Mohou euroskeptici prospět evropské integraci?
Volby do Evropského parlamentu skončily. Jak je hodnotí ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl? Rozhovor Mezinárodní politiky o květnových eurovolbách a nové Evropské komisi. Má Jean Claude Juncker šanci stát se nástupcem Barrosa? A jakou díru udělá v Bruselu šéf Strany svobodných občanů Petr Mach?
Co vás na Evropských volbách překvapilo?
Volby potvrdily, že boj o euroskeptického voliče nemohou strany hlavního proudu vyhrát tím, že budou stupňovat svoji rétoriku a soupeřit s ještě euroskeptičtějšími stranami. Takto prohráli britští konzervativci v souboji s UKIP, UMP s Národní frontou, a podobně neúspěšná byla kampaň ODS ve srovnání s radikalismem Strany svobodných občanů. Potud nic překvapivého.
Překvapila mě naopak relativně vysoká volební účast v EU jako celku – desetiletí trvající pokles zájmu se poprvé zastavil. Nízká účast v ČR naproti tomu koresponduje s postoji české veřejnosti – 49 % voličů v nedávném průzkumu vypovědělo, že EU nijak neovlivňuje jejich život. To je tak absurdní, že se tomu až nechce věřit. Že volič nechápe přesný mechanismus fungování institucí EU, je pochopitelné. Ale že nedohlédne k dopadům členství v EU na vlastní ekonomickou situaci, např. na zaměstnanost, nebo k vlivu strukturálních fondů, k dopadu unijní legislativy na ochranu životního prostředí nebo ochranu spotřebitele, to je prostě alarmující.
A vinu na tom nesou zcela jednoznačně politické elity a média. Dnes například už skoro žádný český deník nemá korespondenta v Bruselu, řada médií ani nemá zahraniční redakci – podle toho potom informovanost o EU vypadá.
Ve volbách poměrně uspěly politické strany rozkročené mezi měkkým euroskepticismem a tvrdým odmítáním evropské integrace jako takové. Jaký to bude mít dopad na Evropský parlament? Nemůže případná polarizace této instituci EU spíše prospět?
Uspěly v řadě zemí EU, ale v ČR propadly. Měkce euroskeptická ODS zažila drtivou porážku a jedno křeslo pro předsedu SSO Petra Macha také není zásadní zlom. Mach navíc již předem – naprosto naivně a s neznalostí unijní politiky - avizoval, že se nebude účastnit jednání parlamentních výborů, ale pouze plenárních zasedání.
Za zásadní problém nepovažuji euroskepticismus jako kritiku fungování EU, ale spíše ta euroskeptická hnutí, která s sebou přinášejí i xenofobní až rasistické postoje (Jobbik v Maďarsku, Národní fronta ve Francii, UKIP v Británii, atd.). Vzestup euroskepticismu lze dokonce považovat za pozitivní v tom smyslu, že evropská integrace se politizuje; přestává být technickým problémem, ale začíná být otázkou politickou. A že se o politické otázky vede boj a že vznikají opoziční hnutí, je jenom přirozeným důsledkem takové změny.
Nejvíce mandátů získala podle konečných výsledků Evropská lidová strana, jejímž kandidátem na předsedu Evropské komise je Jean Claude Juncker. Jaké jsou jeho šance? Považoval byste za problém, pokud by Evropská rada nakonec dala přednost někomu jinému?
Považoval bych za problém především to, pokud by Evropská rada nebyla ochotna Evropský parlament respektovat. V principu by měl být předsedou Komise zástupce nejsilnější frakce, ale to není nic automatického - Evropská rada má pouze povinnost přihlédnout k výsledkům voleb, nikoliv se jimi závazně řídit. Analogie s národní vládou v tomto případě tedy pokulhává a ani EP jednoduše není zcela analogický orgán k národním parlamentům. Představitelné je proto i opačné uspořádání, kdy se předsedou Komise stane Martin Schulz a předsedou parlamentu zástupce EPP. Podstatné je, že je parlament na svém právu volit předsedu Komise připraven trvat.
Evropskými volbami se otevřela cesta k nové Evropské komisi. Jaké portfolio by České republice slušelo nejvíce?
České republice myslím docela sluší portfolio současné, tedy rozšiřování a politika sousedství, protože se překrývá s našimi zahraničně-politickými prioritami. V debatách o novém složení Evropské komise v nadsázce zaznělo, že by měla být portfolia přidělována podle volební účastni v jednotlivých zemích – v takovém případě by ČR pravděpodobně dostala na starost „digitální agendu“ nebo jiné portfolio podobného významu.
Vůbec nejlepší by ale bylo počet komisařů zásadně snížit. 28 komisařů je úlitba členským zemím, která nemá nic společného s počtem oblastí, které je třeba obhospodařovat. V každém případě se význam komisaře pro prosazování zájmů mateřské země hrubě přeceňuje, boj o komisaře je zbytečně vyostřeným problémem. Obávám se, že míra zájmu českých elit o tzv. českého komisaře je nepřímo úměrná jejich znalostem o skutečném fungování Evropské komise.
