Drogová problematika v současném světě: Nejenom předmět studia politické geografie

Omamné a psychotropní látky jako téma mezinárodní politiky

Problematika potírání či kontroly drog se do hledáčku mezinárodní politiky ve větší míře dostala na přelomu 19. a 20. století, zejména v souvislosti s tzv. „opiovými válkami“ mezi Čínou a Spojeným královstvím. Ve stejné době vláda Spojených států usilovala o přijetí zákona proti kouření opia na svém území a proti pašování opia z Filipín (obsazených roku 1898). V únoru 1909 se v Šanghaji poprvé sešla Mezinárodní opiová komise. Její doporučení se stala základem Mezinárodníopiové úmluvy, podepsané v Haagu 23. ledna 1912. Strany Úmluvy se zavázaly kontrolovat výrobu a distribuci opia a přijmout omezení výroby a distribuce některých léků. V souvislosti s vypuknutím světové války dokument efektivně vstoupil v platnost až roku 1919, kdy se tento krok stal součástí ratifikačního procesu Versailleské mírové smlouvy. V roce 1920 se téma mezinárodní kontroly narkotik stalo předmětem činnosti Společnosti národů. V této souvislosti byla přijata řada mezinárodních instrumentů, jako zejména: Mezinárodní opiová úmluva podepsaná v Ženevě 19. února 1925. Mnoho jejích ustanovení bylo později vtěleno do Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961. Úmluva o omezení výroby a regulování distribuce omamných látek, podepsaná v Ženevě 13. července 1931, omezovala světovou výrobu omamných látek pouze pro lékařské a vědecké účely. Po druhé světové válce se dalším milníkem ve smluvní agendě stal Protokol o omezení a regulaci výroby, velkoobchodu a mezinárodního obchodu a používání opia, podepsaný v New Yorku 23. června 1953. Ten požadoval přísná ustanovení týkající se spotřeby, výroby, vývozu a skladování surového opia. Dokument však nikdy nevstoupil v platnost. V této době se však již nejednalo jen o opium. V druhé polovině 19. století a první polovině 20. století se poprvé objevily syntetické, chemicky čisté látky jako kokain (1860), heroin (1898) atd. „Experimentování“ s drogami se co nevidět rozšířilo mezi široké vrstvy obyvatelstva, a to vedlo k vytvoření rozvinutého černého trhu s narkotiky. Od padesátých let 20. století se stal nepřehlédnutelným fenomén zneužívání amfetaminu, barbiturátů, sedativ a halucinogenů (LSD bylo objeveno roku 1943).

Základ současného systému mezinárodní kontroly drog tvoří tyto dokumenty Organizace spojených národů:

Jednotná úmluva o omamných látkách(1961). V této úmluvě byly sloučeny všechny dosavadní mnohostranné dohody v této oblasti. Došlo k rozšíření stávajícího kontrolního systému pro pěstování rostlin, které jsou zdrojem omamných látek.
Protokol k Jednotné úmluvě o omamných látkách (1972). Dokument vyzývá ke zvýšení úsilí o zamezení nedovolené výroby, dopravy a užívání omamných látek, stejně jako k poskytování léčby a rehabilitačních služeb pro uživatele drog.
Úmluva o psychotropních látkách (1971). Úmluva se zabývá více různorodou škálou látek než dokument z roku 1961.
Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (1988). Úmluva reaguje na rostoucí mezinárodní organizovaný obchod s drogami a na obtíže, které přinášejí snahy o jeho potírání. Cílem úmluvy je sladit definice a rozsah drogové trestné činnosti na globální úrovni, zlepšit a posílit mezinárodní spolupráci a koordinaci mezi příslušnými orgány a poskytovat jim právní prostředky k efektivnějšímu boji proti mezinárodnímu obchodu s drogami. Na mimořádnou nebezpečnost nedovoleného obchodu s drogami reagoval původní návrh článku 2 (Povaha zločinu) označením za mezinárodní zločin proti lidskosti. Pro rozhodný nesouhlas států byl však jakýkoliv odkaz na tento pojem, jakoži zobecňující pojemzločinu podle mezinárodního práva vypuštěn. Text dokumentu poprvé vymezil novo skutkovou podstatu, označovanou zpravidla jako „praní špinavých peněz“. Úmluva obsahuje i skutkové podstaty týkající se neoprávněného nabývání i jiných forem zisků z organizované trestné činnosti, než jsou peníze. Účinným prostředkemboje proti organizovanému zločinu jsou též sledované dodávky, které umožňují odhalit nejen osoby drogy převážející, ale celou mezinárodní síť. Lze konstatovat, že úmluva uznala souvislost obchodu s drogami s jinými druhy organizované kriminality a je považována za první závazný mezinárodní instrument proti organizovanému transnacionálnímu zločinu vůbec. Mezinárodní systém kontroly omamných a psychotropních látek může být považován za jeden z největších úspěchů, pokud jde o mezinárodní spolupráci vůbec. Přes 95 procent členských států Organizace spojených národů (tedy 99 procent světové populace) je stranou výše uvedených úmluv. Počet mezinárodně regulovaných látek postupně roste. V současné době se z celkového počtu 119 známých omamných a psychotropních látek 116 nachází pod mezinárodní kontrolou. Klasifikace těchto látek však není vždy zcela ideální. Mezi omamné látky (kde je kontrola přísnější) se počítá konopí a konopné pryskyřice, koka a kokain, kdežto v praxi neméně nebezpečné látky na bázi amfetaminu spadají do kategorie psychotropních látek (kde je kontrola mírnější).

Drogy a dnešní svět

Pokud situaci v dnešním světě značně zjednodušíme, pak za tradiční „globální“drogy jsou považovány tyto tři:
• opiáty (opium, heroin atd.), produkované v regionu „Zlatého půlměsíce“ (Golden Crescent: Afghánistán – Pákistán – Írán), „Zlatého trojúhelníku“ (Golden Triangle: Barma/Myanmar – Laos – Thajsko) a v rostoucí míře i v Latinské Americe
• koka (kokain), produkovaný naprosto dominantně v Latinské Americe
• kanabis (konopí), pěstované de facto celosvětově.
Vedle toho existuje řada drog „syntetických“ či „moderních“ (například na bázi amfetaminu, vyráběných většinou na tzv. „vyspělém severu“ a distribuované i směremdo „rozvojového světa“) či lokálních (typických pro určitý region nebo – v éře globální migrace – pro určitou komunitu: jako je betel typický pro jižní a jihovýchodní Asii či Oceánii, kat v prostoru Afrického rohu a v Jemenu, peyotl v Latinské Americe či halucinogenní houby). Nejvýraznějším posunem na drogové scéně se staly bojové operace na území Afghánistánu v letech 2001–2002. Ty zapříčinily dočasný pokles rozlohy půdy užívané pro pěstování opia o desítky procent. V současnosti však drogová ekonomika této země ukazatele z doby před rokem 2001 překonala. Novým teritoriem pro pěstování a tranzit drog je Afrika. Růst rozlohy ploch s konopím na úkor ploch užívaných pro pěstování potravinářských plodin jen dále prohlubuje nedostatek potravin na kontinentu. Existuje i potenciál pro přesun části produkce opia z Afghánistánu do Iráku. Fenoménem je mohutný nárůst produkce i spotřeby stimulantů amfetaminového typu (ATS) v západní Evropě, jihovýchodní Asii, Austrálii i Oceánii. Evropa je (podobně jako Severní Amerika) jak cílovou stanicí pro mezinárodní obchod s „tradičními“ drogami, tak místem, kde setrvale stoupá konzumace zde vyráběných syntetických narkotik (extáze, LSD). Mnoho mladých lidí odmítá klasické drogy (zejména pokud by měly být aplikovány nitrožilně) jako „špinavé“. Syntetické drogy však „berou na milost“ a chápou je jako „kulturní“ či „rekreační“ záležitost. Pro evropskou drogovou scénu je rovněž typické „kombinování“ různých druhů drog navzájem, respektive s alkoholem. Přes 1 500 000 obyvatel členských zemí Evropské unie patří mezi tzv. „problémové“ uživatele drog. Úmrtí vyvolaná či alespoň výrazně spoluzapříčiněná drogami (zejména opiáty) činí asi 4 procenta všech úmrtí v zemích Evropské unie (u osob ve věku 15–39 let). Přes 660 000 osob v zemích Evropské unie se z drogové závislosti každý rok pokouší vyléčit. Mezinárodní drogové kartely, organizující přísun omamných látek na evropský trh, využívají v poslední době ve vzrůstající míře evropské námořní přístavy, včetně přístavů v nových členských státech, kde není předpokládána tak vysoká míra kontroly (pro transporty z Latinské Ameriky je údajně v oblibě Konstanca v Rumunsku). Řada kroků, které si kladou za cíl usnadnit pohyb osob a legálního zboží, se odráží i na obchodě nelegálním. Jak Schengenský prostor, tak Severoamerická zóna volného obchodu nebo Společný jihoamerický trh (MERCOSUR) mají znesnadnit monitoring pohybu chemikálií, které se používají v celé řadě legitimních odvětví – ale také při nedovolené výrobě drog. Technologický vývoj napomáhá nahrazovat přírodní kontrolované látky nově vytvářenými (designed drugs), a obcházet tak mezinárodní kontrolní mechanismy. Tímto způsobem se ve světě objevuje celá škála údajně „legálních“ alternativ ke kontrolovaným psychoaktivním látkám. Zmínit je třeba roli internetu při prodeji a distribuci kontrolovaných látek. Řada „internetových lékáren“ nabízí problematická
léčiva bez předpisu, případně je zpřístupňuje i osobám nezletilým. A to nemluvě o nemalém podílu padělaných léčiv (nebo i anabolik), které jsou tímto
způsobem distribuovány. Stále těsnější je celosvětové propojení obchodu s drogami s dalšími formami mezinárodního organizovaného zločinu (praní špinavých peněz, obchod se zbraněmi atd.). Pachatelé těchto forem závažné trestné činnosti přitom zpravidla využívají zavedených tras a kanálů. To, co se osvědčilo při pašování osob, zbraní či kradených vozidel, je zpravidla využito i při pašování drog. Sledovaným tématem je i příčinná souvislost mezi drogami, zločinností a násilím na úrovni komunit (což je dokladováno na konkrétních statistických údajích, například s ohledem na Brazílii a Spojené království). Mladí lidé se snadno stávají současně oběťmi i pachateli. Drogy nezřídka velmi rychle penetrují do lokálních komunit, narušují jemné předivo sociálních vztahů, a nakonec úplně rozvracejí integritu konkrétních místních společenství.

Česká republika není výjimkou

Přes všechna dosud realizovaná opatření je problematika užívání drog v České republice závažným celospolečenským problémem. V době reálného socialismu se do prostoru dnešní České republiky „tradiční“ globální drogy téměř nedistribuovaly. O to více se zde etablovalo zneužívání různých léků, těkavých látek (toluen), halucinogenů (lysohlávky, v omezené míře LSD), konopných produktů (marihuana) a metamfetaminu, vyráběného z efedrinu. Do roku 2002 se efedrin vyráběl přímo v České republice (tehdy jako v jedné z mála zemí světa). Roku 2002 však byla továrna ICN Roztoky u Prahy („efedrinka“) vyplavena a její provoz byl přerušen. V polovině roku 2003 se výroba definitivně zastavila. Výroba efedrinu v České republice skončila, nemohla konkurovat daleko levnějšímu efedrinu, vyráběnému na Dálném východě. Pro místní drogovou sféru se tak zdrojem efedrinu (obsahujícího účinnou látku pseudoefedrin) stávají volně prodejné léky (Modafen, Paralen plus atd.). Po změnách v letech 1989– 1990 se Československo stalo zprvu tranzitní, od roku 1993 ale čím dál více i cílovou zemí pro mezinárodní obchod s drogami. Vedle heroinu sem našel v menší míře cestu i jihoamerický kokain, severoafrický hašiš nebo extáze a LSD z Nizozemska. Heroin do České republiky putuje zejména po tzv. Balkánské cestě (z Afghánistánu přes Írán, Turecko a země Balkánu dále na západ). Druhá, tzv. Severní cesta (z Afghánistánu přes středoasijské republiky, Ruskou federaci, Ukrajinu a Polsko) se České republiky a priori netýká. Do organizované výroby a distribuce omamných a psychotropních látek jsou v České republice aktivně zapojeny osoby původem z Kosova (dominantní v obchodu s heroinem), arabských zemí a Nigérie. Etnická sounáležitost značně komplikuje proniknutí do jejich organizací. Členové zločineckých organizací komunikují v jazycích, které ve střední Evropě ovládá jen omezený okruh odborníků (kosovská albánština, lokální jazyky z Nigérie, arabština), a využívají vysoce konspirativní komunikační metody. Mezinárodní provázanost a spolupráce těchto skupin je spíše pravidlem než výjimkou. Česká republika je signatářem všech globálních protidrogových instrumentů. Země se zapojuje do Světové zdravotnické organizace, Světové celní organizace, Interpolu, Evropské unie, a Rady Evropy. Co se týče specializované bilaterální spolupráce, byla navázána se všemi sousedními zeměmi a řadou dalších států. Z nejnovějších snah o navázání mezinárodní spolupráce je možné jmenovat podepsání memoranda o společném postupu při potírání nelegálního obchodu s drogami mezi Českou republikou a Peru (listopad 2009). Peru totiž není tak daleko, jak se může jevit, celkem 24 občanů České republiky tam v současnosti tráví čas za mřížemi kvůli odhalené snaze o zapojení se do drogových obchodů.

O autorovi:

Oldřich Krulík je pracovník katedry krizového řízení Policejní akademie České republiky.