1. 4. 2014 Tento obsah není aktuální

Kdo svírá Nigérii ve spárech terorismu?

Když auto naplněné výbušninou detonuje před vládní budovou, člověk je s to vytvořit si bez potřeby hlubší analýzy obrázek o motivech útoku. Když však dochází k masakrům nezletilých studentů vládních škol, racionalizace incidentu se pro pozorovatele stává daleko obtížnější. Co motivuje skupinu Boko Haram vést ozbrojenou kampaň, jejíž vinou umírají v Nigérii stovky lidí měsíčně? A je jedinou organizací, která zásadně ovlivňuje bezpečí v této západoafrické zemi?

Z charity teroristy

Jméno skupiny, jež v jazyce Hausů - etnické skupiny žijící na severu Nigérie - znamená „západní vzdělání je hříšné“ nenapoví tolik, jako její oficiální název „Skupina oddaná propagaci prorokova učení a džihádu“. Na daném základě není obtížné vyvodit, že má Nigérie v případě Boko Haram co do činění s radikální islamistickou skupinou. Boko Haram přitom v době svého založení v roce 2002 muslimským duchovním Muhammadem Yusufem chtěla pouze zdarma zajišťovat svým členům jídlo nebo vzdělání v náboženských školách.

Stát Borno na severovýchodě Nigérie, v němž byla Boko Haram založena, je totiž jednou z nejchudších a nejzaostalejších oblastí země. Gramotnost žen nedosahuje ani 5 procent, finanční příjmy jsou o 50 procent nižší než na jihu Nigérie, do školy dochází o dvě třetiny méně dětí, protože si to jejich rodiče nemohou dovolit. Když se tak guvernér státu rozhodl tuto veskrze atraktivní iniciativu zakázat, chápali její členové daný krok jako vládní zlovůli potlačující jejich práva a z ilegality začali organizovat boj proti bezpečnostním složkám země, jež proti Boko Haram násilně zasáhly.

Ke zlomu došlo v roce 2009, kdy nigérijská policie při zatýkání zastřelila Yusufa, čímž se do čela Boko Haram dostal mladý Abubakr Shekau. Skupina se přejmenovala na výše zmíněné Jama'atu Ahlis Sunna Lidda'awati wal-Jihad a začala se pod vedením Shekaua a díky přílivu militantních islamistů ze Sahelu čím dál více radikalizovat. Důvody, proč Boko Haram vede již déle jak dekádu trvající ozbrojené povstání, se však nemohou redukovat pouze na náboženský extremismus.

S politikou nechtěli mít nic společného

Je pravda, že jedním z politických cílů Boko Haram je nastolení práva šaría v muslimské části země, Boko Haram ale rozhodně nemá ambici šířit Islám dál do nemuslimských částí země. Vedle nenávisti vůči establishmentu plynoucí ze svévolného zabíjení členů Boko Haram ozbrojenými složkami je hlavním podnětem k boji domnělá perzekuce muslimů na disproporčně chudším a přehlíženějším severu země. Boko Haram tedy bojuje i proti nerovnovážnému rozprostření (díky ziskům z těžby ropy nemalého) národního bohatství a korupci, na niž doplácí především životní podmínky muslimů.

Boko Haram, jež vznikla jako malá skupinka věřících, která nechtěla mít s politikou nic společného, je tak ve svém jádru, kromě radikálně islamistické skupiny, reakcionářskou organizací protistátního odporu bojující ve jménu Islámu za lepší život muslimů. Originální, politický motiv boje začal být nicméně díky přílivu islamistických extremistů upozaďován, až se v personalizované agresi a násilí přibližně 6 tisíců jejich členů téměř rozmělnil. Otázkou tak zůstává, jestli by byl konflikt ukončen, pokud by vláda vyvinula smysluplnou aktivitu naplňující deklarované požadavky skupiny.

Nejdříve vojáci, teď i civilisté

Islamizace a radikalizace Boko Haram s sebou nesla i změnu ve výběru cílů útoků. Spektrum jejich terčů se rozšířilo z ozbrojených složek na křesťanské kostely, náboženské představitele a milice domobrany. Kromě vojáků a policistů, kteří podle Boko Haram přísahou věrnosti státu porušují věrnost Alláhovi, začala skupina podnikat masakry i civilního obyvatelstva, včetně studentů státních nenáboženských škol. Ačkoliv byl způsob útoků zprvu relativně banální, sestávající se ze střelby na projíždějícím motocyklu, začala Boko Haram postupně využívat improvizovaná výbušná zařízení (IED). Šok přišel v roce 2011, kdy Boko Haram realizovala sebevražedný útok na sídlo OSN v hlavním městě Nigérie, Abuje, za pomoci automobilu napěchovaného výbušninou (VBIED).

Překvapení budil takový útok nejen z toho důvodu, že si za svůj terč vybrala sídlo mezinárodní organizace, ale hlavně proto, že si byla schopna za relativně krátkou dobu osvojit techniku využívání výbušnin a rychle přešla ke konstrukci sofistikovaných náloží VBIED. To vzbudilo rozruch ze třech důvodů: 1) přechod na sebevražedné útoky znamená silnou radikalizaci étosu boje, 2) přechod na daleko fatálnější taktiku útoků povede k značnému nárůstu obětí na životech, 3) Boko Haram získala od jiných teroristických skupin výcvik co do nových metod boje. Kooperace se zahraničními organizacemi a užívání důmyslnějších metod boje by značil zásadní problém nejen pro národní, ale i regionální bezpečnost.

Čeho je moc, toho je příliš

Severoafrická odnož Al Káidy (AQIM) se po nějaký čas snažila vytvořit propojení s Boko Haram, což se jí prostřednictvím militantů z Nigeru a Mali na chvíli povedlo. AQIM, stejně jako somálská milice Aš Šabáb, se nicméně snaží držet pravidla, že nevinní (jakkoliv vágní to v jejich chápání může být) muslimové jsou nedotknutelní. Pohár tolerance tak přetekl v lednu roku 2012, kdy Boko Haram podnikla útok, při němž bylo zabito 211 lidí, převážně civilistů, muslimů. AQIM útok odsoudila a od Boko Haram se ihned distancovala. Instantně se od ní odtrhla i frakce s názvem Ansaru, jež se vymezila vůči zabíjení muslimů a sama s AQIM a Aš Šabáb navázala kontakt. Přetrvávající bezhlavá agresivita nerozlišující mezi vojáky a civilisty, křesťany a muslimy, tak skupině místo všeobecného respektu přinesla opovržení a uvrhla ji do opětovné izolace.

Svou činnost členové organizačně rozvolněné Boko Haram cíleně redukují pouze na severní část Nigérie, čili co do operačního rozpětí zůstává, a jinou ambici ani nemá, pouze lokální teroristickou skupinou sužující sever Nigérie. Pokud tak má působení Boko Haram v současnosti nějaký regionální rozměr, je to díky relativně bezproblémovému překračování hranic, kdy se především na území Kamerunu skrývá její vedení. Druhým mezinárodním aspektem je rekrutování chudých Nigeřanů, kteří se k Boko Haram přidávají především z finančních, než ideologických či náboženských důvodů. Za vraždu nigerijského policisty a zisk jeho zbraně je totiž bojovníkům vypláceno 90 dolarů.

Boko Haram není jediná

Jak je zmíněno výše, Boko Haram není jedinou ozbrojenou organizací, která v oblasti působí. Od roku 2012 je na pomezí Nigérie a Kamerunu aktivní skupina Ansaru (celým názvem Stoupenci muslimů v súdánské zemi), jež koordinuje svoji činnost s teroristickými skupinami AQIM, MUJWA nebo Aš Šabáb a zároveň využívá stejného modu operandi. Na rozdíl od Boko Haram se tak soustředí na únosy západních občanů, v souvislosti s intervencí v Mali především Francouzů, jichž využívá k finančním ziskům. Nejednou však skončilo zajetí západních občanů místo přijetí objemného výkupného jejich smrtí.

Další ozbrojenci se rekrutují v obskurním kultu Ombatse (v překladu „nadešel čas“) prezentujícím se jako ultrakonzervativní puristická skupina, jejímž cílem je morální očista Nigerijců. V poslední době se ve střední části Nigérie dostávají do násilných střetů s členy jiných etnických skupin a policejními složkami. Zděšení vzbudil především případ, kdy členové Ombatse zmasakrovali na 90 nigerijských policistů. Vedle Ombatse pak na jihu země zažívá probuzení Hnutí pro emancipaci Delty Nigeru (MEND), jehož vůdci v přímé návaznosti na aktivity Boko Haram volají po ozbrojené ochraně nigérijských křesťanů. Ani jedna z těchto skupin však nevyvíjí kontinuální protivládní aktivitu a pro Nigérii nepředstavují zásadní riziko.

Síla vs. peníze

Na následky útoků, především ze strany Boko Haram, o níž někteří tvrdí, že je lépe vyzbrojená než nigérijská armáda, zahyne několik tisíc lidí ročně. Jen za únor letošního roku bylo zaznamenáno ve spojitosti s jejími útoky téměř 500 obětí. Nigerijské bezpečnostní složky nejsou schopni Boko Haram eliminovat především díky nekvalitní infrastruktuře na severu země a spíše virtuální pohraniční kontrole mezi Nigérií a sousedními státy. Brutální způsob, jímž se ozbrojené složky snaží o vymýcení organizace, navíc její odhodlání k boji akorát posiluje.

Právě proto, že vláda vidí působení Boko Haram jako bezpečnostní, nikoliv strukturální problém, pokouší se jej již několik let řešit silově, ale konflikt tím naopak udržuje a dále rozdmýchává. Originální požadavky Boko Haram, jakkoliv překryté vzrůstajícím násilím a útoky, přitom nejsou nijak iracionální ani ideologické, aby musely být ignorovány. Řešení konfliktu ale vyžadovalo uvolnění značných investic, ať už do posílení zpravodajských schopností bezpečnostních složek, nebo do rozvoje zaostalého regionu na severu země.

Problémem je, že tato investice bude mít minimální finanční návratnost. Na rozdíl od monetárního řešení několik let starého povstání MEND v Deltě Nigeru, kdy investice do rozvojových a amnestijních programů dosáhly 1,6 miliard dolarů, k uklidnění situace na severu vláda dosud uvolnila pouze pár desítek milionů dolarů. Pokud bude vláda násilím zmítaný severovýchod země i nadále přehlížet, povstání Boko Haram bude pokračovat, hospodářství i bezpečnost v regionu bude dále upadat a jediným, kdo na to doplatí, budou civilisté. A jednou z mála prosperujících skupin, jak je tomu i dnes, zůstanou prodejci neprůstřelných dveří.

O autorovi:

Martin Dunaj, působí v Prague Security Studies Institute (PSSI)