Brazilská nesnadná zkouška. Konec země budoucnosti?

Dilma Rousseffová a Lula da Silva - dvojka co si pomáhá. Licence: By Fabio Rodrigues Pozzebom/ABr (Agência Brasil) [CC BY 3.0 br], via Wikimedia Commons

V neděli 17. dubna 2016, necelé dva roky před konáním pravidelných prezidentských voleb, brazilská poslanecká sněmovna rozhodla 367 hlasy pro a 137 hlasy proti o zahájení procesu impeachmentu současné hlavy státu Dilmy Rousseffové. Po tomto kroku bude následovat v první polovině května hlasování senátorů, tvořených převážně zástupci opozice, kteří prostou většinou rozhodnou o jejím vydání soudu kvůli tzv. "crime de responsabilidade" (v překl. zločin zodpovědnosti).

První ženě Brazílie je vyčítána její nezodpovědnost v rozpočtových otázkách. V roce 2014 její vláda údajně zfalšovala stav veřejného deficitu vypůjčením si peněz u brazilských státních bank, aby si tím znásobila šance znovuzvolení. V otázce manipulování veřejných financí, jehož praxe je v Brazílii známa pod názvem "pedaladas fiscais", což doslovně znamená daňové šlapání, pokračuje Dilma Rousseffová a její blízké okolí v zapírání. V případě svého vydání by prezidentka musela čelit vyšetřování a hrozbě možného procesu, jehož doba nesmí přesáhnout 180 denní lhůtu, během které je hlava státu dočasně "suspendována" ze svých funkcí. Během tohoto období by pak zemi vedl její současný viceprezident a politický rival, bývalý předseda centristické Partido do Movimento Democrático Brasileiro (Strany brazilského demokratického hnutí, PMDB) 75letý Michel Temer. Pokud by daný proces nezačal, současný ústavní systém nebrání jejímu návratu do funkcí do doby jeho zahájení.

Je na prahu nejhorší ekonomické situace za posledních patnáct let uvedená procedura impeachmentu v Brazílii znakem ukotvení a vyspělosti demokratických institucí od konce vojenské diktatury v roce 1985? Anebo je naopak symbolem jejich postupného chátrání a v posledních měsících jejich zrychlující degradace? Pravdou je, že Brazílie stojí před důležitou a nesnadnou zkouškou demokracie a stability, která na pozadí stále horších ekonomických statistik také svědčí o postupném konci dlouhého politického cyklu koaličních vlád pod vedením levicového Partido dos Trabalhadores (PT, Strana pracujících). A také se zdá, že Brazílie Stefana Zweiga, která aspirovala stát se "novou zemi, s novým politickým horizontem" a která snila o tom být "zemí budoucnosti", není schopna odstranit překážky přítomnosti a vymanit se z neduhů minulosti.

Testování demokracie? Brazilská společnost mezi demoralizací a sebevědomím

Nikdy snad v Brazílii nebylo tolik obhájců demokracie a jejich principů, jako nyní v době celého procesu kolem impeachmentu Dilmy Rousseffové. Ze všech stran slyšíme obhájce demokracie. Odpůrci prezidentky hlasovali ve jménu demokracie pro její zbavení funkce, zastánci naopak volali v jejím jménu za legitimitu zákonně zvolené hlavy státu a ochranu stávajících institucí. Dle posledních prohlášení sama Rousseffová a členové strany Partido dos Trabalhadores vidí v dané proceduře snahu o státní převrat a destabilizaci existujících demokratických institucí. Proto také prezidentka naznačila, že v případě svého sesazení nebude váhat s iniciací demokratické klauzule v rámci zemí Mercosuru (sdružení volného obchodu, jehož je Brazílie zakládajícím členem), obdobně jako tomu bylo v případě Paraguaye v roce 2012.

Problém v Brazílii není v samotné demokracii, která byla obnovena po konci vojenské junty v roce 1985, nýbrž v její kvalitě. V posledních měsících byla řada demokratických principů postupně vychýlena, pozapomenuta či doslova pošlapána, a to jak v případě moci výkonné, soudní i zákonodárné. Dilma Rousseffová, která doposud odjímala ministerské křeslo členům vlády podezřelým v korupčních aférách, nabídla v polovině března tohoto roku bývalému prezidentovi a svému předchůdci Lula da Silvovi ministerský post, aby se díky imunitě mohl dostat z rukou soudce Sergio Mora, který vede v jeho případě vyšetřování v korupčním skandálu Petrobras.

Ani samotný brazilský kongres není příkladný. Většina poslanců, ať už z řad vládní koalice či z opozice figuruje v několika korupčních aférách. Mezi nimi nechybí ani sám strůjce celého procesu impeachmentu, předseda poslanecké sněmovny a konzervativní člen bývalé vládní strany PMDB, dnes již v opozici, Eduardo Cunha. Zdá se, že se kongres nadále nedokáže vymanit ze zaběhnuté politicko-stranické hry, ve které se zvolení zástupci snaží především udržet svůj získaný politický kapitál, i za cenu následné – v Brazílii velice běžné - změny stranického obleku.

Proto není divu, že důvěra společnosti v politické strany a v kongres je v Brazílii jedna z nejnižších od dob konce diktatury, dokonce i v rámci celé Latinské Ameriky (podle dat Latinobarometru důvěřuje politikům pouze 13 % Brazilců, průměr Latinské Ameriky se pohybuje kolem 40 %). Justice, která by v dané konfiguraci měla být tou dokonalou, nezávislou a exemplární garancí, se naopak stává, dle řady latinskoamerických a evropských analytiků, instrumentem politické provokace, která posiluje existující konfliktní napětí. Například v kauze běžícího vyšetřování v Petrobrasu byl Lula da Silva místo standardní výzvy soudu 4. března silou předveden federální policii. Anebo když vyšetřující soudce Sergio Moro 16. března uveřejnil telefonickou nahrávku mezi Dilmou Rousseffovou a Lulou dříve, než došlo k její autorizaci justicí. Metody se zdají pochybné a rozdělují veřejné mínění, a proto vyvstává otázka, do jaké míry se v těchto náročných kauzách mohou soudci stavět nad zákony, aby dosáhli svého cíle.

Samotná brazilská společnost se však na druhou stranu v posledních měsících a letech chová relativně demokraticky vyspěle. Příkladem je pokojná organizace manifestací stovky tisíc odpůrců i zastánců Dilmy Rousseffové; zachování a respektování svobody slova; posílení orgánů spravedlnosti a s tím související postupné snížení pocitu beztrestnosti, na základě odsouzení řady politických a ekonomických lídrů například v tzv. kauze Mensalão. Kauza, v které poslanci vládní koalice vyměňovali svůj hlas za finanční úplatek a jejíž vyšetřování trvalo skoro osm let, vedla k odsouzení desítek politických osobností, mezi nimi i bývalého šéfa kabinetu José Dirceu de Oliveira e Silva nebo bývalého koordinátora Lulovy kampaně a pokladníka Partido dos Trabalhadores, Delúbio Soares de Castra.

Konec ekonomického zázraku a jednoho politického cyklu

Není to poprvé, co Brazílie čelí testu svých institucí. V letech 1991 a 1992 proběhla obdobná krize, která vedla k demisi tehdejšího prezidenta, dnes senátora, Fernanda Collora de Melo obviněného z korupce, jemuž bylo na osm let zakázáno vykonávat veřejné funkce. Zdá se, že situace, ve které se v současnosti Brazílie nachází, se neliší od té z počátku devadesátých let. Ekonomické pozadí je velice obdobné, jen sociální konfigurace a politické barvy jsou jiné. Brazílie zažívá v současnosti jednu z nejsilnějších ekonomických recesí (-3,8 % HDP za rok 2015). Ceny surovin, které stály u počátku ekonomického zázraku, postupně od roku 2008 začaly klesat, aniž by země zavedla potřebné reformy. Vlády nedefinovaly jasnou a dlouholetou ekonomickou a industriální strategii země. Paralelně neiniciovaly potřebné fiskální a politické reformy.

Brazilskou společnost na počátku 90. let s tou současnou však na druhou stranu jednoduše srovnávat nelze. Ekonomický boom umožnil předchozímu prezidentovi zavést nejrozsáhlejší a nejpodstatnější sociální programy od konce vojenské junty. Rousseffová v jejich zavádění pokračovala. Díky programům Bosla familia a Fome zero více než 40 milionů Brazilců vyšlo z chudoby, ale s jejich naplněním zároveň vzešla nová očekávání: vylepšení dopravní infrastruktury ve městech, usnadnění přístupu do zdravotního a školského systému a jeho zkvalitnění. Právě tato nová přání rostoucí střední třídy však v období ekonomické recese a rozpočtových škrtů nešlo naplnit. Stejně tak jako sny o politických a tolik potřebných institucionálních reformách: ukotvení možnosti referenda či zavedení určitých základů veřejného financování politického života.

Právě absence zmíněného druhého bodu vede v Brazílii k zachování silného propojení mezi politickými a ekonomickými kruhy, které stojí na pozadí celé řady korupčních afér. Například v aféře Petrobrasu, která vypukla v březnu 2014, a kde se hovoří o zpronevěře více než jedné miliardy eur, byli zapleteni představitelé největších ekonomických subjektů nejen z ropného průmyslu, ale i ze stavebního sektoru (OAS, UTC/Constran, Odebrecht, Engevix, Camargo Corrêa, aj.). Mezi podezřelými z řad politiků figurují hlavní představitelé již zmíněných stran, jako Partido dos Trabalhadores (PT), Partido do Movimento Democrático Brasileiro (PMDB) či Partido Progressista (PPP, Progresivní strana). Do kauzy je zapojen i bývalý guvernér nejbohatšího brazilského státu, São Paula, Paulo Maluf. Citace bývalého prezidenta Luly předcházející jeho nástupu k moci: "když v Brazílii krade chudý dostane se do vězení. Když však krade bohatý, stane se ministrem", nemůže po jeho jmenování do vlády působit cyničtěji.

Proto se zdá, že se 14leté období původně velice populárních vlád Partido dos Trablhadores blíží ke konci. Lulova strana, která ve svých počátcích ztělesňovala nekonvenční politiku, se neubránila postupné "banalizaci" a v současnosti vzhledem k řadě existujících korupčních skandálů ve svých řadách trpí stejnou nedůvěrou jako ostatní tradiční politické strany. Otázkou však je, zdali s sebou konec jednoho politického cyklu přinese krom potřebné stranické a politické obměny i zrod - v Latinské Americe znovu velice oblíbených - politických outsiderů.

O autorce:

PhDr. Diana A. Hanry Knop, PhD. působí na Centre de Recherche et de Documentation des Amériques (CREDA), Université Sorbonne Paris. Je specialistkou na současnou Latinskou Ameriku a na environmentální a energetické otázky regionu. Mimo jiné se věnuje regionální integraci a bilaterálním vztahům mezi LA a EU. Je členkou evropského sdružení specialistů na danou oblast (REDIAL a CEISAL), od roku 2011 vyučuje pravidelně na FF UK v Praze.

Použité zdroje:

Použité odkazy [Konzultovány dne 21/04/2016]:

Agora São Paulo (SAP): http://www.agora.uol.com.br/

Analýzy veřejného mínění v Latinské Americe (Latinobarómetro–opinión pública latino-americana): http://www.latinobarometro.org/lat.jsp

Correiro do Brasil (RIO): http://correiodobrasil.com.br/

El país: http://www.elpais.com

Folha de São Paulo (SAP):http://www.folha.uol.com.br/

IBGE: Censo Demográfico, 1960, 2000, 2010: www.ibge.gov.br

Indikátory Světové Banky (World Bank): http://donnees.banquemondiale.org

Institut de pesquisa (IPEA) : http://www.ipea.gov.br

O Dia (SAP): http://odia.ig.com.br/

O Estadao (SAP): http://www.estadao.com.br/

O Globo:http://oglobo.globo.com/

TV – O Globo: http://g1.globo.com/index.html

Ústava Brazílie (Constitução do Brasil): http://www.planalto.gov.br/ccivil_03/Constituicao/Constituicao.htm

Veja: http://veja.abril.com.br/

Webové stránky brazilské Poslanecké sněmovny (Câmara dos Deputados): http://www.camara.gov.br

Webové stránky brazilského federálního senátu (Senado Federal): http://www.senado.gov.br

Webové stránky brazilského Nejvyššího volebního soudu (Tribunal Superior Eleitoral de Brasil): http://www.tse.gov.br

Webové stránky úřadu prezidenta Brazílie (Presidencia de Brasil): http://www.presidencia.gov.br

Webové stránky Mercosur/Mercosul: http://www.mercosur.int/

ZWEIG, Stefan. Brasilien, ein Land Der Zukunft.