Míří Paraguay do mezinárodní izolace?

Poslední takový případ se udál v Paraguayi, kde prezidenta Fernanda Luga na konci měsíce června letošního roku sesadil z funkce parlament. Pro zahájení impeachmentu hlasovalo v dolní komoře 76 poslanců proti čtyřem, kteří se vyslovili proti, v senátu se pak pro odvolání vyjádřilo 39 ze 43 přítomných senátorů. Podle článku 225 paraguayské ústavy může kongres odvolat prezidenta na základě tří příčin, jimiž jsou selhání při výkonu povinností hlavy státu, zločiny spáchané v souvislosti s výkonem funkce a spáchání trestného činu. Lugův impeachment byl proveden na základě nezvládnutí situace s protesty týkajícími se pozemkových sporů, které vyústily ve střety policistů zejména s chudými zemědělci. Při těchto událostech zemřelo celkem sedmnáct lidí, přičemž oběti byly jak na straně policejních složek, tak protestujících.

Parlamentní puč

Obhájci Lugova sesazení označují tyto důvody pro odvolání za legitimní, jelikož podle nich souvisejí s nezvládnutím výkonu funkce. Je však nutné dodat, že mezi hlasováními v obou komorách neuběhlo ani 24 hodin a Lugo neměl tak prakticky žádný čas na přípravu své obhajoby. Kritici odvolání označují takové jednání za neústavní, sám prezident ho nazval „parlamentním pučem“ a okamžitě se objevila přirovnání k sesazení honduraského prezidenta Zelayi.

Pro takové srovnání je nutné vrátit se zpět do roku 2009. Tehdy se stávající honduraský prezident Zelaya pokusil navrhnout změnu ústavy, díky níž by mohl usilovat o znovuzvolení. Tato snaha však zažehla politickou krizi. Samotné vypsání referenda o zavedení znovuzvolení označil jak Národní kongres, tak Nejvyšší soud za nelegální. Situace eskalovala, když se skupina armádních činitelů rozhodla prezidenta zajmout a vyhostit do Kostariky. Zatímco v případě Hondurasu se prakticky nevedou spory o tom, že se jednalo o puč, o nedávných událostech v Paraguayi takové pochyby existují. Obě události se ale shodují v reakci zejména sousedních zemí a také mezinárodních organizací, kdy slovo puč zaznívá nejčastěji. Téměř okamžitou reakcí bylo v obou případech odvolání velvyslanců, případně jejich povolání na konzultace.

Pokud jde o reakce regionálních aktérů, Organizace amerických států vyslala do Paraguaye zvláštní misi v čele s generálním tajemníkem Josém Miguelem Insulzou. Ta ve své zprávě doporučila OAS vyčkat na rozhodnutí Nejvyššího soudu Paraguaye, případně Meziamerické komise pro lidská práva a Meziamerického soudu pro lidská práva, na které se hodlal odvolaný prezident Lugo obrátit. Zpráva dále doporučovala vyslat do země misi, jež by pozorovala celý proces vedoucí k prezidentským volbám naplánovaným na duben roku 2013. Jejím cílem by taktéž měla být podpora veřejného dialogu a reforem, které by zabránily budoucím krizím, a zajištění transparentního a otevřeného volebního procesu. Vyloučení Paraguaye z OAS není podle generálního tajemníka dobrým řešením, neboť by neprospělo cílům, které se organizace stanovila. OAS by naopak měla zvýšit svou přítomnost v zemi a zabránit rozdělením v rámci paraguayské společnosti a politického systému, jež by způsobily zbytečné utrpení obyvatel země.

I přesto, že generální tajemník uvedl, že rychlost, s jakou byl impeachment proveden, je nešťastná a vytváří auru nelegitimity, reakce OAS na krizi v Paraguayi se velmi liší od reakce na svržení honduraského prezidenta Zelayi. Tehdy OAS na mimořádném jednání označila incident za puč a požadovala okamžitý návrat prezidenta do funkce. Nová honduraská vláda mezitím oznámila vystoupení z organizace, ta to ale nebrala v potaz, protože tuto vládu neuznala. Na schůzi OAS ve Washingtonu pak byl Honduras 33 hlasy vyloučen pro porušení Meziamerické demokratické charty, přičemž takovéto opatření bylo učiněno poprvé od roku 1962, kdy došlo k vyloučení Kuby. Rozdílný postoj v obou případech je možné vysvětlit jejich odlišným charakterem. Je rozdíl, když je prezident unesen vojáky a vyhoštěn, jako v případě Manuela Zelayi, nebo je-li odvolán dle ústavy, byť poněkud kontroverzním způsobem.

Okamžitá reakce MERCOSUR

Prakticky okamžitě po sesazení Luga vyjádřily státy, které jsou členy seskupení MERCOSUR, nesouhlas s děním v Paraguayi a již tři dny po předčasném konci Lugova mandátu bylo Paraguayi pozastaveno členství. Po tak jednoznačném a jednomyslném stanovisku členských států by se logicky nabízela otázka, zda Paraguay nebude vystavena dalším, zejména ekonomickým, sankcím ze strany této organizace. Takové obavy jsou ale nejspíš neopodstatněné. Například argentinská prezidentka Cristina Fernándezová sice označila nenásilný puč v Paraguayi za netolerovatelný, nicméně zavedení jiných sankcí vyloučila. Paraguayská krize tak bude mít přímý vliv na politickou situaci země, která se povážlivě třese v základech.

Pokud jsme již zmínili srovnání s Hondurasem, pak je na místě dodat také reakci MERCOSUR v době, kdy byl sesazen prezident Zelaya. Odpověď členských států byla prakticky totožná jako v případě Paraguaye. Všechny státy napříč regionem zcela odmítaly jakékoli porušení demokratického pořádku. Zajímavé je, že v té době připadlo dočasné předsednictví v MERCOSUR právě Paraguayi a prezident Lugo se ostře ohradil proti puči a volal po tom, aby jeho strůjci byli odsouzeni. Tenkrát ještě netušil, že bude čelit podobné situaci on sám. Ústavní krize způsobená Lugovým sesazením může mít dopad jednak na ekonomiku, zejména pak na politickou situaci. Paraguay totiž dlouhou dobu blokovala přijetí Venezuely za člena MERCOSUR. Paradoxem je, že to nebyl levicový prezident Lugo, ale nelevicová většina v parlamentu, která blokovala přijetí Venezuely. Impeachment Luga tak znamená, díky následnému pozastavení členství v MERCOSUR, že na situaci nejvíce vydělá Venezuela, případně další státy, které o její členství stály. A vzhledem k obrovskému obchodnímu potenciálu, který díky ropě Venezuela má, je více než pravděpodobné, že takový zájem je výrazný. O tom, že situace v Paraguayi má velký dopad na celý region, svědčí i fakt, že například Evropská unie oznámila pozastavení vyjednávání týkajících se obchodních smluv se členy MERCOSUR až do řádných prezidentských voleb v Paraguayi, které se uskuteční v dubnu 2013. Proti samotné Paraguayi však také nebude Evropská unie podnikat žádné sankce.

Paraguay je také členem UNASUR, tedy Unie jihoamerických národů, která čítá více členských států a Paraguay držela pro změnu rotující předsednictví právě v době sesazení Luga. Dnes již bývalý paraguayský prezident však přislíbil urychlené předání předsednictví peruánskému prezidentu Humalovi. Otázkou je, zda tak učinil zejména pro co nejúčinnější uklidnění situace, či ve snaze co nejrychleji izolovat režim svého následovníka ve funkci, Franka. Co se týká sankcí, hrozí Paraguayi zřejmě ze strany UNASUR větší nebezpečí než od MERCOSUR, jelikož členské státy záhy po odstranění Luga oznámily, že o některých sankcích uvažují.

Další významnou regionální organizací je Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky (ALBA), který je spojen především s levicovými lídry. Jeho reakce na svržení obou prezidentů se v zásadě neliší. Vzhledem k tomu, že jak Zelaya, tak Lugo byli levicově orientovaní (Honduras byl dokonce od roku 2008 členským státem, po puči z organizace vystoupil) a měli tak k představitelům ALBA blízko, označila tato organizace oba případy za puč a nástupnické vlády neuznala. Nejtvrdší komentáře z členských zemí ALBA přicházely v obou případech z Venezuely. V případě Hondurasu vyhrožoval Hugo Chávez svržením nové vlády a uvedl do pohotovosti venezuelské ozbrojené síly, v reakci na Lugovo odvolání zastavil Paraguayi přísun ropy a strůjce odvolání označil za tytéž lidi, kteří v zemi mnoho let podporovali diktaturu, masakry a mučení.

Posílení Venezuely

Pokud bychom tedy chtěli hodnotit důsledky kontroverzního odvolání paraguayského prezidenta Fernanda Luga, jeví se prozatím dva konečné výsledky. Tím, kdo může pouze prohrát a ztratit, je Paraguay, naopak tím, kdo vydělá a zcela evidentně posílí svůj vliv a regionální postavení, bude Venezuela. Ta se ostatně 31. července stala členem MERCOSUR. Naopak Paraguayi byla činnost v této organizaci pozastavena, přičemž země je na obchodu s členskými státy silně ekonomicky závislá, což může vést pouze ke zhoršení pozice země. Samotná vnitropolitická situace pak může doznat ještě zajímavých výsledků, jelikož „antichávezovské“ a pravicové většině v parlamentu se svržením Luga podařilo dosáhnout spíše vlastního oslabení, a naopak posílení vlivu Venezuely. Otázkou budoucích několika měsíců, zejména do prezidentských voleb, tedy bude, jak se zachová současný Lugův nástupce, bývalý viceprezident Franco a pravicové politické spektrum v Paraguayi.

Nelze vyloučit, že si pokusí zajistit upevnění moci neústavními prostředky, včetně případného využití armády, byť v takovém případě bychom mohli očekávat mnohem tvrdší zásahy ze strany mezinárodních aktérů, zejména těch regionálních. Jistotou zůstává, že Paraguayi současná krize pouze škodí, ještě oslabuje její politickou pozici a není vyloučeno, že se díky zvýšenému vlivu na ropu bohaté Venezuely neprojeví dopady nynější situace i v ekonomické oblasti. Nelze jednoznačně říci, že by Paraguay mířila do izolace v rámci regionu, nicméně při nejmenším do příštích prezidentských voleb bude pozice této země velmi oslabena.

O autorovi:

Martin Kusák
martin.kusal@uhk.cz