Portugalská Afrika z českého pohledu

To je zřejmě důvod, proč se Ministerstvo zahraničních věcí ČR snaží oživit tyto historické vazby. Prozatímním výsledkem uvedené snahy je pozorovatelský status ve Společenství zemí portugalského jazyka (CPLP - Comunidade Paises Linguas Portugues), který Česká republika nedávno získala. Drtivá část obchodní výměny Česka je zaměřena na Evropskou unii, ale s ohledem na budoucnost je však dobré obchodní styky více diverzifikovat. Proto je tento region světem, kde rozhodně máme na co navazovat z dob bývalého Československa. Nejživější kontakty mělo Československo s portugalskou Afrikou, proto se tento článek zaměřuje na ní a uvádí, co nejdůležitějšího se v posledních několika letech v těchto zemích stalo.

Angola - změna na obzoru

Po téměř čtyřiceti letech u moci odešel z prezidentského úřadu sedmdesáti pěti letý Jose Eduardo dos Santos. Veterán angolského boje za nezávislost a následné občanské války, který ve své funkci zažil i únos 66 československých expertů v roce 1983 z jihoangolské Alto Catumbele.

Je patrné, že jeho odchod z vedení země nebyl zadarmo a pravděpodobně jej doprovázel mocenský boj uvnitř vládnoucí strany MPLA. Několik měsíců předtím totiž stárnoucí prezident prosadil svou dceru Isabel dos Santos, jednu z nejbohatších žen Afriky, do čela státní ropné společnosti Sonangol. Tento krok vyvolal v zemi, která je typickou ukázkou afrického autoritářského režimu, nezvyklou vlnu nesouhlasu. Překvapivé bylo i jméno nástupce stárnoucího diktátora, všeobecně se totiž očekávalo, že jím bude dosavadní viceprezident Manuel Vicente. Nahradil jej však bývalý ministr obrany João Lourenço, který se v srpnových parlamentních volbách postavil do čela kandidátky vládnoucí strany, což v angolském volebním systému znamená, že se stal kandidátem na post prezidenta.

Isabel dos Santos - jedna z nejbohatších žen v Africe

Výměna na prezidentském postu proběhla téměř hladce, neboť voliči potvrdili vedoucí postavení vládnoucí MPLA. Dlouhá létá vládnoucí strana, která před dvaceti lety změnila svou stranickou ideologii z marxistické na sociálně demokratickou, získala absolutní většinu se ziskem 61 %, které představují 150 mandátů v 220členném národním shromáždění. Její podpora oproti minulým volbám však klesla o 10 %. Získala je opozice, kterou reprezentuje UNITA a volební koalice CASA-CE. Důvěryhodnost srpnových angolských voleb je však diskutovanou otázkou, kterou hned vzápětí zpochybnila portugalská europoslankyně a znalkyně angolských poměrů Anna Gomes. Podle ní nedůvěryhodnost parlamentních voleb oslabuje nového prezidenta. Jak už bývá v Africe tradicí, opozice označila volby za zmanipulované, avšak kredibilitu naopak potvrdila pozorovatelská mise Africké unie.

Sázka na loajálního nástupce bývalému prezidentovi zřejmě nevyšla, neboť jedním z prvních kroků čerstvého prezidenta bylo odvolání Isabely dos Santos z čela mocné státní firmy. Tento trend potvrdily i další kroky Lourença, který začal z vlivných státních a polostátních společností odvolávat další příslušníky rodiny dos Santos a jejich přívržence. Tyto kroky vyvolaly mezi ekonomy mírný optimismus. Výkonnost angolské ekonomiky totiž výrazně snižuje rozšířený nepotismus, praktikovaný bývalým prezidentem, a korupce. Nerostným bohatstvím oplývající Angola musela navíc před rokem požádat o pomoc MMF, neboť její příjmy srazila dolu klesající cena ropy a dalších primárních surovin. Opětovný růst cen zřejmě pomohou vyřešit ekonomické obtíže země. Bohužel ale nevyřeší problémy drtivé populace běžných Angolanů, kteří žijí v bídě a nedostatku, ačkoliv elita, obohacující se na nerostném bohatství země, žije v luxusu.

Ožívající stará rivalita v Mosambiku

Je to téměř rok, co bylo v Mosambiku vyhlášeno příměří mezi vládou reprezentovanou vládní stranou FRELIMO a ozbrojenci hlavní opoziční strany RENAMO. Ozbrojený konflikt trvající téměř rok za sebou nechal několik desítek mrtvých a tisíce uprchlíků, kteří utíkali i do sousedního Malawi. V konfliktu, který se vyznačoval drobnými ozbrojenými potyčkami, šlo především o rozdělení politické moci v zemi. Zárodky současné krize lze vidět v parlamentních volbách z října 2014, kdy znatelně posílila hlavní opoziční strana. RENAMO po vládě požadovala předání moci v provinciích, kde údajně zvítězila. Konflikt eskaloval začátkem roku 2016, kdy došlo k ozbrojeným přepadům v centrální a severní části země, jejichž cílem bylo narušení dopravy. Armáda následně podnikla ne příliš důrazný útok na základnu RENAMO v pohoří Gorongosa, kde se zdržoval i její předseda Alfonso Dhalakama.

Konflikt zřejmě vyčerpal obě strany, a proto začátkem roku 2017 Dhalakama jednostranně vyhlásil příměří, které bylo postupně prodlužováno. Všeobecné očekávání, že prodlužované příměří vyústí v jednání mezi vládou a opozicí se naplnilo. Na tomto jednání obě strany formulovaly své požadavky. RENAMO požaduje větší decentralizaci moci a je zřejmé, že má na mysli určitou formu samosprávy v provinciích státu. Vláda naopak požaduje odevzdání zbraní od ozbrojeného křídla hlavní opoziční strany, což bylo již součástí mírové dohody v roce 1992, která ukončila dlouholetou občanskou válku. Tato podmínka však v praxi nebyla nikdy naplněna. Jedním z nelichotivých výsledků celého konfliktu jsou i odhalené masové hroby, které má zřejmě na svědomí armáda, protože mezi obětmi jsou členové a sympatizanti opozice. Je patrné, že mosambický prezident Filipe Nyusi, který je absolventem brněnské vojenské akademie, nemá plně pod kontrolou radikály uvnitř vládnoucí strany. Klid zbraní však Mosambik potřebuje jako sůl. Země totiž v současnosti řeší i finanční potíže způsobené poklesem světových cen uhlí a hliníku, jejichž vývoz tvoří značnou část příjmů státního rozpočtu. Situaci navíc zhoršuje pád národní měny a pozastavení zahraniční rozvojové pomoci od řady dárců, které rozladilo, že vláda zatajila skutečnou výši státního dluhu.

Jednání o míru, srpen 2017 Gorongosa – mezi vládou zastoupenou prezidentem (prezident F. Nyusi vlevo) a předsedou hlavní opoziční strany RENAMO (A. Dhalakama vpravo)

Guinea Bissau - nestabilita na druhou

Začátkem roku 2016 se v hlavním městě Bissau odehrály tři velké demonstrace, které požadovaly odstoupení prezidenta z čela státu. Podle demonstrantů je prezident Jose Mario Vaz odpovědný za aktuální nestabilitu, která v Guinei Bissau přetrvává již téměř tři roky. Nutno připomenout, že bývalá portugalská Guinea je nestabilní zemí v podstatě již od svého vzniku v roce 1974. Poslední převrat se v zemi uskutečnil před necelými pěti lety. Za pomoci zahraničních zprostředkovatelů se podařilo v roce 2014 uskutečnit svobodné parlamentní a prezidentské volby. Oboje volby vyhrála dominantní politická strana PAIGC. Vítězný prezidentský kandidát Jose Mario Vaz vyzval k sestavení vlády lídra kandidátky PAIGC Domingose Simoese Pereiru, který v parlamentních volbách získal absolutní většinu a stal se tak předsedou vlády. Po necelém roce fungování vlády se premiérovi podařilo získat příslib rekordní půjčky ze strany EU a zdálo se, že tandem Vaz - Pereira obnoví v zemi tolik potřebnou stabilitu. Bohužel však v srpnu 2015 prezident z doposud nejasných důvodů úspěšného premiéra odvolal z funkce, za něj se ovšem postavila PAIGC a opozice, díky čemuž se nepodařilo žádnému z pěti prezidentových kandidátů na pozici předsedy vlády získat důvěru parlamentu.

Mezinárodní společenství v čele s ECOWASem se více jak rok snaží v zemi vyjednat konsensus. V jeho duchu podepsaly v říjnu 2016 všechny zainteresované strany dohodu v Conakry. Zavázaly se v ní, že osoba dalšího premiéra bude schválena lídry všech stran sporu. Fakticky však prezident tuto dohodu nenaplňuje a tím zvyšuje nestabilitu země, která nahrává pouze pašerákům drog. Pašování jihoamerického kokainu přes Guineu Bissau a další západoafrické státy do Evropy je vážným problémem. Mocným obchodníkům s drogami navíc nestabilita země vyhovuje a jsou velmi vlivnou skupinou v zemi, která je jednou z nejchudších na světě. Je těžké odhadnout, jak se bude napjatá situace v Guinei – Bissau vyvíjet dál. Znepokojení nad jejím vývojem vyjádřila i bezpečností rada OSN v čele s portugalským generálním tajemníkem António Guterresem. ECOWAS pro jistotu prodloužil mandát své vojenské mise ECOMIB, která je v zemi od posledního převratu v roce 2012.

Demonstrace proti prezidentovi J.M. Vaz v hlavním městě Bissau v březnu 2017. Heslo na obrázku "JOMAV FORA!" značí– JOse MArio Vaz pryč!

Kapverdy jako příklad africké demokracie

Jako maják stability v rozbouřeném moři se jeví kapverdské souostroví, které je častým cílem našich turistů. Ročně tuto africkou zemi navštíví až jedenáct tisíc Čechů, kteří si zde oblíbili teplé moře, surfování a dobrou kuchyni. Málokterý však tuší, že Kapverdská republika je v boji proti korupci o několik příček před Českou republiku. V zemi se pravidelně konají parlamentní, prezidentské a komunální volby, které se těší domácímu i mezinárodní uznání. Poslední parlamentní volby vyhrálo opoziční Hnutí pro demokracii a v poklidu vystřídalo do té doby vládnoucí Stranu africké nezávislosti, která byla u moci tři volební období.

Paradoxem Afriky je skutečnost, že ačkoliv země nemá žádné nerostné bohatství a pro potřeby své populace musí dokonce dovážet i pitnou vodu, je přesto jednou z nejbohatších zemí Subsaharské Afriky. Největší obtíže této africké demokracii tak přináší příroda a měnící se klima. Před 3 lety zničil dosud aktivní Vulkán Pico do Fogo důležitou zemědělskou oblast na ostrově, který se příznačně jmenuje Fogo (portugalsky oheň). Tento rok navíc souostroví, které se nachází ve srážkovém stínu Sahary, zasáhlo sucho, které je nejhorší za posledních dvacet let. Politická stabilita, houževnatost Kapverďanů a rozvíjející se turistický ruch však doposud vždycky napomohl této mladé africké demokracii z mezinárodních turbulencí a rozmarů přírody.

Jednokomorový kapverdský parlament Asembleia nacionál – národní shromáždění

zdroj: Petr Sobotka

V knihovně ÚMV najdete k tématu např.:

KLÍMA, Jan - Lusofonia v roce rozmachu - https://goo.gl/dSvReR

Lusofonní Afrika : 1975-2005 = África lusófona - https://goo.gl/TBKRVV

Česká republika a Afrika : sborník příspěvků z konference - https://goo.gl/Ggp9Cd