Můžeme očekávat militarizaci vesmíru?

Reflexe seznamuje s hlavními prvky amerického bezpečnostního dokumentu Protiraketová obrana 2019, zveřejněného Ministerstvem obrany USA v lednu 2019. Věnuje se rovněž možným důvodům odloženého vydání dokumentu a informuje o hlavních mezinárodních dokumentech zabývajících se mírovým využíváním kosmického prostoru. Porovnává současný dokument s obdobným dokumentem z r. 2010, vydaným Obamovou administrativou, a dále poukazuje na možnost rozmístění amerických antiraket na oběžnou dráhu kolem Země. V této souvislosti rozebírá možné negativní důsledky takového vývoje spočívající zejména v odstartování etapy bezpečnostně vysoce rizikové militarizace kosmu a zahájení závodů ve zbrojení v tomto prostoru.

PROTIRAKETOVÁ OBRANA 2019

Termínem militarizace kosmického prostoru (weaponization of space) se obecně rozumí rozmístění útočných prostředků, včetně antiraket a laserových zbraní, do tohoto prostoru. Například v programu tzv. hvězdných válek republikánské administrativy prezidenta Ronalda Reagana z r. 1983, jak byla někdy označována její Strategická obranná iniciativa (Strategic Defense Initiative, SDI), se již tehdy mj. počítalo s rozmístěním antiraket do vesmíru (Space Based Interceptor, SBI). Jak známo, uvedený záměr se však nakonec nerealizoval a v důsledku technologických problémů a enormní finanční nákladnosti byl program SDI ukončen.

Naproti tomu vojenské využívání kosmického prostoru již dlouhodobě existuje. Spočívá ve využívání vojenských, ale v některých případech i komerčních družic k vojenským účelům neútočného a pasivního charakteru (např. vojenské satelity včasného varování a senzory).

Po téměř ročním odkladu zveřejnilo Ministerstvo obrany USA 17. 1. 2019 bezpečnostní dokument Protiraketová obrana 2019 (Missile Defense Review 2019, dále 2019 MDR). Jedná se však o shrnující dokument, který má ve své původní a obsáhlejší podobě utajovaný charakter.

S vydáním souvisí oznámení amerického viceprezidenta Mike Pence ze srpna 2018 o plánovaném vytvoření nové složky struktury ozbrojených sil USA do r. 2020, kterým by mělo být Kosmické vojsko (Space Force). Jednalo by se tak o šestou složku americké armády, dosud tvořené Pozemním vojskem, Vojenským letectvem, Vojenským námořnictvem, Námořní pěchotou a Pobřežní stráží. V současné době má na starosti vojenské využívání kosmu Vojenské letectvo. Již v květnu 2018 prezident Donald Trump podpořil uvažované vytvoření Kosmického vojska a v této souvislosti kladl důraz na zachování americké dominance v kosmickém prostoru. Plánovaný záměr má posoudit a konečné rozhodnutí přijmout Kongres USA, který by měl také v případě schválení uvolnit na budování kosmických sil v příštích pěti letech částku 8 mld. USD.

Lednové prezentace dokumentu 2019 MDR na Ministerstvu obrany USA se kromě viceprezidenta Mike Pence, bezpečnostního poradce Johna Boltona a úřadujícího ministra obrany Patricka Shanahana zúčastnil rovněž prezident D. Trump. Prezident mj. řekl, že „cíl je prostý. Zajistit možnost zachycení a zničení jakékoli řízené střely vypuštěné proti Spojeným státům, a to kdykoli, kdekoli a na jakémkoli místě.“ Kromě zdůraznění nutnosti budování protiraketové obrany, s ohledem na narůstající hrozby ze strany hlavních vyzyvatelů USA, za které jsou označovány Ruská federace (RF) a Čínská lidová republika (ČLR) a dále tzv. darebácké státy (Írán a KLDR), prezident Trump rovněž upozornil na šest hlavních priorit v této oblasti.

První z nich se týkala výroby 20 nových pozemních antiraket, které tak navýší stávající počet 40 antiraket na aljašské základně Fort Greely a čtyř antiraket na letecké základně Vandenberg v Kalifornii. Druhou prioritou byla orientace Ministerstva obrany USA na vývoj nových protiraketových technologií zahrnujících výkonnější senzory a radary předurčené k zachycení a sledování letu řízených střel, což je nezbytným předpokladem pro přijetí příslušných protiopatření. Za třetí prioritu Trump označil vývoj efektivní protiraketové obrany proti nejnovějším řízeným střelám s plochou dráhou letu a hypersonickým zbraním létajícím několikrát vyšší rychlostí než zvuk. Ve čtvrté prioritě Trump uvedl zaměření značné části budoucích vojenských rozpočtů na vesmírnou problematiku, a to z obranného i útočného hlediska. Podle Trumpa „tento systém znemožní jakékoli vypuštění řízených střel bez ohledu na typ nebo místo odpálení“. Pátá priorita se vztahovala k závazku eliminovat byrokratické překážky zabraňující urychlenému rozmístění protiraketových technologií. Závěrečná šestá priorita byla věnována spolupráci USA se spojenci na protiraketové obraně. V této souvislosti USA počítají s přednostním prodejem svých protiraketových obranných systémů a technologií těmto spojencům, se kterými také hodlají sdílet výsledky včasného varování a sledování vypuštěných řízených střel.

PŘEDPOKLÁDANÉ DŮVODY ODKLADU PUBLIKACE DOKUMENTU 2019 MDR

Z širšího kontextu vyplývá, že jedním z hlavních důvodů téměř o rok odloženého publikování 2019 MDR mohly být nejen deklarované narůstající raketové hrozby ze strany KLDR a Íránu, ale především vystoupení ruského prezidenta Vladimira Putina v březnu 2018. V něm informoval o šesti nejnovějších a údajně bezkonkurenčních zbraňových systémech postupně začleňovaných do ruských ozbrojených sil. Uvedený krok označil za odpověď na budovanou americkou protiraketovou obranu. Mezi novými zbraněmi zmínil např. podmořský dron na jaderný pohon, laserové zbraně, hypersonickou leteckou řízenou střelu aj. Další příčinou odkladu mohlo také být čínské oznámení z listopadu téhož roku o úspěšné zkoušce letecké hypersonické řízené střely létající rychlostí několikrát vyšší než zvuk. Nelze vyloučit, že Putinovo vystoupení i čínské oznámení byly načasované v reakci na další bezpečnostní dokumenty USA orientované na provádění politiky z pozice síly a maximálního tlaku. V těchto dokumentech, kladoucích mj. důraz na zkvalitňování jaderných zbraní a zachování vojenské převahy USA, byly RF a ČLR označeny za hlavní vyzyvatele dominantního postavení Spojených států ve světě a za revizionistické mocnosti usilující o prosazení multipolárního světa. Rusko bylo navíc obviňováno z údajné snahy o rozpoutání omezené války na evropském válčišti s použitím jaderných zbraní nižší výbušnosti, zejména v souvislosti s údajným ruským porušováním Smlouvy INF. Rusko obvinění z porušování této smlouvy, zakazující pozemní řízené střely kratšího a středního doletu s konvenčními a jadernými hlavicemi, odmítá a naopak klade vinu za její porušování Spojeným státům. (Poznámka: Na začátku února 2019 nejdříve prezident Trump a následně prezident Putin oznámili, že USA a Rusko od Smlouvy INF odstupují.)

POROVNÁNÍ PROTIRAKETOVÉ OBRANY 2019 S OBDOBNÝM DOKUMENTEM OBAMOVY ADMINISTRATIVY Z R. 2010

Při porovnávání současné 2019 MDR s Ballistic Missile Defense Review (dále 2010 BMDR) z r. 2010 předchozí Obamovy demokratické administrativy někteří kontrolně-zbrojní experti sice konstatují určitou míru kontinuity, avšak současně poukazují na některé odlišnosti. Například vynechání slova „ballistic“ v názvu nového dokumentu signalizuje změnu bezpečnostního prostředí a rozšíření této obrany proti stávajícím hrozbám představovaným především hypersonickými řízenými střelami s plochou dráhou letu a hypersonickým kluzákovým zbraňovým systémům (Hypersonic Glide Vehicles, HGVs). Dokument 2010 BMDR byl také převážně zaměřen na regionální protiraketovou obranu a na vývoj kapacity k obraně pevninské části USA proti omezeným potenciálním hrozbám ze strany KLDR a Íránu. Ve vztahu k Íránu Obamova administrativa již také brala v úvahu sjednávané limity pro omezení íránského jaderného programu, což vyústilo v uzavření mezinárodní tzv. íránské jaderné dohody (JCPOA) v r. 2015, od které však Trumpova administrativa odstoupila v květnu 2018.

Ve vztahu k Rusku a Číně měla Obamova administrativa zájem o jednání k protiraketové obraně. Kontinuita spočívá v tom, že v obou dokumentech jsou raketové ruské a čínské raketové hrozby řešeny odkazem na odstrašení americkým jaderným arzenálem. Naproti tomu 2019 MDR však již jednoznačně označuje obě země, v souladu s obsahem dalších bezpečnostních dokumentů, za hlavní vyzyvatele USA, které společně s tzv. darebáckými státy představují pro USA raketovou bezpečnostní hrozbu. 

MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA VYUŽÍVÁNÍ KOSMICKÉHO PROSTORU

Kosmický prostor a nebeská tělesa řadíme, společně s volným mořem, mořským dnem za hranicemi národní jurisdikce a Antarktidou, do mezinárodních neobydlených prostorů. Z mezinárodněprávního pohledu a výkonu státní moci (suverenity) patří mezi hlavní znaky ve vztahu k nim zákaz jejich přivlastňování a právo na mírové využívání těchto prostorů všemi státy. Jedním z hlavních mezinárodněprávních instrumentů je Smlouva o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou (tzv. Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, PTBT) z r. 1963. Z hlediska výstavby protiraketové obrany spočívá její význam v tom, že zakazuje využívat jaderné hlavice na nosičích antiraket. Nicméně nezakazuje další možné formy rozmístění útočných prostředků ve vesmíru, např. laserových zbraní či antiraket využívajících např. kinetickou destrukční kapacitu.

Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles (tzv. Kosmická smlouva, OST) z r. 1967 obsahuje právní normy, které jsou základem právní úpravy kosmického prostoru a nebeských těles. Obecně je možné konstatovat, že smlouva OST stanoví režim částečné nemilitarizace kosmického prostoru a úplné nemilitarizace Měsíce a jiných nebeských těles. Smlouva sice zakazuje rozmístění zbraní hromadného ničení v kosmu, avšak nezakazuje např. průlet balistických řízených střel s jadernými hlavicemi oběžnou dráhou země či eventuální rozmístění v kosmu zbraňových systémů neobsahujících zbraně hromadného ničení. Na Měsíci a jiných nebeských tělesech smlouva OST již zakazuje umisťování jakýchkoli zbraní, tzn. nejen zbraní hromadného ničení. Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech (tzv. Měsíční dohoda, MA) z r. 1979 dále rozšiřuje zmíněný režim úplné nemilitarizace Měsíce a jiných nebeských těles naší sluneční soustavy. Zakazuje využití Měsíce k jakémukoli použití síly nebo hrozby silou a k jakýmkoli jiným nepřátelským činům a hrozbám těmito činy vůči Zemi, Měsíci, kosmickým objektům a kosmickým lodím, včetně jejich posádek.

Dané problematiky se také částečně týkají Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru (tzv. Úmluva o registraci, CR) z r. 1975, Úmluva o zákazu vojenského nebo jakéhokoli jiného nepřátelského použití prostředků měnících životní prostředí (ENMOD) z r. 1977 a Ústava a úmluva Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) z r. 1992.

Kromě mnohostranných mezinárodněprávních instrumentů sehrávaly důležitou úlohu rovněž bilaterální americko-sovětské smlouvy, zejména Smlouva o omezení systémů protiraketové obrany (Treaty on the Limitation of Anti-Ballistic Missile System, dále Smlouva ABM) z r. 1972. Smlouva ABM znemožňovala provedení prvního jaderného úderu v rámci tzv. „vzájemně zaručeného zničení“ (Mutual Assured Destruction, MAD). Smluvním stranám mj. zakazovala vývoj, zkoušky a rozmisťování protiraketových prostředků na moři, ve vzduchu nebo v kosmickém prostoru. V r. 2002 republikánská administrativa George W. Bushe od této smlouvy jednostranně odstoupila. Svůj krok mj. odůvodnila smluvním omezováním testování nových komponentů protiraketové obrany a následně začala s její výstavbou v USA a ve spolupráci s NATO také v evropském regionu.

ZÁVĚRY A DALŠÍ PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ

Vydání 2019 MDR uzavírá sérii hlavních bezpečnostních dokumentů Trumpovy administrativy publikovaných koncem r. 2017 a na začátku r. 2018. Jedná se o Národní bezpečnostní strategii USA (National Security of the United States of America) z prosince 2017 a Shrnutí Národní obranné strategie USA 2018 (Summary of the 2018 National Defense Strategy of the United States of America) z ledna 2018, jejíž celkové znění má utajovaný charakter. Obdobnou formu shrnutí má rovněž Národní jaderná doktrína USA (Nuclear Posture Review of the United States of America), zveřejněná začátkem února 2018.

Jak uvedl Thomas Karako, ředitel projektu raketové obrany ve washingtonském Středisku pro strategická a mezinárodní studia (Center for Strategic and International Studies, CSIS) je znění dokumentu 2019 MDR „silně ovlivněno kontinuitou s doktrinálními dokumenty Sboru náčelníků štábů z minulých let, včetně těch od r. 2013“. Dokument také poprvé jednoznačně spojuje raketové a jaderné hrozby s Ruskem a Čínou, kterým podle dokumentu budou USA především čelit, podobně jako dosud, jaderným odstrašujícím potenciálem. Za jednu z nejvýznamnějších aktivit uvedených v dokumentu Karako uvedl podporu vytvoření vrstvy kosmických senzorů (Space Sensor Layer, SSL).

Významným rysem 2019 MDR je, že žádný program neruší a ani neoznamuje zahájení nových velkých programů ve vztahu k deklarovaným novým bezpečnostním hrozbám. Klade spíše důraz na prognózu strategického prostředí, na nutnost zkvalitnění a mobilitu protiraketových prostředků a jejich rozptýlení. Na základě dokumentem zadaných úkolů by měly příslušné orgány a složky ozbrojených sil USA, včetně Protiraketové agentury (Missile Defense Agency) a Strategického velitelství (STRATCOM), předložit v časovém rámci od šesti do devíti měsíců t. r. analytické zprávy a studie čelení novým, zejména hypersonickým raketovým hrozbám. Z hlediska hrozby militarizace vesmíru se jedná např. o studii vztahující se k vývoji a operačnímu rozmístění v kosmickém prostoru vrstvy tvořené vesmírnými antiraketami (Space Based Interceptors, SBIs). To mj. souvisí s obnoveným důrazem na nové technologie a zájmem o vyřešení dlouhodobého problému ničení raket v jejich zážehové fázi (boost-phase), na rozdíl od současného preferování ničení balistických řízených střel dlouhého doletu v jejich vrcholové fázi letu.

Dokument neobsahuje údaje o místě a časovém horizontu rozmístění avizovaných 20 nových antiraket a chybí v něm rovněž zmínka o reakcích na případné kyberútoky vůči prvkům a zařízením protiraketové obrany.

Zveřejnění 2019 MDR a některá prohlášení prezidenta Trumpa, která de facto zpochybňovala dlouhodobou politiku USA a tvrzení dokumentu zdůvodňující zkvalitňování protiraketové obrany území USA a v evropském regionu proti raketovým hrozbám ze strany tzv. darebáckých států, přišlo v době vyhrocení krizového vývoje v americko-ruské kontrolně-zbrojní architektuře.

Z americké strany se zatím neobjevil žádný vstřícný signál řešit prohlubující se bezpečnostní problémy s RF a ČLR např. formou zahájení expertních kontrolně-zbrojních jednání k přijetí opatření na posílení důvěry. Výrazným rysem se naopak stala snaha o jednání z pozice síly např. přijímáním ultimativních požadavků a zdůrazňováním úsilí o dlouhodobé zachování vojenské převahy USA jako světového hegemona v bezpečnostní oblasti, včetně kosmického prostoru.

Na jednání Konference o odzbrojení v Ženevě o jednom ze čtyř hlavních programových bodů, kterým je Prevence zbrojních závodů ve vesmíru (Prevention on an Arms Race in Outer Space, PAROS), se zatím nerýsuje žádný výrazný pokrok. Rusko-čínský návrh příslušné právně závazné smlouvy zatím nezískal potřebnou podporu a nepříznivě se rovněž vyvíjí snaha unijních zemí o přijetí Mezinárodního kodexu chování pro vesmírné aktivity (International Code of Conduct for Outer Space Activities, ICoC), včetně zákazu zkoušek protisatelitních zbraní.

Dá se s jistotou očekávat, že případné rozšíření americké protiraketové obrany cestou rozmístění protiraketových systémů do vesmíru povede k přijetí obdobných radikálních protiopatření ze strany RF a ČLR. Kromě negativního dopadu na mírové využívání kosmu, charakterizované stále větším počtem uživatelů a rovněž nárůstem tzv. kosmické tříště, nelze také vyloučit obdobný postup ze strany dalších zemí s vyspělým vesmírným programem. (Poznámka: V březnu t. r. se Indie stala, po úspěšném sestřelení vlastního satelitu letícího na nízkozemní oběžné dráze, čtvrtou zemí po USA, RF a ČLR, která prokázala vlastnictví pozemního antisatelitního zbraňového systému, ASAT.)