchto stran, a to nejen v analyzovaných zemích, ale napříč celou Evropskou unií. Radikalizace obyvatelstva, zajímajícího se zejména o domácí problémy, často spojené s migrací, přináší riziko, že pomoc Ukrajině a podpora ukrajinských uprchlíků bude oslabena jako vedlejší důsledek úspěchu těchto aktérů. To by ve výsledku nejvíce prospívalo Putinovu Rusku, neboť oslabení podpory pro Ukrajinu, stejně jako oslabení demokracie a její legitimity jako preferované formy vlády, nahrává Moskvě. Krajní pravice tak působí jako síla narušující soudržnost EU a jednotnou pozici v klíčových otázkách, což může ovlivnit další geopolitické směřování jednotlivých zemí i celé EU. Anti-ukrajinská politika krajně pravicových aktérů podporuje kremelské zájmy, jelikož je dalším faktorem polarizujícím veřejnost vůči liberálně-demokratickým hodnotám. Kromě oslabení postojů vůči Ukrajině může růst nacionalistických nálad vytvářet napětí i mezi členskými státy EU, zejména tam, kde některé radikální subjekty uplatňují územní nároky vůči Ukrajině a kde stále panují určité historické křivdy, jako je tomu v případě Maďarska a Rumunska. Pokud dojde k výraznějším volebním úspěchům radikálních subjektů (např. v Rumunsku), popř. dokonce k radikalizaci státní politiky (v Maďarsku), a zároveň k vojenské porážce Ukrajiny, není vyloučeno, že téma územních nároků začne pronikat i do oficiální politiky těchto zemí.

→ Témata spojená s Ukrajinou vytvářejí pro krajní pravici mnohem relevantnější agendu, než je přímá podpora Ruska na mezinárodní aréně, jelikož pro voliče krajní pravice často není zahraniční politika prioritní.

→ Podpora Ukrajiny souvisí s vlastní agendou krajní pravice, přičemž nastolováním těchto témat se toto politické spektrum snaží mobilizovat elektorát a získat protestní hlasy, jelikož kombinace sociálně-ekonomických témat a historických křivd (včetně otázky ochrany daných národních menšin mimo vlastní území) tvoří jádro nacionalistických ideologií těchto krajně-pravicových subjektů.

→ Výsledkem těchto snah může být celospolečenské či dokonce celoevropské oslabování podpory Ukrajině a politické koheze uvnitř EU v rámci postojů k Rusku a Ukrajině.