Primárky ve Francii: návrat konzervatismu

François Fillon. By Remi Jouan, GFDL, CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons

Kandidátem republikánů bude vítěz dvoukolových primárek bývalý premiér François Fillon. Ten do boje o zisk stranické nominace rozhodně nevstupoval z pozice favorita, předvolební průzkumy favorizovaly dalšího bývalého premiéra Alaina Juppého a bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. Lze tedy konstatovat, že předvolební průzkumy opět selhaly.

Fillonovo vítězství bylo přesvědčivé v obou kolech. Po prvním kole ho veřejně podpořil poražený exprezident Sarkozy, který naznačil svůj definitivní odchod do politického důchodu. Sarkozy Fillona podpořil, přestože se jeho politický program například v otázce ekonomiky a sociální politiky mnohem více blíží vizi Juppého. Jeho rozhodnutí zřejmě bylo pragmatické, stejně jako rozhodnutí voličů vybrat za kandidáta strany právě Fillona. Nicolas Sarkozy je kontroverzní postavou francouzské politiky, jeho minulost by stranu mohla stát vítězství, které příští rok nutně potřebuje.

François Fillon se do dnešní doby jeví jako ideální kandidát. Jedná se o zkušeného politika, jehož program reprezentuje pravicové a konzervativní hodnoty. Pro svoji touhu po minimalizaci státních výdajů a tvrdému přístupu k odborům bývá přirovnáván k ikoně britských konzervativců Margaret Thatcherové. Za svoje hlavní priority považuje zavedení ekonomických reforem, obnovení autority státu s cílem chránit francouzské občany a posilování víry v tradiční hodnoty. Pro znovunastartování ekonomiky je ochoten sáhnout i po méně příjemných prostředcích – chce zvýšit věk odchodu do důchodu a rozšířit 35hodinový pracovní týden.

Velmi konzervativní postoj zastává i v poměrně moderní otázce povolení sňatku homosexuálů, v roce 2013 hlasoval proti tomuto návrhu. Nejdůležitější oblastí se ale zřejmě stal jeho postoj k imigraci a islámu. Podle současného vývoje se totiž dá očekávat, že to budou hlavní témata voleb. Knihou „Jak porazit islámskou totalitu“ (Vaincre le totalitarisme islamique) se mu podařilo oslovit mnohé obyčejné Francouze. Zastává totiž mnohem tvrdší postoj než současná socialistická vláda vedená nepopulárním prezidentem Hollandem. Fillon navrhuje radikální navýšení rozpočtu bezpečnostních složek a ostatních institucí, které mají na starost potírání hrozby ze strany radikálních islamistů. Chce také výrazně omezit počet imigrantů směřujících do Francie, parlament by podle něj měl každý rok stanovit maximální počet, kolik jich bude země ochotna přijmout. Fillon také plánuje zpřísnit azylové řízení a omezit nárok cizinců na sociální dávky. Tato opatření jsou jednoznačně reakcí na současné rozpoložení Francie.

Špatná zpráva pro Národní frontu

Permanentní strach z dalšího teroristického útoku vzbudil v části francouzské veřejnosti pocit nedůvěry v multikulturní pojetí společnosti. Tyto nálady vynesly do pozice favoritky na zisk prezidentského postu šéfku Národní fronty Marine Le Penovou. Té se výsledek primárek konzervativců rozhodně nemůže zamlouvat. Konzervativec Fillon se totiž stejně jako ona profiluje jako politicky nekorektní vůdce, který nehodlá podporovat současný vývoj francouzské politiky.

Le Penové tedy zajisté přetáhne určitou část takzvaně protestních voličů, kteří nechtějí pokračovat ve vítací politice vůči imigrantům. Národní fronta je často považována za krajně pravicovou stranu, což mi vzhledem k její orientaci v sociální politice nepřijde úplně přesné. Pravidelně také bývá označována za populistickou stranu. Toto označení je vhodnější, na druhou stranu je potřeba uznat, že se v dnešní době k populismu bohužel uchyluje drtivá většina politiků.

Fillon a Le Penová jsou také spojováni se vstřícnějším přístupem k Rusku, za který jsou oba kandidáti kritizováni. François Fillon naznačil, že s Ruskem hodlá diskutovat. Jeho rétorika je podobná tomu, co v americké kampani říkal Donald Trump. Ustupování expanzivní a agresivní politice Vladimíra Putina jistě není dobré, odmítat Rusko zapojovat do řešení globálních otázek ale také nepokládám za ideální řešení. Zbavení se nálepky "putinofila" mu komplikuje i ruský tisk, který jeho vítězství nadšeně oslavoval, připomínalo se například to, že si s Vladimírem Putinem tyká.

Mnohem výraznější změnu zahraniční politiky by jednoznačně znamenalo vítězství Marine Le Penové. Sbližování Francie s Ruskem by nebylo to jediné, co by v případě jejího prezidenství mělo vyvolat obavy u představitelů EU. Le Penová je známá euroskeptička, dalo by se očekávat, že by se snažila iniciovat vystoupení Francie z EU.

V otázce dalšího směřování EU Fillon podporuje posílení pravomocí národních států na úkor Evropské komise a Evropského parlamentu. Ve svém programu naznačuje, že je změna politiky EU nevyhnutelná. Fillon připouští, že je Brexit logickým důsledkem krize EU. Ve vztahu k Británii volá po blízké spolupráci, trvá ale na tom, aby Britové Evropanům neztěžovali podmínky pro volný pohyb osob. Reformu od něj přesto neočekává předseda Aliance konzervativců a reformistů v Evropě a český europoslanec Jan Zahradil. Z Fillona příliš nadšený není, očekává od něj pokračování v prohlubování politické a ekonomické integrace s důrazem na státy eurozóny. Vrcholní představitelé EU by tedy logicky Fillona přivítají raději než silně euroskepticky laděnou Le Penovou.

Ideální doba pro konzervativní politiku

Tvůrci volebních průzkumů se evidentně nenechali rozhodit nedávnými neúspěchy, už teď se v médiích objevují průzkumy, které předpovídají pohodlné vítězství kandidáta republikánů. Velmi malé šance se naopak dávají socialistům, jejichž vládnutí je zřejmě na pár nadcházejících let u konce. Socialisté ještě nemají svého prezidentského kandidáta, primárky je čekají až na začátku příštího roku. Komplikovanou situaci jim alespoň trochu ulehčil současný prezident François Hollande, který se rozhodl neusilovat o další volební období. Pro stranu je to jistě dobrá zpráva, jeho šance by totiž byly minimální. Socialistům se podařilo ovládnout poslední parlamentní i prezidentské volby, od příštích prezidentských voleb si toho ale moc slibovat nemohou. S odchodem Hollandea se nabízí prostor pro nalezení kandidáta, který byl dal francouzské levici nový impulz.

O slovo se nyní logicky hlásí pravice, pro kterou nastal ideální čas. Jedním z důvodu je logické střídání moci mezi pravicí a levicí. Konzervativní pohled na řízení státu ale podle mě také více koresponduje se současnými náladami ve společnosti. I z ostatních evropských zemí můžeme pozorovat, že lidé stále více inklinují ke stranám, které navrhují zjednodušená a nacionalisticky laděná řešení.

Tento trend může být zvrácen jenom pokud budou zavedené a ideově vymezené strany reflektovat obavy a přání občanů. Strana reprezentovaná Fillonem zaručuje bezpečnější variantu, která tolik neotřese francouzským, ale i evropským politickým systémem. Fillonův úspěch by také ukázal cestu ostatním tradičním pravicovým stranám. Brexit znamenal prohru britských konzervativců (samozřejmě nejenom jejich prohru), stejně jako v USA úspěch Donalda Trumpa, což rozhodně není typický konzervativně smýšlející politik, přestože jeho politika v sobě má určité konzervativní prvky.

Tipovat jméno příštího francouzského prezidenta je v současné době jako věštit z křišťálové koule. Do voleb se toho ještě může mnoho stát, těžko nyní odhadnout okolnosti, za kterých budou volby probíhat. Republikáni ale udělali první důležitý krok – vyslali do boje silného kandidáta. Na tahu jsou nyní socialisté a Národní fronta.

O autorovi:

Marek Chytráček studuje politologii a ekonomickou diplomacii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Působí také v Institutu politického marketingu.