Arktida je blíž, než si myslíme

Tento text vzniká v době, kdy se má kamarádka s rodinou snaží dostat z plameny zachváceného ostrova Rhodos. Místo odpočinku stres a fyzický diskomfort, místo bezstarostnosti obavy. Klimatologové radí přeorientovat se s letní dovolenou na Skandinávii a Pobaltí. Na severu je ještě snesitelně.

Změna klimatu, která se v Evropě projevuje mj. „abnormálními“ výkyvy počasí, nyní v podobě dlouhotrvajících úmorných veder, sucha a požárů, ale má, a ještě bude mít, mnohem závažnější důsledky než jen pokaženou dovolenou. A ačkoliv se nám může zdát, že Arktida se svými ledními medvědy, permafrostem a ledovci je daleko, v kontextu klimatické změny je nedílnou součástí procesů, které už zakoušíme doslova na vlastní kůži.

Ne však každý stejně. Moje perspektiva je sociálně antropologická. Při výzkumu v polárních krajích, kde už jsem strávila celkem asi tři roky, se setkávám a hovořím s lidmi, naslouchám jejich příběhům a hledám souvislosti jevů, jež máme někdy tendenci chybně vnímat jako nespojité.

Příběh každého z nás

Nejsevernější region planety se otepluje rychleji než třeba střední Evropa, a to v důsledku tzv. arktické amplifikace. Zjednodušeně řečeno jde o zesílení a zrychlení trendů, které známe z končin v nižších latitudách. Proto je také změna klimatu v Arktidě vděčným námětem nejrůznějších grafických vizualizací. Každý už někdy viděl „krokodýlí tlamu“ – strmě stoupající a čím dál červenější křivku značící rychle rostoucí teplotu vzduchu či vody v oceánu, nebo naopak prudce klesající křivku zachycující dramatický úbytek mořského ledu a masy ledovců. Výhodou takovýchto vizualizací je jejich stručnost a výmluvnost. Přinejmenším pro ty, kdo rozumí číselným údajům, osám a způsobům sběru dat, na kterých jsou takovéto grafy založeny.

Nevýhodou je zobecnění komplikovaného příběhu, který se na každém místě a pro každého člověka ve skutečnosti odvíjí jinak. Kromě (nebo snad kvůli) odosobněnosti mají „tvrdá data“ o změně klimatu malý potenciál mobilizovat. Možná existují lidé, kteří se podívají na statistickou analýzu teplotních záznamů, zděsí se, změní životní styl a v příštích volbách hlasují jinak, to ale není většinový vzorec chování. Ke změně pohledu na věc nás většinou motivuje něco mnohem osobnějšího; zkušenost, jež se dotkne něčeho, na čem nám velice záleží.

V arktickém Longyearbyen na norském souostroví Svalbard (česky Špicberky) žije novinářka a spisovatelka Line Nagell Ylvisåker, vzdělaná a o dění ve světě se zajímající matka dvou dětí. Svalbard se otepluje raketovou rychlostí. Období se souvislou sněhovou pokrývkou se zkracují, v zimě prší, teploty rostou, ledovce praskají a ustupují, mořský led se netvoří, permafrost se probouzí v čím dál hlubších vrstvách, v tundře i ve fjordu potkáte dříve nevídané rostlinné i živočišné druhy. Jinými slovy, není pochyb, že se něco děje. Přesto se Line doopravdy nenechala znepokojit, dokud v předvánočním týdnu v roce 2015 nespadla na město lavina a nezabila přímo doma dvouletou holčičku, se kterou se její dcera přátelila ve školce. Angličtina má pro tento typ událostí výraz „eye-opener“. Stane se něco, co vám otevře oči. Nemusí to být nutně lidská tragédie. Některým lidem, se kterými jsem na Svalbardu mluvila, takto posloužil třeba pohled na ledovec, jehož monumentální bílo-modro-zelené čelo ještě před pár lety výhrůžně čnělo ve fjordu, zatímco teď se ušmudlaně krčí za kamenným morénovým valem na souši a viditelně „umírá“.

Změna klimatu jako obchodní příležitost?

Arktida nám připomíná, že klimatická změna má na každého jiné dopady. Na těch místech v Arktidě, které jsou obydlené původním obyvatelstvem, má klimatická změna často závažné důsledky pro tradiční způsoby obživy. Například lov velkých savců, ekologicky závislých na stabilním výskytu mořského ledu, je těžší na plánování (nebo přímo nemožný).

Zároveň je ale Arktida pevně zapletená do sítí globálního kapitalismu a hraje se v ní vysoká geopolitická hra. V té se změna klimatu může jevit nikoliv jako hrozba, ale jako fantastická příležitost pro nový byznys. S lépe přístupnými nerostnými zdroji pod povrchem země i na mořském dně se otevírají nové možnosti pro těžbu, s úbytkem ledové pokrývky Severního „ledového“ oceánu vznikají nové varianty námořních tras, které mohou urychlit obchod. Vzkvétá turismus s obrovskou ekologickou stopou; bohatí cestovatelé z Evropy, Ameriky a Asie se jezdí dívat na „mizející destinace“ a konzumují „místní kulturu“ jako cokoliv jiného, co lze s trochou kreativity prodat. Arktická amplifikace tak znamená přeneseně i to, že zatímco pro znevýhodněné obyvatele Arktidy je změna klimatu zesilovačem jejich už tak dost závažných ekonomických a sociálních problémů, ti zvýhodnění (nejen jednotlivci ale také firmy a státy) ještě nějakou dobu budou moci změn klimatu na severu planety využít ve svůj prospěch. Jako cíl dobrodružné dovolené, jako lokalitu pro otevření výnosného dolu, nebo jako nové teritorium na zapíchnutí vlajky, o což se pokusili např. ruští potápěči na Severním pólu v roce 2007.

Má cenu se ptát, kdy už bude definitivně pozdě?

V souvislosti s polárními kraji (neméně dramaticky jsou dopady změny klimatu totiž vidět také v Antarktidě) se často mluví o tzv. bodech obratu/zlomu, v angličtině „tipping points“. Kolik bude muset roztát ledu z Grónského ledového štítu, aby byl efekt nevratný? Jak moc metanu se bude muset uvolnit z permafrostu a ze sedimentů pod ledovci, aby se oteplování planety zrychlilo takovým způsobem, že už v horizontu několika lidských generací nebude cesty zpět k tomu, čemu jsme uvykli říkat „normál“? K čemu by muselo dojít, aby se zastavil Golfský proud a Evropa byla vystavena takovému zvýšení hladiny moří, takové změně distribuce srážek a takovému rozkolísání teplot, že představit si všechny následky vyžaduje notnou dávku fantazie? 25. července 2023 vyšla v předním časopise Nature Communications studie o modelování kolapsu tzv. Atlantické meridionální cirkulace, jejíž severní povrchová větev je obecně známa jako Golfský proud. Díky tomuto výměníku je např. klima na západním pobřeží Svalbardu poměrně mírné navzdory vysoké zeměpisné šířce. Jejího zhroucení se podle uvedené studie můžeme „dočkat“ už během následujících dekád. Už nebudeme muset jezdit na Severní pól za zážitkem jako z říše Sněhové královny; arktické klima přijde k nám.

Problémem těchto predikcí, jež oscilují na škále od „už je stejně pozdě, „carpe diem“ až k „nic se neděje, nějak bylo, nějak bude“, je jejich závislost na mnoha proměnných a na modelování, kterému většina z nás nerozumí. Co pro nás obecné poznatky o globálních klimatických trendech znamenají, to se člověk od člověka dost liší. Výklad takovýchto zpráv (ale i osobních pozorování) je totiž závislý na tom, jak interpret uvažuje o světě; jinými slovy, význam klimatické změny má politický rozměr.

Osobně jsem k pokusům časově určit, kdy už jsou vzájemně provázané změny a urychlující se procesy v takové fázi, že je nelze účinně zpomalit, spíše skeptická. Extrémní počasí letošního léta, kdy je jižní Evropa v plamenech, by mohlo stačit samo o sobě jako signál, že „bod zlomu“ už nastal, zatímco většina lidí stále touží dělat jakoby nic a doufá, že „se to spraví“. Techno-optimismus je psychologicky výhodným postojem v tom smyslu, že má konejšivý účinek. Také účinně promazává soukolí vývoje a výroby nových postupů, jejichž cílem je zjednodušeně řečeno ponechat těm zvýhodněným jejich pohodlný životní styl navzdory čím dál méně obyvatelné planetě. V Longyearbyen techno-optimismus vítězí a norská vláda investuje nemalé prostředky do výzkumu a rozvoje tzv. udržitelných zdrojů energie a technologií. Ekologická stopa zelených řešení je mnohdy bohužel pouze uklizena z dohledu, ať už jde o těžbu potřebných surovin nebo dopravu materiálu. Minimální pozornost je věnována sociálním dopadům zelené tranzice na komunitu. Místo lokálních řešení, jež mohou nejúčinněji sloužit právě na daném místě a jež mohou nejsnáze rozvinout lidé, kteří svůj domov nejlépe znají, se produkují „one-size-fit-all“ produkty, jejichž hlavním smyslem je v konečném důsledku úspěšné zpeněžení.

Antropologie změny klimatu

Co může přinést antropologický výzkum, pokud jde o pochopení změny klimatu a jejího významu, pro životy lidí? Vzhledem k dopadům na Arktidu je v současnosti téměř nemožné v těchto oblastech antropologicky bádat, aniž by faktor klimatické změny vstupoval do rámování projektu. Pozměněné vzorce počasí a krajina, kterou sotva poznáváme, mají vliv na ekonomické a společenské procesy. Už dlouho koluje rčení „what happens in the Arctic does not stay in the Arctic“. Sledovat, co se děje v Arktidě, má smysl, protože tamní události ovlivňují i dění na jiných místech planety, a zároveň nasvěcují to, co se děje jinde třeba s menší intenzitou. Klimaticky, geopoliticky, ekonomicky, sociálně.

Antropologická perspektiva je jedinečná tím, že jde do hloubky, zajímá se o detail a lokální kontext, přibližuje příběhy jednotlivců a jen velmi opatrně zobecňuje. Novináři a politici často po vědcích požadují jednoznačné odpovědi; buď něco šokujícího, co zajistí hodně kliknutí, nebo něco „nesporného“, co lze využít při prosazování politické agendy. Věda se z principu zdráhá, protože je postavena na pochybnosti a kritickém myšlení. Žádný z vědních oborů není schopen říci k tématu vše a klimatická změna je tak komplexní a propojená s hospodářstvím, politikou a sociální organizací, že o ní vlastně bez společenskovědního vkladu ani hovořit nelze, pokud mají mít prezentované poznatky nějaký reálný vliv.

Realistický požadavek, který můžeme v této souvislosti vůči sociální antropologii vznášet, je přinášet detailní a kontextualizované poznatky o místních dopadech změny klimatu v Arktidě, pokud možno vyprávěné v příbězích, jež mohou oslovit i lidi, kteří nikdy na zkoumaných místech nebyli a neměli možnost být přizváni do životů lidí, kteří jsou na severu doma. Právě sdílení příběhů je nakonec cesta, díky níž se ryze abstraktní problém může stát součástí našich rozhodnutí.

Závěrem dva tematické odkazy. První je pro milovníky klimatických grafů a „krokodýlích tlam“: https://zacklabe.com. Druhý pro milovníky klimatických vizualizací, které hovoří jazykem umění https://www.adamsebire.info/. V posledku říkají všechny totéž.