Veronika Bílková na workshopu k Zranitelnosti v právu lidských práv

V pátek 2. listopadu 2018 se v prostorách Kanceláře veřejné obhájkyně práv v Brně konal workshop na téma Zranitelnost v právu lidských práv. Workshop proběhl v rámci výzkumného projektu GAČR 18-08130S Lidská práva starších osob, který od počátku roku 2018 řeší výzkumný tým vedený doc. Veronikou Bílkovou, vedoucí Centra pro mezinárodní právo ÚMV. Na řešení projektu se dále podílejí soudkyně Ústavního soudu ČR dr. Kateřina Šimáčková (za ÚMV) a dr. Alla Tymofeyeva z Právnické fakulty UK (za PF UK).

Workshop se zaměřil na téma, jímž se výzkumný tým zabýval v průběhu prvního roku řešení projektu, a to na zranitelnost v právu lidských práv. Cílem akce bylo zamyslet se nad tím, do jaké míry je přínosné pracovat s konceptem zranitelnosti, resp. zranitelných skupin osob a jaké právní důsledky jsou se zranitelností spojeny. Během workshopu zazněly tři příspěvky, k nimž následně proběhla zajímavá a bohatá diskuse.
Úvodní příspěvek doc. Bílkové se věnoval zranitelnosti v právu lidských práv obecně. Osvětlil, jak je koncept využíván v právní nauce a ve společenských vědách, a odlišil tři významy, jež s ním bývají spojovány (obecná, individuální a skupinová zranitelnost). Doc. Bílková také poukázala na rizika, která využívání konceptu zranitelnosti v právu lidských práv přináší. Jedná se mj. o tzv. paradox zranitelnosti, v rámci něhož zvýšená právní ochrana poskytovaná určitým skupinám osob může posílit stereotypní vnímání těchto skupin a vést ke zhoršení jejich reálné situace. Nakonec doc. Bílková uvedla příklady mezinárodně právních instrumentů a judikatury, primárně ze systému OSN, jež s konceptem pracují (zvláštní úmluvy OSN, rozhodnutí Výboru OSN pro lidská práva ve věci Fijalkowska v. Polsko /2005/ aj.).

Navazující příspěvek dr. Tymofeyevy se zabýval využitím konceptu zranitelnosti v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Dr. Tymofeyeva uvedla, že výraz zranitelnost se objevuje ve více než 1600 judikátech, ESLP ale nikde nenabízí jeho vymezení a používá jej značně arbitrárně. Dále dr. Tymofeyeva identifikovala skupiny, jejichž členy ESLP nejčastěji označuje za zranitelné a mezi něž se řadí např. děti či osoby v detenci. Nakonec dr. Tymofeyeva uvedla právní důsledky, jež zařazení stěžovatele mezi zranitelné osoby má. Jedná se o omezený prostor k uvážení (margin of appreciation) či možné procesní odchylky.

Poslední příspěvek, který přednesla dr. Šimáčková, byl orientován na domácí právní prostředí. Jeho předmětem byl koncept zranitelnosti v judikatuře Ústavního soudu ČR. Dr. Šimáčková ukázala, že koncept je v českém právním prostředí využívám relativně krátkou dobu. Nejprve na něj v průběhu minulého desetiletí začaly odkazovat soudy a doktrína, pod vlivem azylového práva a rozhodnutí ESLP ve věci D. H. v. Česká republika (2007). Později se odkazy na zranitelnost dostaly do legislativních aktů (Zákon o azylu aj.). Dr. Šimáčková dále analyzovala judikaturu Ústavního soudu ČR dotýkající se zranitelnosti, která zahrnuje mj. kauzy starobních důchodů, vymáhání poplatků za odvoz odpadu na dětech a mladistvých či zákazu sezení na zemi či schodech zavedeného v některých městech ČR.

Workshop ukázal, že téma zranitelnosti v právu lidských práv je velmi zajímavé a komplexní. Během diskuse vyvstávaly zejména otázky toho, do jaké míry lze sladit skupinový přístup ke zranitelnosti s individuální orientací lidských práv, či toho, jaký je vztah mezi formálním a materiálním pojetí rovnosti. Příspěvky přednesené na workshopu, obohacené o poznatky získané v diskusi, budou publikovány ve formě série článků, jež by měly vyjít v některém z českých právních časopisů v první polovině roku 2019.