Evropská unie a veřejné mínění. Priority české veřejnosti a jak hodnotíme přínos EU

O nás s námi?

Veřejné mínění má podle řady autorů rostoucí vliv na mezinárodní vztahy. A v globalizovaném světě má zase mezinárodní politika podstatný vliv na veřejné mínění o politice domácí. To dokazuje nepřímo i fakt, že Evropská unie je jedním z hlavních témat fám, mýtů i cílených dezinformací na sociálních sítích i v politických diskusích. Ačkoliv se veřejnost nezajímá o jednání v evropských institucích natolik, aby podrobně ovlivňovala jeho agendu, postoj Čechů a Češek bude mít vliv na to, kdo bude tato jednání řídit, jak bude jejich témata vysvětlovat a co bude prezentovat jako priority.  

Naše předsednictví v roce 2009 podpořilo zájem o EU a zmírnilo propad důvěry k evropskému projektu, který vyvolala finanční krize a krize eurozóny umocněná domácí předvolební kampaní. Nyní máme opět příležitost adresovat hlavní stereotyp, který má většina českých občanů: totiž, že nemáme možnost v Evropě nic ovlivnit a že nejsme schopni do rozhodování EU zasahovat. I z tohoto důvodu české předsednictví veřejnost nevidí jako něco nadbytečného. Zvláště pokud je vysvětlován jeho možný dopad. Ale není to událost, o které bychom uvažovali s časovým předstihem a aktivně se o ni zajímali, nebo snad o ní věděli jakékoliv detaily. Vnímání předsednictví je natolik povrchní, že o to větší bude mít vliv, jak ho pojmou a vysvětlí české politické špičky a česká média. 

Postoje k EU v české veřejnosti bývají často zploštěny na „pro, nebo proti“. Přitom ve skutečnosti nabývají mnoha polotónů. Zjednodušení na binární volbu vede veřejnou debatu do slepé uličky, která nadto zbytečně a uměle polarizuje nálady ve společnosti. V současné době je jednoznačných odpůrců Unie ve společnosti 20 %, zastánců 17 %. Zbývající 63 % nemá vůči Evropské unii jednoznačně vyhraněný postoj. Pokud dáme mezi možnosti pro respondenty i reformu EU, nejvíce jich volí možnost „zlepšovat, ale nerušit“.

Vnímání EU je pro českou veřejnost druhořadým tématem, které je jí relativně vzdálené. Toto téma je vnímáno až přes filtr dění na domácí scéně a je na něj do značné míry sekundárně navázáno. Tedy pokud nedůvěřuji domácím institucím, s velkou pravděpodobností nebudu důvěřovat ani těm evropským. Data ukazují, že občané nevnímají problematiku jako vícevrstevnou (např. že by dokázali rozlišit ekonomickou integraci v podobě eura a azylovou nebo bezpečnostní politiku).

Hodnocení členství v EU u české veřejnosti dlouhodobě výrazně kolísá. Zatímco stabilně se většina společnosti cítí Evropany a součástí Evropy, důvěra v EU má výrazné výkyvy dle ekonomické situace a klíčových událostí, jako byla krize eurozóny nebo migrační krize. V době začátku pandemie COVID-19 a s ní spojených ekonomických dopadů byly postoje k Evropské unii převážně negativní, naopak před začátkem druhé vlny epidemie v ČR se klonila většina pro EU.

Silná Evropa venku, ne doma

Obecně česká veřejnost dlouhodobě požaduje od našeho členství v EU tři prioritní okruhy přínosných kroků. Jedná se o: 

1. ochranu kvality života před negativními vlivy z vnějšku (např. kvalita potravin, bezpečnost výrobků či léků, čistota vody a ovzduší),
2. záruku bezpečí,
3. zvyšování životní úrovně skrze spolupráci v Evropě. 

Jaké konkrétní požadavky mohou tyto skupiny priorit obsahovat, ukazuje následující graf, kde je vyjádřen i vztah témat k Evropské unii – zda u nich společnost spatřuje přínos EU, nebo ne. Je ovšem důležité upozornit, že zatímco priority se ve společnosti liší spíše v sekundárních tématech (studium v zahraničí, věda a výzkum), vnímaný přínos EU se u různých společenských skupin liší výrazně.

Priority české společnosti v mezinárodních vztazích můžeme také vyčíst z dlouhodobého měření vnímání mezinárodních hrozeb, které provádí STEM. Tomuto žebříčku dlouhodobě dominují témata z oblasti bezpečnosti (terorismus, islámský fundamentalismus, mezinárodní organizovaný zločin) a dopadů globálních změn klimatu (např. sucho). Tyto priority se v čase mění, ale ne moc výrazně. Nyní je pochopitelně ovlivňují aktuální události. Ve výzkumu z května 2020 vidíme, že ekonomická situace zdůrazňuje potřebu udržení pracovních míst a zaměstnanost je prioritou napříč českou společností. 

Česká veřejnost vidí největší přínos EU pro důležitá témata dneška v zachování pohybu zboží přes hranice, nikoliv však v cestování nebo v ekonomické podpoře velkých firem. Oceňuje také společnou práci na vakcíně a léků na COVID-19, což se podle výsledku očkovací kampaně samozřejmě může změnit. Podíváme-li se na témata, která dnes dominují agendě EU a zároveň nejsou krátkodobými problémy, můžeme velmi zhruba odhadnout, co bude dominovat českému předsednictví z hlediska médií a vnímání české veřejnosti. V analýze bereme též v úvahu další postoje obyvatel ČR, které přímo s postoji k Unii nesouvisejí.

Ekonomická obnova Evropské unie

Česká veřejnost se o mezinárodní ekonomická témata příliš nezajímá. Přirozeně je vnímá pouze skrze prospěšnost či rizika pro ČR. Přesto dle našich průzkumů (květen 2020) obecně podporuje, aby EU spolupracovala v reakci na ekonomický propad z důvodu COVID-19, dokonce podporuje i společné zadlužení a směřování pomoci pro země nejvíce zasažené pandemií. Zároveň si uvědomuje důležitost společného trhu pro českou exportní ekonomiku. I kritici EU cítí, že naše ekonomika závisí na Evropě a v obecné rovině souzní s evropským záchranným balíčkem. Problém je, že veřejnost dlouhodobě očekává, že peníze nebudou využity efektivně, získají je jen velké podniky a korporace a ve výsledku se nedostanou těm, kteří je nejvíc potřebují. To je podle veřejnosti z části i vnitřní problém v ČR 

Současně je třeba říci, že tato obecná solidarita má svoje meze v případě, že se dostane do sporu s ekonomickým přínosem pro ČR, a že obecně Češi a Češky považují zadlužení za negativní fenomén a obávají se, že mnoho států EU není ekonomicky stabilní. Nepožadují však změnu orientace ekonomiky na mimoevropské trhy. Také je nutno podotknout, že většina občanů nemá ponětí, zda z rozpočtu EU více získáváme, nebo do něj více přispíváme, a kde se o jednotlivých projektech rozhoduje. Není nám jasné fungování jednotného trhu, neznáme poměr exportu do a mimo EU. Celkově tedy ekonomické spolupráci Evropy fandíme, ale vnímáme ji jako klíčovou jen do té míry, kdy má bezprostřední dopad na české firmy a podnikatele. V této souvislosti má podporu i lepší kontrola „fondů“ EU a demokratického fungování institucí. Ale není to vzhledem k EU pro občany priorita.

Transformace ekonomiky a digitalizace

V této související otázce je společnost rozpolcena. Neshoduje se na tom, zda se máme orientovat spíše na zachování tradičních pracovních míst, nebo na modernizaci průmyslu. Velký vliv na tyto postoje má současná ekonomická situace, kdy se modernizace, robotizace a digitalizace spojuje více s riziky existence pracovních míst než s příležitostmi pro ekonomický růst. Obavy z nezaměstnanosti či dostatek pracovních míst budou hlavním prizmatem, kterým bude veřejnost nahlížet všechny problémy spojené nejen s automatizací, ale také s pandemií, klimatem či ekologií. To může změnit samozřejmě silný ekonomický růst ČR v roce 2022. Ale dá se předpokládat, že stále budou přetrvávat dopady pandemie v mnoha skupinách společnosti a ekonomických odvětvích. 

Klimatická, enviromentální politika a zemědělství

Česká veřejnost obecně většinově podporuje, aby Česká republika i Evropská unie usilovaly o klimatickou neutralitu a mitigaci změn klimatu, přestože znalost těchto pojmů je velmi nízká a zvyšovat se bude jen pomalu. Zhruba polovina občanů je přesvědčena, že je třeba hrozbu změn klimatu řešit bezodkladně. Na druhou stranu se obyvatelé ČR silně obávají nákladů pro ČR a dopadu na průmysl. Důvodem je velmi malá důvěra v navrhovaná řešení, jako jsou obnovitelné zdroje nebo elektromobilita. Zároveň česká veřejnost silně podporuje všechna opatření na pomoc českému životnímu prostředí, ať je to boj proti suchu, obnova lesů anebo čisté ovzduší. Taktéž preferuje, aby podpora zemědělství byla spojena s šetrným a udržitelnějším přístupem k půdě. Téma zastřešené New Green Deal veřejnost vnímá primárně skrze českou krajinu, klimatická změna již není téma pro celou populaci, jako hrozbu je možné vnímat vynucování strukturních změn v českém průmyslu, vč. např. přechodu na elektromobilitu. 

Vztahy s Čínou, Ruskem, případně USA

Spoluobčané vnímají EU jako instituci, která „za nás“ může a má řešit vztahy globálních mocností. Obecně jsme skeptičtí ke vztahům s Čínou a Ruskem, tyto země se většinou hodnotí negativně, ale zároveň Čínu nepovažujeme za nejakutnější ohrožení ČR (jen 55 % populace ČR ji považuje za závažnou hrozbu), stejně tak za ni nepovažujeme ani Rusko (41 %, přibližně na úrovni USA). Na druhou stranu Čínu považujeme za nejmocnější ekonomiku, v této oblasti vlivnější než USA a mnohem vlivnější než EU (zdroj: Pew Research Center, 5. 12 2019). I proto vzniká z jistého pohledu rozporný postoj Čechů a Češek, kde se mísí strach s respektem a pocitem, že kritizovat či odporovat nemá moc smysl.

Reforma azylové politiky a vnitřní bezpečnost

Jde stále o jedno z nejdůležitějších témat pro českou veřejnost. Bohužel důvěra v instituce obecně i ty evropské je velmi nízká, a proto i navrhovaná opatření a změny jsou brány velmi kontroverzně či skrze silný negativní filtr. Veřejnost tak sice podporuje lepší ochranu evropských hranic a prevenci migrace, ale zároveň se zdráhá uvěřit, že to EU může zajistit.

Pragmaticky, otevřeně, do budoucnosti

V praxi se jednoznačně ukazuje, že stejně důležité jako identifikace témat je i způsob, jakým se o nich komunikuje. Mnoho spoluobčanů se domnívá, že ohledně EU se zprávy „lakují na růžovo“. Přiznat, že věci nejsou nikdy ideální a vše má nějaké chyby, pomáhá oslovit i ty, kteří pozitivní zprávy odmítají. Kritici a odpůrci EU jsou také přesvědčeni, že zastánci Unie se v debatách povyšují a jsou arogantní. Je dobré nezapomínat, že Evropu máme rádi a chceme v ní spolupracovat. Když mluvíme o EU, často zapomínáme, že je to pouhý nástroj pro evropskou spolupráci, který je nutno vylepšovat, protože žádný lepší na to jen tak mít nebudeme.

Češi kritičtí k mezinárodní spolupráci mají zároveň špatný pocit z ČR, jak bylo řečeno výše. Chybí jim, na co být v naší zemi hrdí. Příběhy o tom, že Češi zase někde byli pro ostudu, nikoho o ničem nepřesvědčí. Není proto od věci dávat prostor českým úspěchům. Nakonec je třeba připomenout, že často skloňované výhody, jako cestování bez hranic, práce, studium nebo telefonování v zahraničí, ocení jen malá část populace. Nezapomínejme na většinu, pro kterou je mnohem důležitější bezpečí, zdraví, práce nebo bezpečné potraviny. Ačkoliv všude po Evropě je dobrým zvykem svádět neúspěchy na EU, je tato strategie krátkozraká. Češi by raději viděli naše úspěchy a silný hlas než potvrzování bezmoci. K tomu může sloužit české předsednictví. Ale musí být dobře vysvětleno a česká veřejnost, laická i odborná, se musí cítit do něj zapojena.

Data uvedená v článku pochází z měření ústavu STEM.

O autorovi: Nikola Hořejš je analytikem STEM – Ústavu empirických výzkumů