Proč Erdoğan Gülena nenávidí? Klíčem je politický islám

K čemu podle vás vlastně v noci 15. července v Turecku došlo?
Skupina armádních důstojníků středních hodností se pokusila o puč. Pokus o převrat byl špatně naplánovaný i špatně provedený. Policie spolu s obrovskou podporou veřejnosti jejich akci zmařila. Vláda z pokusu o převrat obvinila svého tradičního obětního beránka - Gülenovo hnutí (Hizmet). Někteří členové vlády dávají vinu také vládě USA.

Jsou současné obří čistky vyvrcholením určitého procesu změn ve vývoji Turecka směrem k autoritářství, nebo jen mocenský boj Erdoğanovy AKP proti Hizmetu či sekularistům?
Erdoğan směřuje k vládě jednoho muže. Ve svém prvním a druhém volebním období Erdoğan vedl reformní vládu. Nicméně od roku 2010 se stával Erdoğan stále více autoritářským a začal uplatňovat stále více populistickou islamistickou politiku. Protesty v Gezi parku v létě 2013 byly reakcí na tuto autoritářskou politiku. Erdoğan tyto protesty označil za převrat "lobby úrokové sazby", což je eufemismus pro židovskou lobby.

S Erdoğanem ale až do roku 2013 spolupracoval i Hizmet a měl podporu jeho členů. Kdy nastal zlom a co za ním bylo?
Tento autoritářský posun nabral na obrátkách, když se na veřejnost dostaly v prosinci 2013 zprávy o sérii korupčních vyšetřování obviňujících lidi z Erdoğanova blízkého okolí. Ve snaze zahladit podstatné důkazy a zmařit soudní vyšetřování podnikl Erdoğan protiúder. Postupně získává kontrolu nad soudnictvím, médii a občanskou společností, aby zničil všechny formy opozice.

Budou přívrženci Hizmetu v současném Turecku občany druhé kategorie? Nemusejí se bát o své bezpečí?
Ano, již se to projevuje. Spousta jich byla vyhozena z práce, jsou zatýkáni a padají nesmyslná obvinění. Byly jim zabaveny nebo zrušeny cestovní pasy, takže nemohou legální cestou opustit Turecko. Erdoğanem zmanipulovaný dav je schopen i lynče, což jsme viděli během vojenského puče, navíc případy fyzických útoků například proti novinářům spojeným s Hizmetem se objevovaly i předtím.

Vláda začala označovat Hizmet za teroristickou organizaci. Proč je právě Fetullah Gülen největším nepřítelem prezidenta Erdoğana a proč právě jeho označil za hlavu zmařeného puče?
Gülen a hnutí Hizmet jsou tradičně Erdoğanovými obětními beránky. Cokoli se kdekoli stane, co není možné dokázat, viní za to Gülena. Ať už se jedná o dopis 74 amerických senátorů odsuzující zásahy omezující svobodu tisku v Turecku či o vyšetřování korupčních skandálů nebo další záležitosti, stejně absurdní. Gülen se stává záminkou k čistkám státní správy i společnosti ode všech, kdo nejsou plně loajální.

Proč je však obětním beránkem právě Gülen, někdejší blízký spojenec?
(vlevo na nedatovaném snímku z 90. let jsou Erdoğan s Gülenem jakožto spojenci, pozn. red.)
Erdoğanovo pojetí politického islámu je v opozici s pojetím Hizmetu, který islám chápe jako nepolitický. Erdoğan se sblížil s Hizmetem, když upustil od teze politického islámu. Když se vrátil ke svému pojetí politického islámu, začal se k Hizmetu chovat nepřátelsky.

Mnoho Turků je přesvědčeno, že Hizmet vytvořil vlastní stát ve státě a sám Erğodan tuto ideu často využívá…
Hizmet má široce rozvětvenou síť, což dělá dojem, že „jsou všude“, což umožňuje dělat masové čistky a zaměřovat se na oblasti a lidi, co spolu viditelně nesouvisejí. Nemohl by se zbavit soudců po nezdařeném převratu, pokud by neprohlásil, že tu existuje určitá spojitost. Hizmet se svojí širokou škálou škol a absolventů, nabízí vytvoření podobné iluze. Existuje tak předpřipravená historka. Je snazší obvinit skupinu, která je již v srdcích a myslích Erdoğanových příznivců považována za vinnou.

Gülen byl však ze stejné snahy o vládnutí státu obviněn před lety i sekularisty…
Mezi lety 2000 a 2006 byl Gülen souzen a následně osvobozen tureckými sekulárními soudy z infiltrace do státních struktur. Osvobozující rozsudek vydal Turecký nejvyšší odvolací soud v roce 2008. Případ, který byl proti němu vedený, obsahoval naprosto stejné „důkazy“ a „odůvodnění“, která vytahují média dnes. Pokud by v nich bylo alespoň zrnko pravdy, Gülen by byl býval odsouzen. Mějme na paměti, že ke Gülenově zproštění viny došlo v roce 2008, ve stejném roce, kdy by byla strana AKP odsouzena stejnými soudy jako centrum náboženského fundamentalismu.

A nejedná se tedy skutečně o paralelní stát?
Hnutí se zaměřuje na vzdělávání a vzestupnou sociální mobilitu, kterou mladým umožňují kvalitní školy a sociální projekty. Provozovalo na 400 škol, které patřily k nejkvalitnějším v Turecku. Je tedy statistickou nevyhnutelností, že absolventi těchto škol získali pozice ve státním sektoru. To samo o sobě není důkazem viny.

Příchylnost veřejných činitelů k určité filosofii, světonázoru, náboženství nebo k politické straně, kterou volí, není protiprávní ani nemorální. Pokud by hnutí Hizmet chtělo kontrolovat stát, mohlo to udělat jednoduše založením politické strany. Proč vynakládat čas a prostředky na zřizování škol v odlehlých částech světa, když můžete vyhrát volby a „ovládnout“ stát tímto způsobem.

Proč mají tedy někteří lidé z existence a působení Hizmetu strach?
Náboženská dimenze Hizmetu dráždí některé kemalisty, kteří jsou velmi citliví k manifestaci náboženství vzhledem k turecké minulosti i současnosti. Apolitické pojetí islámu, který Hizmet zastává, je v protikladu vůči politickému islámu a autoritářskému režimu vládnoucí strany. Velikost a šíře základny příznivců Hizmetu je důvodem k obavám pro ty, kdo jsou skeptičtí ke všem velkým věcem. Obtížné zařazení a klasifikace hnutí Hizmet budí u některých lidí obavy z toho, co vlastně dělá a jaké jsou jeho cíle.

Kdo měl v období před pučem moc nad armádou?
Již v předchozích letech byl v armádě oslaben podíl sekularistů, takže nad armádou měla většinovou moc vládní AKP.

Existuje vlastně vůbec ještě rozdělení tureckého národa na sekularisty a tradicionalisty?
Takovéto dělení je značně zjednodušující. Turecká společnost je komplikovanější, ale samozřejmě sekularisté i tradicionalisté existují.

Jaké části společnosti stojí v současnosti za prezidentem Erdoğanem?
Erdoğanova podpora mezi tureckými voliči byla před tímto pučem přibližně 40 až 50 %. Takže měl širokou podporu. Dokonce i vytrvalí kritici Erdoğana a vlády převrat odsoudili a stáli za vládou. Klíčové bylo, že organizátorům státního převratu se nepodařilo přesvědčit veřejnost, že jejich puč může být úspěšný, což odborníci považují za zásadní - mezi tureckou veřejností podpora pro převzetí moci armádou nebyla.

Objevují se domněnky, že na místa odstraněných gülenistů ve státní správě se vrátí sekularisté, odstranění před několika lety v rámci kauzy Ergekon. Znamená to, že sekularisté jsou pro Erdoğana menším nebezpečím než příznivci Gülena?
To jsou zatím skutečně jen domněnky, divil bych se kdyby tomu tak bylo.

Erdoğan nepozval na konzultace do svého paláce představitele strany HDP. Je to proto, že je prokurdská, anebo proto, že ji v posledních volbách masově podpořili právě gülenisté?
Erdogan využívá politiku rozdělování lidu a zastrašování. Nehledá skutečná smírná řešení, což je vidět na tom, jak šmahem zničil to, čeho bylo v kurdské otázce v předešlém období dosaženo a znovu nechal konflikt znovu rozhořet.

Existuje vlastně ještě nějaká opozice vůči Erdoğanovi?
Erdoğan již zvítězil. Po jeho honu na čarodějnice proti opozičním skupinám již žádnou významnou opozici mít nebude. Doposud náčelník generálního štábu odolával Erdoğanovým pokusům na proměnu armády. Nyní do toho byl vtažen. Poté, co dosáhl kompletní loajality od struktur tureckého státu a občanské společnosti, je pravděpodobné, že se Erdoğan dále zaměří na tureckou diasporu v zahraničí. Již nyní vidíme koordinované útoky proti Hizmetu v zámoří a tento trend bude pravděpodobně pokračovat. Za posledních 6 let Erdoğan vytvářel formální i neformální struktury, přes které dokáže mobilizovat turecky mluvící a stále širší muslimské komunity.

Co můžeme od Turecka, jakožto našeho důležitého politického a obranného partnera v následujících měsících čekat?
To se v současnosti velice těžko odhaduje. Věřme a přejme si, aby probíhající zlepšování vztahů s Ruskem neznamenalo další vydírání Evropské unie a západních spojenců, ať už v otázkách syrských uprchlíků nebo podpory protiteroristické aliance.