Tallis: EU musí znovu najít politickou vizi

Znamená dohoda z minulého pondělí řešení nebo odložení Grexitu?

I když je dosažená dohoda velmi důležitá, jde pouze o první krok k řešení. Jestli se Grexit pouze odloží záleží na budoucím vývoji. Ovšem stupeň politické vůle a vydané množství politického kapitálu naznačuje, že se hrozba Grexitu vzdálila. V dlouhodobé perspektivě rozhodne o úspěchu dohody její implementace ve dvou klíčových ohledech. Zda řecká vláda provede urgentně potřebné reformy, aby vybudovala udržitelnou, prosperující a inkluzivní ekonomiku. Druhou věcí je ochota věřitelů odpouštět Řecku dluhy a pozdržet splátky.

Juncker a Hollande vs. Schäuble

V čem je Řecko tak důležité, že je nutné držet ho v eurozóně za každou cenu?

Nejde tolik o Řecko, ale o negativní signál, který by Grexit vyslal. Evropská měnová unie byla vždy zamýšlena jako jednostranný proces. Ten by náhle začal vypadat méně nezvratitelně. Euro je vlajkovou lodí evropského projektu, a doplňuje jednotný trh a volný pohyb v Schengenu. Pochyby o budoucnosti eura by mohly potencionálně ohrozit minulé úspěchy evropské integrace. Proto třeba Jean-Claude Juncker nebo Francois Hollande proti Grexitu tolik bojují.

Je tu ovšem i druhý názor. Podle německého ministra financí Wolfganga Schäubleho je obětování pravidel eurozóny a riskování důvěryhodnosti evropského ekonomického managementu založeného na německé ekonomické síle a fiskální a monetární disciplíně, příliš vysoká cena za udržení Řecka v eurozóně. Německou pozici vysvětluje historická zkušenost s ekonomickou katastrofou a hyperinflací. Mnoho ekonomů si ale myslí, že se tahle zkušenost překlopila v sebeobrannou obsesi.

Evropští lídři musí rozhodnout, jestli je Grexit větším rizikem evropskému projektu než ohnutí některých pravidel kvůli pokračující jednotě a posunu od fetiše vyrovnaného rozpočtu, aby byla Řecku dána možnost růst.

Členství v EU nebo Russkiy Mir

Putin se sešel s Tsiprasem, ale finanční podporu mu nedal. Jaká je motivace Ruska v řecké krizi?

Za předpokladu, že existuje hra s nulovým součtem, kterou alespoň krátkodobě Kreml hraje, má Rusko jasný zájem na zpochybnění jednoty a solidarity EU v řecké krizi. Postoje členských států jsou dost odlišné od případu Ukrajiny, kde jednomyslné zavedení a rozšíření sankcí jakožto odpověď na agresi Putinova režimu a protiprávní teritoriální revizionismus na Ukrajině bylo jednoznačným úspěchem Evropské unie.

Má Moskva sílu Aténám pomoci?

Musíme zvážit tři dimenze – vojensko-politickou hard power, ruskou ekonomickou sílu a soft power.

V prvním případě dává Řecku členství v NATO a EU jednoznačně větší vojenskou bezpečnost než spojenectví s Ruskem. Je iluzí myslet si, že by Řecko bylo více suverénní, pokud by institucionálně nebylo spojené s Bruselem, ale s Moskvou. Kreml se na mezinárodní scéně primárně angažuje kvůli domácí politice. Pokud pomoc Řecku nebude k těmto cílům přispívat, Rusko od ní rychle ustoupí.

Pokud jde o ekonomickou sílu, ruská ekonomika za Putinova režimu trpí a zoufale potřebuje restrukturalizaci. Rusko určitě dokáže Aténám poskytnout určitou finanční pomoc, investice nebo skoupit řecký majetek pro vlastní strategické účely. Určitě ale není v pozici, aby poskytlo podstatnou a strukturální ekonomickou podporu, kterou Řecko potřebuje.

V případě soft power by Řekové měli zvážit relativní atraktivitu členství v EU a eurozóně nebo posun směrem k „ruskému světu“ (Russkiy Mir). Přes mnohdy oprávněné naštvání Řeků by se měli zeptat sami sebe, a hlavně Ukrajinců, jestli by skutečně preferovali křehké milosti Vladimira Putina.

Konsensus severu a jihu

Jaký dopad může mít v delší perspektivě dění kolem Řecka na vztahy uvnitř Evropské unie?

Řecká krize upozornila na důležité rozdělení mezi členskými státy EU a nadnesla několik důležitých témat, o kterých Evropa musí začít hovořit. Unie v poslední dekádě trpí krizí důvěry, která je částečně i důsledkem ekonomické krize z roku 2008.

Reakce na krizi jsou excesivně neoliberální, a často upřednostňují šetření před růstem. Mezi členskými státy však existují velké rozdíly v pohledech na řešení, které vycházejí z potřeby být flexibilní a soucitní a přitom udržet řád založený na pravidlech. Pro budoucnost EU je klíčové, zda dokáže tyto rozpory zohlednit a veřejně a demokraticky dosáhnout konsensu, který více zahrnuje, než odcizuje voliče v severní stejně jako v jižní Evropě.

Lídři EU potřebují upustit od pseudo-ekonomických dogmat a znovu přijmout politickou vizi Evropy, která učinila Evropskou unii tak úspěšnou. Potřebují také zapojit svoje obyvatele a znovu je inspirovat širšími benefity evropské integrace, kterými jsou zajištění míru, ochrana evropského sociálního modelu a evropského způsobu života. Pokud selžou, potom může řecká krize signalizovat začátek ošidného období pro EU jako takovou.

Autorem rozhovoru je Petr Zenkner z Euroskopu.
Odpovídal mu Benjamin Tallis, šéfredaktor New Perspectives, periodika Ústavu mezinárodních vztahů, a koordinátor Centra evropské bezpečnosti tamtéž.