Česká republika v mírových operacích OSN: Komplikovaný návrat

Česká republika opustila mírové mise OSN podobně jako celá řada dalších západoevropských zemí v polovině devadesátých let po ukončení nasazení na Balkáně. Po následujících dvacet let se na operacích Spojených národů podílela z personálního hlediska pouze ve formě vysílání individuálních vojenských pozorovatelů, policistů nebo expertů. Hlavní těžiště zahraničních operací Armády ČR (AČR) se v tomto období přesunulo do operací NATO a EU a jejich nasazení na Balkáně, či později v Afghánistánu. Podobně jako u řady ostatních evropských států je nicméně v posledních dvou až třech letech patrný vyšší zájem o znovuzapojení do mírových operací, který kulminoval veřejným příslibem širšího českého zapojení na summitu OSN v New Yorku v září 2015 a nasazením 25 příslušníků speciálních sil do operace MINUSMA. Snahy o další rozšíření české účasti ovšem narazily na celou řadu překážek. Mezi ty hlavní patří nedostatek zkušeností s praktickým fungováním jak současných mírových operací, tak i každodenní byrokracie sekretariátu OSN. Mírové operace OSN navíc prošly od poloviny devadesátých let výraznou proměnou a Česká republika se tak musí, podobně jako řada dalších evropských států, s řadou jejich prvků znovu seznamovat. V první části tohoto policy paperu tak hodláme krátce přiblížit změny, kterými mírové operace OSN prošly a procházejí. V druhé části bychom chtěli na základě existujících kapacit a zkušeností nastínit potenciál českého příspěvku, a to u vojenských, policejních a civilních složek mírových operací OSN. Závěrem bychom kromě konkrétnějších doporučení rádi poukázali na nutnost vypracování dlouhodobější strategie působení v mírových misích.