Nový zdroj nestability na Severním Kavkaze: příčiny a možné důsledky

Ruským bezpečnostním orgánům se v posledních několika letech podařilo značně limitovat teroristickou hrozbu na Severním Kavkaze. Byť problém projevů radikálního islámu nadále trvá, do popředí začaly vystupovat další konflikty, které byly doposud z větší části přehlíženy. Jedním z nich je dlouhotrvající spor o hranici mezi Ingušskem a Čečenskem.

Source: Pixabay

V září 2018 došlo k podpisu dohody mezi hlavami obou republik – Junus-Bekom Jevkurovem a Ramzanem Kadyrovem – o definitivním určení hranice. Nicméně namísto vyřešení letitého sporu propukla závažná politická krize. Veřejné mínění v Ingušsku vesměs nesouhlasilo s uzavřenou dohodou, neboť podstatná část Sunženského rajónu republiky připadla Čečensku. Začátkem října vypukly v Magasu, hlavním městě Ingušska, protesty na kterých aktivisté, kteří se postavili do jejich čela, požadovali zrušení dohody.

Později proběhly další dvě demonstrace. Prozatím poslední demonstrace se konala 26. března 2019. Kromě problému hranice byla příčinou novela ústavního zákona o referendu, kterou přijal v prvním čtení republikánský parlament. Z ní „vypadl“ odstavec, podle kterého změny hranic republiky a změna jejího statusu musí být schváleny v referendu. To mnohé přesvědčilo o existenci tajného plánu, jehož cílem je likvidace republiky a její sloučení se sousedním Čečenskem.

Přestože demonstrace byla zpočátku schválena, organizátoři se ji rozhodli protáhnout i na další den. Silové složky se ji následně pokusily neúspěšně rozehnat, což vedlo k potyčkám s demonstranty. Protestující se nakonec rozešli, nicméně regionální vláda se na násilnosti rozhodla reagovat velmi tvrdě. Počáteční domovní prohlídky a pokuty za účast v neschválené demonstraci přerostly v zatýkání a trestní stíhání vůdců opozice a aktivistů.

Příčiny konfliktu

Současná politická krize vedla k nebývalé etnické mobilizaci Ingušů. Ta se projevuje přinejmenším ve dvou rovinách. První a nejdůležitější rovinou je překonání velmi ostrého náboženského konfliktu mezi příslušníky tradičního islámu (súfíi) a salafisty. Přitom je zajímavé, že populární salafistický imám Chamzat Čumakov protesty odsoudil a kvůli tomu ztratil část svých stoupenců. Zadruhé došlo k usmíření různých tejpů (patriarchální společenství rodin, jejichž původ sahá ke společnému předku), které byly doposud v konfliktu, a došlo i k urovnání vztahů mezi lidmi, které rozdělovala krevní msta.

Důvod, proč předání území, které ostatně takřka není obyvatelné, vyvolalo tak silnou etnickou mobilizaci, spočívá v tom, že ingušská identita je ve značné míře spojená s půdou (zemí či územím), což zřetelně ilustrují například rodové věže v horách. Tato identita byla v minulosti dvakrát existenčně ohrožena. V první řadě se jedná o genocidu z roku 1944, při které došlo k likvidaci tehdejší Čečensko-Ingušské republiky a deportaci jeho obyvatelstva do Střední Asie. O půl století později propukl krvavý konflikt o Prigorodnyj rajón, který teritoriálně patří Severní Osetii. Tato oblast má být v souladu se zákonem o rehabilitaci národů, proti kterým byly uplatněny represe, navrácena Ingušsku, místo toho však zde v roce 1992 proběhla etnická čistka. Inguši byli z oblasti vyhnáni a sám Prigorodnyj rajón nadále zůstává součástí Severní Osetie.

Tyto dvě vzpomínky spolu se složitou demografickou situací (Ingušsko je nejmenším a zároveň nejhustěji zalidněným regionem Ruska) a ekonomickou zaostalostí (v republice je registrována největší nezaměstnanost v Rusku) vyvolávají pocit bezprostředního ohrožení a komplex viktimizace. Většina obyvatel a aktivistů je navíc přesvědčena, že na sporném území jsou obrovská naleziště ropy a dalších surovin, o které je chtějí připravit. Lidé, kteří mají blízko republikánské vládě, přiznávají, že komunikace s veřejností nebyla dostatečná, ale dodávají, že jednou z příčin utajení byla snaha vyvarovat se tématu Prigorodného rajónu.

Politika regionální vlády vedla k odcizení republikánského vedení od podstatné části ingušského lidu. Počáteční pokus o dialog zkrachoval a jak aktivisté, tak i vláda se domnívají, že protistrana o něj ani nestojí. Lidé z větší části ignorují velké společenské akce, které pořádají úřady (např. oslavy výročí založení Magasu). Jednotlivé tejpy vyhlašují bojkot tejpu Jevkurova nebo vylučují ze svých řad ty členy, kteří podpořili dohodu s Čečenskem. To znamená, že dochází k jejich ostrakizaci (neúčastní se pohřbů, svateb apod.).

Cíle protestů

Hlavní opoziční strukturou, která organizuje demonstrace je Ingušský výbor národní jednoty (IKNE), jenž spolupracuje s muftiátem (s muftím Isou Chamchojevem vede Jevkurov několik let trvající spor) a Radou tejpů, tj. tradičními institucemi ingušské společnosti. Členy IKNE jsou zástupci různých nevládních organizací nebo soukromé osoby. Mnozí z nich přitom v minulosti proti vládě aktivně nevystupovali a někteří žili i mimo republiku.

Přestože krize z počátku byla ze své podstaty o území, členové IKNE poměrně záhy změnili priority svých cílů a postupně zvyšovali důraz na požadavky, jež se týkají politických reforem v samotné republice. Na poslední demonstraci v Magasu v březnu 2019 byla přijata rezoluce, která požaduje nejen zrušení dohody s Čečenskem a novely zákona o referendu (jež ostatně byla vládou odvolána), ale i návrat Prigorodného rajónu, odvolání Jevkurova, návrat přímé volby hlavy republiky, vyšetření případů korupce a zavedení smíšeného systému parlamentních a municipálních voleb.

Z rozhovorů s čelnými představiteli protestního hnutí vyplynulo, že hlavní důraz se nyní klade na změnu volebního zákona a účast v nejbližších komunálních volbách, které se budou konat toto září. Dále požadují i propuštění politických vězňů. Představitelé vlády již dali najevo, že jsou ochotni podniknout jisté omezené reformy, jako je smíšený systém parlamentních voleb, ale dále již jít nehodlají.

Změna strategie a priorit měla dva účinky. Na jedné straně opoziční aktivisté transformovali konflikt o území na politický konflikt, který je omezen Ingušskou republikou. Díky tomu došlo ze strany aktivistů k deeskalaci konfliktu a hrozba, o které se často v médiích nebo na sociálních sítích spekulovalo, totiž že může dojít k ozbrojenému střetu mezi odpůrci dohody a čečenskými silovými složkami, pro tuto chvíli prakticky zmizela. Na druhou stranu jejich politické požadavky podpořily argumenty republikánské vlády, která od počátku protestů tvrdila, že otázka hranice je pouze záminkou a ve skutečnosti opozice pouze usiluje o moc.

Z jednání a prohlášení představitelů státní moci vyplývá, že vláda může chápat zatýkání politických oponentů jako legitimní prostředek politického boje. Většina čelních představitelů opozice (členů IKNE) je buď za mřížemi, v exilu nebo po nich bylo vyhlášeno pátrání. Na konci května ruské ministerstvo spravedlnosti pozastavilo i činnost organizace Rady tejpů (jejíž předseda Malsag Užachov byl dříve zatčen). To přirozeně zabrání představitelům opozice účastnit se komunálních voleb a v případě reformy volebního zákona i parlamentních v roce 2021, pokud je soud odsoudí k mnohaletým trestům vězení. V současnosti zatýkání paralyzovalo protestní aktivity a může se zdát, že se vládě podařilo silovým způsobem konflikt potlačit. Z dlouhodobého hlediska však může dojít ke zcela opačnému efektu.

Hrozba eskalace

Představitelé opozice se domnívají, že násilnosti na poslední demonstraci jsou cílenou provokací vlády. V soukromých rozhovorech ale někteří přiznávají, že pokus o prodloužení demonstrace z 26. března na další dny, byl chybou. V ostatních případech se lídři protestů snažili situaci držet v legálním rámci a vyvarovat se radikalizace protestů. To (poněkud paradoxně) oceňují i někteří představitelé republikánské vlády. Nicméně po zatčení vůdců opozice mohou odpůrci dohody s Čečenskem shledat mírovou a legální formu protestů za neefektivní. V regionu navíc nadále platí tradice krevní msty. Proto obzvláště mužští příbuzní zatčených osob mohou cítit, že jejich osobní povinností je pomstít se za nespravedlnost.

V nedávné minulosti, kdy region sužovaly četné teroristické útoky, soukromá „vendeta“ byla jedním z motivů, proč někteří lidé vstupovali do řad teroristických skupin. Po zničení teroristické organizace Kavkazský emirát a dalších ozbrojených skupin je sice nepravděpodobné, že by mohlo dojít ke vzniku nové rozsáhlé teroristické sítě, nelze ale vyloučit, že v republice nemůže vypuknout vlna útoků vlků samotářů. Někteří aktivisté a pozorovatelé varují, že může dojít k útokům a pokusům o atentát na Jevkurova a lidi z jeho okolí. Ten již delší dobu čelí obviněním z korupce a nepotismu a podpis dohody s Čečenskem spolu s novelou zákona o referendu a represivními opatřeními proti opozici jeho reputaci zcela zničily. V republice kolují i informace, že se chystá předání části území i Severní Osetii. Kvůli tomu se může vyostřit situace v oblasti Prigorodného rajónu nebo jinde na hranici s Osetií.

Na druhou stranu federální centrum může situaci deeskalovat tím, že odvolá Jevkurova a jmenuje novou hlavu republiky, která se soustředí na boj s korupcí. Demonstrativní odhalování afér příslušníků staré elity, jak k tomu dnes dochází v Dagestánu, může proto odlákat pozornost veřejného mínění od problému hranice s Čečenskem. Tím by se i zlepšila reputace samotného federální centra a prezidenta Vladimira Putina, která byla posledními událostmi značně podlomena.

Nicméně je známo, že Kreml nerad činí ústupky pod „tlakem ulice“, obzvláště s ohledem na růst protestních aktivit po celém Rusku. Dále není jasné, jak by motivoval odvolání Jevkurova, který se vůči federálnímu centru žádným způsobem neprovinil a doposud ho Kreml podporoval, o čemž svědčí ta skutečnost, že ho Putin jmenoval začátkem září minulého roku na nové pětileté funkční období. Mezitím na federálním televizním kanálu Rossija 24 byla odvysílána reportáž, která se pokouší představitele opozičního hnutí očernit. Z toho je možné usoudit, že v Moskvě alespoň pro tuto chvíli považují silové potlačení protestů za efektivní řešení politické krize.

O autorovi

Nikita Odintsov je externí spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů Praha.





Nahoru