Islámská aliance proti teroru: proč vznikla a kdo je nepřítelem?

Alianci by mělo tvořit 34 zemí pod vedením Saúdské Arábie, kde také bude sídlo aliančního operačního střediska. Podle společného prohlášení publikovaného saúdskoarabskou tiskovou agenturou SPA a na základě vyjádření dalších saúdskoarabských ministrů chtějí členové aliance „chránit islámskou komunitu před zlem všech teroristických skupin a organizací, které způsobují smrt a zkázu a jejichž cílem je terorizovat nevinné“. Koalice by měla své aktivity koordinovat s předními světovými velmocemi a mezinárodními organizacemi.

Jmenovitě uvedenými členskými zeměmi jsou mj. Egypt, Katar, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Turecko, Malajsie, Pákistán a některé africké země. S výjimkou Bahrajnu a některých afrických zemí (Uganda, Gabun, Benin, Togo) se jedná o země s převážně sunnitskou formou islámu, zatímco majoritní šíitské státy, jako např. Írán a Irák do koalice přizvány nebyly. Součástí se rovněž nestaly Omán, Alžír a také Sýrie, ve které je u moci Asadův režim alávitské minoritní odnože šíitské větve islámu. Některé zmíněné státy, jako např. Pákistán, Malajsie a Libanon, následně vyjádřily překvapení ze svého začlenění do seznamu aliančních zemí, které se údajně dozvěděly až po zveřejnění. Otazníky také existují nad případným zařazením Indonésie, tj. země s nejvyšší světovou muslimskou populací, a rovněž Afghánistánu.

Zpochybňovaná efektivnost činnosti aliance a důvody jejího vzniku

V úvodníku amerického deníku the New York Times ze dne 18. 12. se předpokládaná nízká účinnost aktivit aliance proti tzv. Islámskému státu dává do souvislosti se saúdskoarabskou vedoucí úlohou. Podle úvodníku „lze stěží tuto zemi považovat za seriózního partnera v tomto úsilí, dokud neskončí s financováním wahhábistických náboženských škol a duchovních, kteří šíří tento druh extremistické doktríny tvořící základní součást ideologie tzv. Islámského státu (dále IS). Přestože se IS zavazuje zničit Saúdskou Arábii, vedoucí představitelé této země se více obávají šíitského Íránu, který označují za hlavního nepřítele“.

Pochybnosti o pravém účelu vytvoření aliance a jejích dalších aktivitách vyvolává především nejednoznačnost a vágnost její činnosti. Bez bližšího upřesnění by údajně neměla mít pouze vojenský komponent, ale zabývat se má rovněž potíráním financování teroru a jeho ideologií. Z dosavadních poznatků současně vyplývá, že aliance se zřejmě nebude přednostně orientovat na boj proti tzv. Islámskému státu, ale obecně na boj proti terorismu v Sýrii, Iráku, Libyi, Egyptě a Afghánistánu. Vzhledem k převážně sunnitskému charakteru aliance však zůstává otázkou, které skupiny a s jakou islámskou orientací budou považovány za teroristické.

Zdá se, že Saúdské Arábii se jedná rovněž o získání spojenců v jejím sektářsko-náboženském konfliktu s Íránem, jako hlavním regionálním šíítským rivalem. Naléhavost tohoto kroku zřejmě souvisí s očekávaným posílením mocenskopolitického a hospodářského postavení Íránu ve světě v důsledku ukončení protiíránských sankcí, pravděpodobně začátkem roku 2016.

Přestože saúdskoarabský ministr zahraničních věcí Abdel al-Džubejrí se snažil na tiskové konferenci v Paříži vyvrátit námitky z možného protišíitského zaměření aliance, složení členských zemí a dosavadní saúdskoarabská politika v regionu (Írán, Sýrie, Jemen, Irák) tomuto tvrzení odporuje.

Podle hodnocení Briena Whitakera, bývalého blízkovýchodního editora britského deníku The Guardian, je saúdskoarabské pojetí terorismu znepokojivě široké, protože „podle saúdskoarabského zákona z roku 2014 prakticky jakákoli kritika politického systému této absolutní monarchie, nebo saúdskoarabské interpretace islámu, jsou považovány za teroristický čin“.

Není proto jisté, zdali stejný metr bude Saúdská Arábie aplikovat i vůči ostatním sunnitským členským zemím aliance, které nejsou příliš nakloněny ultrakonzervativnímu a puristickému wahhábistickému pojetí sunnitské větve islámu prosazovaném tímto autokratickým státem. Nejasným zůstává i způsob koordinace činnosti aliance s vojenskou koalicí vedenou Spojenými státy.

Vzkaz Obamovy

Zřejmá souvislost je s dlouhodobou saúdskoarabskou kritikou údajně málo důrazné politiky Obamovy administrativy v blízkovýchodním regionu a nedostatečným hájením bezpečnostních zájmů feudálních sunnitských zemí Perského zálivu v soupeření se šíitským Íránem. Vytvoření aliance, zřejmě bez předchozí koordinace Saúdské Arábie s nejbližším západním spojencem tj. Spojenými státy, je také považováno za saúdskoarabskou protiakci na zesilující kritiku Západu vůči ní a některým dalším sunnitským arabským státům Perského zálivu, zejména Kataru. Kritika se týká především jejich destabilizující politiky a všestranné podpory islámských radikálů.

Po předchozím vytvoření arabské vojenské koalice, angažující se již několik měsíců letecky i pozemními silami v Jemenu, není vyloučeno, že představuje další silný signál Spojeným státům, jakým směrem se bude orientovat čím dále nezávislejší saúdskoarabská politika.

Vojenské aktivity arabské koalice v Jemenu, podporované logisticky, zpravodajsky a vojenskými dodávkami ze strany Spojených států, probíhaly a nadále existují bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Přitom v Jemenu již několik let operuje Al Káida a narůstají aktivity tzv. Islámského státu, proti kterým však zmíněná koalice vedená Saúdskou Arábií nezasahovala.

Může se také jednat o snahu Saúdské Arábie odvrátit pozornost od této katastrofální vojenské intervence, kdy několikaměsíční letecké bombardování a pozemní operace vykonané v jejím rámci proti protivládním Húthíúm podporovaných Íránem měly za následek již několik tisíc civilních obětí. Po zahájení rozhovorů znepřátelených stran v Jemenu za účasti OSN o uzavření příměří a případném následném ukončení občanské války, může vytvoření nové islámské aliance naznačovat záměr Saúdské Arábie angažovat se přednostně v oblastech severně od svých hranic.

Není vyloučeno, že vytvoření koalice souvisí rovněž s výraznou vojenskou angažovaností Ruska v Sýrii a v blízkovýchodním regionu s cílem vytvořit překážku pro další možné posilování tzv. osy šíitských vládnoucích režimů (Írán, Irák, Sýrie, Libanon) v této oblasti.

O autorovi:

Miroslav Tůma je spolupracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů.

Zdroje:

Browning, Noah: Saudi Arabia announces 34-state Islamic alliance against terrorism. Reuters, Dec 15, 2015.

Taylor, Adam: Saudi Arabia´s „Islamic military alliance“ against terrorism makes no sense. The Washington Post, December 17, 2015.

Yousaf, Kamran: Pakistan´s inclusion in Saudi alliance sparks confusion. The Express Tribune, December 16, 2015.

The Editorial Board: Doubts About Saudi Arabia´s Antiterrorism Coalition. The New York Times, Dec. 18, 2015.