Jidáš Zaorálek prodává Tibet?
Ministr zahraničí Zaorálek nejel do Číny otevírat otázku nezávislosti vs. autonomie Tibetu (viz komplet český tisk mimo Haló Noviny), ani aby zaujal místní média (Olga Lomová, Zaorálek čínská média nezajímal). Důvod cesty je prostý, nashromáždila se agenda a nikdo jiný tuto rutinu není pověřen zastávat.
Politické vztahy ČR s ČLR byly do minulého roku nejhorší v Evropě, nikdo v Pekingu nikoho neodprošoval. Reakce českých médií je zcela nevěcná, emotivní a ve velké míře naprosto nekvalifikovaná. Sám jsem absolvoval 29. dubna dva rozhovory, napřed s MfD a pak s ČRo. V obou případech jsem byl udiven nelogickou tematizací Tibetu a zájmem o vágní obsah dokumentu společného prohlášení. Nezažil jsem, že by česká média jevila o takové formality ve vztahu s ČLR zájem. Snad jen v případě textu nové Dohody o podpoře a ochraně investic (2005) s ČLR, kterou tehdy opoziční ODS napřed v médiích rozcupovala a posléze ji v parlamentu bez diskuse podpořila.
Interview s MfD se asi nelíbilo, snažil jsem se redaktorku informovat o možné tematické šíři bilaterálních jednání, ale zřejmě jsem nebyl shledán jako dobře vytěžitelný zdroj, MfD se už neozvala a našla si jiného respondenta. V ČRo se dělo v podstatě totéž, redaktorka se mě v živém vstupu obsedantně stále dotazovala na písemné prohlášení. Nabyl jsem dojem, že cílem je diskreditace zaminira a ČSSD s ohledem na probíhající volební kampaň do Europarlamentu: „Zrada Tibetu“ a „zbabělost“ jsou hesla, která zaberou.
Palác Potala ve Lhase (ilustrační foto)
Celkové vyznění mediálního diskursu ohledně návštěvy min. Zaorálka v Pekingu momentálně nese stopy zavedených stereotypů a banalit (konstrukce principiálního rozporu mezi ekonomickými činnostmi a morálními hodnotami v ČLR, nepřijatelnost ČLR jako takové s ohledem na nedemokratický režim, trpící Tibet). Výsledný dojem ale přináší i nová zjištění: nebývalé tematické unisono a sílící negativní posedlost, bez dostatečné věcné příčiny. Stává se normální, že oficiální kontakty s ČLR jsou pro média už naprosto nepřijatelné. Neměli bychom tedy asi do Číny vůbec jezdit už nadobro. Sklízíme plody soustavné a dlouholeté mediální banalizace, stereotypizace a ideologizace.
ČLR je obtížný partner, nemůžeme ho ale vypudit. Vztah ČR a ČLR je asymetrický, nemáme v ČLR žádný vliv; přesto o něco takového musíme usilovat, jako v kterékoliv jiné relevantní zemi. Agendu s ČLR postupně přebírají lobbistická sdružení, která nahrazují funkce státních institucí. Chybí nám v Číně komunikační kanály, kontakty. Jak chceme realizovat politiku lidských práv, když v takto obtížném terénu nemáme žádnou základnu.
Budeme lidská práva v ČLR stále jen prosazovat vyvěšováním tibetských vlajek pro vlastní české publikum a předváděním se v českých médiích, nebo uděláme něco konkrétního v Číně? Kde je diskuse o strategii naší politiky lidských práv v Číně, její efektivitě, cílových skupinách, tematizaci, revizi…? V Číně obchodují a investují také i ti, co nepatří do oligarchických skupin s vazbou na politické strany. Nevyužíváme v ČLR dostatečně možností veřejné diplomacie, přestože s ní sbíráme úspěchy v Jižní Koreji, v Japonsku, na Tchaj-wanu. K tomu musíme mít od Číňanů svolení. Kdo nám ho vyjedná, Poláci, Němci?
Jednání s nesnadným partnerem nemůžeme odmítnout, či si dát šlofíka jako jedna jistá ikona české politiky. Nic z toho nám nepomůže. Na samý začátek bych doporučil osvěžující zamyšlení Ondřeje Slačálka ”Narcismus jako jazyk české zahraniční politiky“. In: Kořan, Michal a kol.: Česká zahraniční politika v zrcadle sociálně-vědního výzkumu, Praha: Ústav mezinárodních vztahů 2010, s. 240-260. Narcismus pojímá jako obsedantní fixaci na sebe a selhání schopnosti komunikovat s okolím a reagovat na spletité situace. Číňanů se nezbavíme, proudí do Evropy ze všech stran. Co můžeme udělat, je nezblbnout, nehysterčit a jednat, i přes lavinu urážek a pomluv od stále hloupějších médií. A neměl bych obavy, dalajlama zase přijede, na to vemte jed !
O autorovi:
Rudolf Fürst, sino-optimista, vědecký pracovník ÚMV