Česká republika s SZBP/SBOP: Od pasivní absorpce k aktivní transformaci české zahraniční politiky
paper
Studie si klade za cíl komplexně zhodnotit zapojení České republiky do SZBP/SBOP v období let 2004–2013. V teoretické rovině vychází z analýz evropeizace a z politologického modelu víceúrovňového vládnutí a na jejich základě vytvoří základní rámec pro analýzu této politiky. V empirické rovině se zaměří na „download“ politiky, tj. na její vliv na zahraniční politiku ČR, i na její „upload“, tj. na způsoby, jimiž naopak ČR ovlivňuje fungování této politiky. Bude přitom zkoumat 1) percepci politiky v české společnosti, 2) institucionální proměny fungování české zahraniční politiky pod vlivem SZBP/SBOP, 3) související změny regionální spolupráce a konečně její součástí jsou 4) dvě případové studie, které prozkoumají konkrétní proměny české zahraniční politiky ve dvou geografických dimenzích (východní sousedství a západní Balkán).
Zatímco v předvstupním období se ČR zaměřovala především na vnitřní fungování Evropské unie a na adaptaci z tohoto zaměření odvozenou, po vstupu do EU se situace dramaticky změnila. Česká republika totiž poprvé získala právo aktivně se účastnit rozhodování o unijních politikách a přispívat tak k posílení spolupráce mezi členskými státy EU. Ačkoliv se české politické elity i nadále zabývaly především institucionálními mechanismy fungování EU, zastoupením ČR v těchto mechanismech a fungováním vnitřního trhu, členství v Unii mělo – a dosud má – podstatný dopad také na zahraniční politiku země. Představitelé ČR nejenže postupně pochopili fungování a principy tvorby vnější politiky EU, ale získali také zkušenosti s reprezentací Evropské unie navenek (např. během českého předsednictví v Radě). Tato zkušenost měla zásadní dopad na utváření české zahraniční politiky; ovšem českými elitami byl tento vývoj přijímán poněkud ambivalentně, protože její předchozí zkušenosti s rovnocennou spoluprací v multilaterálním formátu byly značně omezené.