Samar Badawi. Systém poručnictví v Saudské Arábii

„Jak chci, aby se na mě vzpomínalo? Jako na někoho, kdo bojoval za pravdu do svého posledního vydechnutí,“ říká Samar během rozhovoru, který probíhá prostřednictvím telefonu, Skypu a emailu. „Sním o nezávislém soudnictví, ústavním systému a voleném parlamentu,“ uvádí Samar, která by chtěla vidět Saudskou Arábii jako zemi respektující základní svobody.

Pokora přichází

Přestože za svůj aktivismus převzala v roce 2012 ve Spojených státech z rukou Michelle Obamové a Hillary Clintonové cenu „International Women of Courage Awards“, nemluví o sobě Samar úplně ráda.

Její život nebyl jednoduchý od samotného začátku. Ve třinácti jí matka zemřela na rakovinu a ona zůstala sama se svým otcem, který ji zneužíval. O rozpadu prvního manželství nechce vůbec mluvit. Právě její exmanžel však Samar a jejího bratra, u něhož začala se svým sedmiletým synem žít, udal kvůli tomu, že nerespektuje systém mužského poručnictví, který v Saúdské Arábii existuje. Ženy si na jeho základě nemohou samy obstarat cestovní pas, vstoupit do manželství nebo cestovat. Nemají ani přístup k vyššímu vzdělání či k některým lékařským procedurám. Poručníkem (v arabštině „mahram“) může být manžel, otec či bratr ženy, ale dokonce i syn.

Samar Badawi při přebírání International Women of Courage Awards v roce 2012. (foto: Wikimedia Commons)

Po exmanželově obvinění poslal džiddský guvernér Samar a jejího syna do ubytovny, ve které žili rok a půl. Až poté dostali od guvernéra povolení žít na vlastní pěst. Tehdy se zamilovala do Walida Abulkhairyho, kterého si vzala a má s ním dceru jménem Joud. „On byl můj právník a zamilovali jsme se do sebe,“ vysvětluje.

Její otec nechtěl druhé manželství povolit. Samar ale neustoupila a podala proti tomu stížnost, což bylo v Saudské Arábii bezprecedentní gesto. Chtěla se za každou cenu vyhnout tomu, aby zůstala v opatrovnictví svého otce. Potřebovala žít svobodně.

Během soudního procesu se zjišťovalo postavení a reputace jejího otce. Mimosoudní vyšetřování zjistilo, že užíval drogy, nezodpovědně nakládal s penězi a měl čtrnáct žen. Ani to nestačilo k tomu, aby soudce rozhodl v neprospěch otce. V dubnu 2010 byla Samar zatčena a uvězněna. Její manžel Walid zahájil na sociálních sítích kampaň za propuštění své ženy. Začal psát i blog a vyzval k používání hashtagu #Samar. Při procesu Walidovi pomáhal prominentní blogger Fouad al Fahran, který byl nepravomocně uvězněn na čtyři měsíce za publikování článku o „výhodách a nevýhodách toho, být Muslimem“.

Tři měsíce po zatčení Samar, připustil guvernér Mekky, který navrhl založit komisi na urovnání sporu mezi otcem a dcerou, že byla Samar otcem zneužívána. Následně povolil její manželství s Walidem. V říjnu 2010 byla Samar propuštěna. O čase stráveném ve vězení říká, že s ní bylo zacházeno dobře: „Byly to náročné měsíce, ale tato zkušenost mi pomohla posílit mou osobnost a posunout mé odhodlání k boji za lidská práva.“

Boj za saudské ženy

Saúdská Arábie funguje na základě jedinečné interpretace islámu. Královská rodina Al-Saud je podporována sunnitským fundamentalistickým směrem, wahhábismem, který funguje na bázi komplexního kmenového společenství. Výsledkem je tichá vládní dohoda, podle níž jakákoli politická akce vyžaduje schválení náboženské elity.

Zesnulý král Abdalláh, který zemřel 23. ledna 2015, uvolňoval opatření zaměřená proti ženám a podporoval jejich přístup k vyššímu vzdělání, stipendiím ke studiu v zahraničí i jejich větší možnosti na pracovním trhu. V roce 2013 jmenoval třicet žen do poradního orgánu vlády s velmi omezenými pravomocemi ("Šura"), který má 150 členů, a jemuž vždy předsedali členové uznávané rodiny saúdských náboženských učenců Al-Sheikhu.

I přes tyto reformy přetrvává v Saúdské Arábii diskriminace na základě pohlaví. Samar to shrnuje do prohlášení, že "v Saúdské Arábii nemáme žádná práva." Systém mužského opatrovnictví degraduje ženy ve všech oblastech života. Ženy sice mají zastoupení v "Šura" a šanci navrhovat zákony, ale tím, že nemohou zákony schvalovat nebo je vynucovat, se výrazně snižuje možnost jejich vlivu na veřejné dění.

Rok po svém propuštění z vězení zahájila Samar kampaň proti saúdské vládě. Jejím cílem bylo zlepšit podmínky pro ženy ve společnosti, například, aby mohly volit. V předvečer komunálních voleb v září 2011 se Samar pokoušela registrovat jako volič. Jakmile jí to úřady zakázaly, okamžitě proti nim podala žalobu.

Desítky žen následovaly její příklad, vzepřely se státním orgánům, a vytvořily facebookovou skupinu, kde se dovolávaly svého volebního práva. Jejich akce získala větší mezinárodní pozornost, když Spojené státy zaznamenaly, že Samar jako první žena v Saúdské Arábii, obeslala soud v zájmu získat volební právo pro ženy. Několik měsíců poté, co Samar započala svůj boj, král Abdalláh oznámil, že by ženy měly mít možnost hlasovat ve volbách 2015.

Kromě kampaně za volební právo žen, se Samar připojila k Manal al Sharif z mezinárodně uznávaného hnutí Women2Drive, které protestuje proti nařízení zakazujícímu ženám v Saúdské Arábii řídit.

#FreeRaif

Druhý střet Samar se saúdskými úřady začal v roce 2013 kvůli on-line aktivismu jejího bratra. Raif vytvořil webovou stránku „Svobodní saúdští liberálové“ (Free Saudi Liberals) zaměřenou na podporu politické diskuse a řešení složitých otázek, jako je sekularismus. Za to byl Raif zatčen za "urážku islámu".

Raif nemá vysokoškolské vzdělání. Jeho přítel Alwahabi Saeed ho na webu Al Monitor popsal jako člověka, který sice nebyl vášnivým čtenářem, ale čtoucího knihy nepříliš populární u jeho vrstevníků – tedy spisy o Bohu, vesmíru a Islámu. "Důležitost Raifa nespočívá v jeho ideologii. Představuje ale malý a skrytý segment saúdské společnosti. Skupinu, která zahrnuje mladé muže a ženy, podnikatele, novináře, aktivisty a vládní úředníky. Lidi, kteří sdílející liberální myšlenky Badawiho, ale neodvažující se o nich vyjádřit veřejně," píše Saeed.

Samarin brart byl 30. června 2013 odsouzen k sedmi letům vězení a 600 ranám bičem. Odvolání rozsudek nejen potvrdilo, ale zvýšilo na deset let ve vězení a 1 000 ran. Podle rozsudku má Raif obdržet 50 ran bičem každý týden. Jeho rodina se navíc domnívá, že se úřady snaží shromáždit důkazy k obvinění Raifa z odpadlictví, aby proti němu mohly uplatnit trest smrti.
Samar popisuje Raifa jako bratra nejbližšího jejímu srdci. „Důvěryhodný bratr a manžel, který se stará o svou rodinu, a je oddaný a skvělý otec. Stal se aktivistou vytvořením fóra pro saúdské liberály, místa, kde on a jiní psali ve prospěch svobody názoru a projevu v Saúdské Arábii.“

Podle Samar tkví problém Saúdské Arábie v tom, že se islám používá jako politický nástroj. „Represe a tyranie používají islám jako omluvu. Svoboda shromažďování je jedním z klíčových prvků Arabské charty lidských práv. Přitom se náboženský edikt používá k jejímu zákazu. Tyto druhy rozporů jsou velmi časté a vláda je zneužívá."

Tlak vlády

Od zatčení bratra v roce 2012, pracovali Samar a Walid neúnavně v jeho prospěch. Samarin manžel, expert na arabské a islámské právo, je autorem manifestu z roku 2007, který volá po nahrazení absolutistické vlády konstituční monarchií. V roce 2008, po zamítnutí žádosti o založení nevládní organizace, vytvořil Walid webové stránky Monitoringu pro lidská práva v Saúdské Arábii (Monitor for Human Rights in Saudi Arabia).

Úřady stránku v Saudské Arábii za několik měsíců zablokovaly, a nyní existuje pouze na Facebooku. Po tomto nezdaru zaregistroval Walid organizaci v roce 2012 v Kanadě. Později držel 48 hodin hladovku, aby zvýšil pozornost věnovanou politickým vězňům v Saúdské Arábii, mezi nimi i případu svého švagra Raifa.

Walidova snaha o podporu lidských práv byla oceněna prestižní švédskou cenu Olofa Palmeho. Když mu saúdská vláda zakázala opustit zemi, odcestovala v roce 2013 do Švédska Samar, aby převzala cenu jeho jménem. Předání bylo díky časopisu Time dodatečně vidět na několika on-line chatech v Saúdské Arábii.

V listopadu 2013 saudské úřady obvinily Walida z neposlušnosti. O několik měsíců později ho odvolací soud v Mecce uznal vinným z "podkopávání obrazu režimu a jeho úředníků, z podněcování veřejnosti, a z urážky soudu." Byl odsouzen k patnácti letům vězení a pokutě 50 tisíc euro.

Walid je první osoba souzená podle nového protiteroristického zákona Saúdské Arábie, který začal platit v únoru 2014 a kriminalizuje jakoukoli formu politického nesouhlasu. Hned po jeho schválení Samar věděla, že může být použit k uvěznění jejího manžela. "V zemích, jako Saúdská Arábie, je aktivismus v oblasti lidských práv riskantní a Walid vždy počítal s tím, že může být souzen a uvězněn. Byl obětí nepřetržitých výhrůžek a obtěžování od chvíle, kdy začal boj za lidská práva, " říká Samar.

Zvýšená represe

Podle Adama Coogle z Human Rights Watch (HRW) odpírají někteří saúdští úředníci občanům základní práva, jako je svoboda shromažďování, projevu a sdružování. "V posledních několika letech sledujeme případy tuctu pokojných aktivistů odsouzených k dlouhodobému vězení jen kvůli jejich volání po reformách," napsal Coogle e-mailem. "Někteří z nich, jako je například Walid Abulkhair, za kritiku tweetů nebo televizních rozhovorů".

Saudská vláda odmítá jakýkoli náznak, že by potlačovala základní lidská práva. Ministerstvo zahraničí si v poslední době stěžovalo na globální pozornost okolo případu Raifa Badawiho. Tvrdilo, že se jedná o jasný případ cizího vměšování, který by nikdy nepřijali. Human Rights Watch podle Coogleho "neočekává, že se věci v krátkodobém horizontu zlepší."

Sherif Mansour, expert na region a koordinátor Výboru na ochranu novinářů (CPJ), uvádí, že saúdská vláda prosazuje zákony důsledněji od prvních protestů Arabského jara. "Změny tiskového zákona z roku 2011 zvýšily sankce týkající se zveřejnění jakéhokoliv materiálu, který je v rozporu s islámským právem, má vliv na zájmy státu, poškozuje veřejný pořádek, narušuje národní bezpečnost nebo obhajuje trestnou činnost" uvádí Mansour.

Generální komise pro vysílání také v dubnu oznámila, že bude sledovat YouTube kanály, aby zajistila, že zveřejňovaný obsah odpovídá pokynům vlády. "Mnoho Saúdů využívá tuto platformu k diskusi kolem kontroverzních otázek, nebo událostí, jež média obvykle nepokrývají," říká.

YouTube využíval před svým uvězněním i Wahid, když ve svých videích vysvětloval své myšlenky a vyjadřoval pochybnosti o legitimitě soudu, který ho měl později soudit. Ve videích zveřejněných loni mezi 25. květnem a 4. srpnem mluví Walid o tom, jak se cítí, a jak se mu daří udržet naději.

"Když vidím odolnost a odhodlanost těch, kteří šli do vězení, aby se domáhali našich práv a práv budoucích generací, cítím neuhasitelnou touhu sdílet tuto důslednost v boji," prohlašuje Wahid. "Musím pokračovat v poukazování na nespravedlnost páchanou na zadržených a pomoci naplnit jejich požadavky tak, aby kvůli jejich uvěznění nezemřely. To je maličkost, kterou mohu udělat. "

Represálie, jako ty v Saudské Arábii, nejsou v regionu výjimkou. Tisíce Egypťanů byly zabity při potlačení revoluce a po ní. Podle CPJ je Egypt pro novináře jednou z nejnebezpečnějších zemí na světě. V listopadu 2014 Egyptské centrum pro práva a svobody (ECPS) uvedlo, že je ve vězení 67 novinářů. Mnozí z nich byli souzeni vojenskými soudy po vojenském převratu, kvůli kterému přišel v roce 2013 islamista Mohammed Mursi o moc. V Alžírsku byl aktivista Rachid Aouine zatčen za publikování ironické poznámky na svém Facebooku. Úřady ho obvinily z podněcování nepokojů, za což může dostat rok vězení.

Mezitím dostal Raif Badawi "jen" prvních 50 z 1000 ran, ke kterým byl odsouzen. Dalších 950 bylo ze zdravotních důvodů odloženo týden po týdnu. Samar, jež se zmítá mezi návštěvami manžela v Rijádu a bratra v Džiddě, stále čeká na královskou milost pro všechny politické vězně Saúdské Arábie a doufá ve větší reformy, které by mohl nový král Salman nastolit.
"S inaugurací nového krále, byly vyhlášeny mnohé politické a sociální reformy. Stále čekáme, až se uskuteční. Máme nový režim, " říká. "Saúdská společnost se vyvíjí a je připravena přijmout všechny nové reformy, vzhledem k tomu, že to byla právě saúdská společnost, která o ně požádala. Nový král musí vyslyšet požadavky svých lidí. "

Co se týče našich rozhovorů, Samar vysvětluje: "Vláda nám zakazuje komunikaci se zahraničními médii nebo s organizacemi pro lidská práva." Přesto se mnou mluví, protože chce zbytku světa odkrýt nesourodou situaci v oblasti lidských práv ve své zemi. "Můj manžel je uvězněn, odsouzen k 15 letům vězení, za to že dělal právě toto."

O autorce:

Amanda Figueras, španělská novinářka a reportérka, která se pohybuje mezi Madridem a Káhirou. United Nations Alliance of Civilizations fellow

Z angličtiny přeložil Martin Vokálek, upravil Petr Zenkner (převzato se svolením autorky z webu The Islamic Monthly)

Saudi Samar’s Activist Struggle: Samar Badawi