Stín Černobylu nad východní a jihovýchodní Asií

Jde o to, aby události na Ukrajině byly co do svých důsledků dostatečně zohledněny při likvidaci škod v jihovýchodní Asii. Samy o sobě jsou jakousi laboratoří, ze které je třeba se poučit. Okolí Černobylu dodnes připomíná zkázu, v mnoha ohledech jsou následky ještě horší, protože pracuje čas. Opuštěné a devastované domy jsou na pohled ještě hrůznější než čerstvé trosky ve Fukušimě a celé prefektuře. Město Prepjať je výrazným obrazem, ve který se může změnit řada rezidenčních míst okolo Fukušimy a přímo v ní.

Náprava je stěží možná v dohledných časových horizontech. Je třeba si uvědomit, že radioaktivita zde bude přítomna po celá staletí, ba tisíciletí, v epicentru dvacet tisíc let. Radioizotopy zůstávají aktivní po celé generace příštích vnuků a jejich potomků. Už nyní se ale financování očisty ukazuje jako vážný problém. Z ekonomické stránky budování „sarkofágů“ nic v dlouhodobém horizontu neřeší, protože se rychle rozpadají. Například 19. dubna t. r. účastníci konference dárců v Kyjevě doufali, že shromáždit 1,1 mld. USD na nový sarkofág nebude problém. Nakonec se sešlo o 300 milionů méně, neboť se ukázalo, že tyto obří stavby mají krátkou životnost, měříme-li je radiologickým časem; nanejvýš po století musejí být vyklizeny a radioizotopy budou mít ještě volnější cestu do prostoru, hlavně do zemí ASEAN (sdružení mnoha zemí východní a jižní Asie). Jde o „oheň, který nelze uhasit“ (prof. Socolow, Princeton).

Důsledky ekonomické a psychosociální

Globálně vzato, mohou být důsledky přírodních katastrof negativní, ale potenciálně i zčásti pozitivní. O negativních není zapotřebí široce diskutovat. Obrovské státní výdaje na sanování škod těžce zatěžuje státní rozpočty a sociální výdaje vůbec. Výpadky výroby celých regionů, stěhování lidí atd. Dnes je to asi 80 tisíc obyvatel v blízkém okruhu Fukušimy, z nichž valná většina nemá naději, že se vrátí k normálnímu životu. Evakuovaní lidé ztratili nejen svá obydlí, ale často i práci a životní perspektivu.

Enormní jsou a budou samozřejmě výdaje spojené se zdravotní péčí. Například v důsledku černobylské havárie odhaduje Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, že do roku 2065 zemřelo nebo zemře v Evropě 16 tisíc lidí, kteří by jinak zůstali zdrávi. Ale protože se radioizotopy šíří do celého světa, jiné organizace odhadují v celé severní hemisféře počet potenciálních obětí na 27 tisíc. Ti všichni musejí být sledováni, léčeni a patřičně zabezpečeni. Nemoc z ozáření je velice zákeřné onemocnění, může udeřit po letech a výsledek závisí na celkovém zdravotním stavu pacienta, výživě, ale také stresu, kterému dislokace a strach z onemocnění jen nahrávají.

Na druhé straně se uvádějí i některá menší pozitiva. Obvykle je to vyšší sklon k úsporám jak na individuální, tak celonárodní úrovni, v regionálním měřítku pak přemisťování výroby z více do méně ohrožených oblastí. V regionu jihovýchodní Asie již podle některých zpráv tento redeployment začal _ z pobřežních oblastí do vnitrozemí, z Japonska do zemí ASEAN atd. V některých ohledech to může pomoci znevýhodněným oblastem a prefekturám. Zdá se, že poroste úroveň pojištění osob i majetku a některé další pozitivní momenty. Ale celkově vzato, tato pozitiva jsou alespoň na dohlednou dobu faktory minoritní. Kromě toho ani proreformní prostředí nezaručí automaticky úspěch (viz Ukrajina). Japonsko je sice v tomto ohledu výjimečnou zemí s vysokou morálkou obyvatel, má však též řadu objektivních handicapů (přelidnění, nedostatek zemědělské půdy atd.).

To vše nás přivádí k závěru, že přírodní katastrofy jsou významným retardačním momentem soudobé historie i budoucnosti. Prezident Janukovyč na již zmíněné konferenci v Kyjevě řekl: „Neštěstí, jež postihlo naši zemi, zanechalo hlubokou ránu, se kterou budeme zápasit mnoho let.“ Není důvod pochybovat, že by se tato slova netýkala i Japonska a jiných zemí jihovýchodní Asie. Avšak ekonomická stabilizace zde bude patrně rychlejší než na Ukrajině. Známky globální důvěry v japonskou ekonomiku tu již jsou _ pokles poněkud nadhodnoceného jenu se rychle zastavil, ceny akcií, které zpočátku prudce klesly, se stabilizovaly, zahraničněobchodní bilance pouze mírně zakolísala. Horší již bude situace v důsledcích psychosociálních.

Jak známo, po Černobylu a po ničivé tsunami v Asii postižení obyvatelé dostali a dostávají určitou podporu a rentu, a to všude na světě, kde dojde k neštěstí či katastrofě velkého rozsahu. Tato renta sice není veliká, ale k přežívání postačuje. Na Ukrajině ji už 25 let pobírá značné množství lidí, v ukrajinském jazyce nazývaných „potěrpili“ _ doslova postižení. Oficiálně jsou to „oběti“, nikoli „přeživší“. Postupně to vede k situaci, kdy tito lidé ztrácejí životní perspektivu, stávají se stále slabšími, bez kontroly nad svými životy a budoucností, bez iniciativy. Světová zdravotnická organizace (WHO) to vidí jako závažný problém a zasazuje se o to, aby strach z radiace nebyl demotivujícím činitelem v životě těchto lidí, kteří by měli žít pokud možno normálními životy. K tomu je zapotřebí vytvořit mechanismus pro jejich uzdravení _ nikoli fyzické, ale spíše mentální. V jihovýchodní Asii tento problém začíná po prvotním šoku nabírat na síle také.

Na Ukrajině přivykli lidé tomuto způsobu života tak, že se aktivně brání jakékoli změně. Zde se to týká asi půl milionu lidí, kteří otevřeně manifestují proti krácení dávek. Postupně se rozvíjí tzv. subkultura závislosti (subculture of depency), ničící životy přeživších lidí. V jihovýchodní Asii, kde mentalita lidí (kromě Japonska) je pasivnější, nalezne tato subkultura velmi živnou půdu. Příklad Černobylu ale nabádá k tomu nenechat ji rozvinout v národním a mezinárodním rámci (viz příklad Haiti). Jinak v blízké budoucnosti zachvátí miliony přeživších zejména po tsunami v loňském roce. Zrušit dávky a podpory úplně nelze, protože by to vedlo k důsledkům extrémní bídy, která už dnes je v celém regionu ASEAN endemická. Podobný krok vyvolal na Ukrajině v poslední době půlmilionové demonstrace a přispěl v loňském roce ke změně vlády, nehledě na škody ekonomické, když nová vláda hodlala zúžit pásma okolo Černobylu, a tím snížit subsidia. Zvýšil by se tím i stres dislokovaných. Světová zdravotnická organizace paradoxně tvrdí, že bída, alkoholismus a stres jsou horšími zabijáky než radiace sama.

Rozvojový potenciál skrytý v negativních aspektech přírodních katastrof

Fukušimský scénář se může kdykoliv opakovat. Kromě toho hrozí další katastrofy zapříčiněné přírodou _ další zemětřesení, přílivové vlny, záplavy, erupce sopek, tornáda apod. Zdá se, že jich v poslední době přibývá a úměrně tomu ubývá ochoty mezinárodních organizací pořádat pomocné akce. Ty jsou nyní pouze krátkodobé a nelze na ně spoléhat. Proto sílí hlasy za omezení rizik, jako je tomu u jaderných elektráren, konkrétně nyní v Německu. Na druhé straně je zapotřebí rozlišovat. Černobylská havárie byla dílem nezodpovědného zásahu člověka, ostatní jsou zapříčiněny vyšší mocí. Ne všechny jaderné energetické projekty jsou nebezpečné do té míry, aby je bylo zapotřebí bezhlavě zastavovat.

Řadu katastrofických situací lze dlouhodobě předvídat. V popředí jsou nyní dvě: nedostatek fosilních paliv a nedostatek pitné vody a s tím spojená suchá období. Ta nejsou způsobena ani tak nedostatkem srážek, ale nerovnoměrným rozdělením co do geografického rozložení i co do času. Proti tomu lze bojovat již nyní. A zde je právě onen zdroj pozitivních aspektů přírodních katastrof. Co brání jednotlivým zemím stavět přehrady? Co brání v otevírání nových ložisek uhlí? Jsou to přehnané ekologické limity? Nebo nedostatek peněz? Je to obojí, ale je to krátkozraká politika, neboť brání urychlení rozvoje, snížení nezaměstnanosti a eliminuje příští rizika i potenciál stresu. Postavit vlnolam není obtížný technický problém, a přesto se nestaví nebo se staví jen málo. Kalamity mají pak volnou cestu do vnitrozemí. Z hlediska mezinárodní politiky vzato jsou tyto projekty na okraji zájmu a spolupráce několika států je zde spíše výjimkou. A přece se na této bázi dají vybudovat celé integrační projekty _ viz například Unie povodí Mano MRU (Mano River Union) z počátku 70. let, která se dobře rozvíjela mezi Libérií a Sierrou Leone , dokud ji nezpomalily politické zvraty. Projektu se zúčastnili i čeští experti (1973).

Krátce řečeno, v temnotách negativních aspektů přírodních katastrof je skrytý i malý rozvojový potenciál, který zatím zůstává málo využit. Je to především oblast mezinárodní rozvojové spolupráce a integrace. Například v jihovýchodní Asii se takový prostor přímo nabízí v existenci uskupení ASEAN. Bohužel, ze stránek mezinárodních magazínů nás stále více znepokojujícím způsobem informují otřesné obrazy hromad trosek, příznačné snímky atomových bloků Fukušimy, rozpadajících se betonových zakrytí v Černobylu a houbou porostlé domky v opuštěné Pripjati, připomínající města duchů. Uvažme přitom, že na světě je dnes v provozu 440 reaktorů a 25 je ve výstavbě.

Nezbývá tedy než se smířit s tím, že přírodní katastrofy zde budou ještě dlouho, než se je lidé naučí předvídat. Budou si brát životy lidí i jejich majetek. Budou zpomalovat ekonomický i sociální rozvoj, pokud se lidé nenaučí využít jejich latentního rozvojového potenciálu ve svůj prospěch, snad alespoň zčásti ve smyslu zachování trvale udržitelného rozvoje. Proto také je předčasné rušit dramaticky jaderné programy jednotlivých zemí. Elektrárny je ovšem třeba budovat na principech mezinárodní bezpečnosti, možná dražší, ale odolnější proti seismickým rizikům. Bez jaderné energetiky hrozí do šedesáti až sedmdesáti let kolaps zapříčiněný vyčerpáním těžitelných zásob ropy a zemního plynu, eventuálně i rašeliny. Do celého procesu je nutné více zapojovat mezinárodní organizace, například takových, jako je Světový ústav zdrojů (WRI) se sídlem ve Washingtonu.

Závěr je nasnadě. Stín Černobylu po čtvrt století neztratil nic ze své příznačné hrůzy. To by ale nemělo země ve východní a jihovýchodní Asii ani po Fukušimě po katastrofě z 11. března tohoto roku odradit od hledání nových možností a rozvojových příležitostí, a to brzy. Seismický program je a měl by být ještě větší prioritou při předcházení podobných katastrof globálního dosahu.

O autorovi:

Jaroslav Foltýn je docentem pro obor světová ekonomika na VŠE.
foltyn.jar@seznam.cz