Evropská centrální banka potichu zachraňuje euro

Jak vidíte budoucnost Evropy? Směřuje k dvourychlostní, či dokonce vícerychlostní integraci?

Již nyní jsou v Evropské unii různé rychlosti. Nejvýrazněji to souvisí s měnovou unií existující od roku 1999. Ta se v současnosti prohlubuje, což představuje výzvu pro deset zemí, které v ní nejsou. Musí se rozhodnout, zda a do jaké míry se chtějí této prohloubené integrace účastnit.

Jednou ze zemí, která před tímto rozhodnutím stojí, je Vaše domovská Velká Británie. Jak se dívají Britové na členství v Unii? Jsou vůči evropské integraci pouze negativní, nebo spatřují ve členství v EU i výhody?

Kdyby Britové neviděli v členství v EU výhody, tak by v ní nebyli. Ve Velké Británii najdete celou řadu postojů k Evropské unii. Záleží, koho se zeptáte. Londýnské City bude asi stát za Evropskou unií. Stejně tak velké průmyslové firmy, které v ní vidí trh pro své výrobky. Nepřátelštější k EU jsou malé firmy.

Britský přístup k evropské integraci se dlouhodobě odlišuje od ostatních zemí. Velká Británie posuzuje členství v EU z hlediska ekonomických nákladů a přínosů. Německá a francouzská motivace byla naopak již od 50. let velmi politická; jejich motivem pro evropskou integraci byla především snaha vyhnout se budoucím konfliktům.

Premiér Cameron ale vetoval na prosincovém summitu Evropské rady změnu evropského práva, protože chtěl bránit londýnské City. A přitom londýnské City je proevropské?

Londýnští finančníci chtějí, aby Londýn byl finančním centrem Evropy, proto je pro ně žádoucí být v Evropské unii. Jsou nicméně obezřetní vůči evropským regulacím, ale záleží vždy na konkrétním případě. Britský finanční sektor je velmi specializovaný. Pokud nová evropská legislativa zvýhodňuje velké banky ve Francii a Německu oproti specializovaným finančním institucím ve Velké Británii, potom se britští finančníci brání. To je stálá bitva ve všech evropských zemích. Všechny členské země chtějí, aby evropská legislativa byla vytvářena tak, aby byla v zájmu jejich země.

Jak hodnotíte s odstupem Cameronovo rozhodnutí vetovat změnu primárních smluv EU? Považujete za hlavní motiv jeho jednání snahu ochránit finanční centrum City, nebo ho vedly spíše vnitropolitické cíle?

Chtěl bránit City, ale také politicky kalkuloval. Asi očekával, že to může udělat bez velkých nákladů a nakloní si tím pravicové euroskeptické křídlo ve své straně. Myslel si přitom, že nic v Bruselu neztratí. Ale udělal i vyjednávací chybu. Tu mohla způsobit skutečnost, že má v Bruselu nového stálého zástupce, který ještě nemá mnoho zkušeností s bruselskými jednáními.

Co si myslíte o výpadech francouzských politiků, kteří se vyjadřovali, že nejlepší rating AAA by neměla ztratit Francie, ale Velká Británie?

Reflektuje to řadu věcí. Jednou z nich je to, že Francie se děsí ztráty ratingu. Za tři měsíce budou ve Francii volby a ztráta nejlepšího ratingu znamená pro Sarkozyho ohrožení. Francouzi mají pravdu v tom, že britské veřejné finance jsou v horším stavu než francouzské. Británie ale vyhlásila pětiletý program snižování deficitu. Není však pravda, že britská ekonomika je horší než francouzská. Francouzská nezaměstnanost je vyšší, i veřejný dluh ve Francii je dlouhodobě vysoký a francouzský ekonomický výkon není dobrý. Jasný rozdíl mezi Velkou Británií a Francií je v tom, že Británie má vlastní měnu. Její centrální banka proto může, oproti té francouzské, ekonomice pomoci.

Je reálná alternativa, že Velká Británie vystoupí z Evropské unie?

Ne. Hrozí ale její izolace, a proto se snaží EU i Británie rozpory uklidnit. Německo a Švédsko se vyjadřují vůči Velké Británii pozitivně a chtějí ji zapojit do jednání. I italský premiér Mario Monti se na návštěvě v Londýně vyjádřil, že chce, aby Británie byla zahrnuta do jednání.

Udrží se podle Vás eurozóna ve svém současném složení?

Ano. Náklady na opuštění eurozóny by pro Řecko, které je nejslabším článkem řetězu, byly velmi vysoké. A ani by mu to pomohlo. Jediným potenciálním ziskem by pro něj byla možnost devalvovat měnu. A i ta by pouze krátkodobě povzbudila export. Pro ostatní státy by to bylo ničivé. Riskovaly by nestabilitu finančního systému a inflaci. Nikdo by na tom nevydělal a eurozóna by se dostala do finančního chaosu.

Je nově vyjednávaná fiskální smlouva krokem správným směrem k řešení krize eurozóny?

Fiskální pakt je součástí procesu, který se snaží reformovat ekonomickou správu a řízení v eurozóně. Obsahuje elementy, které jsou již schváleny např. v tzv. „six packu“ ve formě preventivních opatření, a přidává k nim další spolu s urychleným rozvrhem. Není to ale urgentní řešení krize.

A zvýšení prostředků Mezinárodního měnového fondu? V ČR se o něm vedla vzrušená diskuse. Jaký je Váš názor na toto opatření k řešení dluhové krize?

Jsou čtyři cesty, jak se země mohou dostat z problematického zadlužení. Musejí buď razantně snížit veřejné výdaje, nebo zvýšit daně. To může vést k poklesu ekonomiky. Druhou možností je získat půjčku nebo podporu likvidity od evropských partnerů. Třetí cestou je požádat finanční trhy, aby poskytly finance. A čtvrtou cestou je asistence Mezinárodního měnového fondu. Někdo prostě musí poskytnout likviditu a Mezinárodní měnový fond má s krizovým managementem více zkušeností než evropské autority.

Existuje nějaké rychlé řešení krize eurozóny? Většina expertů se shodne, že euro je politický, a ne ekonomický projekt. Za jakých podmínek je tento projekt ekonomicky životaschopný?

Evropská měnová unie ale je ekonomický projekt. V jeho rámci vznikla ekonomická struktura. I když byla dojednána za silných politických tlaků a byla špatně spravována. Řešením krize eura je lepší architektura pro jeho management. To znamená, že řada zemí se bude muset proměnit, což nepůjde rychle. Zásadním bodem nyní je vyřešit rozpory mezi Řeckem a soukromými investory. Potom bude možné, aby politici řešili další otázky.
Jedním z hráčů v dluhové krizi je Evropská centrální banka. Může ona pomoci eurozóně vyjít z problémů, například prostřednictvím kvantitativního uvolňování nebo tím, že bude sloužit jako věřitel poslední instance?
Ve skutečnosti už dělá obojí, ale potichu, protože nechce překročit mandát daný ve Smlouvách EU. Pokud by řekla nahlas, že provádí podobný program jako americká centrální banka Fed, mohla by čelit řízení před Evropským soudním dvorem. Je nezbytné, aby někdo rychle poskytl likviditu. Nikdo to nemůže udělat rychleji než centrální banka.

Souhlasíte s tím, že Němci z měnové unie profitovali, a proto musí nyní nést náklady na udržení eura?

Německo asi opravdu profitovalo z existence eura více než ostatní země. Ale logickou spojku, že proto musí platit, Němci nepřijmou. Jiní to mohou říkat, ale Němce to nepřiměje, aby sáhli do kapes a zaplatili. V rámci Německa je silná opozice vůči pomoci eurozóně. Někteří argumentují, že je to proti ústavě, nebo proti německým zájmům, či že není správné odměňovat špatné chování. Němci musejí pochopit, že záchrana eurozóny jim krátkodobě přinese vysoké náklady, ale dlouhodobě se jim to vrátí.

Rozhovor s...

Iain Begg je profesorem na London School of Economics and Political Science, kde působí na tamním European Institute. Věnuje se problematice ekonomické a měnové unie, politice konkurenceschopnosti, koheze a strukturálních fondů. Rozhovor vznikl v souvislosti s jeho přednáškou na půdě Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, která se konala 26. ledna 2012.

Marie Bydžovská je redaktorkou webového portálu Euroskop.cz. Zaměřuje se na otázky evropské ekonomické integrace a eurozóny.