Mezinárodní (nesoudní) vyšetřovací mechanismy jako novinka v mezinárodním právu

Co jsou mezinárodní vyšetřovací mechanismy?

Není pochyb o tom, že v rámci války v Sýrii, která trvá již od roku 2011, byly spáchány ty nejzávažnější zločiny podle mezinárodního práva. S ohledem na zapojení vlády však nelze předpokládat spravedlivý proces před vnitrostátními soudy a možné postoupení k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu bylo zase vetováno Ruskem a Čínou. Jak vnitrostátní, tak mezinárodní soudní cesta k potrestání viníků je tak zablokována.

Zbývá možnost vnitrostátního trestního řízení v jiných státech na základě tzv. univerzální jurisdikce, což je v mezinárodním právu koncept, podle kterého mohou státy vyšetřovat ty nejzávažnější zločiny bez ohledu na to, kde k nim došlo. Jelikož Německo přijalo nejvíce Syřanů, německá prokuratura také identifikovala určité jednotlivce zodpovědné za zločiny v Sýrii. V lednu 2022 tak byl v rámci hojně sledovaného procesu v německém Koblenzi odsouzen Anwar Raslan, bývalý vedoucí plukovník vyšetřovací sekce syrské rozvědky, jenž se podílel na více než 4000 případech mučení v damašském detenčním zařízení. Německým soudem byl usvědčen ze zločinů proti lidskosti a odsouzen k doživotnímu trestu vězení.

Právě tento případ ilustruje, že i přes nemožnost vnitrostátního řízení v původní zemi lze v některých případech dosáhnout trestní spravedlnosti v jiném státě. Je však třeba shromáždit dostatek relevantních důkazů (svědecké výpovědi, dokumenty, fotodokumentace atd.), jež mohou být v daném řízení předloženy. Kromě vnitrostátní prokuratury, jejíž možnosti shromažďování důkazů o konfliktu v cizí zemi jsou často omezené, tak může mít nezastupitelnou roli právě specializovaný mezinárodní vyšetřovací mechanismus. Ten na základě spolupráce s aktéry působícími v Sýrii použitelné důkazy shromažďuje a následně je může poskytnout vnitrostátní prokuratuře, která připravuje konkrétní trestní případ.

Vyšetřovací mechanismus pro Sýrii: první svého druhu

V rámci OSN začal být konflikt v Sýrii krátce po svém vzniku monitorován tzv. vyšetřovací komisí zřízenou Radou pro lidská práva. Vyšetřovací komise tohoto typu Rada zřizuje v různých situacích a jejich úkolem bývá monitorovat situaci porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva včetně případných zločinů v určité zemi. Na základě své práce komise produkuje řadu zpráv a doporučení, avšak nezaměřuje se na podporu konkrétních trestních řízení.

S ohledem na rozsah zločinů v Sýrii bylo zřejmé, že je třeba zapojit Mezinárodní trestní soud. Poté co byl v roce 2014 v Radě bezpečnosti takový pokus vetován, zavládla frustrace, že systém OSN je na případ hromadného porušování lidských práv ze strany státu, jenž není stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a zároveň má podporovatele v Radě bezpečnosti OSN, jednoduše krátký. Z této frustrace vznikla ve Valném shromáždění OSN iniciativa zřídit alespoň mechanismus shromažďující a uchovávající důkazy o relevantních zločinech do budoucna.

Takzvaný Mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus (International, Impartial and Independent Mechanism, IIIM) byl zřízen rezolucí Valného shromáždění v prosinci 2016 Mandát mechanismu spočívá ve dvou hlavních úkolech. Zaprvé má shromažďovat, uchovávat a analyzovat důkazy o porušování mezinárodního humanitárního práva (právo ozbrojených konfliktů) a porušování lidských práv. Zadruhé, mechanismus má připravovat spisy s cílem usnadnit spravedlivé trestní řízení u vnitrostátních či mezinárodních soudů (více viz Ingrid Elliott).

Sídlo nového vyšetřovacího mechanismu je v Ženevě, aby mohl spolupracovat s již existující vyšetřovací komisí. Její roli však neduplikuje, jelikož je zaměřen právě na shromažďování důkazů pro budoucí trestní řízení. Mechanismus je plně funkční od roku 2018, kdy zahájil spolupráci s téměř třemi desítkami nevládních organizací operujících v Sýrii na uchování jimi získaných důkazů a začal také připravovat první dva spisy. Je nutné uvést, že mechanismus se zaměřuje na tzv. strukturální vyšetřování, které primárně necílí na konkrétního pachatele, ale na strukturu určitého typu zločinů včetně souvisejícího kontextu. Konkrétní informace a dokumenty sdílí pouze s relevantními státy v rámci vzájemné spolupráce.

Řada informací o fungování mechanismu je však veřejná. V průběhu minulých let se rozvíjelo strukturální vyšetřování týkající se zločinů podle mezinárodního práva a rovněž každoročně rostl počet žádostí o asistenci od různých států. Do začátku roku 2022 obdržel mechanismus 176 takových žádostí ze strany 13 jurisdikcí (států), jež se vztahovaly k 146 různým vyšetřováním. Mechanismus asistoval v 95 z těchto případů. Kromě reagování na žádosti ale mechanismus také s některými národními prokuraturami aktivně sdílí určité informace a analytické výsledky. Mechanismus také uvedl, že ohledně konfliktu v Sýrii došlo vnitrostátně již k 25 odsouzením v Německu, čtyřem v Nizozemsku, třem ve Švédsku a k jednomu v Maďarsku. Řada procesů aktuálně probíhá rovněž ve Francii.

Přestože mechanismus není ohledně své konkrétní činnosti příliš sdílný, zveřejnil, že se kromě jiného zaměřuje na případy sexuálního násilí a související zločiny. Rovněž se zabývá nezákonnými útoky zahrnujícími použití chemických zbraní. Kromě toho je důležité zdůraznit, že pro fungování mechanismu je klíčové využívání nejnovějších technologií, které umožňují zpracovávat obrovské množství dat a vyhledávat v nich potřebné informace (více viz Federica D’Alessandra and Kirsty Sutherland, a Elena Radeva).

První mechanismus tohoto typu je tedy již několik let plně funkční, zaměstnává více než 60 lidí a spolupracuje s řadou států, kterým poskytuje důkazní podporu. Kromě toho spolupracuje také s tzv. EU Genocide Network (Evropská síť pro vyšetřování a stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů) zaštiťující v této oblasti spolupráci mezi jednotlivými státy Evropské unie. Přestože syrská vláda s mechanismem nespolupracuje a jeho zaměstnanci tak nemají přístup na území Sýrie, mechanismus je schopný sbírat důkazy skrze spolupráci s řadou nevládních organizací a dalších entit a provádět tak strukturální vyšetřování zločinů (více na stránkách mechanismu). Kromě toho klade důraz na citlivý přístup k obětem a pozůstalým.

Vyšetřovací mechanismus pro Myanmar: mladší sourozenec

Etnická menšina muslimských Rohingů je v Myanmaru pronásledována dlouhodobě. Situace se však vyostřila především v roce 2017, kdy došlo ze strany myanmarské armády k cíleným útokům na Rohingy, z nichž více než 700 tisíc bylo nuceno opustit své domovy a zemi. Vzhledem k tomu, že Myanmar (stejně jako Sýrie) není stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, Rada OSN pro lidská práva v září 2018 zřídila Nezávislý vyšetřovací mechanismus pro Myanmar (Independent Investigative Mechanism for Myanmar, IIMM), který se může zabývat zločiny spáchanými od roku 2011.

Mechanismus, který reálně funguje od srpna 2019, má stejné hlavní úkoly jako jeho starší sourozenec – shromažďovat, uchovávat a analyzovat důkazy o porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv a připravovat spisy s cílem usnadnit spravedlivé trestní řízení u vnitrostátních či mezinárodních soudů. Mechanismus se tedy nezaměřuje pouze na zločiny vůči Rohingům, ale na veškeré zločiny podle mezinárodního práva.

Vzhledem k tomu, že v únoru 2021 proběhl státní převrat, v rámci kterého převzala armáda moc od demokraticky zvolené vlády, mechanismus se zabývá rovněž následnými činy, jako je svévolné zatýkání, mučení, nucené zmizení či mimosoudní zabíjení. Kromě toho se zaměřuje také na případy sexuálního násilí. Stejně jako v případě vyšetřovacího mechanismu pro Sýrii spoléhá tento pozdější mechanismus při shromažďování důkazů a jejich analýze na nejmodernější technologie, přičemž mu rovněž nebyl umožněn přístup na území státu, v tomto případě Myanmaru.

Oproti výše zmíněnému mechanismu má mechanismus pro Myanmar mnohem méně žádostí o spolupráci ze strany různých států, což lze přičíst především skutečnosti, že v případě Myanmaru zůstávají pachatelé především v zemi a neodcházejí do jiných (např. evropských) zemí. Mechanismus na druhou stranu spolupracuje jak s Mezinárodním trestním soudem, tak s Mezinárodním soudním dvorem, jelikož oba tyto soudy se aktuálně zabývají zločiny proti Rohingům.

Vyšetřovací tým pro zločiny ISIL v Iráku: vzdálenější příbuzný

V období mezi lety 2014 a 2017 kontroloval tzv. Islámský stát (ISIL) rozsáhlá území v severozápadní části Iráku. Na žádost irácké vlády schválila Rada bezpečnosti OSN v září 2017 rezoluci, kterou zřídila Vyšetřovací tým pro zločiny spáchané ISIL (Investigative Team to Promote Accountability for Crimes Committed by Daʼesh/ISIL, UNITAD). Primárním cílem vyšetřovacího týmu je podporovat domácí úsilí iráckých orgánů o vyvození odpovědnosti ISIL tím, že bude v Iráku shromažďovat a uchovávat důkazy o možných válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a genocidě spáchané ISIL v Iráku. Dalším cílem týmu je propagovat vyvozování odpovědnosti ISIL celosvětově.

Je tedy patrných několik rozdílů mezi výše zmíněnými mechanismy a vyšetřovacím týmem UNITAD v Iráku. Zaprvé byl zřízen Radou bezpečnosti, tedy je zde politický konsenzus a povinnost s týmem spolupracovat. Zadruhé, tým podporuje irácké vnitrostátní snahyo potrestání viníků. Nezabývá se tedy zločiny ISIL mimo Irák a jeho hlavním „klientem“ jsou irácké vyšetřovací orgány. Přitom je vhodné zmínit, že v Iráku je stále aktivní trest smrti. Zatřetí, vyšetřovací tým se může zaměřovat pouze na zločiny spáchané ISIL, nikoliv jinými ozbrojenými skupinami. Mandát týmu tedy trpí nedostatkem nestrannosti vyšetřování, což je z pohledu mezinárodního trestního práva jistě nežádoucí (více viz Beth Van Schaack). Mandát týmu je však výsledkem politického konsenzu v Radě bezpečnosti.

Vyšetřovací tým začal pracovat v srpnu 2018 a zpočátku měl dvě vyšetřovací priority – útoky proti Jezídům v oblasti Sindžár a hromadné zabíjení neozbrojeného vojenského personálu v roce 2014. Dále se zaměřil na zločiny spáchané vůči sunnitské komunitě v Iráku, vývoj a používání chemických a biologických zbraní, a také hromadné zabíjení převážně šíitských vězňů rovněž v roce 2014. Vyšetřovací tým přirozeně úzce spolupracuje s iráckými justičními orgány.

Jak na zločiny páchané na Ukrajině?

Na základě výše uvedeného je namístě se alespoň stručně zamyslet nad tím, zda by bylo vhodné zřídit určitý mechanismus pro shromažďování důkazů ve vztahu k válce na Ukrajině, kterou zahájila Ruská federace v únoru 2022. Oproti výše uvedeným případům jsou zde však odlišnosti. Na rozdíl od Sýrie a Myanmaru jsou ukrajinské orgány ochotné zločiny vyšetřovat a trestat. Co se týče úrovně spravedlivého procesu a nestrannosti, budeme si muset na hodnocení vnitrostátního postupu ještě počkat.

Rovněž na rozdíl od Sýrie a částečně Myanmaru se situaci na Ukrajině může věnovat Mezinárodní trestní soud. Podstatnou výjimkou je zde však zločin agrese spáchaný ze strany představitelů Ruska, kterým se Mezinárodní trestní soud zabývat nemůže. Pro tento účel se tak diskutuje možnost zřízení speciálního soudu (více viz Veronika Bílková). Zločiny podle mezinárodního práva páchané na Ukrajině tak v současné době lze vyšetřovat a soudit ve třech liniích. Zaprvé vnitrostátně na Ukrajině, což je nejpřirozenější způsob, jelikož je nejblíže místům zločinů a jejich aktérům, pokud se je podaří zadržet. V případě, že bude Ukrajina schopna vést v tomto ohledu nestranné a spravedlivé procesy, jedná se o nejúčinnější způsob, jak se přibližovat trestní spravedlnosti.

Zadruhé, Mezinárodní trestní soud se bude moci zabývat válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti a případně genocidou. Nejspíše se bude zaměřovat především na vysoce postavené představitele odpovědné za tyto zločiny.

Zatřetí mohou být zločiny vyšetřovány a trestány vnitrostátně v jiných zemích na základě principu tzv. univerzální jurisdikce, podle kterého mohou státy tyto zločiny vyšetřovat, i když k nim došlo mimo jejich území (více viz Veronika Bílková). Vzhledem k tomu, že řada Ukrajinců uprchla do různých evropských zemí a mohou být svědky zločinů nebo vlastnit relevantní důkazy (např. fotografie nebo videonahrávky), je takový postup zcela namístě. Stejně jako řada jiných států vyšetřuje události na Ukrajině i Česká republika.

Navíc je třeba zdůraznit i spolupráci mezi jednotlivými státy, a to skrze výše zmíněnou EU Genocide Network, která funguje v rámci agentury Evropské unie Eurojust a spolupracuje jak s Mezinárodním trestním soudem, tak se třemi diskutovanými vyšetřovacími mechanismy. Rovněž vznikl spolený vyšetřovací tým (JIT) pro zločiny na Ukrajině, původně mezi Ukrajinou, Litvou a Polskem, později se k němu připojil Mezinárodní trestní soud, Lotyšsko, Estonsko a Slovensko. Na úrovni států tedy probíhá intenzivní spolupráce.

Je tak namístě dospět k závěru, že možnosti vyšetřování zločinů podle mezinárodního práva na Ukrajině jsou v současné době (psáno v srpnu 2022) značně jiné, nežli byly v Sýrii nebo v Myanmaru, u kterých byl (a stále trvá) významný nedostatek možností jak zločiny vyšetřovat. Vzhledem k tomu, že ani jeden z těchto států není ochoten nebo schopen zločiny stíhat vnitrostátně a ani jeden nepřistoupil k Římskému statutu Mezinárodního trestního soudu, bylo třeba posílit možnost sběru a uchování důkazů pro budoucí procesy skrze vytvoření nových mechanismů. V případě Ukrajiny však fungují tři linie vyšetřování (Ukrajina, Mezinárodní trestní soud, jiné státy), proto bude výhodnější potřebné prostředky soustředit na zkvalitnění, prohloubení a koordinaci již fungující spolupráce těchto subjektů.

Spíše nežli vyšetřovací mechanismus pro sběr důkazů po vzoru těch pro Sýrii a Myanmar lze uvažovat nad tím, zda by jejich vzdálenější příbuzný UNITAD fungující v Iráku mohl do určité míry představovat vhodný model. S ohledem na rozsáhlé množství zločinů a omezenou kapacitu prokuratury by Ukrajina v budoucnu mohla stát o to, aby byl vytvořen mezinárodní vyšetřovací tým pro podporu vnitrostátních snah o dosažení trestní spravedlnosti týkající se těch nejzávažnějších zločinů.

Pro úplnost je vhodné dodat, že výše uvedené platí za situace, kdy Ukrajina kontroluje značnou část svého území a je schopná vést vyšetřování a spravedlivé procesy vnitrostátně.

Závěry

Ve vztahu ke konfliktu v Sýrii a k pronásledování etnické menšiny Rohingů v Myanmaru vznikly v minulých letech mezinárodní vyšetřovací mechanismy, jejichž cílem je shromažďovat důkazy o těch nejzávažnějších zločinech za účelem možných trestních řízení v budoucnu. Důvodem jejich vzniku byla především neochota vlád uvedených států zločiny skutečně vyšetřovat a rovněž nedostatek jurisdikce Mezinárodního trestního soudu. Obdobný vyšetřovací tým s jistými odlišnostmi byl ustaven také pro podporu vnitrostátního vyšetřování zločinů ISIL ze strany Iráku. Jedná se tak o nový typ nesoudních mezinárodních mechanismů, které sbírají a analyzují relevantní důkazy, a následně je mohou poskytnout pro určité trestní řízení.

Co se týče války na Ukrajině, v současné době probíhá vnitrostátní vyšetřování ze strany ukrajinských orgánů (územní jurisdikce), Mezinárodního trestního soudu (Ukrajina přijala jurisdikci soudu) a rovněž ze strany jiných států (tzv. univerzální jurisdikce). Případné vytvoření nového vyšetřovacího mechanismu nesoudního typu by tak mohlo duplikovat současné snahy a prioritou by tedy mělo být maximálně podpořit efektivní spolupráci mezi ukrajinskou prokuraturou, Mezinárodním trestním soudem a jinými státy, např. v rámci EU Genocide Network nebo vyšetřovacího týmu JIT. V budoucnu lze zvážit i vytvoření mezinárodního expertního týmu, který by podporoval ukrajinské vnitrostátní snahy o potrestání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva.

Zřízení vyšetřovacích mechanismů pro Sýrii a později pro Myanmar je však třeba hodnotit velmi pozitivně, jelikož pomáhají systematicky shromažďovat důkazy v situacích, kdy tak žádné jiné orgány nechtějí nebo nemohou činit. Pro případy, kdy z politických důvodů vznikne určité vakuum v možnosti vyšetřovat ty nejzávažnější zločiny, je koncept tzv. vyšetřovacích mechanismů novinkou, se kterou by se mělo v případě obdobné situace počítat i v budoucnu. Nutno jen vyslovit přání, aby to nebylo zapotřebí