PŘEHLED: Vše o významu a plnění jaderné dohody

Americké sankce týkající se např. íránské podpory terorismu, porušování lidských práv aj. nejsou součástí dohody a zůstávají v platnosti. Z vývoje, který předcházel uzavření dohody, vyplývá, že JCPOA nemá racionální alternativu. Při nedosažení dohody by Írán zřejmě pokračoval v neomezeném obohacování uranu a výroby plutonia, a to při současném nárůstu rizika vypuknutí blízkovýchodního konfliktu.

Více čtěte zde: Dohoda s Íránem: úspěch, nebo historická chyba?

Írán již nyní je a bude i po splnění svých závazků vyplývajících ze zmíněné dohody, tzv. prahovou jadernou zemí (threshold weapon state). Znamená to, že podobně, jako je tomu i v případě některých dalších zemí nevlastnících jaderné zbraně, avšak s vybudovaným jaderně-palivovým cyklem (např. Švédsko, Argentina, Japonsko aj.), by Írán teoreticky mohl přejít v řádu několika měsíců z civilního na vojenský jaderný program.

Zmíněné státy mají k tomu dostatečné technologické možnosti a vyspělé vědecké a technické expertní zázemí. Avšak jejich členství ve Smlouvě o nešíření jaderných zemí (Írán je smluvním členem od r. 1972) jim tento postup znemožňuje. Země také musely uzavřít s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (dále MAAE) všeobecné zárukové dohody, na základě kterých podléhají všechna jejich jaderná zařízení inspekčním kontrolám. Írán zmíněnou zárukovou dohodu uzavřel již v červnu 1973. Navíc, tzv. Dodatkový protokol k těmto dohodám, který Írán rovněž již podepsal, avšak dosud neratifikoval, inspekční kontroly zpřísňuje. Povinnost ratifikace však Íránu dohoda JCPOA také ukládá. Zmíněný protokol např. umožňuje jejich provádění kdykoli, a to i bez předchozího oznámení.

Důsledná monitorovací a inspekční kontrola vůči íránským jaderným zařízením tak zůstane v platnosti i po uplynutí několikaletých časových termínů pro splnění dohodnutých závazků země vyplývajících z dohody JCPOA a které jsou i základní podmínkou pro odstranění sankcí.

Opatření na omezení výroby vysoce obohaceného uranu a plutonia

Íránské závazky vyplývající z JCPOA jsou především zaměřené na omezení možnosti výroby dvou hlavních komponentů jaderných zbraní, a to vysoce obohaceného uranu, tj. uranu obohaceného na 90% (Highly Enriched Uranium – HEU) a plutonia, získávaného přepracováním vyhořelého jaderného reaktorového paliva. Jejich odlišnosti ve využívání v jaderných zbraních spočívají především v tom, že získávání plutonia je lacinější a rychlejší a pro iniciování jaderného výbuchu je ho také potřeba menší množství, avšak s výbušností mnohonásobně větší.

Jaderné hlavice tak mohou být menší a aplikovány na nosiče s delším doletem. Z těchto důvodů tvoří jaderné hlavice využívající plutonium více než 95 % z celkového současného množství jaderných hlavic ve světě, kterých je okolo 15 800 kusů. Někteří přední američtí jaderní vědci jako např. Frank N. Von Hippel a Richard L. Garwin proto na dohodě JCPOA především oceňují, že se podařilo dosáhnout íránského souhlasu s přijetím takových opatření, které výrobu plutonia v zemi neumožňují.

Pokud se týče HEU, Írán před dosažením dohody JCPOA obohacoval uran s využitím vyspělého odstředivkového systému maximálně na 20 %. Obohacování probíhalo v jaderných zařízeních v Natanzu a v podzemním komplexu ve Fordou. Podle dohody Írán souhlasí snížit počet instalovaných odstředivek přibližně o dvě třetiny, tj. ze současného přibližného počtu 19 000 ks na 6 104 ks, z nichž pouze 5 060 by obohacovalo uran do limitu 3,67 % po dobu 10 - 15 let.

Írán také sníží množství asi 10 000 kg skladovaného nízkoobohaceného uranu (Low Enriched Uranium - LEU) na 300 kg uranu obohaceného na 3,67 % po dobu 15 let. Všechny nadbytečné odstředivky a obohacovací infrastruktura budou umístěny do skladových prostor monitorovaných MAAE a budou použity pouze v případě jejich náhrady za operační odstředivky a zařízení. Země také nebude budovat nová zařízení pro obohacování uranu po dobu 15 let a nejméně stejnou dobu nebude obohacovat uran ve Fordou, přičemž tamní obohacovací zařízení bude konvertovat k využití pouze pro mírové účely, tj. na jaderné, fyzikální, technologické a výzkumné středisko. Obohacovací proces tak bude probíhat pouze v zařízení v Natanzu s 5 060 kusy odstředivek první generace po dobu deseti let.

Zamezení výroby plutonia se vztahuje k povinnosti Íránu zastavit výstavbu separačního objektu s přidruženým budováním těžkovodního jaderného reaktoru v Araku. Írán zdůvodňoval tuto výstavbu nutností získat plutonium k výrobě radioizotopů potřebných v nukleární medicíně. Írán v dohodě souhlasí s přepracováním projektu a přebudováním výzkumného reaktoru na těžkou vodu v Araku, podle návrhu odsouhlaseného ostatními účastníky dohody JCPOA. Reaktor již nebude zaměřen na výrobu plutonia využitelného pro výrobu jaderné zbraně, nýbrž výhradně na získávání radioizotopů. Původní jádro reaktoru bude proto buď zničeno, nebo odvezeno ze země.

Všechna tato opatření by měla Íránu prodloužit čas k získání dostatečného množství jaderného paliva pro výrobu jedné jaderné zbraně, tzv. breakout time, ze současných 2 – 3 měsíců nejméně na 1 rok, což by měla být dostatečná doba pro přijetí příslušných protiopatření. Stalo by se tak v případě, že by se Írán pro tuto variantu rozhodl a to s rizikem, že následně dojde k neprodlenému obnovení sankčního režimu, a v krajním případě eventuálně i k realizaci možnosti využití vojenského způsobu řešení porušení íránských závazků.

Jedna z nejkontroverznějších otázek, která se však netýkala íránského jaderného programu, nýbrž se vztahovala ke konvenčním zbraním a balistickým řízeným střelám, byla kompromisně vyřešena zákazem obchodování s těmito zbraněmi a to u konvenčních zbraní po dobu 5 let a 8 let u zmíněných střel.

Pozitivní příklad úspěchu světové diplomacie, stavějící na kompromisním přístupu a oboustranné politické vůli a ochotě k řešení sporných otázek, přesahuje svým významem regionální rámec. Dosažený výsledek představuje pozitivní příklad pro řešení dalších akutních světových bezpečnostních problémů.

Současně s dosaženou dohodou se rovněž začíná zvyšovat význam úlohy Íránu při řešení krizových blízkovýchodních problémů, zejména v Sýrii. Tato skutečnost se odrazila i ve vystoupení amerického prezidenta Baracka Obamy dne 28. září 2015 na 70. Valném shromáždění OSN v New Yorku a objevila se i o den později, v průběhu americko-ruského jednání na prezidentské úrovni.

Další kroky po uzavření dohody JCPOA

V souladu se smluvním zněním projednala dohodu JCPOA dne 20. července 2015 Rada bezpečnost OSN a jednomyslně přijala rezoluci č. 2231. V ní mj. přijatý dokument vítá, žádá členské státy OSN, regionální a mezinárodní organizace o podporu jejího plnění, vyzývá Írán k plné spolupráci s MAAE a nastiňuje postup uvolňování sankcí OSN. Podle textu rezoluce by měla její ustanovení pozbýt platnosti za deset let od jejího přijetí na základě potvrzení o splnění závazků. Íránská jaderná problematika by tak již měla být definitivně odstraněna z agendy jednání Rady bezpečnosti OSN. K rezoluci je připojen text JCPOA s pěti přílohami.

Příloha č. V, věnovaná plánu plnění (Implementation Plan), uvádí několik dat k stanovení časových realizačních termínů a následného postupu:

- Finální den (Finalisation Day) je datum uzavření JCPOA, po kterém bude následovat předložení rezoluce podporující JCPOA Radě bezpečnosti OSN k neodkladnému přijetí;

- Adopční den (Adoption Day) je datum po 90 dnech od vyjádření podpory JCPOA Radou bezpečnosti OSN, nebo i dřívější vzájemně dohodnuté datum, od kdy JCPOA a z něho vyplývající závazky vstoupí v platnost. Od tohoto data účastníci JCPOA přijmou příslušná opatření a zahájí přípravy k plnění závazků;

- Implementační den (Implementation Day) je datum, ke kterému EU a Spojené státy, simultánně se zprávou MAAE ověřující plnění jaderných závazků Íránem v souladu s přílohou č.V učiní svá opatření podle příslušných sekcí této přílohy. Obdobně se uvedené aktivity uskuteční na úrovni OSN v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN.;

- Přechodný den (Transition Day) je datum předložení zprávy Generálního ředitele MAAE konstatující dosažení všeobecné shody MAAE o tom, že veškerý jaderný materiál v Íránu je využíván k mírovým účelům. K tomuto datu také EU a Spojené státy přijmou opatření podle příslušných sekcí přílohy č. V. Írán, v souladu s ústavními úlohami prezidenta a parlamentu, požádá o ratifikaci Dodatkového protokolu;

Den ukončení platnosti rezoluce Rady bezpečnosti OSN (UN Security Council resolution Termination Day) je datum, ke kterému rezoluce Rady bezpečnosti OSN podporující JCPOA končí platnost, což je 10 let od adopčního dne, za předpokladu, že ustanovení předchozích rezolucí nebyla znovu obnovena. K tomuto datu také EU přijme opatření uvedená v příslušné sekci přílohy č. V.

Finálním dnem se stal 14. červenec 2015, tj.den přijetí dohody, adopčním dnem 18. říjen 2015, kterým je devadesátý den od schválení rezoluce Rady bezpečnosti OSN podporující JCPOA. Od tohoto dne také smluvní strany zahájily plnění dohodnutých podmínek.

Stanovit přesné datum implementačního dne, tj. dne zahájení plnění dohody, nebylo předem možné, protože bude záviset především na rychlosti zahájení plnění závazků Íránem. Jedná se zejména o snížení množství skladovaného nízkoobohaceného uranu o 98 % (pravděpodobně jeho odvezením do Ruské federace), povinnosti vztahující se ke snížení počtu odstředivek a o konvertování podzemního obohacovacího zařízení ve Fordou na výzkumné a vývojové středisko. Jak je výše uvedeno Írán také musí odstranit a zneschopnit jádro těžkovodního reaktoru v Araku, aby nemohl vyrábět plutonium.

Souběžně s řešením těchto úkolů Írán bude muset rovněž umožnit inspektorům MAAE důkladnou kontrolu všech těchto činností. Podle některých expertů to může trvat 6 – 9 měsíců. Od implementačního dne také USA a EU začnou odstraňovat sankční opatření (íránská zmrazená aktiva činí cca 125 mld. USD). Podle tvrzení amerického ministerstva financí bude mít Írán okamžitý přístup k méně než 60 mld. USD, protože většina peněz již byla vázána, mj. na projekty v Číně.

V souladu s dohodou by MAAE měla do 15. prosince 2015 předložit účastníkům dohody JCPOA odhad možných vojenských rozměrů íránského jaderného programu, tzv. PMDs (Possible Military Dimensions). V této souvislosti oznámil generální ředitel MAAE Yukio Amano na tiskové konferenci ve Vídni dne 21. 9. 2015, že Írán již předal inspektorům MAAE požadované vzorky z vojenského zařízení v Parčinu. Existovalo podezření, že v tomto íránském vojenském komplexu byl údajně prováděn výzkum a zkoušky konvenčních výbušnin k využití jako roznětek pro jaderné zbraně, což Írán vždy jednoznačně popíral. Amano potvrdil, že vzorky předala íránská strana podle stanovených podmínek, tj. pod dozorem sledovacích zařízení MAAE a z míst předem určených inspektory. Ti však sami uvedené vzorky odebrat nemohli, protože by to bylo v rozporu se Všeobecnou zárukovou dohodou MAAE umožňující monitorování výhradně civilních jaderných zařízení a nikoli vojenských objektů.

Postoje odpůrců dohody

Íránská jaderná dohoda a republikány ovládaný Kongres USA
V americkém Senátu se v průběhu první první poloviny září t.r. podařilo získat dostatečný počet demokratických senátorů podporujících uzavření dohody. Tato skutečnost znemožnila většinovým republikánským zákonodárcům přijmout rezoluci odmítající íránskou jadernou dohodu a zkomplikovat tak její realizaci. K zamezení hlasování o zamýšlené zamítavé rezoluci a k dosažení stanovené lhůty, tj. 17.9.2015, pro vyjádření stanoviska Kongresu USA tak již následně stačil pouze obstrukční proces demokratických senátorů. Absenci předem avizovaného využití prezidentského práva veta plánované zamítavé rezoluce lze označit za politické vítězství prezidenta Obamy a stoupenců dohody.

Kromě republikánských odpůrců znamenal tento vývoj rovněž politickou prohru pro nejvlivnější americkou proizraelskou lobbistickou organizaci Výbor pro americko-izraelské veřejné záležitosti (the American Israel Public Affairs Committee – Aipac), která např. jen na inzerční kampaň proti dohodě věnovala cca 20 mil. USD.

Lze předpokládat, že hlavní američtí odpůrci dohody budou nadále hledat cesty ke zkomplikování jejího naplňování prosazováním dalších protiíránských opatření a překážek pro případné prohloubení americko-íránské spolupráce.

Saúdská Arábie a Izrael
Z vystupování nejvyšších představitelů obou zemí je i přes přetrvávající nesouhlas s dohodou zřejmé, že postupně začínají brát existenci dohody jako hotovou a nezvratnou skutečnost. V jednáních s prezidentem Obamou tak bude po zahájení plnění dohody s největší pravděpodobností převládat ochota obnovit narušené vztahy. Saúdskoarabský král Salmán se již s prezidentem Obamou sešel v září, schůzka s izraelským předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem se má uskutečnit 9. listopadu.

Určité zmírnění předchozí ostré kritiky íránské dohody se projevilo již například v průběhu srpnového setkání představitelů arabských zemí Perského zálivu s prezidentem Obamou a ministrem zahraničí Johnem Kerrym v Camp David, původně zamýšlené americkou stranou jako summit. Této schůzky se saúdskoarabský král Salmán nezúčastnil, což mnozí zahraničněpolitičtí pozorovatelé dávali do souvislosti s jeho jednoznačně odmítavým postojem vůči politice USA na Blízkém východě a zejména k Íránu a Sýrii.

V průběhu setkání byli účastníci americkou stranou podrobně informováni o hlavních aspektech dohody. Na závěr jednání s Johnem Kerrym účastníci campdavidské schůzky přijali společné prohlášení, ve kterém íránskou dohodu podpořili. Některé státy Perského zálivu, konkrétně Kuvajt, Saúdská Arábie a Bahrajn, ve vystoupení svých představitelů ve všeobecné rozpravě na úrovni nejvyšších představitelů států a vlád na 70. Valném shromáždění OSN sjednání íránské dohody uvítali.

Při zářijové návštěvě saúdskoarabského krále Salmána ve Washingtonu, byla problematika íránské jaderné dohody projednávána již jen okrajově, především z hlediska možných bezpečnostních záruk USA po uvolnění finančních prostředků Íránu v důsledku ukončení sankcí a celkového posílení postavení země v regionu. Kromě obranných a bezpečnostních aspektů začínají Saúdové podle Husseina Ibishe, v rámci uznání nezastupitelné úlohy USA jako spojenecké země, silně prosazovat ekonomickou agendu, jako ústřední část toho, co král Salmán nazval „novou strategickou aliancí pro 21. století“.

Jde o zřejmou snahu prohloubit těsnou ekonomickou spolupráci a tím i politickou svázanost pomocí atraktivních nabídek pro investice amerických firem v průběhu příštích pěti let, např do oblasti infrastruktury, bankovních a technických služeb, stavebnictví, těžařství aj. v hodnotě mnoha set miliard USD.

Ve vojenské oblasti jsou Spojené státy odhodlány dodat Saúdské Arábii přesně naváděnou munici k doplnění zásob po jejich vyčerpání, v důsledku již několik měsíců trvajících leteckých náletů koalice arabských států vedených Saúdskou Arábií v Jemenu, při kterých již zahynulo více než dva tisíce civilních osob. USA zmíněné koalici také poskytují zpravodajskou a logistickou podporu a leteckou pomoc při doplňování paliva za letu. Ministerstvo obrany USA nedávno rovněž schválilo prodej 600 ks řízených protiletadlových střel Patriot v hodnotě 5,4 mld. USD a finalizují se také kontrakty na dodávky fregat a vrtulníků za téměř 3 mld. USD.

Izrael
Možné zaměření plánovaného listopadového jednání izraelského předsedy vlády Netanjahua s prezidentem Obamou do určité míry předurčilo Netanjahuovo vystoupení na 70. zasedání Valného shromáždění OSN dne 1. října 2015. Přibližně polovinu svého vystoupení izraelský představitel věnoval zdůvodňování svého jednoznačně odmítavého postoje vůči íránské jaderné dohodě.

Podle Netanjahuova vyjádření Izrael a další nejmenované blízkovýchodní země považují za společné nepřátele Írán a tzv. Islámský stát a „pokud spolu bojují, neměl by se jeden z nich posilovat, nýbrž oba oslabovat.“ V pasáži věnované vztahům s USA je označil za „neotřesitelné spojenectví“, a ocenil Obamovu ochotu podpořit bezpečnost země, zachovat kvalitativní izraelskou vojenskou převahu a pomoci Izraeli v konfrontaci s existujícími enormními výzvami. Podle Netanjahua oba státníci považují rozpory ohledně íránské jaderné dohody za „rodinnou rozmíšku“, což nebrání pracovat společně na budoucích projektech.

O autorovi:

Miroslav Tůma je externí spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů.

Zdroje:

Broad, William J.: Plutonium Is Unsung Concession in Iran Nuclear Deal. International New York Times, Sept. 7, 2015.
On-line: http://www.nytimes.com/2015/09/08/science/iran-unsung-plutonium...

Resolution 2231(2015), Adopted by the Security Council at its 7488th meeting, on 20 July 2015.

Gordon,, Michael R. – Sanger, David E.: Next Steps in Putting Iran Nuclear Deal Into Effect. International New York Times, Sept. 10, 2015.
On-line: http://www.nytimes.com/2015/09/11/world/middleeast/whats-next-f...

Erdbrink, Thomas – Sanger, David E.: Atomic Agency Defends How Iran .
Collected Evidence at Secret Base. International New York Times, Sept. 21, 2015.
On-line: http://www.nytimes.com/2015/09/22/world/middleeast/iran-gives-u...

Ibish, Hussein: A Saudi-American Reset. Internat ional New York Times, Sept. 21, 2015.
On-line: http://www.nytimes.com/2015/09/22/opinion/a-saudi-american-rese...

Address by Prime Minister Benjamin Netanyahu at the UN General Assembly, October 1, 2015. General Debate of the 70th Session: 28 September 2015 to 03 October.
On-line: http://gadebate.un.org/sessions-archive/70.