Venezuela: když se lidé bojí vycházet ze svých domovů

Vnitřní bezpečnost je vážným politickým problémem v nejedné latinskoamerické zemi. V tomto ohledu však poslední dobou vyčnívá Venezuela. Od nástupu Hugo Cháveze k moci zde počet vražd raketově stoupal. Vysvětluje se malým procentem úspěšnosti potrestání pachatelů této násilné trestné činnosti a vysokým počtem zbraní v držení soukromých osob (většina vražd je spáchána nelegálně drženými zbraněmi).

Na 100 000 obyvatel připadá ve Venezuele 79 vražd, což je téměř dvakrát více než v roce 2011. Loni, kdy bylo ve Venezuele spácháno nejvíce trestných činů, překonala v ukazatelích vnitřní bezpečnosti i vysoce rizikový Honduras; v roce 2012 podle značně konzervativních vládních údajů zemřelo násilnou smrtí ve Venezuele 16 tisíc osob, což i tak dělá z Venezuely jednu z nejnebezpečnějších zemí na světě, a potažmo v Latinské Americe.

Změna životních zvyklostí

Zdá se, jakoby se život ve Venezuele odehrával v permanentní válečné zóně. Tíživá úzkost a strach z přepadení jsou zde obrovské: mnoho z tamějších obyvatel raději zavírá oči před nebezpečím, které jim každodenně hrozí, jen aby mohli vést život v mezích zdánlivé normálnosti. Například před třemi lety byl v bohatém distriktu Chacao založen spolek „Venezuelští běžci“, který pořádá noční hromadné běhy. Zakladatelé tím reagovali na vlnu tehdejších únosů.
Pod tíhou vysoké míry násilné kriminality se mění zvyky ve společnosti. Družní Venezuelané se raději střetávají se svými přáteli u sebe doma, aby se nevystavovali zbytečnému nebezpečí; přestalo se chodit na party, protože je to riskantní; tradice jíst v ulicích měst (např. v druhém největším městě Venezuely Maracaibu) byla pouličním násilím značně poznamenána; lidé vycházejí ze svých domovů jen, když opravdu musí; pouze výjimečně potkáte v ulicích Caracasu někoho po 21hodině; děti si nehrají na ulicích jako dříve. Vyučování na univerzitách bylo ve večerních hodinách zrušeno; v obavách před přepadením taxikáři v Caracasu (dokonce i na přání samotných klientů) často nestaví na červenou; ve Venezuele snad nikoho neuvidíte telefonovat z mobilu na ulici, protože si tak říkáte o pořádný malér; i ekonomové si všimli, že ve Venezuele se změnily bankovní zvyklosti a způsob platebního styku: lidé preferují platit šeky než hotovostí, mění své cesty do banky a pokud je to možné, jdou v doprovodu.

Lidé ve Venezuele se zkrátka bojí. V podmínkách vysoce pravděpodobného přepadení se stávají nedůvěřiví a krajně podezřívaví. Řada z nich totiž byla již dříve okradena, přesto to považují za štěstí, že se jim osobně nic nestalo. Rozmluvy nad otázkami osobní bezpečnosti se staly ve Venezuele tak běžnými jako hovory o počasí ve Velké Británii. Je pochopitelné, že násilí nejčastěji doléhá na chudé a lidi z nižších společenských vrstev. Až 83 % obětí násilné trestné činnosti představují právě oni. Ti, co si to mohou dovolit, si najímají bodyguardy, nechávají si opancéřovat auta, domy bohatých jsou obehnány ploty pod elektrickým proudem a střežených soukromými agenturami.

Reakce venezuelské vlády na násilí v zemi

Politici pochopitelně nemohou zůstat hluší k tomuto alarmujícímu stavu. V roce 2012 se vysoká míra násilné trestné činnosti stala hlavním tématem prezidentských voleb, když se Hugo Chávez pokoušel obstát ve třetích volbách po sobě. Ostatně Chávez se potýkal s vysokou kriminalitou již od nástupu do prezidentského úřadu v roce 1999. Tehdy bylo registrováno „pouze“ 4550 vražd. Od té doby počet násilné trestné činnosti (vraždy, loupeže a únosy) neustále rostl. Chávez se pokoušel s tímto negativním trendem něco dělat a zřídil nové bezpečnostní složky na boj proti této kriminální činnosti. Za 14 let „chavistické” hegemonie bylo s velkými fanfárami spuštěno asi 20 policejních programů, avšak bez valných výsledků. Oficiální strategií se stalo svalovat vinu za neúspěch „rétorice opozičních hlasů“, jejichž hlavní zájem údajně spočíval v diskreditaci a konečném svržení tzv. „bolívarovské revoluce“. Dokonce se postupně přestalo s pravidelným oficiálním informováním o vývoji kriminality v zemi.

Chávez krátce před svou smrtí (březen 2013) oznámil vytvoření nového útvaru ozbrojených sil, Civilní stráže, s cílem zlepšit veřejnou bezpečnost. Příslušníci armádních sborů byli nasazeni do ulic Caracasu a jiných regionů s vysokou mírou kriminality, aby policii pomáhali v boji proti zločincům. V každém případě španělský internetový deník El Mundo považuje nevyhlášenou městskou válku za největší nezdar Chávezovy revoluce.

Vražda Moniky Spearové – „poslední kapka“?

Na začátku letošního roku celou Venezuelu šokovala událost, která jasně ukázala, že opravdu nikdo si zde nemůže být jistý životem. Na zpola potemnělé dálnici spojující města Puerto de Cabello a Valencii v severní hornaté oblasti Venezuely byli Mónica Spear (29 let) a její manžel, britský podnikatel, Henry Thomas Berry (39let) zavražděni před očima své pětileté dcery, která vyvázla s průstřelem nohy.

Spearová pracovala pro televizní kanál Telemundo, v roce 2004 získala titul Miss Venezuely, o rok později obsadila čtvrté místo na soutěži Miss Universe v thajském Bangkoku. Nedávno se rozhodla, že se natrvalo usadí v Miami kvůli nedostatku bezpečnosti ve své rodné zemi. Při znalosti pozdějších událostí člověka až zamrazí, když si přečte slova Spearové, která napsala na sociální sítě v předvečer nového roku předtím, než odjížděla z USA na dovolenou do své rodné Venezuely: „bez zavazadel lehká jako vznášející se mrak, tekoucí voda, vanoucí vítr“.

Dosavadní policejní vyšetřování naznačuje, že Spearová s manželem a dcerou byli přepadeni, když jim zrovna pomáhala odtahová služba. Zbývá ještě vysvětlit, proč na ně útočníci stříleli, když se pokusili ukrýt uvnitř svého vozu. Tyto útoky na život jsou často neodůvodněné a řada oloupených si po traumatizujícím přepadení často s úlevou oddechne, že se vlastně „nic nestalo“. Pokud zůstanou naživu.

Reakce na smrt Moniky Spearové

Smrt Spearové spojila celý venezuelský národ nebývalým způsobem. Jakmile média oznámila tuto zprávu, sociální sítě byly plné projevů bolesti, pobouření a hněvu nad smrtí venezuelské krásky. Ženy vyšly 6. ledna 2014 protestovat do ulic Caracasu proti násilí. Ve středu se také v Caracasu setkali příznivci M. Spearové, herci a další umělci, aby požadovali vyšší nasazení v boji proti kriminalitě.

Nestačí, že prakticky kdokoliv z Venezuelanů může být kdekoliv přepaden, velmi reálně hrozí, že toto „nechtěné setkání“ bude zaplaceno lidským životem. Nedostatek osobní bezpečnosti se týká úplně všech bez rozdílu sociálních tříd: ať už mocný podnikatel, dělník, který se vrací domů z práce v chudinské čtvrti, nebo bývalá Miss Venezuely, která přijede do své země jen na dovolenou, ti všichni mohou rozšířit seznam více než 24 tisíc zavražděných (podle údajů z roku 2013).

V této souvislosti je třeba si uvědomit jednu skutečnost: Monika byla jen jednou z mnoha obětí, které denně zemřou na ulici rukou „bezejmenných“ vrahů. V tom není rozdíl; ten spočívá ve skutečnosti, že dvorní a galantní Venezuelané jsou náležitě pyšní na krásu svých žen. Pochopitelně vždy je škoda zmařeného lidského života, ale pokud k tomu ještě přičteme popularitu, půvab a mládí venezuelské krasavice, pochopíme emoce, které zachvátily snad celou venezuelskou společnost, jakoby šlo o jedinečnou, nevídanou událost.

María Alejandra Requena, moderátorka CNN ve španělštině a osobní přítelkyně Spearové, vyzvala politiky, aby se vnitřní bezpečnostní své země okamžitě zabývali. Prezident Nikolás Maduro se o vraždě Spearové vyjádřil jako o „masakru“, o násilí ve své zemi mluvil jako „o zlu“. Maduro, který považuje vysokou míru zločinnosti za „klíčový problém venezuelské společnosti,“ vzápětí prohlásil, že s pachateli této trestné činnosti bude jednáno tvrdě a bez milosti. Venezuelský prezident se také narychlo a bezprostředně setkal s guvernéry a starosty měst, které jsou nejvíce ohroženy násilnou kriminalitou, dokonce si potřásl rukou se svým politickým rivalem, guvernérem státu Miranda a vůdcem pravicové opozice Henriquem Caprilasem.

Oba muži se střetli vůbec poprvé od vyhrocené prezidentské volby konané vloni (Capriles nikdy neuznal Madurovo vítězství). Capriles na svém twitteru vybídl venezuelskou politickou reprezentaci k celonárodní frontě proti násilí: „Nikolási Maduro, navrhuji, abychom dali stranou naše různice a spojili se v jednom bloku na boj proti nedostatečné (osobní) bezpečnosti“.

Snad pod vlivem všeobecného zájmu a politické angažovanosti bylo zadrženo pět osob podezřelých ze spáchání „odporné vraždy“ M. Spearové. Maduro v souznění s Caprilesem slíbil, že bude použito všeho, co Venezuela má (policie, armády) proti těm, co nechtějí jít cestou poklidného soužití.

Bude ve Venezuele bezpečněji?

Na rozdíl od Cháveze změnil Maduro strategii. Nový prezident poprvé uznal, že nedostatek osobní bezpečnosti není pouhým „dojmem“, nýbrž skutečným problémem, který značně znepokojuje obyvatele Venezuely, jak ukazují všechny průzkumy veřejného mínění. Možná právě proto v rámci svého bezpečnostního plánu poslal více vojáků do ulic. Maduro také doufá, že nový kamerový systém pomůže snížit míru kriminality ve Venezuele. V této souvislosti Maduro přislíbil, že prosadí tzv. „pacifikační zákon“ na snížení počtu zbraní v držení soukromých osob.

Smrt známé a oblíbené herečky by mohla přispět ke zlepšení bezpečnostní situace v zemi, neboť sjednotila politiky napříč celým politickým spektrem, aby překonali své rozmíšky a začali pracovat na společné věci. Venezuelané zpravidla milují svoji zemi, jsou hrdí patrioti. Přesto řada z nich raději odchází ze země a hledá klidný život v zahraničí, neboť ztrácí svobodu (a tím není myšlena svoboda v politickém slova smyslu), jaké se těšily předchozí generace. Lze jen doufat, že vražda Spearové a jejího manžela nezůstane zastíněna novými událostmi až do okamžiku, kdy zase jiný zločin vyvolá obecné pozdvižení, ale politikům se v relativní míře podaří zajistit svým občanům jednu ze základních lidských potřeb: osobní bezpečnost.

O autorovi:

Miroslav Jurásek, vyučuje na VŠFS v Praze a zároveň působí jako externí doktorand na Fakultě mezinárodních vztahů (Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka) VŠE.

Použité zdroje:

BBC (2011): Text: Venezuela sees ‚record murder rate‘ in 2011, BBC News LATIN AMERICA & CARIBBEAN, 28.12.2011, <http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-16349118>.

Caselli, Irene (2014): Venezuela rocked by killing of beauty queen Monica Spear, BBC News, 9.1.2014, <http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-25666243>.

CNN Español (2014): Asesinato de Mónica Spear, un nuevo hecho de inseguridad y violencia en Venezuela. CNN, 7.1.2014, <http://cnnespanol.cnn.com/2014/01/07/asesinato-de-monica-spear-un-nuevo-hecho-de-inseguridad-y-violencia-en-venezuela/>.

Fridman, Mandy (2014): Mónica Spear: asesinan a la actriz y ex Miss Venezuela. The Huffington Post, 7.1.2014,

Chirinos, Carlos (2014): El efecto colectivo del asesinato de la ex Miss Venezuela Mónica Spear, BBC Mundo, 8.1.2014, <http://www.bbc.co.uk/mundo/noticias/2014/01/140106_venezuela_spears_analisis_cch.shtml>.

Heywood, Andrew (2004): Political Theory. An Introduction. Third Edition. New York: Palgrave Macmillan.

Lozano, Daniel (2014): De símbolo de la belleza a rostro de la violencia en Venezuela, El mundo, 8.1.2014, <http://www.elmundo.es/internacional/2014/01/07/52cc4b6eca474176528b4588.html>.

Moh, Catharina (2014): Venezuela beauty queen: Politicians unite against crime. BBC News LATIN AMERICA & CARIBBEAN, 8.1.2014, <http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-25662606>.

Prado, Daniel (2014): Venezuela: cómo es vivir en un país noc violencia rampante. BBC Mundo, Caracas, 9.1.2014, <http://www.bbc.co.uk/mundo/noticias/2014/01/140108_venezuela_monica_spears_violencia_dp.shtml>.
<http://voces.huffingtonpost.com/2014/01/07/monica-spear-asesinan-muere-actriz-miss-venezuela_n_4554169.html>.