Ústav mezinárodních vztahů

European Strategic Autonomy: Distant but Irresistible
Under pressure from overlapping crises, writes Michal Šimečka in his newest policy paper, the European Union is embracing a more assertive role in security. The election of Donald Trump has added a further sense of urgency and purpose to EU defence cooperation. The pursuit of European strategic autonomy is not just a matter of upgrading capabilities, building institutions, or re-calibrating EU–NATO cooperation. It is also a struggle to re-invent the EU’s identity. The Czech Republic emerged as a supporter of the new dynamic, but Prague should do more to back its rhetorical support with tangible commitments and policy leadership.

Czech-German Relations: A Dialogue in Place of Strategy, in Hope of Strategy and in Need of Strategy
"The Czech-German Strategic Dialogue has been hailed as a significant upgrading of relations between the two countries. However, while it holds great potential, the dialogue mainly covers practical or tactical cooperation and is currently lacking in real strategic content. This deficit reflects a wider lack of strategic convergence between the partners and requires political, rather than bureaucratic action to address it. Doing so will require a larger shift in foreign policy thinking and action, particularly on the Czech side," writes Benjamin Tallis in his newest policy paper.

Migration: A Crisis Europe Can’t Keep Out
"Difficulties in persuading EU Member States (EUMS) to act in solidarity with each other – or with refugees – have led to a focus on the ‘external dimensions’ of the migration crisis. This has created a misleading impression of the crisis as external to, rather created by, the EU and EUMS. Equally misleadingly, this framing suggests that the crisis can be dealt with outside, rather within the EU – generally by trying to stop the flow of migrants to Europe. This policy paper challenges this framing and argues that the migration crisis is one of Europe’s own making – and one which must be addressed, primarily, at home," writes Benjamin Tallis in his new policy paper on migration.

Migrační krize a její možné implikace na vnitřní chod EU
"Případné omezení schengenské spolupráce by mělo pouze nepřímý dopad na vnitřní trh, náklady pro otevřenou ekonomiku jako je ta česká by přesto byly značné. Česká republika se nemusí bát „trestu“ za nesolidaritu v podobě omezení evropských fondů. V politických jednáních o dalším finančním rámci nám to ale bude připomenuto. Čeští politici by měli nabídnout věcný, fakty podložený a konstruktivní narativ o migraci do ČR i EU. Česká politika by měla přestat obviňovat EU ze selhávání v otázce migrace, když ve skutečnosti jsou zde zodpovědné spíše členské státy. Čeští politici by měli demonstrovat alespoň základní míru empatie a solidarity ze strategických důvodů udržení evropské jednoty i pragmatických důvodů hledání nových koaličních partnerů." Toto jsou úvodní body nového policy paperu Víta Beneše, Jakuba Ebereleho a Jana Kováře.

Česká republika v mírových operacích OSN: Komplikovaný návrat
V posledních letech dochází k obnovení zájmu západoevropských států o působení v mírových operacích OSN. Snahu o zapojení vyjádřila i Česká republika, nicméně s výjimkou nasazení speciálních sil v Mali prozatím bez výraznějšího výsledku. V rámci Armády i Policie České republiky existují zkušenosti a kapacity, které se protínají s požadavky současných mírových operací. U většiny institucí ale došlo ke ztrátě institucionální  paměti z působení v OSN. Co je zapotřebí pro efektivní působení v mírových operacích? To ve svém policy paperu analyzují náš výzkumný pracovník Jan Daniel a naše externí spolupracovnice Markéta Wittichová.

Strategie české politiky vůči Německu
Dlouhodobá strategie české politiky vůči Německu v současnosti chybí. O politice vůči SRN však nelze uvažovat mimo její evropský kontext. Je v zájmu ČR usilovat o „více Evropy“? Je posílení Berlína příležitostí pro těsnější vzájemné vztahy? Odpovědi na tyto otázky naleznete, spolu s doporučeními pro českou zahraniční politiku, v novém policy paperu Jakuba Eberleho a Vladimíra Handla.

The Use of Force Against the Islamic State
The Islamic State (IS) must not be recognized as a State. It is an illegitimate non-state actor engaged in serious violations of international law. The use of force against the IS does not have a uniform legal basis. Some of the related actions can be justified on the grounds of the consent of the territorial State (this is the case with the US in Iraq, and Russia in Syria). The legality of other actions against the IS (those of Turkey in Iraq, and of the US in Syria) remains doubtful. The IS is likely to be defeated in the upcoming months. The situation does not require a more active engagement by the Czech Republic beyond what it is already doing (provision of weapons, training of armed and police personnel, etc.).

Energetika jako nástroj teroristických organizací v oblasti MENA, dopady pro EU a ČR
Energetika jako nástroj vyhrožování či útoky na energetický sektor představují důležitou součást strategie militantních a teroristických organizací či hnutí v oblasti MENA. Do budoucna nelze vyloučit útoky na energetický sektor v Evropě, kde by dopady záležely na rozsahu škody. Útoky proti energetickému sektoru v oblasti MENA mají však implikace zejména na postižený stát a dopad na energetickou bezpečnost EU je spíše minimální. Česká republika společně se státy V4 by měla na půdě EU prosazovat opatření k posílení bezpečnosti unijního energetického sektoru a přepravní infrastruktury. Zároveň by EU měla podpořit opatření k zabezpečení energetické infrastruktury postižených zemí v oblasti MENA.

Funguje formát Čína + 16 postkomunistických států?
Zájem Číny o Evropu neustále sílí, soustřeďuje se zejména na velké státy jako Německo, Francie, Velká Británie. Souběžně s tím narůstá také relevance nových členských zemí EU z bývalého východního bloku. Význam Evropy pro Čínu je přednostně určen ekonomickými zájmy a návazností na dopravní a logistickou infrastrukturu, kterou chce Čína vybudovat napříč eurasijským kontinentem. Česká pozice ve formátu ČLR+16 je výhodnější než zůstat mimo něj, protože malé státy by v bilaterální agendě s Čínou byly marginalizovány. Formát 1+16 sám o sobě negeneruje očekávané ekonomické výsledky především v obchodě, přesto je možno nárůst investic z Číny zaznamenat.