Ústav mezinárodních vztahů

Perspektivy veřejné diplomacie České republiky
Verejná diplomacie se v posledních letech stala casto užívaným pojmem i v Ceské republice. Dnes je chápána predevším jako proces komunikace se zahranicním publikem. Tento proces je zameren na dosažení pozitivních predstav o zemi, o národních institucích, o kulture, o cílech zahranicní politiky „v myslích a srdcích“ zahranicní verejnosti a státních elit. Verejná diplomacie již také není spojována se zahranicní politikou výhradne jako její nástroj, ale namísto toho se sama stává její prioritou. Hlavním rozdílem mezi diplomacií tradicní a diplomacií verejnou v soucasném pojetí je její zamerení ne pouze na diplomatickou komunitu, ale na širší verejnost.

Francie, ČR a Švédsko v čele Evropské unie
Nadcházející týmové předsednictví Rady EU, které budou v období od července 2008 do prosince 2009 vykonávat Francie, Česká republika a Švédsko, klade velké nároky na komunikaci a koordinaci aktivit všech tří zemí. Nutnost vzájemné spolupráce je podmíněna i kontextem – EU bude v daném období procházet řadou vnitřních změn, zejména pak ratifikačním procesem Lisabonské smlouvy.

V roli unijního solitéra? ČR a Mezinárodní trestní soud
V roce 1998 vznikl stálý Mezinárodní trestní soud (MTS), který má za úkol stíhat pachatele nejzávažnejších zlocinu podle mezinárodního práva, tedy zlocinu genocidy, zlocinu proti lidskosti a válecných zlocinu. O desetiletí pozdeji, na konci roku 2007, je Ceská republika jediným clenským státem Evropské unie, který dosud zakládající dokument MTS, tzv. Rímský statut, neratifikoval, a zustává tak stranou této jedinecné historické iniciativy.

Afghánská výzva
Vrcholná schuzka NATO, kterou v listopadu roku 2006 hostila Riga, zduraznila, že „podstatnou prioritou“ Aliance pro nejbližší léta je prispet k míru a stabilite v Afghánistánu a vytvorit tam stabilní, demokratickou a prosperující zemi zbavenou drog, terorismu a strachu. Proto se predpokládá výrazné navýšení nevojenské pomoci Afghánistánu a nedílne s tím se klade velký duraz na zkvalitnení cinnosti spojeneckých vojáku, kterí v Afghánistánu pusobí v rámci ISAF pod mandátem RB OSN.

ČR a budoucnost EU: co s ústavní smlouvou?
Pozice české vlády k základním otázkám budoucího uspořádání EU nabývá v posledním období konkrétnější obrysy. Vláda přijala převažující evropskou představu, že východiskem dalších jednání o uspořádání EU by měl být stávající návrh Evropské ústavní smlouvy (dále jen ústavní smlouva). Současně však zdůraznila, že nová smlouva by měla být přehlednější a jednodušší. Co bychom z tohoto dokumentu měli zachovat, co změnit a čeho se úplně vzdát?

Ségolene Royal vs. Nicolas Sarkozy
Shaping French Foreign policy for the next 5 years: Ségolene Royal vs. Nicolas Sarkozy. On 22 April 2007, the first round of the French presidential elections, widely regarded as the most unpredictable in years, resulted in the selection of two candidates for the run-off on 6 May 2007. With an exceptionally high turnout (almost 85%), French voters set the scene for a classic left-right contest between the socialist candidate, Ségolène Royal (25.87%) and the centre-right/Gaullist candidate, Nicolas Sarkozy (31.18%).

Německo: od čestného makléře k lokomotivě EU?
Německé předsednictví Evropské unie je zatím nejdůležitějším testem zahraniční politiky SRN v nové vnitřní i evropské  / mezinárodní konstelaci. Model Deutschland a německá „měkká moc“ jsou vývojem posledních let oslabeny. Hlavní strategický projekt německé politiky – evropská integrace – se ocitl na rozcestí a němečtí aktéři se v heterogenní EU-27 cítí pod rostoucím tlakem a obtížněji se s ní identifikují. Přesto – nebo právě proto – hlavní změnu po nástupu velké koalice představuje akcent na kooperativní styl politiky a její výrazná pro-integrační angažovanost. V tomto smyslu s nástupem velké koalice platí více než dříve, že současná Evropa nemá „německý problém“, ale spíše problém „francouzský“.

Francie a smlouva o evropské ústavě
I po neúspěchu referenda v roce 2005 je Francie nadále jednoznačným stoupencem a jednou z hlavních hnacích sil procesu evropské integrace. Zesílila důraz na sociální dimenzi evropského modelu a na naplňování cílů Lisabonské strategie. Všichni tři hlavní kandidáti prezidentských voleb se shodují, že je nutné napsat nový text ústavní smlouvy, který by měl zdůraznit význam sociální politiky, energetické bezpečnosti, ochrany životního prostředí a společného přístupu k přistěhovalectví. Podporují další rozvoj zesílené a strukturované spolupráce a vytvoření funkcí prezidenta EU a ministra zahraničních věcí EU.

Co dělat s Evropskou ústavní smlouvou?
 Když občané Francie a Nizozemska odmítli Evropskou ústavní smlouvy, nejvyšší představitele států EU vyzvali k reflexi, která by měla přinést návrhy týkající se dalšího osudu tohoto dokumentu. Čeští politici tuto výzvu pochopili tak, že ústavní smlouva mizí z politické agendy a že se jí proto už nemusí zabývat. Opak je pravdou. ČR musí záhy k této otázce zaujmout jasnou pozici. Dlouhodobě platí, že řada členských států EU má zájem na institucionální reformě. Ač ústavní smlouva je v současné podobě mrtvá, její text představuje východisko pro další diskuse o institucionální reformě. Bezprostřední impuls této diskusi dávají začínající německé předsednictví EU a nadcházející prezidentské volby ve Francii.

Organizovaný zločin v zemích visegrádské čtyřky
Mezi členskými státy EU tvoří specifickou skupinu státy Visegradské čtyřky (V-4), tedy Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika. Pro tyto země představuje vážný bezpečnostní problém organizovaný zločin. Obratně využívá jejich výhodnou geografickou polohu i mezery v legislativě, usazuje se v nich, rozvíjí své aktivity a jejich prostřednictvím penetruje i do dalších států EU.