Aktuální vývoj v oblasti kontroly jaderných zbraní

První schůzka smluvních zemí smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW)

Historicky první schůzka smluvních zemí Smlouvy o zákazu jaderných zbraní (Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons, dále TPNW) se uskutečnila za rakouského předsednictví 21.–23. 6. 2022 ve Vídni. Schůzce předcházela jednodenní konference k humanitárním důsledkům použití jaderných zbraní, uspořádaná rovněž ve Vídni.

Smlouva TPNW byla schválena na konferenci OSN v New Yorku v roce 2017 hlasy 122 nejaderných zemí, v platnost vstoupila v lednu 2021. Zakazuje vývoj, zkoušky, výrobu, vlastnictví, nákupy, skladování, použití a hrozbu použitím jaderných zbraní, včetně jejich rozmisťování v nejaderných státech. Počítá také s pomocí obětem použití a zkoušek jaderných zbraní, včetně snižování negativních dopadů na životní prostředí. Ve vztahu ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) plní nová smlouva komplementární úlohu a není tak s ní v rozporu. Všech devět jaderných zemí a většina jejich spojenců, včetně České republiky, a partnerů vznik smlouvy TPNW nepodpořila a jejich odmítavý přístup k ní nadále trvá.

Kromě států, které TPNW podepsaly nebo ratifikovaly, se jednání zúčastnily přeživší oběti jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki a také oběti jaderných zkoušek z několika bývalých jaderných zkušebních polygonů v Pacifiku, Kazachstánu a na jiných místech. Jako pozorovatelé byli přítomni rovněž představitelé několika členských zemí NATO, včetně Německa a Nizozemska. Účast těchto dvou zemí má svůj význam, protože na jejich území, kromě dalších tří aliančních států, jsou předsunutě rozmístěny, ještě z doby studené války, americké taktické jaderné zbraně ve formě leteckých pum. Mezi účastníky byli dále členové parlamentů šestnácti zemí, z toho devíti aliančních států, zástupci různých mezinárodních institucí, nevládních organizací aj. Mnozí vystupující odsuzovali ruské aktivity ve vztahu k Ukrajině a vyjadřovali odhodlání dosáhnout pokroku v eliminaci jaderných zbraní, zejména v důsledku narůstajícího rizika jejich případného použití s nezměrnými humanitárními následky.

V průběhu schůzky účastníci schválili několik rozhodnutí o praktických aspektech realizace smluvních závazků. Byla např. vytvořena Vědecká poradní skupina k posuzování vědeckých a technických výzev k efektivnímu plnění smlouvy a k poskytování poradenské služby smluvním zemím. Účastníci se rovněž shodli na stanovení termínu závazného zničení jaderných zbraní jaderným státy, které ke smlouvě přistoupí. Jedná se o desetileté období s možností jeho prodloužení až o pět let. Nejaderné země, které mají na svém území rozmístěny jaderné zbraně jiného státu, by se jich měly zbavit do devadesáti dnů. Došlo rovněž k vytvoření programu činnosti mezi smluvními schůzkami, včetně zřízení koordinačního výboru a různých neformálních skupin k řešení otázek souvisejících např. se smluvní univerzalizací, s pomocí obětem použití jaderných zbraní aj.

Na závěr jednání účastníci přijali tzv. Vídeňskou deklaraci a Vídeňský akční plán. První dokument má především politický proklamační charakter. Požaduje mj. „aby všechny jaderné státy za žádných okolností nikdy nepoužily nebo nehrozily použitím jaderných zbraní“. Připomeňme si, že v roce 2017 hrozil použitím jaderných zbraní americký prezident Donald Trump severokorejskému režimu po jeho jaderné a raketové zkoušce. V roce 2022 obdobnou hrozbu vyslovil několikrát ruský prezident Vladimir Putin. Došlo k tomu zejména 24. února při zahájení invaze na Ukrajinu, s cílem zabránit vojenskému zapojení NATO na straně Ukrajiny, a 21. září v souvislosti s připravovaným referendem ve čtyřech okupovaných ukrajinských oblastech a s jejich plánovaným připojením k Rusku.

Dokument zdůrazňuje také humanitární základ smlouvy a její morální, etické a bezpečnostní imperativy, které inspirovaly a motivovaly její vytvoření. V závěru vyjadřuje odhodlání účastníků pokračovat v daném úsilí do splnění konečného cíle. Akční plán obsahuje padesát praktických aktivit na podporu dosažení smluvního cíle a realizace závazků obsažených ve zmíněné deklaraci.

Příští schůzka smluvních zemí TPNW by se měla uskutečnit 27. 11.–1. 12. 2023 v New Yorku.

10. hodnotící konference smlouvy NPT

Charakteristika a význam smlouvy NPT

Po několika odložených termínech, v důsledku covidové pandemie, se 1.–26. 8. 2022 konala v sídle OSN v New Yorku 10. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (Treaty on the Non-proliferation of Nuclear Weapons, NPT). Dokument z roku 1968 vstoupil v platnost v roce 1970 a se současnými 191 smluvními státy má téměř univerzální členství. Hodnotící konference se konají v pětiletých intervalech. Jejich úkolem je zhodnotit splnění úkolů z minulého období a dohodnout se na dalším postupu, jehož hlavní prvky obsahuje konsenzuálně schvalovaný závěrečný dokument.

Obsah smlouvy NPT tvoří tzv. tři pilíře týkající se mírového využití jaderné energie, nešíření jaderných zbraní a vágního závazku smluvních stran, zejména jaderných mocností, ve vztahu k jadernému a všeobecnému odzbrojení (čl. VI). Prostřednictvím zárukového systému Mezinárodní agentury pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency, IAEA) poskytuje smlouva NPT mnohostranný rámec pro ověřování smluvních neproliferačních závazků a umožňuje mezinárodní spolupráci při mírovém využívání jaderných technologií.

Smlouva NPT legalizuje pěti stálým členům Rady bezpečnosti (USA, Ruská federace, Francie, ČLR a Velká Británie) vlastnictví jaderných zbraní, zatímco ostatním smluvním nejaderným státům striktně zapovídá jakékoli aktivity k získání těchto zbraní. Zbývající čtyři jaderné země (Indie, Pákistán, Izrael a KLDR) smluvními státy nejsou. Smlouva NPT sehrála významnou úlohu při sjednávání Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test Ban Treaty, CTBT) a vyhlašování jednostranných moratorií na tyto zkoušky. Má velký význam pro vytváření bezjaderných zón, jež zvyšují globální a regionální bezpečnost.

Průběh a výsledky jednání

V průběhu jednání řada států kritizovala ruskou invazi na Ukrajinu a hrozby použitím jaderných zbraní prezidentem Putinem. Při posuzování jaderné bezpečnosti se kritika také zaměřila na ohrožení bezpečnosti provozu Záporožské jaderné elektrárny v důsledku bojových akcí v její blízkosti a jejího obsazení ruskými jednotkami. Četné výhrady se týkaly rovněž nesplnění ruských bezpečnostních záruk vůči Ukrajině vyplývajících z Budapešťského memoranda z prosince 1994. Dokument tehdy podepsaly tři depozitářské státy smlouvy NPT (USA, Ruská federce a Velká Británie). Stalo se tak v souvislosti se začleněním Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu do smlouvy NPT po stažení jaderných zbraní z jejich území do Ruské federace, která se v tomto ohledu stala nástupnickou zemí po rozpadu SSSR v roce 1991.

Ruská agrese na Ukrajině a s ní spojená možnost vypuknutí jaderné války umocnila tlak nejaderných států na jaderné země k urychlení tempa jaderně-ozbrojovacího procesu. Jedná se zejména o posílení bezpečnostních záruk nejaderným zemím proti použití jaderných zbraní jadernými státy, omezení úlohy jaderných zbraní ve vojenských doktrínách, snížení pohotovostního režimu těchto zbraní a přijetí závazku nepoužití jaderných zbraní jako první. Mezi další projednávané otázky patřila problematika vytvoření zóny bez všech zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, úsilí o dosažení pokroku v obnovení tzv. íránské jaderné dohody (JCPOA), řešení krizové situace na Korejském poloostrově, uzavření Smlouvy o zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účely (FMCT) a urychlené dosažení vstupu Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996 v platnost.

Při posuzování problematiky nešíření jaderných zbraní několik států, zejména Čína a Indonésie, poukazovalo na možné negativní proliferační důsledky plánovaného prodeje několika amerických jaderných ponorek Austrálii. Na třístranné dohodě (AUKUS) ze září 2021 se podílí také Velká Británie. Problém spočívá v tom, že nejaderná Austrálie nákupem získá přístup k vojensky využitelnému vysoce obohacenému uranu,  používanému k pohonu uvedených ponorek.

Jednání konference skončilo bez konsenzuálního přijetí výsledného dokumentu, podobně jako předchozí 9. hodnotící konference v roce 2015. Zatímco tehdy přijetí závěrečné zprávy zabránily USA, Kanada a Velká Británie s odvoláním na nepřijatelnost formulace pasáže vztahující se k vytvoření zóny bez jaderných a dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě, tentokrát schválení zablokovalo Rusko. Hlavním důvodem pro jeho odmítnutí se stalo znění některých pasáží týkajících se bezpečnostní situace Záporožské jaderné elektrárny. Příští hodnotící konference se uskuteční v roce 2026.

Závěry a další předpokládaný vývoj

Ruská agrese proti Ukrajině a zejména hrozba možnosti vypuknutí jaderné války výrazně ovlivnila jednání obou konferencí. Nicméně neutlumila dlouhodobé výhrady většiny nejaderných států vůči všem jaderným zemím za jejich neochotu splnit své jaderně-odzbrojovací závazky. Jedná se zejména o praktické naplnění závazku z čl. VI smlouvy NPT a konsenzuálně schválených akčních plánů z některých předchozích hodnotících konferencí, jmenovitě v letech 2000 a 2010.

Všech pět jaderných států, které v lednu 2022 společně podpořily známé prohlášení nejvyšších představitelů USA a tehdejšího Sovětského svazu – Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova z roku 1984 o nesmyslnosti vést jadernou válku, současně nadále projevují odmítavý postoj ke smlouvě TPNW. Setrvávají rovněž na kontroverzní koncepci jaderného odstrašování. V této politice je podporuje, na rozdíl od většiny nejaderných zemí, řada aliančních a partnerských států. Úvodní vystoupení představitele Evropské unie ve všeobecné rozpravě smlouvě TPNW také žádnou pozornost nevěnovalo.

Pozitivním rysem jednání 10. hodnotící konference smlouvy NPT se stala snaha začlenit do závěrečného dokumentu genderově vyvážené zapojení žen do všech aktivit souvisejících s projednávanou problematikou. Vítaný byl také důraz na nutnost vzdělávání mladé generace v jaderné neproliferační a odzbrojovací oblasti a na posílení postavení občanské společnosti v jaderně-odzbrojovacím procesu.

Jak dalece ovlivní výsledky obou konferencí nárůst vojenských výdajů ve světě, popř. zvrátí trend hrozby závodů v jaderném zbrojení a budou předznamenávat žádoucí obrat v nepříznivém bezpečnostním vývoji, můžeme zatím stěží odhadnout. Neúspěch 10. hodnotící konference smlouvy NPT, jejíž závěrečná zpráva navíc neobsahovala žádné významné konkrétní úkoly ve vztahu k jaderně-odzbrojovacímu závazku jaderných zemí podle čl. VI, tak potvrdil dlouhodobý trend snižování důvěryhodnosti této smlouvy. Hlavním důvodem je nevyváženost v přístupu k plnění výše zmíněných tří smluvních pilířů v důsledku neochoty pěti jaderných zemí odstoupit od koncepce jaderného odstrašování, neochota vzdát se zkvalitňování těchto zbraní a přijmout efektivní opatření ke snížení rizika vypuknutí jaderné války.

Ačkoli nedošlo k přijetí závěrečného dokumentu z 10. hodnotící konference smlouvy NPT, většina smluvních států s určitou nadějí očekává realizaci zejména ustanovení společného závazku USA a Ruské federace kontrolně-zbrojního charakteru. Jedná se konkrétně o závazek „usilovat o jednání v dobré víře o nástupnickém rámci smlouvy New START před jejím vypršením v roce 2026 k dosažení hlubšího, nezvratitelného a ověřitelného snížení jejich jaderných arzenálů“. Splnění závazku ohrožují zejména silně narušené vztahy nejvyšších amerických a ruských představitelů, komplikace s pokračováním inspekčních kontrol při realizaci smluvního plnění New START a ruský požadavek na předběžné seznámení se s americkými představami o novém kontrolně-zbrojním rámci. Pokud by k dohodě nedošlo, bylo by to poprvé od roku 1972, kdy byla uzavřena první americkosovětská kontrolně-zbrojní smlouva SALT omezující strategické jaderné zbraně, že mohutné jaderné arzenály obou zemí nebudou smluvně omezovány. Otevřela by se tak cesta k jaderně-zbrojním závodům s velmi rizikovými bezpečnostními důsledky.