Zastaví válka na Ukrajině globalizaci? O vlivu protiruských sankcí na světové výrobní řetězce

Otřesy světového hospodářství

Propojenost světové ekonomiky a vzájemná závislost jednotlivých zemí zapříčiňují, že v případě, že jednu zemi zasáhne negativní ekonomický šok, snadno se přeleje i do zemí ostatních. V posledních letech jsme byli svědky hned několika takových událostí, které proces integrace narušily. První ranou pro světový obchod bylo, když Trumpova administrativa uvalila nová cla a kvóty na celou řadu produktů dodávaných do USA jejími největšími obchodními partnery – Čínou a Evropskou unií. Tato cla spolu s odvetnými opatřeními (především ze strany Číny) poškodila producenty na obou stranách zeměkoule a významným způsobem narušila také důvěru většiny agentů na světových trzích. Nástup pandemie COVID-19 pak znamenal ještě větší otřes pro světové hospodářství. Během ní se mnoho zemí uchýlilo k prosazování národních zájmů. Došlo k uzavření hranic, upřednostňování dodávek kritických zdravotnických produktů či zásob potravin a vakcín pro vlastní občany. Nezbýval prostor pro solidaritu se třetím světem, na který jako by se zapomnělo. Ve stejné době upozornily na zranitelnost globálních dodavatelských řetězců i blokace Suezského průplavu a uzávěry v Číně, v jejichž důsledku se průmysloví producenti v Evropě, včetně v Česku sídlící Škody auto, potýkali s nedostatky vstupů.

Z toho všeho by se světový obchod ještě dokázal vzpamatovat. Napjatou situaci na globálních trzích však následně vyhrotil válečný konflikt na Ukrajině. Před ruskou agresí hrály prim ekonomické faktory, a tedy především cena. Rizika jako by neexistovala a na diverzifikaci se zapomnělo. Levná ropa a plyn byly důležitější než politický režim a lidská práva. Ruská invaze však tyto aspekty akcentovala, geopolitika se dostala do popředí a řada zemí (včetně Spojených států) začala mnohem více upřednostňovat hospodářskou spolupráci se zeměmi se stejnými ekonomickými a bezpečnostními zájmy na úkor spolupráce s nedemokratickými režimy. Tento krok přispěl k růstu produkčních nákladů v mnoha odvětvích. Křehká rovnováha na světových trzích byla znovu narušena. Vojenský konflikt; sankce, které následně na Rusko uvalily vyspělé ekonomiky; bojkot obchodní výměny s touto zemí ze strany firem a spotřebitelů a ruská odvetná opatření vedly k mnoha proroctvím, že se jedná o nezvratný proces konce globalizace.

Dopad sankcí na světové hospodářství

Cílem sankcí je nechat Rusko tvrdě pocítit důsledky svého jednání a omezit jeho možnosti pokračování v agresi. Pokud se chce vyhnout vojenskému konfliktu, nemá Západ jinou možnost, jak ho oslabit. Doposud bylo přijato několik sankčních balíčků včetně cílených omezujících opatření (individuálních sankcí s cílem oslabení Vladimira Putina, jeho okolí a oligarchů, kteří ho podporují), hospodářských sankcí (včetně znemožnění přístupu ruských bank na finanční trhy a omezení přístupu země na mezinárodní trhy s určitým typem zboží a služeb) a opatření diplomatických. Svůj cíl sankce splnily. I přes ruskou propagandu, jež šíří do světa nepravdivé informace o zanedbatelných dopadech na tamní ekonomiku, je zjevné, že sankce a bojkoty firem a spotřebitelů citelně poškozují tamní ekonomiku, a to jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska. Došlo k výraznému zhoršení strategické pozice Ruska jakožto vývozce komodit, což se bude i nadále prohlubovat, neboť Evropa na něm již nechce být surovinově závislá. Sankce je sice možné do jisté míry obcházet, i tak však výrazně poklesl ruský dovoz a země čelí vážným problémům při zajišťování klíčových vstupů, dílů a vyspělých západních technologií. Navíc dochází k odlivu mozků, kapitálu a podniků. Produkční schopnosti ruské ekonomiky jsou tak nebývale omezeny. Země čelí vysoké inflaci a výraznému poklesu HDP a drakonické fiskální a monetární zásahy ji nespasí. Pokud budou spojenecké země jednotně udržovat a zvyšovat sankční tlak proti Rusku, bude jeho propad obrovský.

Rusko-ukrajinský konflikt se však připojil k pandemii a ostatním výše zmíněným událostem a dopady teď pociťuje prakticky celý svět. Producenti v mnoha odvětvích čelí vysokým nákladům na výrobu a obyvatelé řady zemí pak zase bezprecedentnímu nárůstu životních výdajů. Všudypřítomné riziko narušení obchodu s komoditami, zejména ruských exportů ropy a zemního plynu do Evropy, se projevuje zněkolikanásobením jejich cen, dalším tlakem na růst již tak vysoké inflace a podkopáváním ekonomického růstu.  

Již nyní je patrný pokles tempa růstu světového obchodu. Obě znepřátelené země jsou navíc významnými dodavateli velkého množství dalších vstupů (kovů, hnojiv, neonu, železné rudy, pšenice atd.), což se zásadně podepisuje na produkci strojírenských výrobků, dopravního zařízení nebo potravin. Dochází k omezování tržní síly nabídky a poptávky a tím i efektivity světové ekonomiky. Sankce jako takové jsou však pouze jedním dílkem celého obrazu. Hlavní roli hraje především nervozita na světových trzích a obrovská nejistota ohledně budoucího vývoje.

Konec globalizace?

Čím dál častěji tak zaznívají hlasy, že válka zastaví proces globalizace, která byla motorem růstu světové ekonomiky od druhé poloviny 20. století až po současnost, především pak v posledních 30 letech. Tyto obavy jsou však zatím přehnané. Firmy se budou více ohlížet na případná rizika obchodu s vybranými zeměmi, takže globální výrobní řetězce tak mohou doznat určitých změn. Dá se očekávat, že z důvodu zajištění stability výroby budou jednotliví producenti přesouvat výrobní kapacity do méně vzdálených a méně rizikových zemí a budou usilovat o diverzifikaci subdodavatelů, což může prohloubit integraci v rámci stávajících regionálních uskupení (EU, Africké unie apod.). Je však těžko představitelné, že by vyspělé země nahradily všechny importy ze zemí rozvojových. Většinu surovin jednoduše nahradit nelze.

Cena je navíc pořád ještě důležitým faktorem, takže bude zcela jistě hrát i nadále hlavní roli. Například výrobky náročné na pracovní sílu se budou stále vyrábět v zemích s nízkými mzdovými náklady. Řada firem má navíc rozsáhlé investice do kapitálového vybavení v zemích obchodního partnera, což bude daný proces také brzdit. Pokud nedojde k dalším významným událostem, bude odklon od globalizace limitován ekonomickými faktory. Světové hospodářství je mnohem více propojené než kdy předtím a sankce samy o sobě tedy proces globalizace neohrozí.

Globalizaci by ale mohl narušit rozmach ochranářských politik, který by měl další negativní vliv na světové produkční řetězce. Z historie navíc víme, že po přijetí cla nebo kvóty přišla odveta a globalizace tyto možnosti trestání nadále rozšířila. V důsledku nedostatku některých komodit tak řada zemí volá po přijetí protekcionistických opatření. Jsme svědky přijímání zákazů vývozu potravin nebo hnojiv, které nadále zpomalují dynamiku světové obchodní výměny. Zatím se to týká jen vybraných zemí. Je však třeba mít na paměti, že protekcionismus má svá rizika. Velké růsty světového hrubého domácího produktu tak v minulosti šly ruku v ruce s narůstající ekonomickou integrací mezi jednotlivými zeměmi. Největšího růstu vždy dosahovaly státy prosazující exportně determinovanou strategii růstu, a nikoliv ty, jež si chránily domácí trh.

Nevíme, co se bude dít v politické rovině. Prohlubující se spolupráce v rámci jednotlivých regionálních bloků však již do jisté míry proměnila charakter světového hospodářství, které se odklání od předchozího multilateralismu. Na vině však není jen ruská agrese na Ukrajině. Svou vinu nese i Trumpova administrativa ignorující principy WTO. Nalézt multilaterální shodu uvnitř této organizace je tak dnes prakticky nemožné. K tomu je třeba ještě připočíst agresivní a militantní pozici Xi Jinpinga, která by mohla mít na svědomí odchod řady zahraničních firem z Číny a kvůli níž může dojít k dalšímu výraznému oslabení vztahů mezi USA a Čínou a k poklesu světového obchodu. I v obchodních vztazích mezi těmito dvěma zeměmi tedy začíná být patrné jisté ochlazení. Západ si stále více uvědomuje, že obchodováním s Čínou podporuje tamní nedemokratický režim. Covidové uzávěry z ní navíc dělají nespolehlivého partnera a její konflikt s Tchaj-wanem nadále zvyšuje nervozitu na světových trzích.

V případě budoucího alespoň částečného narovnání politických vztahů budou ekonomiky opět tíhnout k většímu propojení, protože je to jednoduše výhodnější. V současné situaci je však důležité, aby vyspělé země postupovaly koordinovaně, aby byla jejich vyjednávající pozice co nejsilnější a aby zamezily šíření paniky. Ta má totiž mnohem větší potenciál poškodit světové hospodářství než sankce. Díky globalizaci mají dnes ekonomiky více možností, jak si zajistit nezbytné dodávky vstupů a snížit tak svoji závislost na Rusku. Zapomínat by však neměly ani na pomoc zemím chudším, neboť je to i v jejich zájmu, ať už kvůli investičním příležitostem, většímu zapojení pracovní síly do mezinárodního obchodu, diverzifikaci odbytišť či hrozící migraci z těchto zemí. Hospodářské politiky by tedy neměly cílit na další fragmentaci obchodního systému, nýbrž by měly usilovat o zmírnění napětí a zvýšení odolnosti a robustnosti globálních výrobních řetězců proti dalším případným otřesům.

Autorka působí jako odborná asistentka na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně, zabývá se především ekonomií (dez-)integrace a vlivem politického konfliktu a ekonomických sankcí na zahraniční obchod.