Rusko je zpátky v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. A co my teď s tím?

Dostalo Rusko bianco šek na další porušování pravidel?

Rusko se do struktur PACE/Rady Evropy vrátilo bez jakýchkoli vstřícných kroků a nesplnilo žádná z vyžadovaných opatření. K dnešnímu dni Rusko uhradilo dlužné příspěvky, nicméně stále nezaplatilo úroky, které z toho vyplynuly, což Rada Evropy po Rusku vyžaduje a i s ohledem na budoucí plnění vnitřních pravidel Rady bude nutné ho k uhrazení donutit. Druhý z požadavků, tedy propuštění zadržovaných ukrajinských námořníků, proběhlo v souvislosti se širší výměnou zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou. Zde je nutné podotknout, že k tomu Rusko vyzval i rozsudek Mezinárodního soudu pro námořní právo v Hamburku stejně jako celá řada politiků a neziskových organizací z celého světa. Třetí z podmínek, a to změnu stavu ve věci porušování lidských práv LGBTQI+ komunity v Rusku, a zejména pak na severním Kavkaze, Rusko nadále neplní. Právě tato oblast představuje příležitost pro kontrolní a monitorovací mechanismy Rady Evropy/PACE a Výbor ministrů stejně jako Evropský soud pro lidská práva. Druhá část této debaty pak souvisí s prací na novém společném mechanismu sankcí, který by měl zamezit podobnému rozkolu mezi jednotlivými institucemi Rady Evropy a umožnit lepší společný postup a koordinaci mezi Parlamentním shromážděním, Výborem ministrů a nově zvolenou generální tajemnicí tak, jak k tomu vyzvalo zářijové setkání ministrů v Helsinkách. Zástupci Fóra občanské společnosti EU-Rusko, což je platforma sdružující 187 neziskových organizací z Ruské federace a 20 členských států EU a kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují, prosazují, aby tento nový mechanismus byl schválen co nejdříve a aby obsahoval dostatečně silné páky na jednotlivé členské země, aby se zamezilo dalšímu systematickému porušování základních pravidel a společných hodnot. Prezident Macron, zástupce velmi ambiciózního francouzského předsednictví Výboru ministrů, během svého projevu na půdě PACE vyzval k dokončení práce na novém mechanismu sankcí nejpozději do ledna 2020, což bude pro Radu Evropy bezpochyby náročné, nicméně ne nerealistické.

Co dále s Radou Evropy?

Další část debaty nad návratem Ruska do PACE představuje širší reforma Rady Evropy a návrat této instituce k plnění své základní role ve společném evropském prostoru, tedy dodržování principů demokracie, právního státu, ochrany lidských práv a naplňování norem a principů stanovených v základních dokumentech Rady Evropy. Kromě toho představitelé Fóra občanské společnosti ze zemí EU a Ruska prosazují některé další kroky k posílení kontrolních a monitorovacích orgánů Rady, včetně posílení jejich financování, silnější transparence těchto procesů a lepší komunikační strategie, zejména v případě spuštění sankčního mechanismu vůči některému ze členů Rady Evropy. Občanská společnost má mít v tomto procesu samozřejmě své pevně stanovené místo a musí plnit svoji kontrolní a konzultační funkci nejen při monitoringu v jednotlivých zemí, ale také při naplňování opatření, včetně asistence s dohledem na implementaci rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Právě argument o právní ochraně přístupu ruských občanů k Evropskému soudu pro lidská práva zazněl i z úst francouzského prezidenta během jeho projevu. Tento argument je více než relevantní, navíc chceme-li předejít izolaci více než 140 milionů ruských občanů, pak budou společné evropské normy a pravidla v rozhodování o návratu Ruska do PACE hrát klíčovou roli.

Nicméně sám o sobě ani tento bod není samospásný, když – jak mnozí poukazují – celá řada rozsudků není ruskými úřady naplňována (Rusko je třetí nejhorší po Ukrajině a Ázerbájdžánu). Zde samozřejmě vzniká velký prostor pro zlepšení a pohnání Ruska k zodpovědnosti. Právě v těchto případech musí začít lépe fungovat politická úroveň rozhodování Rady Evropy a především se musí sjednotit páky všech monitorovacích, ale také politických orgánů této instituce. Plnění úkolů však nečeká jen jednotlivé instituce Rady Evropy, ale také všechny členské státy, které by měly s rozsudky ECHR více pracovat a lépe je přenášet do bilaterální roviny vztahů nejen s Ruskem, Tureckem či Ázerbájdžánem, ale také mezi další státy porušující společná pravidla. V následujících měsících se nejen v souvislosti s debatou o novém sankčním mechanismu, ale také o širší reformě Rady Evropy bude jednat o obnovení kredibility instituce, která v tomto roce slaví 70 let od svého založení. Země jako Česká republika by k tomu měly rozhodně aktivně přispět.

Může ruský návrat sloužit k něčemu pozitivnímu?

Jakkoli na návrat Ruska do struktur Rady Evropy rozhodně nepanuje jednotný názor, ba naopak, je třeba v tuto chvíli z nové situace vytěžit maximum. Bude nezbytné spojit síly mezi proreformně nastavenými členskými státy, delegáty PACE a občanskou společností. To samozřejmě také zahrnuje zástupce Ukrajiny a dalších delegací, které se v červnu na plenárním hlasování PACE postavili proti návratu hlasovacích práv ruské delegaci. Tito – nutno podotknout oprávnění – kritici musí přinést do struktur Rady Evropy konstruktivní hlas a pomoci Radě Evropy znovu získat svou dobrou pověst, která je dnes značně pošramocená. Konstruktivně kritické jednání, solidní analýza dat a informací o situaci v jednotlivých zemích stejně jako dostatečně silný politický nátlak a mechanismy na prosazení změn by měly být tím správným receptem na obnovení vlády práva a společného prostoru demokracie a lidských práv v Evropě. K tomu bude třeba zapojit také ukrajinskou delegaci, která ani po červencových volbách a s novými zástupci nezměnila nic na svém bojkotu PACE. Toto symbolické gesto vzdoru si zaslouží náš respekt, nicméně bez systematické práce a vysvětlování problému a zároveň přinášení dat o situaci na východě Ukrajiny stejně jako na nelegálně okupovaném Krymu to nepřinese nic produktivního. Naopak, důrazné odmítnutí systematického porušování lidských práv v Ruské federaci, poukazování na systémové problémy na nelegálně okupovaném Krymu a uskutečnění návštěvy Komisaře pro lidská práva Rady Evropy na Krymu a severním Kavkazu přispěje k vyvinutí nátlaku na Rusko, který může přinést dílčí úspěchy v domácí politické situaci. Propuštění zajatých ukrajinských námořníků, osvobození řady demonstrantů z letních protestů v Moskvě a dalších městech (i když další za mřížemi stále zůstávají) či současné rozhovory s ukrajinskou vládou se dají považovat za svého druhu pozitivní gesta, která mají pravděpodobně souvislost s postavením Ruské federace v mezinárodním prostředí, včetně členství v Radě Evropy. Nicméně, jak prohlásil prezident Emmanuel Macron, nesmíme být v našem postoji vůči Rusku naivní. Rusko dále pokračuje v agresi vůči Ukrajině (a dalším sousedům) a nezměnilo nic také na svém postoji vůči okupaci Krymu. Tlak na Rusko tedy musí zesílit a tato největší země světa musí být hnána k zodpovědnosti za své chování na mezinárodním poli. Právě Rada Evropy, kde je Rusko opět plnohodnotným členem, může opět hrát prim a posloužit jako jedna z možných cest k návratu Ruské federace do skupiny států, které respektují mezinárodní právo a společné evropské normy a pořádky. Ruský návrat do PACE lze tedy vnímat jako výzvu, ale zároveň také jako příležitost.

O autorovi

Pavel Havlíček je analytikem Výzkumného centra AMO se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. V září 2017 dokončil dvouleté studium mezinárodního magisterského programu Erasmus Mundus v oboru Russian, Central and East European Studies na University of Glasgow v kombinaci s Evropskými studii na Jagelonské univerzitě v polském Krakově. Bakalářský program absolvoval v roce 2015 na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od června 2019 pracuje na výzkumném projektu na podporu občanské společnosti v EU s Fondem George Marshalla (Rethink.CEE).

Více zdrojů k tématu:

Streit über die Aufnahme Russlands in den Europarat: Den Russen auf dem Weg der Reformen und Menschenrechte helfen - http://bit.ly/2oPu9Zp

STIVACHTIS, Yannis S. a Mark WEBBER, ed - Europe after enlargement - http://bit.ly/31i38eq

PANOV, A.N. a kol. - K jedinoj Jevrope bez razdelitel'nych linij - http://bit.ly/2Bc83D1