Kurdský meč Západu v boji s Islámským státem
Kurdové tvoří jeden z největších světových národů bez vlastního státu. Třicet milionů Kurdů žije převážně na území Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu. Nemalou část tvoří jeho evropská diaspora. Desítky let se kurdské organizace a politické strany snaží o vytvoření samostatného státu. Povětšinou dosti neúspěšně, některé kurdské organizace, jako je Strana kurdských pracujících (PKK), považuje totiž Turecko, USA i EU za teroristickou organizaci. Kurdové však v loňském roce byli jednou z nejaktivnějších skupin bojujících proti Islámskému státu (IS).
Když loni v létě irácká armáda ztratila kontrolu nad Mosulem, druhým největším městem země, svět si začal doopravdy připouštět nebezpečí ze strany IS. Zhruba ve stejné době si světová média oblíbila i jinou entitu – Kurdy. Po mnoha letech převážně negativních zpráv se z nich stávají hrdinové boje proti radikálním islamistům.
By Ferhates [CC BY-SA 3.0]
Co je to vlastně Kurdistán? V Iráku již několik let funguje více méně autonomní oblast iráckého Kurdistánu, v Turecku si konflikt mezi PKK a vládou za tři desetiletí vyžádal přes čtyřicet tisíc obětí, a i když jsou Kurdové v Íránu tolerováni, v Sýrii tvoří naprostý okraj společnosti. Jednotlivé komunity spolu v uplynulých letech příliš nekomunikovaly, jelikož je zaměstnávaly především jednání či boje s místní vládou.
Od minulého roku se však postoj Kurdů napříč blízkovýchodními hranicemi stává stále více jednotný. Nejvíce vyčleněná zůstává íránská komunita. Turečtí, syrští a iráčtí Kurdové však spolupracují s nebývalou aktivitou. Za jejich zájmy lobbuje i evropská diaspora.
Změna postoje
Evropa tak mění svůj postoj ke Kurdům a začíná jim pomáhat. Důvodem je především neustálé zhoršování bezpečnostní i sociální situace v regionu, které je způsobené prohlubujícím se mnohostranným konfliktem. Humanitárně a hospodářsky Kurdy EU podporuje jako celek. Jen loni v říjnu Evropská komise schválila pomoc necelé čtyři miliony eur uprchlíkům ze syrského Kobani v Turecku. Iráckým Kurdům Unie do konce minulého roku přispěla sedmnáct milionů eur. Kurdové se snaží získat i další pomoc, neboť čelí humanitární uprchlické krizi. Každá šestá osoba pohybující se na Kurdy ovládaném území je uprchlík.
Co se vyzbrojování kurdských bojovníků týče, Unie ani NATO už tak jednotné nejsou. Pomoc míří z jednotlivých států. Nejaktivnějšími podporovateli Kurdů jsou Německo, Francie a USA. Vojenským materiálem v podobě pěchotní munice za jednačtyřicet milionů korun přispěla i Česká republika. Nejnovějším státem podporujícím Kurdy je i Slovensko. Proti vojenské pomoci Kurdům se nejvíce stavělo Turecko, které považuje PKK za jednu z největších hrozeb stability země.
Vyzbrojování Kurdů je značně problematické. Vzhledem k tomu, že Kurdové nemají vlastní stát, měly by dodávky zbraní procházet přes oficiální vládu daného státu. Nejvíce se tak děje v Iráku. Místní kurdská armáda Pešmerga však na svém facebookovém účtu kritizuje Bagdád za zpomalování dodávek, mnohdy i za ponechávání si části darovaného vybavení.
Na sklonku podzimu 2014 se však pomalu začal měnit i postoj Turků, které stále více ohrožuje IS. Ke změně přístupu ke Kurdům Turecko navedla i jednání Unie o vyjmutí PKK ze seznamu teroristických organizací. Jednou z nejvýznamnějších událostí změny postoje Turků vůči Kurdům bylo znovudobytí syrského Kobani na konci ledna letošního roku. I nadále však Turecko nese propojení PKK s kurdskou milicí YPG s nelibostí. Ankara má stále strach ze vznikajících autonomních kurdských oblastí na svých hranicích se Sýrií a Irákem, pravděpodobně hlavně proto začíná měnit svou rétoriku vůči PKK, se kterou se vrací k jednáním. Turecko napomáhá i repatriaci kurdských uprchlíků na území znovudobytá kurdskými milicemi.
Kurdové získávají stále více pozornosti a podpory nejen západního světa. Pešmerga spolu s iráckou armádou úspěšněji postupuje proti bojovníkům IS i za letecké podpory západní koalice. Na začátku roku se opět prohloubila i neméně důležitá ekonomická spolupráce mezi Bagdádem a Irbílem, hlavním městem kurdské samosprávy v Iráku. Nejvýznamnějším milníkem hospodářské spolupráce jsou dohody o náhradách za prodej ropy ze sklonku minulého roku.
Boj za "zájmy Západu"
Semknutí Kurdů napříč několika zeměmi je úzce propojeno s válkou proti Islámskému státu. Boj za „západní zájmy“ Kurdům získává popularitu i politický kredit pro případná jednání o autonomii. Podíl kurdských milic na ničení kapacit IS je nepopiratelný, a to i přes nesmírnou krutost IS, který se neštítí popravovat vězně či použít chemické zbraně. Otázkou však zůstává, jak budou Kurdové schopni spolupracovat v případě porážky Islámského státu a zda svým chováním neztratí nově nabytou podporu mezinárodního společenství.
Značně nejisté je, jak bude Kurdistán dalšími státy vnímán po případném vypořádání se s IS. Současná situace však Kurdům značně nahrává. Sýrie se zmítá v nekončícím občanském konfliktu několika desítek aktérů, Irák jen stěží ovládá své území, Turecko se stále více odklání od Západu k blízkovýchodní oblasti, Izrael ztrácí na popularitě jak v Evropě, tak v USA. Nově formující se Kurdistán by tak mohl značně těžit ze své přízně Západu. Stejně tak pro Evropu a USA by bylo více než přínosné získat v regionu partnerský státs hodnotami blízkými těm euroamerickým. Formující se Kurdistán v současnou chvíli představuje stabilnějšího partnera než řada ostatních států v regionu. Na to by Západ neměl zapomenout.
O autorovi:
David Kořínek, spolupracovník analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty