Anatomie občanské války v Myanmaru
paper
Občanská válka v Myanmaru/Barmě destabilizuje asijsko-pacifický region. Po vojenském převratu v roce 2021 se ale výrazně změnila. Hlavními aktéry jsou vojenská junta, demokratická opozice a etnické organizace, které mají rozdílné cíle, sílu a zahraniční podporu. Přestože hnutí odporu postupně sílí, čelí nejednotnosti opozice a technické převaze armády. Česká republika by měla podporovat ukončení války a návrat k demokracii, například prosazováním embarga na vojenskou juntu, zákazu vývozu zbraní, a mezinárodního uznání opoziční vlády. Dále by měla ČR podporovat mírový plán ASEAN a pokračovat v humanitární pomoci.
Občanská válka v Myanmaru/Barmě dlouhodobě destabilizuje situaci v asijsko-pacifickém regionu. Po vojenském převratu v únoru 2021 prodělala výrazné strukturální změny a získala novou dynamiku. Jejími hlavními aktéry jsou dnes vojenská junta a její stoupenci, demokratická opozice a etnické organizace. Tito aktéři se vyznačují rozdílnými cíli, silou a podporou ze zahraničí. Dosavadní průběh války prokazuje postupný nárůst sil hnutí odporu. Ten má své limity vzhledem k přetrvávající nejednotnosti opozičních sil a technické převaze myanmarské armády. V zájmu České republiky je podporovat aktivity směřující k ukončení války v Myanmaru a návratu země k budování demokracie. Je třeba aby ČR napomáhala rozšiřování ekonomického embarga vůči subjektům napojeným na vojenskou juntu a prosazení důsledného zákazu vývozu zbraní do Myanmaru. Měla by spolupracovat s opoziční Vládou národní jednoty a prosazovat její mezinárodní uznání. V rámci strategie vůči Indo-Pacifiku podporovat mírový plán ASEAN. Nadále se angažovat v humanitární a rozvojové pomoci Myanmaru.
ÚVOD
Projekt ACLED (Armed Conflict Location & Event Data Project) řadí občanskou válku v Myanmaru (Barmě) mezi nejzávažnější z válek, které monitoruje ve světě. Tato válka, která trvá již sedm desítek let, nabyla na intenzitě a brutalitě po 1. 2. 2021, kdy myanmarské ozbrojené síly provedly státní převrat proti demokratické vládě. Počet jejích obětí v období od převratu není přesněji znám. Odhady ACLED se pohybují okolo 50 000 vojáků a civilistů. Rovněž ekonomická a humanitární situace v Myanmaru se po převratu rychle zhoršuje. Podle údajů OSN zde bojové operace a represe vyhnaly z domovů 3,3 mil. lidí a 18,6 mil., tedy více jak 1/3 obyvatel země, potřebuje humanitární pomoc a ochranu.
Po vojenském převratu v myanmarské občanské válce vzrostl počet aktérů, kteří vedou ozbrojený boj za různé zájmy. Vedle vojenské junty a na ni navázaných politicko- ekonomických struktur na jedné straně a demokratické opozice napojené na svrženou vládu na straně druhé, je to řada etnických ozbrojených organizací (EO) a uskupení s kriminálním pozadím. Tato uskupení mají různou bojovou sílu, soupeří mezi sebou o sféry vlivu, či naopak vytvářejí více či méně stabilní aliance.
Nepřehlednost situace je jedním z důvodů, proč řada zemí přistupuje k myanmarskému problému značně opatrně. Spojené státy, Evropská unie a další západní země dlouhodobě omezují snahy o ukončení války v Myanmaru na diplomatické deklarace, zbraňová a ekonomická embarga a nepříliš účinnou humanitární pomoc. Rovněž regionální aktéři – Čína, Indie a členské země sdružení ASEAN (Association of South East Asian Nations) – k válce v Myanmaru nezaujímají jasná stanoviska a své přístupy k jejím jednotlivým silám budují pod prizmatem národních zájmů. To hledání cest k ukončení občanské války v Myanmaru významně komplikuje. Česká republika by mohla směrem k řešení myanmarského problému aktivně působit.
PŘÍČINY OBČANSKÉ VÁLKY
Základním problémem Myanmaru je, že tato země nikdy netvořila jednotný etnický či politický celek. Myanmar má 55 mil. obyvatel. Z toho přibližně 2/3 tvoří etnikum Bama (Myanma) – Barmánci. Zbytek připadá na příslušníky četných etnických skupin, jako jsou Šanové, Rakhinové, Kačjinové, Karenové, Waové nebo Čjinové. Tato etnika v minulosti vytvářela značně různorodé struktury od klanových uskupení až po státní celky. Vztahy mezi nimi se měnily v závislosti na aktuální politické situaci a rozložení sil v regionu. Existující stav nezměnila ani britská koloniální nadvláda v letech 1852–1948. Když Myanmar získal nezávislost, vnitropolitické spory o budoucí uspořádání země přerostly ve vleklou občanskou válku. Etnické organizace v ní bojují za různé formy samostatnosti. Komunistická strana Barmy v letech 1948–1989 vedla ozbrojený boj za nastolení komunistického řádu v Myanmaru.
Za této situace získala na významu myanmarská armáda, tatmato, která roku 1962 provedla státní převrat. Vojenský režim vládl v Myanmaru následujících více jak pět desítek let. Po dobu své existence čelil ekonomickým obtížím, mezinárodní izolaci a občanské válce. Až v roce 2008 zahájil proces mírných reforem, v jehož rámci přijal novou ústavu a vyhlásil všeobecné volby.
Ve volbách roku 2010 ještě zvítězily politické strany napojené na armádu. Roku 2015 v nich však již dominovala opoziční Národní liga pro demokracii (NLD) v čele s disidentkou Aug Schan Su Ťij. Myanmarští vojenští představitelé se tento stav pokusili zvrátit ve volbách v listopadu 2020. Kalkulovali přitom s tím, že vláda NLD v mnoha ohledech nenaplnila očekávání voličů. Nepodařilo se jí dostatečně urychlit ekonomický rozvoj, prosazovat zákony podporující liberalizaci společnosti, urovnat přetrvávající etnický konflikt. NLD však ve volbách opět s převahou zvítězila. Zájmy vojensko-politického bloku byly ohroženy. Armáda proto opět provedla puč. Výsledky demokratických voleb byly prohlášeny za zfalšované a anulovány, úřadující prezident U Win Myin, Su Ťij, členové vlády a řada poslanců byli zatčeni. Byl vyhlášen výjimečný stav.
Odpůrci převratu se zpočátku zaměřovali na nenásilné projevy občanské neposlušnosti. Poté, co vojenský režim vystupňoval represe proti opozici a bylo zřejmé, že se odmítá vzdát moci, postupně narostl počet násilných útoků na zařízení a stoupence armády. Občanská válka v Myanmaru nabyla na intenzitě.
AKTÉŘI OBČANSKÉ VÁLKY
VOJENSKÁ JUNTA
Cílem vojenské junty a na ni napojených ekonomicko-politických struktur je potlačit opoziční hnutí a zajistit si moc v zemi. Jako vrcholný vládní orgán armáda ustavila tzv. Státní správní radu (SSR). V čele rady stanul generál Min Aun Hlain. V červenci 2024 převzal i výkon prezidentské funkce.
Tatmato je největší ozbrojenou silou v zemi a své kapacity nadále posiluje. V roce 2021 dosáhly výdaje na myanmarskou armádu 2,11 mld. USD a v roce 2022 1,86 mld. USD. Vojenská junta tyto výdaje hradí ze státního rozpočtu a z armádních podnikatelských zdrojů.
Britský IISS (International Institute for Strategic Studies) v odhadu z února 2023 uvedl, že tatmato má 325 000 členů vojenského personálu. Počet příslušníků bojových jednotek však bude podstatně nižší. Pravděpodobně jich nebude více jak 120 000. Zhruba 44 % výzbroje tatmato dodané před převratem pochází z Číny a 43 % z Ruska. Po převratu jsou hlavními dodavateli firmy z Ruska, Číny, Singapuru, Indie a Thajska.
Tatmato disponuje bojovými letouny, helikoptérami a dalším leteckým vybavením, které jí poskytuje absolutní nadvládu ve vzdušném prostoru. Pro pozemní operace je vybavena těžkou technikou – tanky, obrněnými vozidly, raketami a dělostřelectvem. Technická a palebná převaha tatmato umožňuje udržovat si kontrolu nad centrálními oblastmi Myanmaru. Jejím strategickým problémem však je, že vedle centrálního Myanmaru bojuje i na řadě dalších front – v Rakhinském, Čjinském, Šanském, Kajaském (Karenniském), Karenském, Monském státě aj. To značně tříští její síly. Armáda se tento problém snaží řešit zvýšeným využíváním přibližně 90 000 policistů a 14 000 příslušníků nepravidelných jednotek. Jedná se o tzv. Nei san tat, Pohraniční strážní síly, zformované z příslušníků spřátelených EO, a Pyijthu sit, zemskou domobranu. SSR v březnu a dubnu 2024 vyhlásila odvody do armády a milicí, rovněž reaktivuje vojenské veterány.
DEMOKRATICKÁ OPOZICE
Demokratické opoziční hnutí usiluje o svržení vlády vojenské junty a návrat k budování demokratického státu v Myanmaru. Má širokou, i když jen s volně koordinovanou členskou základnou. V dubnu 2021 byla zformována dočasná Vláda národní jednoty (VNJ) složená z poslanců zvolených ve volbách 2020, zástupců EO a předáků protestního hnutí. V čele VNJ stanul Duwa Laši Lá. VNJ 7. 9. 2021 oficiálně vyhlásila „lidovou obrannou válku“ proti vládě vojenské junty.
Opoziční ozbrojené síly mají okolo 100 000 bojovníků. Autoritu VNJ uznává zhruba 65 000 příslušníků bojových jednotek, tzv. Lidových obranných ozbrojených sil, Pyijthu kakweyei tatmato, a blíže neurčený počet členů domobrany. Proti vojenské juntě dále bojuje 20–30 000 příslušníků různých lokálních milicí, které nejsou podřízeny VNJ, ale příležitostně s ní spolupracují.
Výzbroj a výcvik opozičních sil výrazně zaostává za tatmato, i když se situace zlepšuje. Opozice dokázala navýšit své finanční zdroje z prodeje dluhopisů, internetové loterie, aukcí armádního majetku, darů od emigrantských komunit, daní aj.. Protože VNJ, na rozdíl od SSR, nemůže oficiálně nakupovat zbraně v zahraničí, provádí tyto nákupy prostřednictvím nelegálních překupnických síti a některých EO.
Významná část opozičních sil dnes již prošla základním vojenským výcvikem a získala bojové zkušenosti. Oddíly demokratické opozice disponují převážně ručními zbraněmi, nástražnými systémy a civilními drony adaptovanými pro bojové účely. V taktické oblasti přecházejí od jednotlivých diverzních akcí k rozsáhlejším operacím.
ETNICKÉ ORGANIZACE
Etnické organizace ve válce sledují především své etnonacionální, ekonomické a mocenské zájmy. Tyto zájmy často nejsou přesněji definované, jejich společným jmenovatelem je snaha o dosažení a udržení co nejrozsáhlejší autonomie ve vztahu k centrální vládě. Postoje různých EO k válce se pohybují ve škále od aktivní spolupráce s demokratickou opozicí, přes boj s vojenskou juntou nezávisle na demokratické opozici, neutralitu, až po boj na straně vojenské junty. Jedná se o přibližně 25 významnějších organizací a desítky malých lokálních uskupení. Celková síla EO bojujících proti vojenské juntě je odhadována na 75 000 bojovníků.
Zejména větší EO dnes disponují relativně dobrým vojenským vybavením, i když se jedná převážně o lehkou výzbroj. Toto vybavení si doplňují prostřednictvím pašeráckých kanálů zejména z Číny, Indie a Thajska. Prostředky na nákup zbraní získávají z legálních i nelegálních ekonomik, které fungují na územích pod jejich kontrolou. Vybírají např. poplatky z těžby minerálů, vzácných dřev, domácího i přeshraničního obchodu a dalších podnikatelských aktivit, produkce a obchodu s drogami. Na územích některých EO vznikla příhraniční centra gamblingu pro klienty přicházející z Číny a Thajska, a rovněž počítačová centra zaměřená na mezinárodní internetové podvody.
Mezi nejvýznamnější uskupení, která se po převratu přidala na stranu opozice, patří Karenský národní svaz a jeho ozbrojená složka Karenská národně osvobozenecká armáda (7–15 000 bojovníků). Organizace/Armáda kačjinské nezávislosti (10–12 000 bojovníků), Karenniská národní pokroková strana/Karenniská armáda (asi 1000 bojovníků) a Čjinská národní fronta/armáda (více než 1500 bojovníků).
Naopak část EO odmítá spolupráci jak s demokratickou opozicí, tak s vojenskou juntou. Nejvýznamnější z nich je Sjednocená liga Arakanu/Arakanská armáda (asi 30 000 bojovníků). Jejím cílem je dosažení nezávislosti nebo autonomie etnika Rakhinů v Myanmaru. Dále jsou to Osvobozenecká fronta Palaunského státu/Taʼangská národně osvobozenecká armáda (asi 5000 bojovníků), která bojuje za autonomii etnika Ta’angů v Šanském státě, a Myanmarská strana pravdy a spravedlnosti/Armáda myanmarské národně demokratické aliance (více než 6000 bojovníků) bojující o nadvládu nad oblastí Koukanu, obývanou převážně čínských etnikem. Tato uskupení vytvořila v roce 2019 tzv. Tříčlennou bratrskou alianci (3BA).
Část EO zaujala k probíhající válce vyčkávací postoj. Jedná se především o Stranu/Armádu sjednoceného Waoského státu (30 000 bojovníků). Tato organizace získala na základě ústavy z roku 2008 autonomní území v Šanském státě a jejím prioritním zájmem je si toto území udržet.
VÝVOJ SITUACE
Mocenská situace v různých částech Myanmaru je nestabilní a často se mění. Analýza SAC-M (Special Advisory Council for Myanmar) z května 2024 odhadla, že vojenská junta nemá plnou kontrolu nad 86 % území Myanmaru s 67 % obyvatel.
Relativně nejméně zasažen válkou je centrální Myanmar s hlavními městskými centry Neipyijtem, Yangonem a Mandalají. Operují zde zejména síly VNJ. Armádě a policii se zde daří odboj efektivně eliminovat. Výjimkou je oblast Sakainu, kde dochází k tvrdým ozbrojeným strážkám.
V Čjinském, Kačjinském, Kajaském, Karenském a částech Šanského státu probíhá nejtěsnější spolupráce mezi VNJ a EO. Hnutí odporu během Operací 1107 a 1111 dosáhlo významných územních zisků v Kajaském státě. Značně úspěšné je i v Kačjinském státě. Nejsilnější nezávislé EO operují v částech Šanského a Rakhinského státu. 3BA zahájila v říjnu 2023 Operaci 1027, během níž obsadila rozsáhlé území na severu Šanského státu. Arakanská armáda pokračuje v boji o moc i v Rakhinském státě.
Rozloha území pod kontrolou povstalců se zvětšuje. Mezi různými složkami odporu proti SSR však zatím existuje slabá koordinace, mnohdy i soupeření, a to účinnost jejich operací snižuje. Rovněž nedostatek těžších zbraní, zejména protiletecké obrany, nutí povstalce omezovat operace na takticky výhodnější horský a zalesněný terén apod. Řada EO se zaměřuje na etnická území, na která si činí nárok, a mimo ně nemá zájem operovat.
REAKCE ZE ZAHRANIČÍ
Postoje zahraničních aktérů vůči občanské válce v Myanmaru jsou nejednotné a odvíjejí se od jejich parciálních zájmů. Když v březnu 2021 přijala Rada bezpečnosti OSN prohlášení k situaci v Myanmaru, vyzvala vojenskou juntu pouze k omezení násilí a propuštění uvězněných zástupců opozice. Sankce proti juntě nezavedla. Důvodem bylo, že proti se postavili Čína, Rusko, Vietnam a Indie. Čína má totiž v Myanmaru silné ekonomické zájmy, pro Rusko znamená vítězství vojenské junty oslabení vlivu západních mocností v Myanmaru, Indie a Vietnam nemají zájem na tom, aby sankce vůči juntě zvýšily závislost Myanmaru na Číně.
Generální shromáždění OSN 18. 6. 2021 přijalo 119 hlasy rezoluci, která vyzývá členské státy, aby zamezily dodávky zbraní do Myanmaru. Proti bylo Bělorusko, 36 zemí, včetně nejvýznamnějších dodavatelů myanmarské armády Číny a Ruska, se hlasování zdrželo. Zbrojní embarga poté zavedly Spojené státy, Velká Británie, Kanada, státy Evropské unie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a některé další země.
Spojené státy po převratu zablokovaly fondy vojenské junty. Své sankce nadále utužují. V roce 2024 přijaly BRAVE Burma Act deklarující různé formy podpory občanskému hnutí v Myanmaru, s výjimkou dodávek zbraní. Ve Washingtonu D.C. bylo otevřeno zastupitelství VNJ. Evropský parlament uznal vládu VNJ jako legitimního představitele Myanmaru a EU přijala sérií sankcí proti vojenskému režimu. K sankcím se připojila i řada dalších zemí.
Sdružení ASEAN, jehož členem je i Myanmar, přijalo v dubnu 2021 pětibodový mírový plán, který zahrnuje: ukončení násilí, zahájení konstruktivních rozhovorů o ukončení krize, humanitární pomoc Myanmaru, jmenování zvláštního vyslance pro rozhovory a umožnění vyjednavačům cestovat do Myanmaru za účelem komunikace se zúčastněnými stranami. Vojenská junta tento plán víceméně ignoruje.
Svůj mírový plán v Myanmaru realizuje i Čína. Zaměřuje se přitom na SSA a některé EO. Demokratickou opozici považuje za příliš napojenou na Západ a staví se k ní rezervovaně. SSA se snaží přimět k uspořádání všeobecných voleb. Tyto volby je ochotná sponzorovat. Proběhnout by měly na územích kontrolovaných armádou a spřátelenými EO, dodatečně pak na územích, na nichž centrální vláda „zajistí bezpečnost“. Své aktivity se Čína snaží realizovat za co nejmenší účasti dalších zahraničních partnerů. Hrozí, že z čínského mírového projektu v Myanmaru vzejde polovojenský režim napojený na Peking.
ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ
Dosavadní vývoj občanské války naznačuje, že přes aktuální postup opozičních sil získá vleklý charakter. Centrální oblasti země bude kontrolovat SSR. V okrajových oblastech budou operovat ozbrojená uskupení, která budou bojovat proti vojenské vládě nebo opozici, zachovávat neutralitu, popř. bojovat mezi sebou. Počet lidských obětí a rozsah materiálních škod v důsledku války budou dále narůstat. Bude se prohlubovat ekonomická a sociální krize v zemi.
Je třeba vyvinout tlak na utlumení konfliktu a zahájení mírového dialogu mezi jeho aktéry. V tomto směru je třeba posílit aktivity na půdě OSN, ASEAN, EU a na národních úrovních. Výsledkem by mělo být nejen dosažení míru, ale rovněž nastavení pravidel pro demokratické fungování Myanmaru na federativním základě.
Česká republika může při řešení myanmarského problému aktivně působit:
→ Ve spolupráci s partnery z EU, USA a dalších zemí prohlubovat embargo vůči vojenskému režimu v Myanmaru.
→ Podporovat co nejširší implementaci rezoluce Generálního shromáždění OSN z 18. 6. 2021, která vyzývá členské státy, aby blokovaly dodávky zbraní do Myanmaru.
→ V rámci Strategie pro spolupráci s Indo-Pacifikem podporovat plán ASEAN na mírové řešení války v Myanmaru.
→ Prosazovat mezinárodní uznání VNJ jako státního aktéra a blokovat aktivity směřující k legitimizaci vlády vojenské junty. Vedle podpory VNJ na bilaterálních a multilaterálních fórech podporovat činnost Zastupitelského úřadu VNJ v Praze, Barmského centra v Praze aj.
→ Nadále realizovat program transformační spolupráce (TRANS) v Myanmaru zaměřený na podporu místních organizací v oblasti finančního a administrativního managementu, řízení, vzdělávání aj. V rámci programu podporovat komunikaci mezi demokratickou opozicí a EO.
→ Pokračovat v humanitární pomoci Myanmaru prostřednictvím nevládních organizací Člověk v tísni, ADRA aj. Tato pomoc by měla dosahovat i na území ovládaná opozicí.
→ V souladu s pozicí EU podporovat konání všeobecných voleb, ovšem pouze za předpokladu, že se jich zúčastní všechny strany konfliktu, budou zorganizovány podle demokratických pravidel a proběhnou pod mezinárodním dozorem.
Související články
