5 Days of War – propaganda v rusko-gruzínském konfliktu

Větší návštěvnost než Avatar

Výše zmíněným událostem se z gruzínské perspektivy věnuje propagandistický akční snímek 5 Days of War, jehož rozpočet o velikosti 12 milionů dolarů štědře kofinancovaly i gruzínské politické elity – oligarchové a poslanci Sjednocené národní strany Koba Nakopia a Mirza Davitaia. Film, který Rusy a Osetince líčí jako démonické agresory a Gruzínce jako mírumilovné a statečné altruisty, v Gruzii dosáhl obrovské návštěvnosti (větší než hollywoodský blockbuster Avatar), ale vyvolal i značné kontroverze. Film se dočkal ruské kinematografické reakce v podobě filmů Olympus Inferno/ Олимпиус Инферно a August. Eighth/ Август. Восьмого, které naopak zobrazují Gruzii a její vojensko-politické elity jako původce konfliktu a obviňují je z vedení války „mimo rámec civilizovaného chování“ – z útoků na ruské mírotvorné jednotky, z masakrů civilního obyvatelstva a z etnických čistek.

Akční thriller 5 Days of War (též známý jako 5 Days of August/5 дней в августе) natočil v roce 2011 finský režisér Renny Harlin, jenž se dříve proslavil následujícími filmy: Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu, Smrtonosná past 2 a Cliffhanger. Film je zajímavý svým hvězdným obsazením, neboť v něm účinkuje i Dean Cain, Andy García a Val Kilmer. Snímek je věnován památce zabitých válečných reportérů a je uvozen značně zprofanovaným citátem Hirama Johnsona: „První obětí války je pravda“. Vlastní děj filmu pak začíná v Iráku v roce 2007, kde gruzínský kontingent kapitána Avalianiho zachraňuje amerického novináře Thomase Anderse. Na tuto událost pomocí střihu přímo navazují události léta 2008, kdy Thomas monitoruje zostření vnitrostátní konfrontace mezi Jižní Osetií a Gruzií a její eskalaci do mezinárodního konfliktu – do války s Ruskem.

5 days of war. Gruzínský filmový pohled na koflikt s Ruskem v roce 2008 měl v návštěvnosti větší úspěch než americký trhák Avatar (foto: 5daysofaugust)

Hrdina a mírotvůrce Saakašvili

Již v úvodních minutách filmu je markantní klasický manichejský dualismus (dichotomie: my – mírumilovní Gruzíni vs. oni – proradní Osetinci podporovaní vulgárními a militaristickými Rusy), na kterém je vystavěn celý zbytek toho snímku. Osetinci jsou ve filmu traktováni výhradně jako „separatisté“ a „teroristé“, kteří s podporou Rusů podnikají útoky na mírotvorce, touží po „etnickém očištění“ území a násilné revizi administrativní hranice. Tbilisi je naopak prezentováno jako vyvážená směs poklidné tradice a dynamické západní metropole. Gruzínské elity dokonale participují na symbolickém liberálním diskurzu a projevují neustálé obavy o „demokracii“ a „svobodu“ země. Válka je tedy divákovi prezentována výhradně jako důsledek série osetských a ruských ozbrojených provokací. Film též permanentně upozorňuje na ruské vojenské přípravy, přesuny sil na hranici s Gruzií a na manévry ruské flotily v Černém moři.

Gruzínský prezident Michail Saakašvili je ve filmu prezentován jako ideál rozumu a mírumilovnosti, permanentně hovoří o gruzínské touze „po nezávislosti“ a o nutnosti „integrace se Západem“. Jako klíčové je vnímáno „budoucí členství v NATO a EU“ (naléhavost tohoto poselství je demonstrována všudypřítomnými vlajkami EU). Saakašvili apeluje na vyjednávání s mezinárodním společenstvím a Rusy, snaží se poukazovat na „absurditu celé situace“ a Gruzii mediálně prezentuje jako nevinnou oběť geopolitické šikany hyperagresivního V. Putina (ačkoli se fakticky jednalo o „inaugurační válku“ D. Medvěděva), který se pokouší vojensky zvrátit prozápadní orientaci bývalé svazové republiky. V této souvislosti je připomínán i Putinův obligátní výrok, ve kterém rozpad SSSR označil jako největší geopolitickou katastrofu 20. století. Hlavní příčina konfliktu je tedy spatřována v geopolitické rovině, ve které film rovněž akcentuje souvislost s energetickými projekty plynovodů BTE a Nabucco a s ropovodem BTC.

Saakašvili ve filmu vyvíjí horečné diplomatické úsilí, zakazuje jakékoli násilné reakce na „ruské provokace“, opakovaně vyhlašuje sérii unilaterálních příměří, pokouší se o minimalizaci civilních ztrát a z pozice nejvyššího velitele gruzínských ozbrojených sil fakticky koordinuje jen jejich ústup. Gruzínské elity si neustále stěžují na nezájem mezinárodního společenství, jehož pozornost je obrácena k právě probíhajícím olympijským hrám v Pekingu. Ruská armáda a přidružené polovojenské jednotky ve filmu mezitím realizují etnicky motivované masakry, kterým je podrobeno i osetské obyvatelstvo, a podnikají rozsáhlý vojenský úder do vnitrozemí Gruzie. Gruzínský prezident v této souvislosti vytváří explicitní paralely s genocidními konflikty v Čečensku, Bosně a ve Rwandě a pohoršuje se nad tím, že ruské politické elity konflikt naopak tematizují jako „své 11. září“.

Americký novinář zasahuje

Novinář Anders se mezitím ve vesnici Avneri, která v reálu sloužila jako výchozí pozice gruzínské armády pro útok na Cchinvali, stává svědkem ruských válečných zločinů, které zdokumentuje a záznam uloží na paměťovou kartu. Většinu zmíněných zvěrstev vykonávají paramilitární „kontraktniki/контрактники“, které vede skinheadský „kozák“ Daniil. Daniil je po celém těle bohatě vybaven vězeňským tetováním charakteristickým pro ruské kriminální autority (tzv. vory v zakoně/воры в законе) a ve filmu vystupuje jako personifikace absolutního a nediferencujícího zla. Tento archetypální psychopat a perverzní „specialista na násilí“ používá dětské vojáky, organizuje popravy civilního obyvatelstva, zabíjí ženy a mučí zajatce (včetně Osetinců). Mezi oblíbené metody jeho žoldáků dále patří podřezávání, upalování, plenění domů, zvrácené dokumentování masakrů, hanobení mrtvol, znásilňování žen, krádeže hospodářských zvířat, pálení gruzínských vlajek a ničení zemědělské úrody doprovázené infernální hrou na „garmošku“. Jako definitivní verifikace přítomnosti „ruského zla“ pak ve filmu nechybí ani letecké bombardování gruzínské svatby pomocí „clusterové munice“.

Formálním velitelem všech těchto „polo/vojenských“ operací je plukovník Děmidov, kterého ztvárnil známý chorvatský herec Rade Šerbedžija, jenž se ve filmu Snatch proslavil rolí Borise „The Blade“ Yurinova – charismatickou postavou svérázného ruského gangstera a obchodníka se zbraněmi. Děmidov, který je svým vzhledem i dikcí velmi podobný ruskému herci a režiséru N. Michalkovovi, je ve filmu symbolem inteligentního, avšak brutálního, eticky i emocionálně vyhořelého člověka, jenž byl hluboce traumatizován smrtí svého syna ve válce v Afghánistánu (odkaz na další utrpení způsobené ruskou/sovětskou imperiální agresí). Děmidov tedy projevuje především chladnou vojenskou deontologii, obratně využívá Daniilova řeznického „talentu“ a bezchybně plní své rozkazy při realizaci vyhlazovacího projektu „přímo řízeného z Moskvy“. Motiv kontinuity ruského/sovětského militarismu a imperialismu se následně explicitně projevuje při obsazování města Gori (rodiště J. V. Stalina), ve kterém ruské jednotky defilují před Stalinovou sochou a vytvářejí tak iluzi sovětské vojenské přehlídky ze 40. a počátku 50. let.

Na „Stalinově náměstí“ zároveň dochází i ke zvratu v dějové linii, neboť inkriminovaná paměťová karta se záznamem ruských zločinů byla žurnalistou Andersem (s pomocí statečné gruzínské holčičky) bezpečně předána organizaci Human Rights Watch. Psychicky vyčerpaný Děmidov následně rezignuje na další vraždění a film je zakončen triumfální protiruskou/prorežimní demonstrací v Tbilisi, které se účastní i prezidenti Polska, Ukrajiny, Litvy a Estonska (Lech Kaczyński, Viktor Juščenko, Valdas Adamkus a Toomas Ilves). Ve svém následném „demokratickém“ proslovu se M. Saakašvili obrací i k dalším „svobodným národům“ (explicitně k Čechům, Finům a Maďarům, kteří mají zkušenosti se sovětskou invazí) a dojaté davy poté mávají i dalšími rekvizitami „svobody“ a „demokracie“ – vlajkami USA a EU. Samotný konec snímku 5 Days of War pak tvoří emotivní svědectví válkou vyhnaných Gruzínů, kteří líčí tragickou ztrátu svých rodinných příslušníků.

„Šeredný západní paskvil“

K naprosto zjevným propagandistickým aspektům filmu 5 Days of War se trefně vyjádřil i vlivný ruský filosof a geopolitický teoretik Alexandr G. Dugin, který snímek označil za „šeredný západní paskvil“, který Rusy „opět zobrazuje jako archetypální parchanty, agresory a barbary“. Dugin ovšem přišel i se značně obskurní interpretací rusko-gruzínského konfliktu, který tematizoval jako počátek třetí světové války. Tento ruský intelektuál dále poukazoval na nutnost vnímat jevy v geopolitickém „makrokontextu“, který prý jasně osvětluje skutečnost, že dané události jsou počátkem otevřené války s Ruskem, neboť gruzínský útok na Jižní Osetii znamená i napadení Ruska (pod taktovkou „Západu“ – NATO a USA). Dugin proto opakovaně naléhal na jasné vymezení loajality a prohlásil, že současná situace je stavem totálního boje v dokonale antagonistických podmínkách – „za Rusko nebo proti Rusku“. Rusko-gruzínský konflikt tak u Dugina plnil učebnicovou funkci externí hrozby, která zaručí intraskupinovou konsolidaci a následnou socio-politickou mobilizaci ruského obyvatelstva k „absolutnímu boji“ za svaté hodnoty – za „svou zemi a národ“ proti vnějšímu nepříteli.

V souladu s touto redukcí byla veškerá vnitropolitická (tedy „protiputinská“) opozice Duginem označována jako projev „idiotismu“, „zrady“, nebo „neruských podvratných elementů“. Své nejradikálnější televizní poselství Dugin opakovaně shrnul do lapidární věty: „Танки на Тбилиси“/„Tanky na Tbilisi“, kdy požadoval důslednou reakci na gruzínskou agresi – konkrétně násilné svržení Saakašviliho vlády a jeho veřejnou popravu. Motiv popravy M. Saakašviliho je přítomen i ve filmu 5 Days of War, kde je volně parafrázován známý Putinův výrok: „Я этого Саакашвили повешу за яйца“/“Toho Saakašviliho pověsím za koule“. Dugin rovněž postuloval nutnost „konečného vítězství“ – zničení zločinného režimu, instalaci „demokratického politického systému“ a eliminaci vojenské hrozby pro ruské mírotvorce a speciálně pak pro negruzínská etnika ohrožená „gruzínskými válečnými zločiny“ (do této skupiny údajně patří Osetinci, Abcházové, Mingrelci a Čečenci).

Ruské i gruzínské zločiny

V tomto kontextu je nezbytné znovu připomenout, že dle analytických zpráv, jejichž autorem je filmem favorizovaná organizace Human Rights Watch (HRW), se vážného porušení válečného práva dopustily obě strany konfliktu. Oba aktéři opakovaně porušovali lidská práva, používali neadekvátní prostředky (včetně obligátní clusterové munice) a útočili přímo na civilní cíle nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Dle HRW, lze navíc snímek 5 Days of War považovat za „vysoce nebezpečný“, neboť komplexní problematiku konfliktu redukuje na zobrazení Rusů a Osetinců jako „surových barbarů“ a Gruzínů jako „mírumilovných andělů“. Za obdobně nebezpečná je však nezbytné označit i nekompetentní rozhodnutí, neadekvátní dramatizace a velkohubá mediální prohlášení vojensko-politických elit a vlivných radikálů/intelektuálů – nejen těch ruských, neboť i gruzínský prezident v srpnu 2008 opakovaně prezentoval ruskou operaci jako agresivní trestnou výpravu vraždící výhradně civilisty „na tržištích“ a „v nemocnicích“. Podobné neadekvátní výroky pak přispívají k eskalaci konfliktů mnohem významněji, než jakákoli ex post facto natočená propaganda - byť extrémně manichejská a manipulující fakty.

O autorovi:

Petr Kalinič, doktorand na Filosofické fakultě Západočeské university v Plzni

Použité zdroje:

-BBC: 2008. Day-by-Day: Georgia-Russia crisis. BBC News. 21. 8. 2008, on-line: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7551576.stm (cit. 6. 9. 2013).

-CNN: 2008. Interview with Georgia Pres. Mikhail Saakashvili. CNN. 8. 8. 2008, on-line: https://www.youtube.com/watch?v=sGs81O6dloc (cit. 6. 9. 2013).

-Human Rights Watch: 2009. World Report 2009: Georgia Events of 2008. Human Rights Watch, on-line: http://www.hrw.org/en/node/79339 (cit. 6. 9. 2013).

Interfax: 2009. Задержанные в Южной Осетии грузины рассказали журналистам, что заблудились. Interfax. 28. 2. 2009, on-line: http://interfax.ru/world/news.asp?id=65902 (cit. 6. 9. 2013).

Klussmann, Uwe: 2009. A Shattered Dream in Georgia: EU Probe Creates Burden for Saakashvili. Spiegel Online. 15. 6. 2009, on-line: http://www.spiegel.de/international/world/a-shattered-dream-in-georgia-eu-probe-creates-burden-for-saakashvili-a-630543.html (cit. 6. 9. 2013).

Kulish, Nicholas – Rhodin, Sara: 2008. In Ukraine, Fear of Being a Resurgent Russia’s Next Target. The New York Times. 16. 8. 2008, on-line: http://www.nytimes.com/2008/08/17/ world/europe/17ukraine.html?_r=0 (cit. 6. 9. 2013).

Lacey, Liam: 2011. 5 Days of War: Georgias war gets the Hollywood treatment. The Globe and Mail. 26. 8. 2011, on-line: http://www.theglobeandmail.com/arts/film/5-days-of-war-georgias-war-gets-the-hollywood-treatment/article629633/ (cit. 7. 9. 2013).

Nikuradze, Mari: 2012. Georgian film causing controversy at home. Democracy & Freedom Watch. 25. 6. 2012, on-line: http://dfwatch.net/georgian-war-film-causing-controversy-at-home-63867 (cit. 7. 9. 2013).

Russiaru: 2008. Александр Дугин - Танки на Тбилиси. YouTube. 9. 8. 2008, on-line: http://www.youtube.com/watch?v=gscBhs1lU5c (cit. 7. 9. 2013).

Geopoliticaru: 2008. Менгрелы будут следущими. YouTube. 22. 8. 2008, on-line: http://www.youtube.com/watch?v=AwI6ct3YB00 (cit. 7. 9. 2013).

Russiaru: 2008. Дугин о войне в Осетии. YouTube. 26. 8. 2008, on-line: http://www.youtube.com/watch? v=r3HNwegoKx4 (cit. 7. 9. 2013).

Russiaru: 2011. Грузии грозит кровавая каша - Александр Дугин. YouTube. 6. 6. 2011, on-line: http://www.youtube.com/watch?v=ctJcxqsA9XQ (cit. 7. 9. 2013).

Максимов, Руслан: 2011. 5 дней в августе (о войне с Грузией). YouTube. 7. 6. 2011, on-line: http://www.youtube.com/watch?v=BcLtW1PARg0 (cit. 7. 9. 2013).

Украинская Правда: 2008. Путин грозился повесить Саакашвили за "мужское достоинство". Украинская Правда. 13. 11. 2008, on-line: http://www.pravda.com.ua/rus/ news/2008/11/13/4454901/ (cit. 8. 9. 2013).