Svět v proměnách 2023: Analýzy ÚMV

Obsah

• Federica Cristani - Investing in Ukraine: Challenges and Prospects for the EU and Czech Investors
• Daniel Šitera - Marshallův plán pro Ukrajinu? Nejen obrovské příležitosti, ale také vážná rizika
• Martin Laryš - Od prázdných deklarací k činům: Změna vnímání evropské závislosti na ruských dodávkách plynu po invazi na Ukrajinu
• Matúš Halás - A Manifesto for the Czech Membership in the NATO’s Nuclear Sharing Club
• Jan Kovář a Jakub Eberle - Většinové hlasování o zahraniční politice EU: Vstřícný přístup je ve světle geopolitických výzev v českém zájmu
• Daniel Šitera a Jakub Eberle - Riziko triumfalismu: Ruská agrese a znovuvzkříšení střední Evropy
• Asya Metodieva - Does Central Europe Want the Western Balkans in the EU? 
• Jan Daniel - Dopady ruské agrese na Ukrajině na blízkovýchodní bezpečnost: Kdo jsou (prozatimní) vítězové a poražení?
• Clément Steuer - Russia‘s War on Ukraine and the Food Security in MENA
• Linda Monsees - The Cybersecurity Implications of Russia’s War on Ukraine
• Jan Švec - Russia’s War on Ukraine and China’s Next Move 
• Ondřej Horký-Hlucháň - Česko-africké vztahy po ruské invazi na Ukrajinu: Hledání cesty ze vzájemného odcizení

Úvod

Pro stát v srdci evropského kontinentu, jakým je Česká republika, není v současné mezinárodní politice větší téma než ruská válka proti Ukrajině a její dalekosáhlé politické a bezpečnostní dopady. Právě těmto dopadům je proto věnována i letošní ročenka české zahraniční politiky, jíž už téměř dvě desetiletí, v různých podobách, vydává Ústav mezinárodních vztahů. Ve dvanácti kapitolách se výzkumníci a výzkumnice ÚMV zaměřují na konkrétní problémy podle své expertizy, které v této souvislosti stojí před českou zahraniční politikou, jež tváří v tvář současným turbulencím a po úspěšně zvládnutém předsednictví v Radě EU, jemuž musel zahraničněpolitický aparát věnovat soustředěnou pozornost, hledá novou, svébytnou a sebevědomou podobu.

Podobně jako předchozí ročníky výročních Analýz má i tato kniha ambici z nezávislých odborných pozic přispět k procesu formování české zahraniční politiky ve světě, který vedle systémových výzev, jakými jsou nástup nových přelomových technologií a dalekosáhlé dopady probíhající změny klimatu, nebo translokální, nomadické vzpoury proti liberální politice, stále více formuje i geopolitické soupeření a s ním související rostoucí štěpnost globálního řádu a jeho normativních základů. Přináší do české diskuse o mezinárodních dopadech ruské agrese neotřelé, avšak odborně spolehlivě podepřené pohledy. Zároveň je, v souladu s duchem projektu TA ČR ÉTA Odborná komunikace jako nástroj posilování společenské odolnosti v postfaktické době (CURIE), jehož je výstupem, prezentuje inovativním způsobem tak, aby mohly co možná nejvíce dopadnout na úrodnou půdu jak ve státním aparátu, který českou zahraniční a bezpečnostní politiku formuje
a provádí, tak u širší veřejnosti s cílem povzbuzovat otevřenou a věcnou debatu o mezinárodní politice ve veřejném zájmu.

Proto jsme letos přikročili k zásadnější úpravě konceptuálního rámce i formátu našich analýz. Výsledkem je jejich nová podoba s titulem Svět v proměnách. Analytické příspěvky zde obsažené neztrácí nic na své hloubce a opoře ve faktech. Zároveň usilují o to, aby byly díky živé a vypointované formě i infografikám prostředkujícím složité vztahy přístupnější pro diplomaty a státní úředníky, politiky, novináře i širokou veřejnost. Svět v proměnách rovněž neopouští dlouhodobé zaměření policy analýz ÚMV na téma českých
zájmů. Byť letos neuplatňujeme před několika lety oživený rámec pro jeho vyhodnocení na základě kritérií relevance, konsenzu a vnější přijatelnosti, každá z kapitol se tím, co je v dané oblasti českým zájmem a jak je možné jej naplňovat, zabývá. V neposlední řadě byl nový formát zvolen tak, aby byl komplementární s dalšími sériemi a formáty odborných analytických výstupů, které ÚMV vydává.

Všechny příspěvky v letošních Analýzách spojuje téma ruské války proti Ukrajině. Zároveň dokládají, jak dalekosáhlé důsledky tento konflikt má, a nasvěcují význam odpovídající reakce na ruskou agresi v celé řadě jejích složitých souvislostí. Federica Cristani se ve své kapitole věnuje pro české zájmy vysoce relevantnímu tématu budoucích investic při poválečné obnově Ukrajiny. Vyhodnocuje příležitosti, ale i rizika a výzvy, jimž  evropské společnosti čelí, a uzavírá, že pro přípravu rekonstrukční fáze je třeba užší koordinace mezi vládami a soukromým sektorem, jejíž nedostatek je v současnosti hlavní překážkou proudu přímých zahraničních investic. Téma rizik – vedle příležitostí – souvisejících s hospodářskou obnovou Ukrajiny zkoumá hlouběji ve svém navazujícím příspěvku i Daniel Šitera. Rétorika EU vzbuzuje velká očekávání, která ovšem nemusí dojít naplnění. Na ukrajinskou společnost mohou naopak tvrdě dopadnout důsledky reforem, které EU bude požadovat. Při rekonstrukci Ukrajiny je pak klíčové, tvrdí, řídit se především potřebami místních aktérů – které se ale nemusí vždy shodovat s ekonomickými zájmy českých či evropských firem.

Následující kapitola Martina Laryše zachycuje radikální proměnu vnímání ruských energetických dodávek ze strany Česka i EU jako celku. Ukazuje, jak Unie za poslední rok zcela přehodnotila své závislosti na Rusku a učinila velký krok směrem k diverzifikaci energetického mixu. Řada velkých výzev ale EU i Česko stále čeká, argumentuje, a příští dva roky budou kritické pro dokončení započatých změn.

Matúš Halás ve svém provokativním příspěvku diskutuje výhled zapojení ČR do programu sdílení jaderných zbraní NATO během příští dekády. Argumentuje, že ČR se musí adaptovat na výzvy, které přináší nová bezpečnostní a geopolitická situace, díky níž se na evropský kontinent vrátila velká konvenční válka, analyzuje transformaci českých ozbrojených sil a vypichuje faktory umožňující ČR přijmout novou, ambicióznější roli v alianční bezpečnosti a obraně.

Jan Kovář a Jakub Eberle poté otevírají v české debatě citlivé téma rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou (QMV) v EU do oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V kontextu ruské války proti Ukrajině argumentují, že je přínosem pro české zájmy, zejména udržení tvrdé pozice proti Ruské federaci a zajištění reálné perspektivy rozšíření EU o Ukrajinu, Moldavsko a dosud nezačleněné státy západního Balkánu.

Další čtyři kapitoly nabízejí na konflikt perspektivy regionální. Daniel Šitera a Jakub Eberle pozorují novou dynamiku v sebepojetí střední Evropy, která ji vzdaluje občas dobrovolné marginalizaci v evropské politice, a naopak vede k přijetí aktivní a věrohodné role zejména v otázce vnějšího působení EU. Sebevědomí je podle nich na místě, zároveň je však třeba varovat před triumfalismem a nepálit zbytečně mosty, které mohou
přispívat k integraci rozrůzněných pozic v evropském politickém prostoru. To se, uzavírají, týká i visegrádské spolupráce. Asya Metodieva poté sleduje konkrétně vývoj vztahů mezi státy střední Evropy a západního Balkánu, kde v důsledku maďarské pozice vůči Ukrajině přestala hrát výraznější roli Visegrádská skupina. Oživení rozšiřovacího procesu EU však přineslo novou dynamiku a Česko dokázalo prosadit řadu konkrétních
kroků v rámci předsednictví Rady EU. Do budoucna bude důležité tuto dynamiku udržet, k čemuž může přispět i zapojení dalších regionálních formátů, uzavírá.

Jan Daniel obrací svým příspěvkem pozornost k regionu Blízkého východu, pro který je v současnosti určující konstelace asertivních místních mocností a ekonomická a sociální nestabilita. Předvídá, že ruská pozice na Blízkém východě bude pravděpodobně slábnout, výsledkem ale nebude větší stabilita. EU včetně ČR tak stojí před výzvami, jak účinně reagovat na krize ve svém jižním sousedství, nad nimiž mají stále menší kontrolu.
Clément Stauer následně rozebírá podrobněji destabilizující dopady ruské války proti Ukrajině na Blízkém východě v oblasti potravinové bezpečnosti. Upozorňuje, že vzhledem k jejich významu by téma zemědělství a životního prostředí měla v unijním přístupu k regionu získávat více pozornosti. Unie a ČR by měly podporovat místní vlády v odstraňování hlubších příčin současné nestability, mj. podporou zranitelných skupin, udržitelného zemědělství a potravinové soběstačnosti, říká závěrem.

Kapitola Lindy Monsees zavádí čtenáře k neteritoriálnímu rozměru ruské války proti Ukrajině, do oblasti kybernetické bezpečnosti. Zabývá se otázkami moci, legitimity a odpovědnosti soukromých technologických společností v době války. Zkoumá roli těchto aktérů v provádění, předcházení a analýze kybernetických útoků během probíhajícího konfliktu a poukazuje na to, že státní aparát a odborníci v oblasti IT by měli chápat kybernetickou bezpečnosti jako společenské téma, které pro účinnou reakci na vznikající zranitelnosti vyžaduje technologickou, vojenskou, ale také sociologickou a politickou expertizu.

Žádná souhrnná analýza dopadů války by nemohla být úplná bez příspěvku věnovanému Číně. Jan Švec ve své kapitole rozebírá podvojnou roli Pekingu, který na jedné straně udržuje ekonomické a diplomatické vztahy s EU a USA, na druhé straně stejně tak i spolupráci s Ruskou federací. Evropská unie by podle jeho mínění měla přesvědčovat Čínu, že zlepšení vzájemných vztahů pro ni bude výhodnější než poskytování další podpory ruskému státu. V závěru se publikace vrací k regionálnímu tématu kapitolou Ondřeje Horkého-Hlucháně, která se zaměřuje na českou politiku vůči Africe a oceňuje snahu české diplomacie udržet zájem o kontinent i po očekáváném přesunu zdrojů do východní Evropy. Zároveň však upozorňuje na rizika geopolitického vnímání Afriky jako bojiště mezi Západem a Ruskem (popř. Čínou), které naráží na nepochopení lokálních aktérů a může být v konečném důsledku kontraproduktivní.

Pevně doufáme, že remake ústavních analýz v podobě Světa v proměnách si najde své čtenáře a bude věcným i aktuálním příspěvkem do probíhajících diskusí o české zahraniční politice. Mutantur mutandi, a flexibilní kompetentní a citlivá veřejná politika – včetně zahraniční – vyžaduje setrvalou, relevantní, věcnou, na faktech založenou a zároveň kritickou expertní analýzu.