Švédští demokraté slibují opět skvělé Švédsko. Ale jen pro někoho

Článek vyšel v tištěném čísle Mezinárodní politiky (1, 2023) - Současné podoby nacionalismu

Švédské volby konané v září 2022 přerušily vládu levicových stran, kte- ré byly v čele země od roku 2014. Přestože se premiérského úřadu ujal Ulf Kristersson z pravicově-konzervativních „Umírněných“, za pravý volební úspěch se považuje rekord- ní zisk 73 křesel pro nacionalistickou stranu Švédských demokratů (SD). Z ještě nedávno izolované strany se tak stal významný hráč na poli švédské politiky, který měl významné slovo při skládání nové pravicové vlády. Není sice přímou součástí Kristerssenova kabinetu, ten ale funguje jen díky její důvěře.

Kde se vlastně Švédští demokraté vzali a proč mohou být vnímáni jako extremisté? Na začátku bylo hnutí Bevara Sverige Svenskt (Zachovejme Švédsko švédské), z něhož se v osmdesátých letech vyvinula Švédská strana. Na tu v roce 1988 navázali právě Švédští demokraté, jak je známe dnes. Na místě byla logicky snaha co nejvíce se očistit a distancovat od minulosti. S prvním takovým pokusem přišel Mikael Jansson, předchůdce současného lídra Jimmieho Åkessona, když zakázal členům nosit na sjezdu nacistické uniformy.

Od zákazu uniforem k jaterníku

Opravdový zlom nastal kolem roku 2005, kdy se předsednictví ujal právě Åkesson, tehdy šestadvacetiletý. Zajímavostí je, že v politice se začal angažovat už jako velmi mladý, původně byl ale členem mládežnické organizace „Umírněných“. I přes mladý věk už měl v politice něco za sebou – v devatenácti byl zvolen zastupitelem obce Sölvesborg, kde vyrůstal. Až do roku 2005, kdy stanul v čele Švédských demokratů, předsedal jejich mládežnické organizaci.

V následujících volbách v roce 2006 se straně ještě nepodařilo uspět, přestože zisk 2,9 % byl proti 1,4 % z roku 2002 skokem a SD navíc získala nárok na finanční podporu od státu. Právě Åkesson provedl největší očistu od kořenů, mj. i změnu loga. Z nacionalisticky působící planoucí pochodně na umírněněji vypadající jaterník (rostlina) ve švédských národních barvách. V roce 2010 si už Åkesson mohl zapsat první úspěch, strana se s 5,7 % stala poprvé součástí Riksdagu – švédského parlamentu.

Že to s očistou od nacistických předchůdců myslí vážně, ukázal v roce 2012, kdy ve straně zavedl nulovou toleranci vůči rasismu a extremismu. V dopise, kterým obeslal straníky, je vyzval, že pokud nesdílí hodnoty strany, tak by měli odejít ze svých funkcí. K tomuto kroku ho údajně motivovali spolustraníci, kteří z jeho pohledu překročili pomyslnou toleranční hranici.

Růst preferencí začal až po volbách v roce 2014. Krátce po nich v Evropě vypukla migrační krize a spolu s ní se stala zásadní otázkou migrace, kterou Švédští demokraté celou dobu prosazovali jako jednu ze svých klíčových. Chytře využili situace, jak podotýká politolog Christopher Berglund z Univerzity v Malmö. Strana se vždy negativně, na základě ideologických principů, vymezovala vůči imigraci. V polovině nultých let se charakter imigrace začal měnit, do země přicházelo stále více uprchlíků z mimoevropských zemí. Kromě kulturních rozdílů měli tito příchozí nižší kvalitu vzdělání, potýkali se tak s obtížemi při získávání zaměstnání i při hledání nového domova ve Švédsku, což nahrávalo stranické protiimigrační rétorice.

Strana rovněž upustila od myšlenky vyvolat referendum o vystoupení Švédska z EU, které nemělo podporu, a přešla k euroskeptické rétorice beze snahy o swexit. Stále však byla ostatními stranami ostrakizována, což jí ale naopak pomáhalo. „Snahy ostatních stran o izolaci SD naopak posílily její antiestablishmentové postoje,“ pokračuje Berglund. Tento „disidentský“ narativ tak přilákal straně nevoliče, kteří se „tradičními“ strana- mi cítili nevyslyšeni.

Volební preference Švédských demokratů stoupaly a ostatní parlamentní strany si začaly uvědomovat, že je nelze nadále ignorovat. Komentátoři se shodují v tom, že cordon sanitaire byl definitivně zbořen v listopadu 2021, kdy „Umírnění“, křesťanští demokraté, a právě SD představili společný návrh rozpočtu. Do parlamentních voleb v roce 2022 už kandidovala strana jako součást pravicové Aliance. Zrovna v ekonomických otázkách ale napravo příliš není. Její program brojí proti snižování důchodů či podpoře v nezaměstnanosti. Na sebevědomí jí přidal i průzkum ze srpna 2022, který jí předpovídal druhé místo, a voliči nakonec tento výsledek potvrdili.

Stranická kampaň byla postavena především na otázkách migrace a s ní spojených problémů s muslimskými gangy. Násilí gangů se ve Švédsku stalo skloňovaným tématem hlavně kolem Velikonoc 2022 a málem stálo křeslo tehdejšího ministra vnitra a spravedlnosti Morgana Johanssona (sociální demokracie). A byli to právě Švédští demokraté, kdo vyvolali hlasování o ministrově důvěře.

Svůj krok tehdy zdůvodňovali tím, že ministr dlouhodobě nezvládá řešit problémy s gangy a s násilnými demonstracemi v jihošvédském Malmö, které o Velikonocích skončily zapalováním aut a napadáním policejních jednotek kameny. Tehdejší premiérka Magdalena Andersson označila hlasování za nebezpečnou politickou hru a prohlásila, že pokud její ministr hlasování neustojí, sama na post předsedkyně vlády rezignuje. Vládnoucí stranu podpořily v rámci levicové koalice zelení, centristé a levice. Nedůvěru kromě navrhujícího hnutí podpořili i „Umírnění“, křesťanští demokraté a liberálové.

Celá situace byla kuriózní v tom, že hlasy byly v Riksdagu rozděleny přesně 174 : 174 a ten rozhodující měla nezávislá poslankyně kurdského původu Amineh Kakabaveh, původně členka levice. Ač hlasování proběhlo relativně krátce po tom, co se sociální demokracie rozhodla pro vstup do NATO, s čímž Kakabaveh nesouhlasila, rozhodla se ministra vnitra a spravedlnosti podpořit. Ten tedy hlasování ustál, parlamentní krize tři měsíce před volbami byla odvrácena. Nicméně Švédským demokratům se podařilo využít hlasy nespokojených obyvatel Švédska, kteří považovali kriminalitu gangů za problém, a přilákat je do svého voličského kádru.

„Make Sweden great again“

V podobném duchu se nesla i celá volební kampaň Švédských demokratů. Ve volebním klipu je hojně zobrazována vládní sociální demokracie, ale i centristé a zelení podporující vládu. „Problémy naší země způsobila špatná politika, kterou vytvořili špatní politici. Ti po desetiletí dělali naši zemi ošklivější, chudší a nebezpečnější. Tím se stalo jejich Švédsko. Moje Švédsko je něco úplně jiného,“ promlouvá v klipu Åkesson a v zápětí začne představovat „jeho“ Švédsko.

Při líčení ideální země si Åkesson pomáhá švédskými tradicemi, folklorem a historií. „Jsme země, kterou Vikingové nazývali domovem. Ať se dělo cokoliv, Švédové se snažili a dřeli. Švédsko je vybudováno z práce, střelného prachu a sazí, z oceli, potu a zlomených zad. To je naše dědictví, to jsme my.“ Během tohoto dojímání nechybí záběry plné Vikingů a žen v bílých šatech s květinovými věnci, slavících svátek Midsommar, i snímky švédské přírody včetně procházejícího se losa. „Na naše písně tančí celý svět. Jsme snus, fika a mistři světa. A nic se nevyrovná švédskému létu – nejlepšímu dni v roce,“ zakončuje výčet všech pro tuto severskou zemi typických věcí, jako je skupina ABBA nebo žvýkací tabák, známým švédským vtipem.

Nechybí ani zmínka o automobilovém průmyslu. „Možná je nás málo, ale naše vynalézavost nám pomohla zůstat ve spojení a snad- no se k sobě přiblížit. Švédové nejsou národ, který zapaluje auta, jsme národ, který auta vyrábí. A děláme to dobře.“ Tímto výrokem naráží Åkesson nejen na zapalování aut během muslimských demonstrací v Malmö, ale rovněž na fakt, že země je domovem známé automobilové značky Volvo. Výše ceny benzinu a obecně skepticismus vůči ekologickým tématům bylo další z témat, díky kterým strana získala hlasy voličů především z men- ších měst a venkova. Pro ty je život bez auta mnohem složitější než pro voliče z velkých měst. Celé video nese motto „Sverige ska bli bra igen“ (Švédsko bude opět skvělé), což lehce připomíná heslo Donalda Trumpa „Make America Great Again“.

Jak už bylo řečeno v úvodu, úspěšná kampaň využívající palčivé problémy přinesla Švédským demokratům historický úspěch. Do vládních lavic však nezamířili. To ale podle politologa Tobiase Hübinetta z Karlstad University jejich voličům, kteří jsou proti voličům jiných stran daleko více loajální, nevadí. Strana je navíc ve velice výhodné pozici. „Někteří jejich voliči možná zklamaní jsou, ale většina se zdá být spokojena s tím, že SD má dnes tolik moci, aniž by byla vládní stranou jako takovou. I oni sami tím, že jsou mimo vládu, mohou těžit z toho, že je stále ‚v opozici‘ a nejsou establishmentem.“

Podobný úspěch, který teď SD zažívají, potkal i jejich severské kolegy – Dánskou lidovou stranu. Konkrétně po volbách v roce 2015. Scénář byl stejný. Sociální demokracie vyhrála, ale nesložila většinu. Dánská lidová strana, zastávající podobné postoje jako Švédští demokraté, skončila druhá. Ve vládě neusedla, ale podpořila jednobarevný kabinet Larse Løkke Rasmussena, což pro ně ne- skončilo moc slavně. V následujících volbách utrpěli velkou ztrátu a nyní se drží na hranici vstupu do Folketingu.

To ale nutně nemusí být i osud Švédských demokratů. Přestože nyní v průzkumech vede levicová koalice, jejich výsledky se drží na stejných číslech, jako po volbách. Nestoupají, ale ani neklesají, což se nedá říct o všech stranách Aliance. „Pokud se jim podaří pře- svědčit své voliče, včetně potenciálních, že jsou stále utiskovanou stranou, která nezastupuje elity, může se stát, že v příštích volbách v roce 2026 bude ještě větší,“ doplňuje Hübinette. Zároveň upozorňuje, že jejich voliče mimořádně zajímá migrace. Pokud v této oblasti neuvidí dostatečné změny, může volební podpora strana poklesnout.