Německá armáda a měnící se paradigma zahraniční politiky

Bundeswehru. Autor: Gertrud Zach, U.S. Army; Licence: U.S. Army [Public domain], via Wikimedia Commons

S rostoucím odstupem od sjednocení Německa dochází k postupné normalizaci německé zahraniční politiky, charakteristické pozvolným ústupem od zdrženlivosti v použití síly. Přestože se německá veřejnost k tomuto posunu staví spíše rezervovaně, němečtí politici jsou svými spojenci tlačeni k převzetí takové míry odpovědnosti za globální bezpečnost, jaká by odpovídala německé hospodářské síle. S tím přímo souvisí i nutnost vysílat vojenské jednotky mimo území státu.

Od 90. let 20. století byla německá armáda postupně nasazována do zahraničních misí i mimo území NATO, v současné době je již aktivní v bezmála 20 zahraničních misích. Němečtí vojáci působí např. v Kosovu, Iráku, Afghánistánu nebo Mali, námořnictvo je aktivní u břehů Somálska nebo ve Středozemním moři a letectvo se v rámci NATO podílí na ochraně vzdušného prostoru Pobaltí a Islandu. V kontextu rostoucí geopolitické nestability, především pak ve východní Evropě a na Blízkém východě se však německá armáda dostává na hranici svých možností.

Vadné a poruchové vybavení

Zásadním problém německé armády je její vybavení. Nejznámějším případem je útočná puška G36, kterých Bundeswehr od roku 1995 nakoupil 178 000. Při nasazení v Afghánistánu se objevilo podezření, že zbraň při vyšších provozních teplotách ztrácí přesnost. Po testování, které u některých kusů prokázalo snížení přesnosti bezmála o polovinu již po dvou vystřílených zásobnících, bylo v roce 2015 rozhodnuto o vyřazení zbraně v její současné podobě.

Další případ se týká námořnictva. V září 2014 vyslalo německé námořnictvo na protipirátskou misi k somálským břehům fregatu Lübeck. Fregata však musela vyplout bez palubních vrtulníků, jelikož námořnictvo nemělo z celkových 22 helikoptér Sea Lynx Mk88A kvůli technickým problémům (trhliny v zadní části pláště vrtulníku) k dispozici jediný letuschopný stroj. Kromě helikoptér Sea Lynx disponuje německé námořnictvo ještě stroji typu Sea King, které však pro technické defekty taktéž nemohly být nasazeny.

Problémy se však vyskytují i v logistice. Po bouřlivé vnitropolitické debatě se Německo rozhodlo podpořit irácké Kurdy v boji proti Islámskému státu dodávkami zbraní včetně munice a odpovídajícího zaškolení. Šest výsadkářů a jeden zdravotník, kteří měli výcvik na místě provádět, však do Iráku dorazilo s několikadenním zpožděním. Vojáci museli kvůli poruše dopravního letounu C-160 Transall několik dní čekat na bulharském letišti v Burgasu a teprve čtvrtý vypravený letoun byl schopen dopravit je do iráckého Irbílu. Letadlo, které přepravovalo munici, nabralo kvůli technickým problémům rovněž půldenní zpoždění.

Tyto mediálně známé případy vzbudily zájem veřejnosti o skutečný stav německých ozbrojených sil. Důvěrná zprávy spolkového ministerstva obrany z druhé poloviny roku 2014, která pronikla na veřejnost, poukázala na katastrofální stav zejména u německého letectva. Ze 109 víceúčelových stíhacích letounů Eurofighter bylo bez omezení bojeschopných pouhých 8, u transportních helikoptér CH-53 to bylo 7 strojů z 67 a u víceúčelových vrtulníků NH-90 jen 5 z 33 strojů. Tento stav je do značné míry dlouhodobý, nízkou bojovou připravenost německého letectva opětovně potvrzuje i zpráva spolkového ministerstva obrany z konce roku 2015. Stíhací letouny Eurofighter a vrtulníky NH-90 nejsou přitom vůbec staré, problémem je toliko údržba a nedostatečné dodávky náhradních dílů. To poukazuje na fakt, že problémy německých ozbrojených sil jsou mnohem komplexnější a nejsou řešitelné pouhým navýšením obranného rozpočtu.

Veřejné zakázky

Veřejné zakázky na nákup vojenského vybavení se v Německu netěší dobré pověsti. Patnáct největších probíhajících armádních projektů je oproti původnímu plánu o 12,9 mld. eur (cca 350 mld. korun) dražší, průměrné zpoždění projektu činí 4 roky. Největší měrou se na tom podílejí dodávky víceúčelových stíhacích letounů Eurofighter s předpokládaným zpožděním 136 měsíců a vícenáklady bezmála 7 mld. eur (189 mld. korun). Dopravní letouny Airbus A400M, které mají nahradit dosluhující Transally jsou zpožděné o 107 měsíců s dosavadními vícenáklady ve výši 1,5 mld. eur (40,5 mld. korun), dodávky bitevních vrtulníků UH Tiger nabraly zpoždění 80 měsíců s vícenáklady bezmála miliardy eur (27 mld. korun). Mezi další problematické projekty patří víceúčelový vrtulník NH90, bojové vozidlo pěchoty Puma, korveta třídy 130 nebo fregata třídy 125.

Vyloženě odstrašujícím příkladem byl projekt na bezpilotní letoun Euro Hawk. Bezpilotní letoun vyvíjený společnostmi Northrop Grumman a EADS měl sloužit primárně jako průzkumný letoun. Několikaletý vývoj dronu stál německé daňové poplatníky téměř 600 mil. eur (16,2 mld. korun), když se objevily problémy s certifikací do německého civilního letového prostoru. Letoun totiž nedisponoval automatickým protikolizním systémem, který by jej odklonil z dráhy letu jiných letadel v případě, že by řídící středisko ztratilo s dronem spojení. Náklady na zavedení protikolizního systému byly odhadnuty na dalších 600 mil. eur a projekt byl proto záhy spolkovým ministerstvem obrany zrušen.

Problémy ukazují na nedostatečné kapacity spolkového ministerstva obrany při řízení takového množství komplexních obranných zakázek. Současná ministryně obrany Ursula von der Leyen nastoupila na ministerstvo s hlavním cílem, udělat pořádek v armádních zakázkách, s čímž jí má pomoci i skupina externích poradců.

Německá armáda má posílit

Ministerstvo obrany plánuje posílit armádu nákupem moderního vybavení i zvýšením početního stavu mužstva. Jednalo by se o obrat dosavadního trendu, kdy se po skončení studené války stavy německých ozbrojených sil kontinuálně snižovaly. Tomu odpovídá i plánované střednědobé zvyšování obranného rozpočtu. Objem prostředků vydávaných na obranu má do roku 2020 postupně vzrůst ze současných 34,3 mld. eur (926 mld. korun) na 39,2 mld. eur (při současném kurzu více než bilion korun). Předpokládané navýšení mužstva má činit 15 000 vojáků a civilních zaměstnanců. O znovuzavedení branné povinnosti, zrušené v roce 2011, se neuvažuje.

Navyšování výdajů na obranu platilo v Německu dlouhodobě za velmi nepopulární krok. V kontextu měnících se geopolitických hrozeb, především pak se vznikem teroristické organizace Islámský stát a se změnami ruské zahraniční politiky, začíná německá veřejnost měnit názor. Přestože se stále jedná o téma velmi kontroverzní, průzkumy z roku 2015 ukazují, že přibližně polovina Němců zvýšení současných výdajů na obranu schvaluje, zatímco cca třetina jej odmítá. Kladně se k vyšším obranným výdajům staví především konzervativnější voliči AfD a CDU/CSU. Příznivci sociálních demokratů jsou v této otázce rezervovanější, celkově však navýšení stále podporují. Negativní názor na rostoucí výdaje na armádu mají pak zejména voliči Zelených a strany die Linke.

Pouhé zvýšení vojenských výdajů však pro zlepšení bojeschopnosti německé armády není samospasitelné. Při zohlednění relativně vysokých nákladů na personál, jehož počty mají být navýšeny, je otázkou, kolik peněz reálně zbyde na nové investice do moderního vybavení. Hlavním problémem však zůstává schopnost armády tyto peníze účelně využít, tj. zefektivnit spolupráci se zbrojním průmyslem, minimalizovat zpoždění dodávek a neplánované vícenáklady a po převzetí vybavení zajistit řádný servis a náhradní díly. Německo má dostatečnou hospodářskou sílu pro pokračující navyšování obranných výdajů, které by armádě umožnily být nástrojem stále aktivnější německé zahraniční politiky. Jejich efektivní využití je však záležitostí správně nastavených řídících, rozhodovacích, podpůrných a kontrolních procesů ve velení armády, na ministerstvu obrany i v přidružených agenturách.

Poznámka autora: Tento text vznikl v rámci projektu IGS VŠE 53/2015 – Bezpečnostní prostředí v evropském prostoru 25 let po skončení studené války: Pohled z pozice bezpečnostní a strategické kultury EU.

O autorovi:

Ing. Ondřej Sankot je doktorandem na katedře světové ekonomiky Vysoké školy ekonomické. V rámci výzkumu se zabývá změnami německé zahraniční a bezpečnostní politiky v kontextu vzniku Islámského státu a ukrajinské krize.