Diskurz a identita v zahraniční politice

Nová kniha Jakuba Eberleho z Ústavu mezinárodních vztahů objasňuje roli jazyka a identity ve válce v Iráku

Kolik svých identit dáváte najevo? Jste student? Občan České republiky? Rodič? Stavař? Většina lidí má více než jednu identitu a podle Jakuba Eberleho, výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů, to platí i pro státy. Ve své nové knize Discourse and Affect in Foreign Policy: Germany and the Iraq War Eberle zkoumá, jakým způsobem se jazyk, emoce a koncept německé identity projevily v německé zahraniční politice během války v Iráku. Křest knihy proběhne dne 26. června 2019 od 17:00 hodin v prostorách knihovny ÚMV, Nerudova 3, Praha 1. Tento křest bude doprovázet související diskuze na téma role jazyka, emocí a identity v teorii i praxi mezinárodní politiky spolu s Šárkou Kolmašovou a Petrem Kratochvílem.


„Musíme se přenést přes očekávání, že identity jednotlivců a kolektivů jsou koherentní, jedinečné a bez protikladů,“ říká Eberle. „Ve skutečnosti jsou výrazně komplexnější.“

Eberleho kniha se zaměřuje na to, jak se jazyk a nevědomí podepisují na podobě zahraničně-politické strategie. „Kolik na světě znáte lidí, kteří byli v Iráku? Nejspíš málo. Když se něco stane v Iráku nebo Iránu, vysvětlujeme si to skrze vstřebávání různých zdrojů, jež daný příběh vyprávějí,“ říká Eberle. Takové příběhy na nás působí přesvědčivě, pokud čerpají z našich existujících emočních předpokladů.

Pozice Německa a jeho zapojení se ve válce v Iráku je toho perfektním příkladem. Když Spojené státy v roce 2003 vtrhly do Bagdádu, naříkal německý kancléř Gerhard Schröder během svého veřejného projevu, že „logika války zvítězila nad šancí na mír.“ Ač se mnozí domnívají, že přístup Německa vůči USA byl důrazný, Eberleho výzkum naznačuje opak.

„Případ Německa je rozporuplnější, než by se mohlo zdát,“ vysvětluje Eberle. Přestože Němci konání Ameriky odsoudili, současně americké armádě zpřístupnili své území a samotný útok tedy usnadnili, což je něco, co dokonce překonalo ochotu mnoha jiných zemí v G. W. Bushově „koalici ochotných“. Vzhledem k tomu, že by pro Američany bylo velmi náročné dopravit své jednotky do Perského zálivu bez využití a ochrany německých základen, Němci podle Eberleho v konečném důsledku umožnili USA uskutečnit vojenské operace.

Bereme-li v potaz výraznou protiválečnou náladu v Německu, proč nepřímo podpořili americkou iniciativu? Eberle vidí důvod v identitě. Poválečná německá identita byla hluboce pacifistická, přičemž vojenská síla byla chápána jen jako zcela výjimečná cesta řešení mezinárodních problémů. Nicméně dalším klíčovým prvkem německé identity je soudržnost se spojenci, kterými jsou například právě Spojené státy. Tento rozkol vyústil ve velice nekonzistentní zahraniční politiku, která se snažila vyjít vstříc příliš mnoho stranám, podotýká Eberle.

„Identita není nutně nic logického,“ doplňuje. „Je složitá a mnohdy si protiřečí.“ Naše chápání vlastní identity sehrává zásadní roli v tom, kterým příběhům uvěříme a kterým ne.

Právě protichůdná povaha identity se zračí i v současném výzkumu Jakuba Eberleho, jenž se zaměřuje na vývoz německých zbraní během éry Angely Merkel. Výše zmíněné pacifistické identitě navzdory je Německo jedním z nejlepších výrobců tanků, ozbrojených vozidel a dalších zbraní. Taktéž je jedním z největších vývozců zbraní do zemí systematicky porušujících lidská práva, jako je například Saudská Arábie, Egypt či Indonésie.

Aby bylo možné těmto protichůdným identitám porozumět, je dle Eberleho nutné vzít v potaz, jak moc se svět změnil za posledních třicet let. V 90. letech minulého století bylo nepředstavitelné, že by se Německo účastnilo jakékoliv války s výjimkou obranné. Zároveň ale tato dekáda zaznamenala několik vojenských intervencí. Na jednu stranu se tak Němci snažili uchovat mír, na druhou stranu čelili silnému tlaku svých spojenců angažovaných v oněch konfliktech. V současné době tak Německo stojí před obtížnou volbou ohledně svého dalšího zahraničně politického směřování. Jakub Eberle toto dilema shrnuje se slovy, že Německo si přeje „být slušňákem světové politiky, ale jako slušňák toho dnes zpravidla příliš nedocílíte.“

Závěrem Eberle doufá, že odnese-li si čtenář z jeho knihy alespoň jednu myšlenku, bude to právě ta o významu emocí v rámci teorie mezinárodních vztahů. Koncepty předložené v knize lze využít i v mnoha jiných kontextech, od politiky Baracka Obamy vůči Sýrii přes Brexit až po středoevropský postoj k migraci. V konečném důsledku umožňují pochopit situace, které až doposud dost dobře pochopitelné nebyly.

„Pokud se svět mění, nelze soustavně tvrdit, že včerejší pravidla platí v dnešním kontextu absolutně,“ tvrdí Eberle. „Ale právě pravidla včerejška utváří to, kým jste dnes.“

Registrujte se na křest knihy, který proběhne 26. 6. v knihovně ÚMV zde.

O autorce

Nicole Ely je novinářkou zaměřující se na Balkán. Český překlad článku zajistili Kateřina Martincová a Josef Bernard.





Nahoru